ÚOHS S0359,0362/2018/VZ-14990/2019/522/NRi – Modernizace odbavovacího a informačního systému MHD v Hradci

Zadavatel – Dopravní podnik města Hradce Králové, a.s., IČO 25267213, se sídlem Pouchovská 153/52, 500 03 Hradec Králové (dále jen „zadavatel“) – zahájil dne 14. 5. 2018 ve smyslu § 56 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Modernizace odbavovacího a informačního systému MHD v Hradci Králové II“, přičemž toto oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 17. 5. 2018 pod ev. č. Z2018-015522, ve znění oprav uveřejněných ve dnech 15. 6. 2018, 18. 6. 2018, 13. 7. 2018, 16. 7. 2018, 20. 7. 2018, 27. 7. 2018, 30. 7. 2018 a 6. 8. 2018, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 18. 5. 2018 pod ev. č. 2018/S 094-214247, ve znění oprav uveřejněných ve dnech 15. 6. 2018, 20. 6. 2018, 14. 7. 2018, 18. 7. 2018, 20. 7. 2018, 28. 7. 2018 a 7. 8. 2018 (dále jen „veřejná zakázka“ nebo „zadávací řízení“).

Jak je uvedeno v bodu III. 1) zadávací dokumentace ze dne 14. 6. 2018 (dále jen „zadávací dokumentace“), předmětem veřejné zakázky je „obnova a modernizace stávajícího systému odbavování cestujících ve vozidlech městské hromadné dopravy Dopravního podniku města Hradce Králové, a.s., obnova systému dispečerského řízení, obnova elektronického prodeje jízdného (e-shopu) a pořízení nového systému on-line zastávkových označníků poskytujících reálnou informaci o příjezdu vozidla MHD do dané zastávky, včetně poskytnutí všech souvisejících služeb nezbytných ke splnění veřejné zakázky (...) včetně uzavření servisní smlouvy o zajištění záručního a pozáručního servisu a dodávek náhradních dílů (…)“. Zadavatel stanovil, že ekonomickou výhodnost nabídky bude hodnotit na základě nejnižší nabídkové ceny ve smyslu § 114 odst. 2 zákona. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky činí dle bodu III. 6) „Předpokládaná hodnota veřejné zakázky“ zadávací dokumentace 35 mil. Kč bez DPH.

Proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky podala společnost EM TEST ČR spol. s r.o., IČO 62362771, se sídlem Jiráskova 1284, 755 01 Vsetín (dále jen „navrhovatel EM TEST“) prostřednictvím datové schránky dne 13. 8. 2018 „Námitky proti zadávací dokumentaci“ z téhož dne (dále jen „námitky navrhovatele EM TEST“). Z dokumentace o zadávacím řízení vyplývá, že zadavatel námitky navrhovatele EM TEST rozhodnutím ze dne 28. 8. 2018, které bylo navrhovateli EM TEST doručeno téhož dne, odmítl.

Vzhledem k tomu, že se navrhovatel EM TEST s rozhodnutím o námitkách neztotožnil, podal dne 7. 9. 2018 k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele ze dne 6. 9. 2018 (dále jen „návrh navrhovatele EM TEST“).

Návrh navrhovatele EM TEST směřuje proti Rozhodnutí zadavatele o námitkách navrhovatele EM TEST ze dne 28. 8. 2018 (dále jen „rozhodnutí o námitkách EM TEST“) a rovněž proti zadávací dokumentaci, resp. zadávacím podmínkám. Dle názoru navrhovatele EM TEST nepostupoval zadavatel v šetřeném zadávacím řízení v souladu se zákonem, neboť se při zadávání veřejné zakázky dopustil zejména porušení zásady transparentnosti, přiměřenosti a zákazu diskriminace ve smyslu ustanovení § 6 zákona. Rovněž dle navrhovatele EM TEST postupoval zadavatel v rozporu s ustanovením § 245 odst. 1 a 2, když odmítl jeho námitky z důvodu neprokázání újmy a nadto se věcně s jednotlivými námitkami nevypořádal.

Ve druhé části návrhu se navrhovatel EM TEST podrobně věnuje tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o námitkách. Předně uvádí, že zadavatel odmítl jeho námitky pro neprokázání vzniklé nebo hrozící újmy dle § 244 odst. 3 zákona, a to s odvoláním na skutečnost, že navrhovatel EM TEST ve lhůtě pro podání nabídek svoji nabídku podal. Navrhovatel EM TEST v této souvislosti uvádí, že z ustanovení § 244 odst. 3 zákona vyplývá stěžovateli povinnost uvést hrozící či vzniklou újmu, nicméně „způsob či rozsah jejího uvedení již zákon blíže nespecifikuje.“. Na oporu svého tvrzení navrhovatel EM TEST cituje rozhodovací praxi Úřadu, konkrétně rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S42/2010/VZ-4128/2010/EDo ze dne 13. 5. 2010, rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R292/2015/VZ-03515/2016/321/EDy ze dne 1. 2. 2016 a rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R158/2009/VZ-10447/2010/310/ASc ze dne 15. 7. 2010. Navrhovatel EM TEST dodává, že v námitkách na několika místech uvedl, že mu „v důsledku nezákonného postupu Zadavatele vznikla újma a v čem tato újma spočívá“, a to konkrétně v úvodu námitek a v části IV. námitek, kde újmu vymezil jako nemožnost ucházet se o veřejnou zakázku a soutěžit o ni za férových podmínek s ostatními dodavateli, ačkoliv je renomovaným dodavatelem, který je připraven veřejnou zakázku realizovat. Za újmu dále navrhovatel EM TEST označuje ušlý zisk z veřejné zakázky, který by mohl čerpat, pokud by v řádně vedeném zadávacím řízení veřejnou zakázku získal. Rovněž zdůrazňuje, že jedinou příčinou hrozící újmy je právě nesprávný postup zadavatele při zadávání veřejné zakázky. Doplňuje také, že odmítá „vágní úvahy Zadavatele o tom, zda navrhovateli skutečně vznikla újma“. Posuzování vzniku újmy dle navrhovatele EM TEST zadavateli nepřísluší, a proto na základě takových úvah nemůže odmítnout námitky, neboť takový postup by byl dle navrhovatele EM TEST zcela nepřezkoumatelný. Navrhovatel EM TEST shrnuje, že odmítnutí námitek zadavatelem se zdůvodněním absencí navrhovatelovy újmy je v rozporu s ust. § 245 odst. 1 zákona a zásadou transparentnosti podle § 6 odst. 1 zákona.

Ve třetí kapitole návrhu, konkrétně v jejím úvodu a části III. A označuje navrhovatel EM TEST další argumentaci zadavatele obsaženou v rozhodnutí o námitkách za zjevně nepřezkoumatelnou, nedostatečnou a věcnou nesprávnou. Navrhovatel EM TEST v této souvislosti uvádí, že se zadavatel ve svém rozhodnutí s některými námitkami vůbec nevypořádal, přičemž konkrétně zmiňuje námitky vztahující se k požadavkům zadavatele na tzv. „demosady“. S ohledem na úplnou absenci argumentace k této námitce v rozhodnutí o námitkách EM TEST navrhovatel toto rozhodnutí označuje za „zjevně trpící vadou“ a uzavírá, že zadavatel porušil ust. §245 odst. 1 zákona. Rozhodnutí o námitkách EM TEST také považuje za nepřezkoumatelné pro jeho nesrozumitelnost. Navrhovatel EM TEST dodává, že stejné nedostatky v argumentaci zadavatele jsou obsaženy i v dalších částech rozhodnutí o námitkách EM TEST.

V části III. B návrhu napadá navrhovatel EM TEST postup zadavatele při určování předpokládané hodnoty veřejné zakázky. Předně shrnuje argumentaci, kterou k předmětné otázce uváděl ve svých námitkách, kde zhodnotil, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky, kterou zadavatel stanovil ve výši 35 mil. Kč bez DPH, neodpovídá rozsahu a složitosti předmětu veřejné zakázky, přičemž toto pochybení má s ohledem na nedostatky ve vymezení předmětu veřejné zakázky a nepřehlednost požadavků na její realizaci negativní dopad na možnost zpracovat nabídku a soutěžit o veřejnou zakázku. Navrhovatel EM TEST uvádí, že zadavatel stanovil shodnou předpokládanou hodnotu u šetřené veřejné zakázky jako u zrušené veřejné zakázky s názvem „Modernizace odbavovacího a informačního systému MHD v Hradci Králové“ (dále jen „původní veřejná zakázka“), která šetřené veřejné zakázce předcházela, ačkoliv současně zadávaná zakázka má oproti původní veřejné zakázce „značně a podstatně rozsáhlejší“ předmět plnění. Dle navrhovatele EM TEST takto špatně stanovená předpokládaná hodnota veřejné zakázky znemožňuje dodavatelům zpracovat nabídky tak, aby tyto nabídky a nabídkové ceny jednotlivých dodavatelů byly „vzájemně porovnatelné, přiměřené a aby odpovídaly reálnému rozsahu předmětu Veřejné zakázky.“. Navrhovatel rovněž poukazuje na to, že nabídkové ceny dodavatelů ve všech případech přesáhly výši předpokládané hodnoty. Navrhovatel odmítá argumentaci zadavatele vztahující se k určení předpokládané hodnoty veřejné zakázky obsaženou v rozhodnutí o námitkách EM TEST a dodává, že zadavatel v průběhu zadávacího řízení obdržel v rámci institutu žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace dotazy vztahující se k předpokládané hodnotě, avšak v žádném z vysvětlení neposkytnul dostatečné specifikování důvodů, proč považuje předpokládanou hodnotu za správně určenou, a teprve v rozhodnutí o námitkách EM TEST zmiňuje rozbor zpracovaný Ing. Václavem Bláhou, se kterým se však navrhovatel EM TEST neztotožňuje, a předkládá svoji představu toho, jak měla být předpokládaná hodnota správně stanovena, kterou dokládá odborným vyjádřením Ing. Milana Woitsche, znalce v oboru doprava, strojírenství a ekonomika, č. 521/14/2018, ze dne 5. 9. 2018. Navrhovatel EM TEST uzavírá, že nesprávným stanovením předpokládané hodnoty veřejné zakázky zadavatel zásadně negativně ovlivnil možnost podání vzájemně porovnatelných nabídek, a tedy i možnost dodavatelů férově soutěžit o veřejnou zakázku. Zadavatel tak dle navrhovatele EM TEST postupoval v rozporu s ust. § 6 odst. 1 zákona, když nepostupoval dle § 16 odst. 1 a 5 zákona.

V další částí návrhu označené jako III. C je namítána zmatečnost a nepřehlednost zadávací dokumentace. Navrhovatel EM TEST uvádí, že celá zadávací dokumentace je vnitřně rozporná, nepřehledná a zmatečná, což je způsobeno jejím obsahem, jakož i množstvím příloh a také zveřejněných vysvětlení zadávací dokumentace. Navrhovatel EM TEST nabízí přehled změn, které byly zadavatelem provedeny v zadávací dokumentaci v reakci na žádosti dodavatelů o vysvětlení zadávací dokumentace, a poukazuje na skutečnost, že zadavatel obdržel celkem 107 dotazů, které mu položili dodavatelé v rámci žádostí o vysvětlení zadávací dokumentace. Jako irelevantní pak označil poznámku zadavatele o tom, že 38% z těchto dotazů položil sám navrhovatel EM TEST, a rovněž odmítá označení námitek jako dubiózních a účelových. Navrhovatel EM TEST dále uvádí, že se zadavatel v rozhodnutí o námitkách vůbec nevyjádřil k některým tvrzením navrhovatele a že nepředložil argumentaci, jež by zpochybňovala námitky navrhovatele v této části. Navrhovatel EM TEST považuje za chybné, že zadavatel nevydal ucelenou zadávací dokumentaci zahrnující veškeré provedené změny v zadávacích podmínkách. Dle navrhovatele EM TEST se tak zadavatel dopustil jednání, kdy přenášel odpovědnost za správnost a úplnost na dodavatele, čímž porušil ust. § 36 odst. 3 zákona a rovněž porušil zásadu transparentnosti zadávacího řízení podle § 6 odst. 1 zákona. Tento závěr navrhovatel znovu dokládá i tvrzením v odborném vyjádření.

V následující části návrhu, která je označená jako III. D, rozebírá navrhovatel EM TEST údajnou nepřezkoumatelnost požadavků zadavatele a nevěrohodnost zadávacích podmínek. Úvodem odkazuje navrhovatel na část návrhu, v níž se zabýval absencí argumentace k námitce vztahující se k požadavkům zadavatele na „demosady“. Poté se věnuje dalším požadavkům zadavatele a tomu, jakým způsobem jsou vymezeny. Nejprve zmiňuje interní USB konektor dle bodu 7.3 přílohy č. 3 „Technická specifikace předmětu veřejné zakázky“ zadávací dokumentace (dále jen „příloha č. 3 zadávací dokumentace“) a z jeho pohledu problematickému určení, zda má tento konektor sloužit pouze k napojení SD karet, nebo zda má mít i jiný účel, jako je například HW klíč. Uvádí také, že zadavatel se v rámci vysvětlení zadávací dokumentace nevypořádal s dotazy dodavatelů, případně že jejich prostřednictvím pouze uváděl, že technické prostředky a SW výbava závisí na konkrétní úpravě, technickém řešení a softwaru, který zvolí každý z dodavatelů. Tím však zadavatel dle navrhovatele EM TEST nedefinoval jednoznačné požadavky pro dodávku a z toho důvodu vytvořil prostor pro podání vzájemně naprosto neporovnatelných nabídek. Stejné argumenty předkládá navrhovatel EM TEST i v případě dalších požadavků zadavatele obsažených v zadávací dokumentaci, konkrétně u požadavků na „nezbytně nutné technické prostředky pro nastavování, kontrolu a údržbu dodaných zařízení“ (bod 19 přílohy č. 3 zadávací dokumentace), u kterého navrhovatel postrádá bližší specifikaci, a dále u požadavků na „sady servisního zařízení“, kdy zadavatel dle navrhovatele v odpovědi č. 40 vysvětlení zadávací dokumentace použil definici kruhem. Rovněž uvádí, že zadavatel neurčil jednoznačné zadání pro odbavení časovou jízdenkou, které v zadávací dokumentaci požaduje pomocí EMV karty. Nedostatečná je dle navrhovatele specifikace uvedená zadavatelem, kdy tento neomezuje vlastní řešení odbavení EMV kartou a nechává jej na řešení dodavatelů. Toto nedefinování vede dle navrhovatele opět k podání vzájemně neporovnatelných nabídek jednotlivými dodavateli. Navrhovatel EM TEST poté ve svém návrhu poukazuje na to, že „[z]adavatel nebyl schopen upřesnit své požadavky definované v bodě 8.4 přílohy č. 3 zadávací dokumentace“. Následně rozebírá problematiku kontroly kumulativních a časových limitů definovaných na VISA a MasterCard kartách a umožnění parametrického uzavírání otevřených časových oken dle požadavků konkrétní karetní asociace a upozorňuje, že se zadavatel „vůbec nevyjádřil k tomu, co měl na mysli požadavkem kontrolovat kumulativní a časové limity definované VISA a MC a umožnit parametricky uzavírat otevřená okna dle požadavků konkrétní karetní asociace (…)“. Dodává, že takové plnění přitom může znamenat značné náklady při implementaci do bankovního systému, nebo taková implementace nemusí být vůbec možná. Navrhovatel EM TEST je přesvědčen, že vzhledem k nejasné výši takových nákladů, které mají vliv na celkovou nabídkovou cenu, neměli dodavatelé (a mezi nimi i navrhovatel), možnost relevantně nacenit tuto konkrétní část plnění veřejné zakázky a z toho důvodu je celková výše nabídkové ceny zcela neporovnatelná. Stejně tak navrhovatel EM TEST uvádí, že postrádá určení způsobu zúčtování jízdného. Navrhovatel EM TEST označuje tuto část zadávací dokumentace za nejednoznačnou, což stejně jako v předchozích uvedených bodech vede k nemožnosti relevantního nacenění způsobu odbavování, který je požadován zadavatelem, včetně odpovídajícího backoffice.

Část III. E návrhu poté věnoval navrhovatel EM TEST nejasnostem v zadávací dokumentaci vztahujícím se požadavkům na pozáruční servis. Nejasnost spatřuje navrhovatel v tom, že v zadávací dokumentaci, konkrétně v čl. VI.1 smlouvy o dílo, která tvoří přílohu č. 4 „závazný text smlouvy o plnění předmětu veřejné zakázky vč. položkového rozpočtu“ zadávací dokumentace (dále jen „SOD“, „smlouva o dílo“, příp. „návrh smlouvy o dílo“), je požadována záruka na předmět plnění v délce 24 měsíců, přičemž po tuto dobu hradí náklady na nápravu předmětu smlouvy na veřejnou zakázku zhotovitel, tj. dodavatel. Zadavatel také požaduje vyčíslení ročních nákladů na provoz, jejichž součástí však nejsou náklady na pozáruční servis, a zároveň požaduje, aby dodavatel po dobu 5 let hradil zadavateli rozdíl mezi skutečnými ročními náklady na provoz a náklady vyčíslenými (tj. garantovanými) dodavatelem v nabídce. Dle navrhovatele je tak dodavatel povinen nést „náklady na pozáruční servis, které nejsou vyčísleny v příloze č. 1 přílohy č. 5 zadávací dokumentace, (...) a fakticky tak nést také záruku na dodaná zařízení v délce 5 let.“. To dle navrhovatele svědčí o vnitřní rozpornosti či zjevné nepřiměřenosti požadavků v zadávací dokumentaci. Své závěry pak navrhovatel EM TEST podporuje tvrzením, že v žádné odpovídající části zadávací dokumentace není „upravena možnost, natož způsob fakturace pozáručního servisu“ a garance jeho úhrady „i servisu mimozáručního nad rámec garantované výše ročních nákladů po dobu 5 let.“.

Posledním bodem v části III. návrhu je námitka netransparentnosti podmínek úhrady ročních nákladů na provoz. Navrhovatel EM TEST tvrdí, že v zadávacích podmínkách není stanovena povinnost zadavatele hradit roční náklady na provoz, které jsou součástí celkové nabídkové ceny, „ani způsob a frekvence jejich účtování ze strany zhotovitele“. Navrhovatel také opětovně zmiňuje problematické určení fakticky požadované záruční doby, k čemuž uvádí, že ze zadávací dokumentace, konkrétně ze smlouvy o zajištění záručního a pozáručního servisu a dodávek náhradních dílů, která tvoří přílohu č. 5 „závazný text smlouvy o zajištění záručního a pozáručního servisu a dodávek náhradních dílů vč. tabulky ročních nákladů“ zadávací dokumentace (dále jen „smlouva o servisu“, příp. „návrh smlouvy o servisu“) a její přílohy, „není zřejmé jakou záruční dobu má zadavateli garantovat, tedy jaké náklady související s poskytnutím záruky mají být [z]adavateli předloženy a v jaké míře mají či naopak nemají být dodavateli (…) hrazeny [r]oční náklady na provoz po dobu 5 let“. Navrhovatel akcentuje, že požadavky zadavatele jsou neurčité a vnitřně rozporné a zadávací dokumentace je v důsledku toho netransparentní, což může mít vliv na účast potenciálních dodavatelů a výběr nejvhodnější nabídky. Posléze uzavírá konstatováním, že zadavatel teprve až v rozhodnutí o námitkách navrhovatele EM TEST uvedl, jakým způsobem budou náklady na provoz hrazeny, tedy že dodavateli vzniká v „ročních 12 měsíčních intervalech právo na fakturaci ročních nákladů na provoz“, přičemž roční úhrada nákladů na provoz je splatná do 30 dnů ode dne doručení faktury zadavateli. Navrhovatel EM TEST dodává, že ani v rozhodnutí o námitkách není upřesněno, zda tyto náklady bude zadavatel hradit až do výše maximálních ročních nákladů po dobu 5 let, či zda bude hradit jen náklady dodavatelem doložené.

Dále v návrhu navrhovatel s odkazem na výše uvedené shrnuje, že zadávací podmínky byly zadavatelem stanoveny v rozporu se zákonem a tato skutečnost mohla zásadně ovlivnit účast potenciálních dodavatelů.

Závěrem navrhovatel EM TEST navrhuje, aby Úřad zrušil šetřené zadávacího řízení, eventuálně zrušil rozhodnutí o námitkách EM TEST. Současně navrhovatel EM TEST navrhuje, aby Úřad uložil zadavateli zákaz uzavřít smlouvu podle § 263 odst. 8 zákona.

Úřad obdržel návrh navrhovatele EM TEST dne 7. 9. 2018 a tímto dnem bylo podle § 249 zákona ve spojení s ustanovením § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.

Účastníky řízení sp. zn. S0359/2018/VZ podle § 256 zákona jsou: zadavatel, navrhovatel EM TEST.

Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům přípisem č. j. ÚOHS-S0359/2018/VZ-26453/2018/522/NRi ze dne 11. 9. 2018.

Dne 17. 9. 2018 obdržel Úřad prostřednictvím datové schránky vyjádření zadavatele z téhož dne (dále jen „vyjádření zadavatele k návrhu EM TEST“), jehož přílohou byla část dokumentace o zadávacím řízení. Téhož dne pak Úřad obdržel v listinné podobě dokumentaci o zadávacím řízení.

Zadavatel ve vyjádření úvodem shrnuje podstatu návrhu. V kapitole II. vyjádření pak nejprve rekapituluje odpovídající část návrhu a ve vlastní argumentaci označuje postup navrhovatele jako účelový a obstrukční. Podle zadavatele je navrhovatel současným dodavatelem odbavovacího a informačního systému MHD v Hradci Králové, a to déle než 13 let. Zadavatel tedy předpokládá, že navrhovatel chce v takovém poskytování služeb pokračovat i nadále, a to i tím způsobem, že bude bránit výběru dodavatele v šetřené veřejné zakázce. Návrh je dle zadavatele postaven toliko na údajně nesprávně stanovené předpokládané hodnotě. Zadavatel označuje podání návrhu navrhovatelem také za šikanózní a dodává, že obranou proti právě tomuto typu návrhů by měl být institut prokázání újmy. V této části vyjádření se také zadavatel ohrazuje vůči názoru navrhovatele EM TEST, že posouzení vzniku újmy zadavateli nenáleží, a současně dodává, že navrhovatel EM TEST ve lhůtě pro podání nabídek svoji nabídku podal, a tedy nebyl připraven o možnost zúčastnit se zadávacího řízení, ani o minimálně teoretickou možnost zakázku získat.

Zadavatel dále ve vyjádření uvádí, že se vypořádal se všemi body námitek navrhovatele EM TEST a to tak, že všechny body námitek, resp. všechny jednotlivé námitky odmítl, přičemž toto odmítnutí řádně odůvodnil. Zadavatel dodává, že navrhovatel EM TEST ve svých námitkách požadavky na tzv. „demosady“ nerozporoval. Zmiňuje také to, že navrhovatel EM TEST rozporoval pouze „servisní sady“ a s touto problematikou se zadavatel v rozhodnutí o námitkách EM TEST dostatečně vypořádal.

V následující části zadavatel rozebírá námitky navrhovatele vztahující se k údajně špatně určené přepokládané hodnotě veřejné zakázky. Zadavatel předně cituje příslušnou část rozhodnutí o námitkách EM TEST. Uvádí mj., že hlavním účelem stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky je volba správného režimu veřejné zakázky. Rovněž uvádí, že předpokládaná hodnota není zadávací podmínkou ve smyslu ust. § 28 odst. 1 zákona, neboť tato může být zadávací podmínkou jedině za situace, že by byla stanovena jako nejvyšší přípustná cena, což však v šetřeném případě není – jak ostatně zadavatel informoval dodavatele i v průběhu zadávacího řízení ve vysvětlení zadávací dokumentace. Zároveň akcentuje provedení rozboru ke stanovení předpokládané hodnoty Ing. Václavem Bláhou, který předpokládanou hodnotu rozdělil do dvou částí – pořizovací náklady a roční náklady na provoz po dobu 5 let. Zadavatel rovněž uvádí, že zveřejnění předpokládané hodnoty veřejné zakázky není povinnou náležitostí a vzhledem k odborným znalostem by dodavatelé měli být schopni podat nabídku i bez zveřejnění předpokládané hodnoty. Zadavatel dodává, že návrh obsahuje argumenty a skutečnosti v námitkách neuvedené. Námitky k předpokládané hodnotě veřejné zakázky uvedené v návrhu EM TEST považuje zadavatel za opožděně podané, neboť předpokládaná hodnota veřejné zakázky není dle zadavatele v šetřeném případě zadávací podmínkou a námitky s namítanými skutečnostmi měly být zadavateli doručeny ve lhůtě podle § 242 odst. 1 zákona, tedy do 15 dní od chvíle, kdy se stěžovatel dozvěděl o domnělém porušení zákona zadavatelem. Zadavatel shrnuje, že námitky proti předpokládané hodnotě byly podány opožděně, a to bez informace, kdy se navrhovatel o domnělém porušení zákona dozvěděl. Proto navrhuje, aby byl návrh v této části dle § 265 písm. b) zákona zastaven jako návrh podaný neoprávněnou osobou. Zadavatel rovněž označuje jako opožděné tvrzení navrhovatele založené na odborném vyjádření Ing. Milana Woitsche a dodává, že si toto odborné vyjádření mohl navrhovatel EM TEST obstarat již před podáním námitek. Doplňuje, že navrhovatel EM TEST v návrhu neobhajuje pozdní uplatnění tohoto odborného vyjádření. Zároveň upozorňuje na údajnou neshodu předmětu veřejné zakázky s oborem, v němž působí Ing. Woitsche jako znalec, stejně tak jako přepjatou pozornost, již věnuje navrhovatel EM TEST předpokládané hodnotě původní veřejné zakázky. K další argumentům navrhovatele k určení předpokládané hodnoty zadavatel dále uvádí, že předložení nabídek s nižší či vyšší nabídkovou cenou než je předpokládaná hodnota veřejné zakázky nevypovídá o jejím nesprávném stanovení a v návaznosti na to uvádí přehled veřejných zakázek, v nichž byla předpokládaná hodnota nižší, než vysoutěžená cena veřejné zakázky. Odmítá také jakékoliv předsouvané metodiky pro určení přepokládané hodnoty veřejné zakázky jako neexistující, zároveň také odmítá, že by při stanovení předpokládané hodnoty či jejím vysvětlení v rámci žádostí o vysvětlení zadávací dokumentace postupoval laxně či neodborně. Závěrem pak opakuje, že určení předpokládané hodnoty je nutné především pro správné určení režimu veřejné zakázky, a připomíná, že v šetřeném případě určil předpokládanou hodnotu na úrovni nadlimitního režimu a veřejnou zakázku zadává v otevřeném řízení – tedy v nejtransparentnějším druhu řízení.

V části V. vyjádření k návrhu zadavatel reaguje na namítanou zmatečnost a nepřehlednost celé zadávací dokumentace. K námitce navrhovatele EM TEST, že došlo k porušení § 36 odst. 3 zákona a také k porušení zásady transparentnosti, zadavatel cituje příslušnou část rozhodnutí o námitkách EM TEST, ve kterém uvádí, že považuje předmět veřejné zakázky za opravdu velice složitý, což mělo za následek také velké množství dotazů ze strany dodavatelů. To však samo o sobě nemůže vypovídat o zmatečnosti zadávací dokumentace. Zadavatel upozorňuje na to, že 38 % (tj. 41 ze 107) dotazů pokládal sám navrhovatel EM TEST. Taktéž argumentuje tím, že obdržel celkem 4 nabídky na plnění veřejné zakázky, a to včetně nabídky podané navrhovatelem EM TEST. Dále popisuje, jakým způsobem došlo k prodlužování lhůty pro podání nabídek v návaznosti na změny v zadávací dokumentaci. Zadavatel dodává, že žádosti dodavatelů o vysvětlení zadávací dokumentace jsou zcela normální a zákonem předvídané a že není dána povinnost zadavatele zveřejňovat konsolidované znění zadávací dokumentace, přičemž nevydáním konsolidovaného znění zadávací dokumentace není přenášena odpovědnost za správnost zadávací dokumentace na dodavatele. Rovněž opakuje, že odborné vyjádření Ing. Woitsche obsahující hodnocení zadávací dokumentace nelze použít jako utvrzení argumentace navrhovatele, a to z důvodu opožděného tvrzení, neboť toto vyjádření mělo být doloženo navrhovatelem EM TEST již v námitkách.

V závěrečné části svého vyjádření se zadavatel věnuje argumentaci navrhovatele k nepřezkoumatelnosti požadavků zadavatele a nevěrohodnosti zadávacích podmínek. Znovu opakuje, že v námitkách navrhovatel neuvedl rozpornost v požadavcích na tzv. „demosady“, připouští však, že rozporoval „servisní sady“. Rekapituluje také tvrzení navrhovatele k požadavkům na interní USB konektor, k čemuž uvádí že „interní USB konektor, stejně jako interní SD konektor na základní desce serverů požadovaných parametrů je zcela standardní záležitostí využívanou pro hypervizor, žádný jiný požadavek na využití obou konektorů v příslušných bodech zadávací dokumentace nebyl uveden“ a dodává, že na dotaz dodavatele: „zda je USB konektor určen pouze pro možné připojení SD karet, nebo je určen k jinému použití – zadavatel odpověděl, že požaduje oba konektory, tedy konektor pro připojení SD karet s odkazem na příslušný bod Zadávací dokumentace, kde je právě požadavek na interní SD slot osazený 4 GB kartou pro hypervisor uveden“ společně s odkazem na odpovídající část zadávací dokumentace. Zadavatel uzavírá, že se jedná o nediskriminační a jednoznačné stanovení podmínek, jež má interní USB konektor splňovat. Zadavatel také nesouhlasí s tím, že se měl dopustit porušení zákona, když neuvedl přesné složení technických prostředků pro nastavování, kontrolu a údržbu dodávaných zařízení. Poukazuje na to, že sám nezná přesné složení nutného vybavení, neboť to vždy záleží na konkrétním výrobci jednotlivých zařízení. Zadavatel dodává, že by tak nebyl schopen ani velice obsáhlým výčtem obsáhnout s jistotou veškeré nutné vybavení. Stejnou argumentaci uplatnil zadavatel i na sady servisního zařízení a to s ohledem na totožnou argumentaci navrhovatele. Ve vztahu ke specifikaci požadavků na užívání EMV karet zadavatel nejprve odkazuje na rozhodnutí o námitkách EM TEST, kde uvedl, že je na dodavateli, jaký technický postup nabídne pro naplnění účelu, který je uveden v zadávací dokumentaci. Dále ve vyjádření odmítá tvrzení navrhovatele EM TEST o nejednoznačnosti a netransparentnosti zadání pro odbavení časovou jízdenkou na EMV kartě. K tomu uvádí, že se již v rámci žádostí o vysvětlení zadávací dokumentace vypořádal s nejasnostmi ve věci plateb EMV kartami, což uvedl již v rozhodnutí o námitkách EM TEST (ve vyjádření pak uvádí konkrétní části svého rozhodnutí i vysvětlení zadávací dokumentace), a že tedy dostatečně a určitě stanovil své požadavky. Dodává, že navrhovatel EM TEST v této části rozšířil návrh oproti námitkám. Zadavatel se dále vyjadřuje k údajné netransparentnosti požadavků na pozáruční servis a podmínek úhrady ročních nákladů na servis, přičemž k oběma namítaným požadavkům nabízí shodnou argumentaci, když uvádí, že hodnocení nabídek probíhá podle nabídkové ceny, jejíž složkou je kromě pořizovací ceny i výše ročních nákladů na provoz po dobu 5 let, z čehož dle zadavatele jasně vyplývá, že záruční i pozáruční servis je hrazený zadavatelem zhotoviteli. Rovněž odkazuje na vzorové smlouvy, které tvoří přílohu zadávací dokumentace a v nichž jsou uvedeny podmínky pro fakturace a splatnost těchto úhrad.

Zadavatel uzavírá celé vyjádření návrhem, aby Úřad správní řízení zastavil podle § 257 písm. h) zákona, neboť návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky, nebo návrh zamítl podle § 265 písm. b) zákona, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Dne 17. 9. 2018 obdržel Úřad přípis navrhovatele z téhož dne, ve kterém navrhovatel označuje informace obsažené v dokumentaci o zadávacím řízení, které považuje za obchodní tajemství.

Dne 19. 9. 2018 umožnil Úřad navrhovateli nahlédnout do správního spisu vedeného pod sp. zn. S0359/2018/VZ.

Usnesením č. j. ÚOHS-S0359/2018/VZ-27529/2018/522/NRi ze dne 19. 9. 2018 určil Úřad zadavateli lhůtu k podání informace o dalších úkonech, které zadavatel v průběhu správního řízení v zadávacím řízení provede.

V návaznosti na další úkony provedené v zadávacím řízení doručil zadavatel Úřadu ve dnech 20. 9. 2018, 27. 9. 2018 a 4. 10. 2018 prostřednictvím datové schránky další dokumenty, které považuje za součást dokumentace o zadávacím řízení na veřejnou zakázku.

Dne 16. 10. 2018 umožnil Úřad zadavateli nahlédnout do správního spisu vedeného pod sp. zn. S0359/2018/VZ.

Usnesením č. j. ÚOHS-S0359/2018/VZ-30013/2018/522/NRi ze dne 16. 10. 2018 stanovil Úřad účastníkům řízení lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Dne 22. 10. 2018 umožnil Úřad navrhovateli a dne 23. 10. 2018 zadavateli nahlédnout do správního spisu vedeného pod sp. zn. S0359/2018/VZ.

Dne 24. 10. 2018 bylo Úřadu doručeno vyjádření navrhovatele EM TEST k podkladům rozhodnutí z téhož dne. Navrhovatel EM TEST v tomto vyjádření uvádí, že i nadále má za to, že se zadavatel při zadávání veřejné zakázky dopustil porušení zákona tím, že v rozporu s § 245 odst. 1 zákona a zásadou transparentnosti odmítl námitky navrhovatele pro absenci újmy a v rozhodnutí o námitkách EM TEST se nevyjádřil srozumitelně ke všem skutečnostem uvedeným v námitkách, a dále tím, že stanovením zadávacích podmínek vytvořil podmínky pro podání vzájemně neporovnatelných nabídek, neboť zadávací dokumentace je velmi neurčitá a nejasná. Navrhovatel trvá na svém návrhu, aby bylo Úřadem zadávací řízení na veřejnou zakázku zrušeno, eventuálně aby bylo zrušeno rozhodnutí zadavatele o námitkách EM TEST. Navrhovatel vyjadřuje svůj nesouhlas s tvrzeními zadavatele, která zadavatel uvedl ve vyjádření k návrhu EM TEST. Opakovaně tak uvádí, že podáním námitek a návrhu pouze vykonává své právo bránit se domnělému porušení zákona zadavatelem, a tedy nepostupuje obstrukčně nebo šikanózně. Navrhovatel EM TEST dále odmítá tvrzení zadavatele, že „demosady“ nebyly v námitkách rozporovány a specifikuje, že námitky vztahující se k požadavkům na „demosady“ byly obsaženy v části I. písm. C námitek, kde „výslovně poukázal na to, že v rámci požadavků na tzv. demosady Zadavatel v bodech 12.1, 12.2 a 12. 3. přílohy číslo 3 zadávací dokumentace (...) neuvedl jaká zařízení mají být součástí demosad pro řidiče, cestující a pro servis“, a tedy tvrdí, že tuto námitku zadavatel ve svém rozhodnutí nevypořádal. Navrhovatel nadále trvá na námitkách ve věci chybně stanovené předpokládané hodnoty a uvádí, že návrh byl podán jím jako oprávněnou osobou. Rovněž označuje odborné vyjádření Ing. Woitsche jako důkaz, kterým reagoval na tvrzení zadavatele v rozhodnutí o námitkách EM TEST. Dle navrhovatele se tedy nejedná o uplatnění nových skutečností v rozporu v rozporu s § 251 odst. 4 zákona. Navrhovatel také trvá na svých tvrzeních o zmatečnosti a nepřehlednosti zadávací dokumentace a nepřezkoumatelnosti a nevěrohodnosti zadávacích podmínek, jak uvedl v návrhu. Za netransparentně stanovené považuje nadále také požadavky na pozáruční servis a úhradu ročních nákladů na provoz.

Úřadu bylo dne 24. 10. 2018 doručeno rovněž vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí z téhož dne, v němž zadavatel uvádí, že v otázce neprokázání újmy trvá na svém vyjádření k návrhu, přičemž příslušnou část vyjádření zadavatel dále cituje. V této souvislosti zadavatel dále poukazuje na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0093/2018/VZ-24506/2018/320/HBa,HSc,JSu ze dne 23. 8. 2018 a dále na obsah vyjádření navrhovatele EM TEST poskytnutého Úřadu ve správním řízení vedeném pod sp. zn. S0362/2018/VZ. Zadavatel dále uvádí, že trvá na tom, že postupoval při všech úkonech spojených se zadáváním šetřené veřejné zakázky v souladu se zákonem. Zdůrazňuje také obstrukční jednání navrhovatele EM TEST a to, že neprokázal vznik újmy.

Dne 1. 11. 2018 umožnil Úřad zadavateli nahlédnout do správního spisu vedeného pod sp. zn. S0359/2018/VZ.

Proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky podal zadavateli prostřednictvím datové schránky dne 14. 8. 2018 námitky z téhož dne také navrhovatel – Ing. I. H., CSc., IČO [IČO] se sídlem [ADRESA] (dále jen „navrhovatel Ing. H.“). Z dokumentace o zadávacím řízení vyplývá, že zadavatel námitky navrhovatele Ing. H. rozhodnutím ze dne 29. 8. 2018, které bylo navrhovateli Ing. H. doručeno téhož dne, odmítl.

Vzhledem k tomu, že se navrhovatel Ing. H. s rozhodnutím o námitkách neztotožnil, podal dne 7. 9. 2018 k Úřadu návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele ze dne 3. 9. 2018 (dále jen „návrh navrhovatele Ing. H.“).

Návrh navrhovatele Ing. H. směřuje proti vymezení požadavků na splnění technické kvalifikace, které označil za diskriminační ve smyslu § 6 zákona, a proti zadávacím podmínkám obsaženým v zadávací dokumentaci k veřejné zakázce, při jejichž stanovení se zadavatel dle názoru navrhovatele Ing. H. dopustil porušení zásady transparentnosti.

Úvodem se navrhovatel Ing. H. věnuje námitce proti požadavkům zadavatele na technickou kvalifikaci. Konkrétně rozporuje požadavek zadavatele, podle kterého měli dodavatelé doložit plnění významné zakázky na dodávku ovládacího software pro počítání cestujících a instalaci systému v počtu nejméně 15 kusů. Systém měl splňovat také kritérium spolehlivosti minimálně 98 % nezávisle na světelných podmínkách, rovněž měl rozpoznat výšku cestujících a měl být v provozu po dobu alespoň 6 měsíců. Navrhovatel Ing. H. odkazuje na žádost o vysvětlení zadávací dokumentace č. 68, v níž byl požadavek na významnou zakázku označen za diskriminační, což zadavatel v odpovídajícím vysvětlení zadávací dokumentace č. 68 odmítnul. Navrhovatel Ing. H. v návrhu uvádí, že nerozporuje technický požadavek na plnění veřejné zakázky způsobem, jak je uvedeno v požadavku na prokázání technické kvalifikace, protože je takového plnění schopen. Považuje však za diskriminační vymezení kvalifikace, jak tomu bylo v zadávací dokumentaci veřejné zakázky, a to s ohledem na komplexnost tohoto požadavku. Rovněž uvádí výňatky z jiných zadávacích dokumentací (odlišných zadavatelů) s obdobným předmětem plnění, které hodnotí jako nediskriminační a zároveň dostatečné pro prokázání požadované technické kvalifikace. Požadavek na spolehlivost systému pro počítání cestujících ve výši 98 % nepovažuje navrhovatel Ing. H. za standardní pro prokázání kvalifikace významnou dodávkou za poslední 3 roky, neboť spolehlivosti systému v této výši je dosahováno až aktuálně vzhledem k technologickému vývoji. Z uvedeného důvodu považuje stanovené kvalifikační kritérium za diskriminační a znemožňující navrhovateli Ing. H. ucházet se o veřejnou zakázku, čímž mu zadavatel způsobil újmu spočívající v nemožnosti získat veřejnou zakázku a realizovat její předmět.

V části II. návrhu se navrhovatel Ing. H. věnuje rovněž problematice požadované technické kvalifikace, konkrétně požadavkům na předložení funkčních vzorků. Předně cituje jednotlivé požadavky na předložení funkčních vzorků, jak jsou uvedeny v bodu 4. „Technická kvalifikace“ čl. V. „POŽADAVKY NA KVALIFIKACI“ zadávací dokumentace, a to konkrétně v části iii. Pod písm. a) – palubní počítač uvedené části zadávací dokumentace zadavatel požaduje dle názoru navrhovatele Ing. H. v zásadě standardní požadavky, např. digitální hlásič, náběh palubního počítače do 90 s, posun zastávek a hlášení, což lze považovat za technologie, které jsou na trhu běžné od roku 1995, na rozdíl od výše rozporovaného požadavku na významnou zakázku. Zmiňuje však, že zadavatel nepožaduje prokázání funkcionality inteligentní jednotky napájení, moderního routeru Wi-Fi kompatibilního se standardy IEEE 802.11a/b/g/n/ac, a také podporu technologií GLONAS či GALILEO. Předvedení požadovaného funkčního vzorku tak považuje za snadné, s nímž nemá většina dodavatelů problém. Tvrdí však, že Wi-Fi router a inteligentní jednotka napájení již nejsou tak běžným vybavením, a proto by měl zadavatel jejich předložení požadovat, ale nepožaduje. Takovou skutečnost považuje při srovnání s požadavky na prokázání technické kvalifikace významnou dodávkou za paradoxní. Pod písm. b) – čtecí zařízení a revizorská čtečka předmětné části zadávací dokumentace však dle názoru navrhovatele Ing. H. stanovuje zadavatel pro požadavky na funkční vzorek opět nepřiměřené požadavky (zařízení se objevují v roce 2016 a technologiemi disponuje pouze část dodavatelů či pouze jeden dodavatel – Telmax s.r.o., přičemž ostatní zařízení nesplňují podmínku váhy - maximálně 450g - požadované v technických podmínkách zadávací dokumentace). Rovněž spatřuje rozpor v požadavcích na backoffice, kdy u palubního počítače požaduje zadavatel „simulující“ backoffice odbavovacího systému, ale v části zadávací dokumentace vymezené pod písm. b), tedy u čtecího zařízení a revizorské čtečky, požaduje již funkční backoffice. Navrhovatel takový rozpor považuje za porušení základních zákonných zásad, protože nejsou stanoveny rovnocenné podmínky pro předvedení technologií uvedených pod písm. a) a b). Podle zadávacích podmínek uvedených pod písm. a) tak je v podstatě dodavatelům umožněno předvést jakýkoliv jiný výrobek, než je požadován v rámci vlastního plnění veřejné zakázky, kdežto požadavky pod písm. b) umožňují předvedení čtečky jen těm dodavatelům, kteří již takovým zařízením disponují. Dle navrhovatele Ing. H. tak zadávací dokumentace v rozsahu požadavků na referenční zakázky a na předložení funkčního vzorku trpí zjevnou nevyrovnaností způsobenou zadavatelem, která v souhrnu představuje porušení zásady zákazu diskriminace. Zadavatel měl dle navrhovatele Ing. H. požadovat také testování funkcionality bloku napájení, Wi-Fi a požadavku na technologii GLONAS, neboť i tyto komponenty se podílejí na požadovaných funkcích předmětu veřejné zakázky. Navrhovatel Ing. H. opakovaně zmiňuje požadavek na Wi-Fi technologii IEEE 802.11a/b/g/n/ac, kterou nepovažuje za zaběhnutý standard, a jejíž funkčnost by tak měl zadavatel požadovat na funkčním vzorku. Okrajově také zmiňuje, že se zadavatel v rámci rozhodnutí o námitkách řádně nevypořádal s námitkami vztahujícími se k předvedení technologie GLONAS či GALILEO. Závěrem této části návrhu navrhovatel Ing. H. upozorňuje na významný nepoměr v předvedení funkcionalit palubního počítače, Wi-Fi a pozičního systému v kontrastu s předvedením systému odbavení. Shrnuje, že zadavatel stanovením požadavků na předvedení funkčních vzorků upřednostnil dodavatele odbavovacích systémů před dodavateli palubních počítačů, čímž poskytnul konkurenční výhodu dodavatelům, kteří již disponují funkčními vzorky revizorské čtečky a čtecího zařízení, neboť požadavky na tyto funkční vzorky jsou mnohem vyšší než na vzorky palubního počítače. Navrhovatel Ing. H. uvádí, že takový postup zadavatele je nezákonný a může mu způsobit újmu, neboť „investoval nemalé prostředky do vývoje nového typu palubního počítače a dalších technologii dle Technických podmínek VZ a jiný konkurenční dodavatel použije řešení neodpovídající zadání a na něm prokáže požadované vlastnosti funkčního vzorku palubního počítače, bude mu umožněno splnění Technických podmínek“.

Část III. návrhu rozděluje navrhovatel Ing. H. do pododdílů k jednotlivým zadávacím podmínkám konkretizovaným v příloze č. 3 zadávací dokumentace. Jako první, pod písm. a), uvádí rozpor v požadavcích na budoucí připojení radiostanice dle standardu ETSI, nebo rovnocenného řešení. Podle navrhovatele Ing. H. je požadavek zadavatele na připojení zařízení TETRA nejednoznačný, a to z důvodu existence několika modelů s různými rozhraními. Nejednoznačnost zadání dle navrhovatele Ing. H. povede k různorodosti nabízených řešení, a tedy i výsledných nabídkových cen. Rovněž vyjadřuje svůj nesouhlas s argumentací zadavatele, který tvrdí, že rozhraní pro radiostanice TETRA je standardizováno podle standardu ETSI a že tímto odkazem stanovil zadavatel jednoznačně svůj požadavek. Navrhovatel Ing. H. však uvádí, že k odkazu na příslušnou normu v zadávací dokumentaci nedošlo. Pod písm. b) se navrhovatel Ing. H. věnuje problematice jízdného na krátkou vzdálenost „CHECK IN – CHECK OUT“ pro městské karty a karty IREDO s aplikací městská karta. Ze zveřejněných tarifních podmínek není zřejmý pojem „krátká vzdálenost“, resp. není jasné, o jakou vzdálenost se má jednat, což může vést k nejednoznačnostem při nacenění funkcionality. Navrhovatel Ing. H. nesouhlasí ani s argumentací zadavatele, který v rozhodnutí o námitkách uvedl „že na straně 11 přílohy č. 3 zadávací dokumentace v tabulce ‚Jednotlivé jízdné v Hradci Králové‘ jednoznačně uvádí požadavek na ‚Jednotlivé jízdné na 2 zastávky‘“, resp. nesouhlasí s tím, že by byla ze zadávací dokumentace zřejmá definice krátké vzdálenosti. Pod písmenem c) se poté navrhovatel věnuje problematice části 8. 4 přílohy č. 3 zadávací dokumentace. V této části zadávací dokumentace jsou uvedeny požadavky na backoffice, který musí provádět zpracování jízdenek zakoupených EMV kartou, přičemž je vyžadováno i rozhraní do karetních společností MasterCard a VISA. Navrhovatel Ing. H. cituje i žádost o vysvětlení zadávací dokumentace č. 38, společně s odpovídajícím vysvětlením. Uvádí, že zadavatel na dotaz odpověděl velice nejednoznačně, protože ze zadávací dokumentace, ani z jeho odpovědi není zřejmé, zda má být v dopravním backoffice přítomen modul pro komunikaci s karetními společnostmi MasterCard a VISA, přitom taková součást plnění značně ovlivňuje cenu. Nesouhlasí ani s argumentací zadavatele z rozhodnutí o námitkách, v němž zadavatel uvádí, že nepožadoval modul rozhraní do karetních společností MasterCard a VISA a rovněž, že nebyla v rámci žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace č. 38 položena otázka, zda má být přítomen modul pro komunikaci s karetními společnostmi MasterCard a VISA. Dle navrhovatele Ing. H. bylo rozhraní do karetních společností zadavatelem po dodavatelích požadováno, protože tento požadavek zůstal v poslední platné verzi přílohy č. 3 zadávací dokumentace. Upozorňuje, že požadavek na takové rozhraní totiž představuje „významný rozpor při oceňování objemu zakázky“, kdy se může jednat o mnohamilionové náklady a dodavatel by se musel stát samostatným procesorem zprostředkování plateb, jako jsou například banky. V bodu d) se věnoval nejasným požadavkům zadavatele na napájení vozidlového systému. Dle navrhovatele Ing. H. je specifikace, kterou poskytnul zadavatel v zadávací dokumentaci a při vysvětlení zadávací dokumentace č. 12, nedostatečná, protože zcela opomenula „napájecí větev pro čtecí zařízení a tiskárnu, které je nutné v rámci servisu aktualizovat i častěji než např. LCD panely (...)“. Tím, že zadavatel nedefinoval, zda požaduje jednotné, či samostatné spínání pro komponenty a uvedl, že „[d]alší počet větví je dán řešením [dodavatele] pro splnění požadavku (…)“, vnesl rozpor do požadavku na počet větví, jež měl jasně a jednoznačně stanovit. V posledním bodu části III. návrhu shrnuje navrhovatel Ing. H. nejednoznačnost požadavků na LED diody, kdy zadavatel konkrétně neuvedl ve vysvětlení zadávací dokumentace požadovanou minimální svítivost a ponechal ji na nabízeném řešení dodavatele, což však může mít za následek rozdílná řešení dodavatelů, a tedy i jimi podané neporovnatelné nabídky. Navrhovatel Ing. H. považuje minimální svítivost za absolutně nediskriminační parametr, jež měl zadavatel uvést, neboť ověřuje, zda nabízené řešení odpovídá technickým požadavkům.

V poslední věcné části návrhu navrhovatel Ing. H. uvádí, že zaslal dne 9. 8. 2018 prostřednictvím e-mailové zprávy zadavateli žádost o vysvětlení zadávací dokumentace, kterou zadavatel s ohledem na uplynulou lhůtu ve smyslu § 98 odst. 3 zákona odmítnul jako opožděnou. Navrhovatel Ing. H. však tento svůj dotaz považuje za natolik závažný, že měl být zadavatelem vypořádán v souladu s § 98 odst. 3 zákona, kdy zadavatel nemusí dodržet lhůty podle odstavce 1 uvedeného ustanovení, když poskytne vysvětlení na žádost doručenou po lhůtě k podání. Opožděně podaná žádost navrhovatele Ing. H. se týkala údajného rozporu v počtech servisních sad v návaznosti na demosady. Sám navrhovatel Ing. H. požadavek v položkovém rozpočtu – v části zařízení pro propagaci a demonstraci – považoval za duplicitní. Nevysvětlení této žádosti, resp. odpovídající části zadávací dokumentace, může podle navrhovatele Ing. H. vést k rozdílným počtům zařízení, jež budou nabízet jednotliví dodavatelé.

Závěrem návrhu rekapituloval navrhovatel Ing. H. jednotlivé důvody, z nichž dle něj vyplývá, že zadavatel postupoval v rozporu s § 6 odst. 1 a 2 zákona, a navrhl, aby Úřad zrušil zadávací řízení na veřejnou zakázku.

Úřad obdržel návrh navrhovatele Ing. H. dne 7. 9. 2018 a tímto dnem bylo podle § 249 zákona ve spojení s ustanovením § 44 odst. 1 správního řádu zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.

Účastníky řízení sp. zn. S0362/2018/VZ podle § 256 zákona jsou: zadavatel, navrhovatel Ing. H.

Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům přípisem č. j. ÚOHS-S0362/2018/VZ-26576/2018/522/NRi ze dne 11. 9. 2018.

Dne 17. 9. 2018 obdržel Úřad prostřednictvím datové schránky vyjádření zadavatele z téhož dne (dále jen „vyjádření zadavatele k návrhu Ing. H.“), jehož přílohou byla část dokumentace o zadávacím řízení.

Zadavatel v úvodní části svého vyjádření rozebírá námitky navrhovatele Ing. H. ve věci vymezení technických kvalifikačních předpokladů – požadavku na významnou zakázku. Nejprve odkazuje na své rozhodnutí o námitkách navrhovatele Ing. H., kde uvedl, že již v roce 2004 bylo možné při sčítání cestujících dosahovat přesnosti 99 %, z toho důvodu považuje za zcela běžné přístroje s přesností počítání cestujících nejméně 98%. Stejně tak neomezil prokázání technické kvalifikace na počítání cestujících ve vozidlech, ale v dopravě obecně. Nesouhlasí tedy s označením kritéria technické kvalifikace za diskriminační. Svůj názor opírá rovněž o tvrzení, že v zadávacím řízení obdržel 4 nabídky.

V další části vyjádření k návrhu se věnuje námitkám navrhovatele Ing. H. vůči požadavkům na předložení funkčních vzorků. K tomu uvádí, že tvrzení navrhovatele Ing. H. je neopodstatněné, což mimo jiné potvrzují nabídky různých revizorských čteček nabízených jednotlivými uchazeči o veřejnou zakázku. Rovněž zdůrazňuje, že zadavatel může požadovat předvedení funkcionalit předmětu plnění veřejné zakázky. Je však pouze na samotném zadavateli, které funkcionality bude zkoumat a které nikoliv.

Ve IV. části vyjádření k návrhu se zadavatel věnuje jednotlivým námitkám navrhovatele Ing. H. proti konkrétním zadávacím podmínkám uvedeným v příloze č. 3 zadávací dokumentace a jejich namítané nejednoznačnosti. K rozhraní pro připojení radiostanic TETRA zadavatel uvádí, že v námitkách navrhovatel Ing. H. neuváděl, že rozhraní pro připojení radiostanic by mělo být definováno odkazem na normu, přičemž podotýká, že v podmínkách zadávací dokumentace odkaz na konkrétní rozhraní a standard ETSI TETRA uveden byl. Dodává, že navrhovatel Ing. H. měl svá tvrzení uplatnit již v námitkách proti zadávací dokumentaci, a když je uvedl až v návrhu, pak by k nim Úřad neměl přihlížet. K části návrhu týkající se jízdného na krátkou vzdálenost zadavatel uvádí, že se jedná o běžně užívaný pojem v dopravě, navíc jej v příloze č. 3 zadávací dokumentace uvedl v bodech 5.9 a 5. 10 pod odrážkou platba jednotlivého jízdného a rovněž v kapitole 1 přílohy č. 3 zadávací dokumentace je uvedeno, že „[o]dbavení ve vozidlech probíhá na základě systému check-in/ check-out dle cenových relací stanovených tarifem MHD“. Další část vyjádření se týká požadavku na backoffice a provádění zpracování „zakoupených jízdenek EMV kartou“. Zadavatel uvádí rozpor v podaných námitkách a návrhu. V námitkách podle zadavatele navrhovatel Ing. H. napadnul nejednoznačnost vysvětlení zadávací dokumentace, protože zadavatel nevysvětlil, zda má být v dopravním backoffice přítomen modul pro komunikaci s karetními společnostmi Mastercard a VISA. V návrhu uvádí, že zadávací dokumentace je nejednoznačná, protože rozhraní do karetních společností MasterCard a VISA zůstalo součástí aktuální technické specifikace. Dle zadavatele by tedy neměl Úřad k těmto skutečnostem přihlížet. Zároveň také tvrdí, že v rámci bodu 8.1 přílohy č. 3 zadávací dokumentace jednoznačně specifikuje svůj požadavek včetně požadavku na „obsluhu rozhraní do bankovních systémů“, přičemž požadavek na obsluhu rozhraní do karetních společností MasterCard a VISA v zadávací dokumentaci obsažen není. Bod 8.4 přílohy č. 3 zadávací dokumentace pak popisuje požadavek, aby veškeré operace s EMV kartami byly v souladu s požadavky karetních asociací, zúčtovací banky a platné legislativy. Zadavatel dále uvedl požadavek, aby účastník veřejné zakázky dodal řešení se zúčtovací bankou, pro kterou má integrovány odpovídající funkcionality řídícího centra odbavovacího systému backoffice. K požadavku na řízené napájení zadavatel uvádí, že navrhovatel Ing. H. uvedl v návrhu nové skutečnosti oproti námitkám, k nimž nemá být v řízení před Úřadem přihlédnuto. Rovněž dodává, že požadavek na řízené napájení uvedl dostatečně v zadávací dokumentaci. K požadavku na LED panely uvádí, že považuje neuvedení svítivosti LED diod za správný postup, protože opačným postupem by mohl znevýhodnit jiné řešení, než které dodává navrhovatel Ing. H.

V poslední části vyjádření se zadavatel vyjádřil i k pozdnímu podání žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace. Dle zadavatele na něj navrhovatel Ing. H. neměl žádný právní nárok. Závěrem zadavatel navrhnul, aby Úřad návrh navrhovatele podle § 265 písm. b) zákona zamítl.

Usnesením č. j. ÚOHS-S0362/2018/VZ-27528/2018/522/NRi ze dne 19. 9. 2018 Úřad určil zadavateli lhůtu k podání informace o dalších úkonech, které zadavatel v průběhu správního řízení v zadávacím řízení provede.

V návaznosti na další úkony provedené v zadávacím řízení doručil zadavatel Úřadu ve dnech 20. 9. 2018, 27. 9. 2018 a 4. 10. 2018 prostřednictvím datové schránky další dokumenty, které považuje za součást dokumentace o zadávacím řízení na veřejnou zakázku.

Úřad určil usnesením č. j. ÚOHS-S0362/2018/VZ-28646/2018/522/NRi ze dne 8. 10. 2018 zadavateli lhůtu 5 dní ke sdělení skutečnosti, jaký konkrétní rozdíl spatřuje mezi pojmy „rozhraní do karetních společností MasterCard a VISA“ a „modulem rozhraní do karetních společností MasterCard a VISA“ a k doložení odpovídajících dokumentů prokazující tvrzení, která zadavatel ve svém vyjádření uvede.

Úřad určil usnesením č. j. ÚOHS-S0362/2018/VZ-28647/2018/522/NRi ze dne 8. 10. 2018 navrhovateli Ing. H. lhůtu 5 dní ke sdělení skutečnosti, zda a proč je stanovení konkrétního rozsahu jízdného na krátkou vzdálenost nezbytné pro účely nacenění předmětu veřejné zakázky, vč. uvedení jednotlivých funkcionalit, pro jejichž nacenění je předmětná informace nezbytná a k doložení odpovídajících podkladů prokazujících jeho tvrzení (dále jen „dotaz na navrhovatele Ing. H.“).

Úřad zaslal dne 9. 10. 2018 přípis č. j. ÚOHS-S0362/2018/VZ-28648/2018/522/NRi z téhož dne nadepsaný „Žádost o poskytnutí stanoviska“ (dále jen „žádost Úřadu ze dne 9. 10. 2018“) následujícím subjektům: AŽD Praha s.r.o., IČO 48029483, se sídlem Žirovnická 3146/2, 106 00 Praha 10 (dále jen „AŽD Praha s.r.o.“), navrhovateli EM TEST, BUSE s.r.o., IČO 46972552, se sídlem Masarykova 9, 678 01 Blansko (dále jen „BUSE s.r.o.“), APEX spol. s r.o., IČO 45242259, se sídlem Na ochoze 581, 252 42 Jesenice, a Mikroelektronika spol. s r.o., IČO 15029221, se sídlem Dráby 849, 566 01 Vysoké Mýto (dále jen „Mikroelektronika spol. s r.o.“). V předmětném přípisu žádal oslovené subjekty o sdělení, zda jsou z jejich pohledu požadavky stanovené zadavatelem pro významnou dodávku v kapitole V. „Požadavky na kvalifikaci“ odstavci 4. „Technická kvalifikace“ v bodě i. „Seznam významných dodávek“ zadávacích podmínek v rámci relevantního trhu – tedy v místě a době obvyklé, a zda by byli schopni stanovené požadavky na významnou dodávku splnit. Dále Úřad žádal oslovené subjekty o sdělení, zda disponují čtecím zařízením a revizorskou čtečkou, které splňují nároky na předvedení funkčního vzorku stanovené v kapitole V. „Požadavky na kvalifikaci“ odstavci 4. „Technická kvalifikace“ v bodě iii. „Předvedení funkčního vzorku“ v části b) „čtecí zařízení a revizorská čtečka“ zadávací dokumentace, nebo by bylo z jejich strany nutné speciální pořízení takového funkčního vzorku.

Dne 12. 10. 2018 byl Úřadu doručen přípis zadavatele z téhož dne nadepsaný „Vyjádření k usnesení č. j. ÚOHS-S0362/2018/VZ-28646/2018/522/NRi ze dne 8. října 2018“ z téhož dne, ve kterém zadavatel nejprve uvedl, že „svůj požadavek v zadávací dokumentaci uvedl odkazem na popis účelu a potřeb, které mají být naplněny při použití bankovní karty a dále odkazem na zúčtovací banku.“. Následně provedl výklad pojmu „rozhraní“ a dále poukázal na bod 8. 1 přílohy č. 3 zadávací dokumentace a na vysvětlení zadávací dokumentace č. 38, ze kterých je dle zadavatele zřejmé, že požadoval v zadávací dokumentaci funkcionalitu rozhraní do bankovních systémů spolu se zúčtovací bankou dodavatele, resp. že požadoval řešení se zúčtovací bankou, pro niž má dodavatel integrovány odpovídající funkcionality a zároveň neomezoval dodavatele ve volbě zúčtovací banky. V druhé části svého vyjádření poté uvádí jaký rozdíl mezi modulem rozhraní a rozhraním do karetních společností MasterCard a VISA.

Dne 15. 10. 2018 bylo Úřadu také doručeno vyjádření navrhovatele Ing. H.a z téhož dne k usnesení č. j. ÚOHS-S0362/2018/VZ-28647/2018/522/NRi, ve kterém navrhovatel Ing. H. uvádí, že zadavatel nestanovil v zadávací dokumentaci jednoznačně pojem „krátká vzdálenost“, v důsledku čehož může být výpočet jízdného na krátkou vzdálenost aplikován na různý počet zastávek podle požadavků zadavatele, které nebyly specifikovány, přičemž aplikace krátké vzdálenosti na právě 2 zastávky by představovalo implementaci prostého algoritmu o časové náročnosti 1-2 člověkodny, avšak v případě, že by zadavatel požadoval, aby se „krátká vzdálenost“ určitým způsobem měnila, je velice obtížné stanovit celkovou výši nákladů, a to s ohledem na chybějící další podrobné požadavky. Z uvedeného navrhovatel Ing. H. dovozuje podstatný vliv, který má nejasné stanovení pojmu „krátká vzdálenost“ na celkové ocenění veřejné zakázky.

Ve dnech 15. 10. 2018, 17. 10. 2018 a 18. 10. 2018 byla Úřadu doručena stanoviska k žádosti Úřadu ze dne 9. 10. 2018 od všech oslovených subjektů (viz k tomu bod 55. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

Ve dnech 16. 10. 2018 a 23. 10. 2018 umožnil Úřad zadavateli nahlédnout do správního spisu vedeného pod sp. zn. S0362/2018/VZ.

Rozhodnutím č. j. ÚOHS-S0362/2018/VZ-31444/2018/522/PKř ze dne 29. 10. 2018 nařídil Úřad z moci úřední zadavateli předběžné opatření dle § 61 odst. 1 správního řádu spočívající v zákazu uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na předmětnou veřejnou zakázku, a to až do pravomocného skončení správního řízení vedeného Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. S0362/2018/VZ. Zadavatel podal proti rozhodnutí o předběžném opatření rozklad.

Dne 1. 11. 2018 umožnil Úřad zadavateli nahlédnout do správního spisu vedeného pod sp. zn. S0362/2018/VZ.

Usnesením č. j. ÚOHS-S0359,0362/2018/VZ-32116/2018/522/NRi ze dne 5. 11. 2018 Úřad spojil podle § 140 odst. 1 správního řádu správní řízení vedená u Úřadu pod sp. zn. S0359/2018/VZ a sp. zn. S0362/2018/VZ do společného správního řízení vedeného pod sp. zn. S0359,S0362/2018/VZ.

Účastníky společného řízení o spojených správních řízeních vedeného pod sp. zn. S0359,S0362/2018/VZ podle § 256 zákona jsou: zadavatel, navrhovatel EM TEST, navrhovatel Ing. H.

Přípisem č. j. ÚOHS-S0359,0362/2018/VZ-32118/2018/522/NRi ze dne 5. 11. 2018 byli účastníci společného správního řízení o spojení správních řízení informováni.

Usnesením č. j. ÚOHS-S0359,0362/2018/VZ-32159/2018/522/NRi ze dne 5. 11. 2018 Úřad stanovil účastníkům řízení lhůtu, v níž byli oprávněni vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

V návaznosti na další úkony provedené v zadávacím řízení doručil zadavatel Úřadu dne 8. 11. 2018 dokumenty, které považuje za součást dokumentace o zadávacím řízení.

Dne 12. 11. 2018 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí z téhož dne (dále jen „vyjádření k podkladům ze dne 12. 11. 2018“). Zadavatel se nejprve vyjadřuje k žádosti o poskytnutí stanoviska a poté odpovědím, jež byly Úřadu poskytnuty dotazovanými subjekty (srov. body 55. a 58. odůvodnění tohoto rozhodnutí). V další části vyjádření k podkladům se pak zadavatel věnuje vyjádření navrhovatele Ing. H. k pojmu „krátká vzdálenost“ a jejího nedefinování v zadávací dokumentaci (srov. body 54. a 57. odůvodnění tohoto rozhodnutí). V poslední části svého vyjádření napadá zadavatel postup Úřadu ve správním řízení. Předně uvádí, že Úřad měl rozhodnout o návrhu navrhovatele EM TEST na vydání předběžného opatření, které je dle zadavatele součástí vyjádření navrhovatele EM TEST ze dne 24. 10. 2018. Zadavatel tvrdí, že k rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo dojít dle § 61 odst. 2 správního řádu ve lhůtě 10 dnů, a to v rámci správního řízení vedeného u Úřadu pod sp. zn. S0359/2018/VZ. Úřad podle názoru zadavatele postupoval v rozporu se zákonem, když dosud nerozhodnul o návrhu na předběžné opatření podaném navrhovatelem EM TEST ve správním řízení vedeném pod sp. zn. S0359/2018/VZ a namísto toho vydal v řízení vedeném pod sp. zn. S0362/2018/VZ rozhodnutí o vydání předběžného opatření ex offo. Zadavatel také uvedl, že se cítí poškozen postupem Úřadu, neboť tento nerozhodl ve správním řízení vedeném pod sp. zn. S0359/2018/VZ v 60 denní blokační lhůtě. Zadavatel v další části svého vyjádření akcentuje také svůj nesouhlas se spojením dvou správních řízení do jednoho společného řízení vedeného pod sp. zn. S0359,0362/2018/VZ. Tvrdí, že každý z navrhovatelů podal návrh odlišného obsahu, kdy odkazují na odlišné body zadávací dokumentace. Také uvádí, že návrhy navrhovatelů k bodu 8. 4 přílohy č. 3 obsahují úplně odlišné argumenty, kdy navrhovatel EM TEST napadá požadavek na kontrolu kumulativních a časových limitů definovaných VISA a MasterCard a navrhovatel Ing. H. „vznáší otázku přítomnosti nebo nepřítomnosti modulu pro komunikaci s karetními společnostmi MasterCard a VISA“. Opětovně se zadavatel vyjadřuje také k otázce újmy, jejíž eventuální prokázání není zadavatelem rozporováno v případě návrhu navrhovatele Ing. H., ale v případě návrhu navrhovatele EM TEST je otázka újmy dle zadavatele ústředním bodem celého správního řízení. Námitky navrhovatele EM TEST byly dle zadavatele odmítnuty „především z důvodu prokázání újmy“. V poslední části svého vyjádření se zadavatel soustředí na překážku povahy věci, účelu řízení anebo ochrany práv nebo oprávněných zájmů účastníků. Uvádí citaci z komentáře ke správnímu řádu a také ze článku JUDr. Petra Kolmana a v návaznosti zmiňuje své pochybnosti o spravedlnosti spojení správních řízení a jeho vlivu na vracení kauce. Dle zadavatele by bylo nespravedlivé, aby byla vrácena kauce i navrhovateli, jehož argumenty byly shledány lichými jen proto, že na základě argumentů jiného navrhovatele došlo k uložení nápravného opatření ve spojeném řízení. Rovněž nesouhlasí se spojením správních řízení poté, co bylo vydáno ve správním řízení vedeném pod sp. zn. S0359/2018/VZ usnesení k podkladům pro vydání rozhodnutí. V závěru vyjádření zadavatel vyjadřuje své přesvědčení, že „postupoval v souladu se zákonem při všech jeho úkonech ve veřejné zakázce“, že „navrhovatel EM TEST (...) neprokázal újmu v námitkách ani v návrhu“ a dále že „procesní vady správního řízení způsobují nezákonnost rozhodování ve správním řízení.“.

Dne 22. 11. 2018 umožnil Úřad zadavateli nahlédnout do správního spisu vedeného pod sp. zn. S0359,0362/2018/VZ.

Dne 27. 11. 2018 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0359,0362/2018/VZ-35124/2018/522/NRi (dále jen „napadené rozhodnutí“ nebo také „původní rozhodnutí“), ve kterém Úřad ve výroku I. konstatoval, že zadavatel porušil při zadávání veřejné zakázky zásadu transparentnosti zakotvenou v § 6 odst. 1 ve spojení s § 36 odst. 3 zákona, když v bodu 8.4 přílohy č. 3 „Technická specifikace předmětu veřejné zakázky“ zadávací dokumentace stanovil zadávací podmínky, kterými vymezil část předmětu plnění týkající se pravidel pro zpracování „zakoupených jízdenek EMV kartou“ nejasně, neboť u některých pravidel, zejména pak u pravidla „rozhraní do karetních společností Mastercard a VISA“ není zřejmé, zda se toto pravidlo vztahuje k řešení backoffice (samostatně), nebo ke společnému řešení backoffice se zúčtovací bankou, v důsledku čehož umožnil dvojí výklad jmenovaných zadávacích podmínek, a tedy nestanovil zadávací podmínky v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení.

Ve výroku II. původního rozhodnutí Úřad jako opatření k nápravě zrušil zadávací řízení na veřejnou zakázku a výrokem III. uložil zadavateli povinnost uhradit náklady řízení ve výši 30 000,- Kč.

Dne 12. 12. 2018 byl Úřadu prostřednictvím datové schránky doručen rozklad zadavatele z téhož dne (dále jen „rozklad“) proti původnímu rozhodnutí, ve kterém zadavatel odmítá závěry Úřadu o tom, že není zřejmé, zda se požadavek na „rozhraní do karetních společností MasterCard a VISA“ vztahuje k řešení backoffice samostatně, či k řešení backoffice a zúčtovací banka, protože je dle něj jednoznačné, že řešení samostatného backoffice v zadávací dokumentaci nepožadoval, a dodává, že pokud by takové řešení požadoval, musel by současně požadovat odpovídající kvalifikaci (např. povolení, licenci, nebo registraci od České národní banky). Svoji argumentaci podporuje i tvrzením, že jiné než jím požadované řešení (tj. backoffice + zúčtovací banka) není v praxi na trhu s odbavovacími a informačními systémy v České republice běžné. Uvedené pak dokládá vyjádřením České spořitelny, a.s. a JUDr. Ing. Libora Kyncla, Ph.D. Akcentuje rovněž veřejný zájem na uzavření smlouvy na veřejnou zakázku. Závěrem rozkladu zadavatel dodává, že všichni dodavatelé ve svých nabídkách uvedli „zúčtovací subjekty/banky“. V závěru uvádí, že svůj postup při zadávání veřejné zakázky považuje za zákonný, a navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a případně šetřenou věc vrátil Úřadu k novému projednání.

V návaznosti na další úkony provedené v zadávacím řízení doručil zadavatel Úřadu dne 13. 12. 2018 prostřednictvím datové schránky další dokumenty, které považuje za součást dokumentace o zadávacím řízení na veřejnou zakázku.

Úřad usnesením č. j. ÚOHS-S0359,0362/2018/VZ-37553/2018/522/NRi ze dne 17. 12. 2018 určil navrhovateli EM TEST a navrhovateli Ing. H. lhůtu pro vyjádření k rozkladu.

Dne 18. 12. 2018 bylo umožněno navrhovateli EM TEST nahlédnout do správního spisu vedeného pod sp. zn. S0359,0362/2018/VZ.

Dne 21. 12. 2018 bylo Úřadu doručeno vyjádření navrhovatele EM TEST k rozkladu zadavatele z téhož dne, ve kterém navrhovatel EM TEST předně zpochybňuje bezvadnost rozkladu a dále vyjadřuje přesvědčení, že zadavatel měl s ohledem na zásadu koncentrace předložit listiny, které tvoří přílohy rozkladu, již v průběhu řízení před Úřadem. Dále se navrhovatel EM TEST vyjadřuje k jednotlivým argumentům zadavatele a tyto odmítá, neboť zadávací dokumentaci nepovažuje za jednoznačnou. V této souvislosti uvádí, že zadávací podmínky nejsou dle jeho přesvědčení stanoveny jasně a nesouhlasí ani s tvrzením zadavatele, že by tento musel v případě požadavku na řešení „backoffice samostatně“ současně požadovat v zadávací dokumentaci odpovídající profesní způsobilost. Tvrzení zadavatele o běžné praxi na trhu s odbavovacími systémy v České republice pak označuje za podložené pouhým „právním názorem třetích osob“. Navrhovatel EM TEST trvá na tom, že zadavatel nestanovil zadávací podmínky jasně a transparentně, a dále uvádí, že napadené rozhodnutí Úřadu považuje za věcně správné. Proto navrhuje, aby předseda Úřadu rozklad zadavatele zamítnul a předmětné rozhodnutí Úřadu potvrdil.

Navrhovatel Ing. H. se v určené lhůtě ani později v průběhu řízení k rozkladu nevyjádřil.

V návaznosti na další úkony provedené v zadávacím řízení doručil zadavatel Úřadu ve dnech 2. 1. 2019, 4. 1. 2019, 10. 1. 2019, 11. 1. 2019 a 17. 1. 2019 prostřednictvím datové schránky další dokumenty, které považuje za součást dokumentace o zadávacím řízení na veřejnou zakázku.

Dne 31. 1. 2019 bylo umožněno zadavateli nahlédnout do správního spisu vedeného pod sp. zn. S0359,0362/2018/VZ.

V návaznosti na další úkony provedené v zadávacím řízení doručil zadavatel Úřadu ve dnech 5. 2. 2019 a 6. 2. 2019 prostřednictvím datové schránky další dokumenty, které považuje za součást dokumentace o zadávacím řízení na veřejnou zakázku.

Dne 8. 2. 2019 bylo Úřadu doručeno stanovisko zadavatele z téhož dne k vyjádření navrhovatele EM TEST k rozkladu, ve kterém zadavatel nejprve shrnuje celý obsah vyjádření navrhovatele EM TEST k rozkladu a následně uvádí, že odborná vyjádření, která doložil k podpoře svých tvrzení v rozkladu, nebyla opožděná, protože jimi reagoval na závěry obsažené v napadeném rozhodnutí, tedy na skutečnosti, na něž dříve reagovat nemohl. Zadavatel rovněž uvádí, že pokud by požadoval řešení „backoffice samostatně“ a zároveň by nepožadoval prokázání profesní způsobilosti, postupoval by značně neuváženě. Také zopakoval, že běžnou praxí v oboru je řešení „backoffice + zúčtovací banka“, a opakovaně požádal předsedu Úřadu, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc případně vrátil Úřadu k novému projednání.

V návaznosti na další úkony provedené v zadávacím řízení doručil zadavatel Úřadu dne 26. 2. 2019 prostřednictvím datové schránky další dokumenty, které považuje za součást dokumentace o zadávacím řízení na veřejnou zakázku.

Po projednání rozkladu předseda Úřadu rozhodnutím č. j. ÚOHS-R0216/2018/VZ-06462/2019/322/PJe ze dne 4. 3. 2019, které nabylo právní moci téhož dne, napadené rozhodnutí zrušil pro jeho nezákonnost z důvodu nepřezkoumatelnosti.

Předseda Úřadu se ve svém rozhodnutí předně zbýval argumentační linií Úřadu, kterou označil za nedostatečnou, obsahující logické chyby, a tedy nepřezkoumatelnou pro nesrozumitelnost. Uvádí, že Úřad posuzoval bod 8. 4 přílohy č. 3 zadávací dokumentace jazykovou a systematickou interpretační metodou, přičemž měl více dbát i na „účel a předmět veřejné zakázky, na celkový kontext zadávací dokumentace, na praxi obvyklou při zadávání podobných veřejných zakázek a případně i na stav poznání dosažený oboru předmětu dotčené zakázky (…) to vše ve vzájemné souvislosti“. Tento pohled však napadené rozhodnutí dle předsedy Úřadu postrádá.

Úřad měl dle předsedy Úřadu v případě existence více myslitelných výkladů zohlednit racionalitu každé z možností, které přicházejí v úvahu. Zdůrazňuje rovněž, že zrušení zadávacího řízení je vážným zásahem do sféry zadavatele, a proto je nutné postupovat obezřetně, a nelze tudíž takové nápravné opatření zdůvodňovat argumenty v podstatě formální povahy, jako je např. gramatický výklad.

Předseda Úřadu dále uvádí, že závěry dovozené Úřadem z vysvětlení zadávací dokumentace č. 38 jsou nepodložené, a vytýká Úřadu, že neřešil, jaký význam má pojem „řešení se zúčtovací bankou“ pro subjekty pohybující se na relevantním trhu. Předseda také nesdílí názor Úřadu, že pojmy „disponovat“ a „obsluhovat“ jsou obsahově shodné.

Taktéž podotýká, že „jeví-li se při posuzování významu ustanovení zadávací dokumentace některé z těchto ustanovení jako víceznačné, je třeba uplatnit i určitý korektiv racionality.“. Pokud se tedy jeví jeden z možných výkladů jako absurdní, je třeba jej posuzovat ve světle znalostí průměrného odborně zdatného dodavatele působícího v předmětném oboru a rovněž takové ustanovení podrobit kritice, zda by jej vznesl průměrný odborně zdatný zadavatel při zadávání obdobné veřejné zakázky. Předseda Úřadu vytýká Úřadu, že se nezabýval otázkou, zda je vůbec racionální, aby dodavatel sám vykonával funkci poskytovatele plateb, ačkoliv měl indicie, že tomu tak být nemusí.

Předseda upozorňuje také na to, že Úřad je oprávněn zadávací dokumentaci toliko interpretovat, nikoliv ji doplňovat, protože stanovení zadávacích podmínek je věcí zadavatele. Dále poukazuje na to, že se Úřad v napadeném rozhodnutí nezabýval otázkou, jaké konkrétní činnosti vykonává v obdobných veřejných zakázkách zúčtovací banka, jaké funkcionality mívá rozhraní do karetních společností, jaké konkrétní činnosti obvykle obnáší zmíněná obsluha takového rozhraní a které činnosti vykonává sám dodavatel, ačkoliv tyto informace mohly být pro posouzení šetřeného případu klíčové.

Závěrem předseda Úřadu uvádí, že Úřad nedostatečně zjistil význam bodu 8.4 přílohy č. 3 zadávací dokumentace v kontextu reality relevantního trhu a na základě nesrozumitelných úvah přisoudil předmětnému ustanovení určitý alternativní význam. Své rozhodnutí pak předseda Úřadu uzavírá konstatováním, že napadené rozhodnutí Úřadu bylo shledáno nepřezkoumatelným, a tedy nezákonným, proto jej ruší a věc vrací k novému projednání Úřadu.

Úřad oznámil účastníkům řízení pokračování společného správního řízení přípisem č. j. ÚOHS-S0359,0362/2018/VZ-06834/2019/522/NRi ze dne 8. 3. 2019.

Dne 28. 3. 2019 zaslal Úřad přípis č. j. ÚOHS-S0359,0362/2018/VZ-08450/2019/522/NRi z téhož dne nadepsaný „Žádost o poskytnutí stanoviska“ (dále jen „žádost o stanovisko“) následujícím subjektům: Bustec s.r.o., IČO 28326717, se sídlem Horní Štěpánov č. p. 373, 798 47 Horní Štěpánov (dále jen „Bustec s.r.o.“), SYSTEK, s.r.o., IČO 47916257, se sídlem Srbská 1371/1a, 612 00 Brno (dále jen „SYSTEK, s.r.o.“) a TELMAX s.r.o., IČO 27481166, se sídlem Na Stráni 511, 566 01 Vysoké Mýto (dále jen „TELMAX s.r.o.“). V předmětném přípise Úřad žádal oslovené subjekty o stanovisko ve vztahu ke garantovaným ročním nákladům a rozhraní do karetních společností. a. Ve vztahu ke garantovaným ročním nákladům se Úřad dotazoval, zda by bylo osloveným dodavatelům, jako dodavatelům pohybujícím se na relevantním trhu, s ohledem na jejich odbornou způsobilost a dosavadní praxi ze zadávací dokumentace vč. její přílohy č. 4 (tj. smlouvy o dílo vč. její přílohy – položkového rozpočtu) a přílohy č. 5 (tj. smlouvy o servisu vč. její přílohy – tabulky ročních nákladů) zřejmé, „jakým způsobem by v šetřeném případě docházelo k úhradě ročních nákladů na provoz“. b. Ve vztahu k rozhraní do karetních společností se Úřad dotazoval zejména jakým způsobem, s ohledem na svoji odbornou způsobilost, chápou oslovení dodavatelé funkcionalitu backoffice, požadovanou zadavatelem v bodě 8. 4 přílohy č. 3 zadávací dokumentace – rozhraní do karetních společností Mastercard a VISA a jakým způsobem má zajištěné takového rozhraní dle jejich názoru fungovat a rovněž jaké činnosti má zajišťovat samotný dodavatel.

Přípisem č. j. ÚOHS-S0359,0362/2018/VZ-08442/2019/522/NRi ze dne 28. 3. 2019 (dále jen „žádost o stanovisko 2“) oslovil Úřad s žádostí o stanovisko ve vztahu ke garantovaným ročním nákladům a rozhraní do karetních společností (s dotazy shodnými jako v žádosti o stanovisko - viz výše) rovněž následující subjekty: AŽD Praha s.r.o., BUSE s.r.o. a Mikroelektronika spol. s r.o..

Dne 28. 3. 2019 rovněž Úřad vydal usnesení č. j. ÚOHS-S0359,0362/2018/VZ-08444/2019/522/NRi (dále jen „usnesení ze dne 28. 3. 2019“), kterým určil zadavateli lhůtu pro sdělení skutečnosti, jakým způsobem bude docházet k úhradě garantovaných ročních nákladů na provoz, jež jsou součástí nabídkové ceny, včetně uvedení odkazu na konkrétní části zadávací dokumentace, v nichž je tento postup uveden (nebo z nichž jej zadavatel dovozuje), a rovněž k vysvětlení rozporu v tvrzení zadavatele v rozhodnutí o námitkách navrhovatele EM TEST, kdy tvrdí, že „garantované roční náklady nelze směšovat se záručním a pozáručním servisem“, a skutečnostmi uvedenými v zadávací dokumentaci, z níž vyplývá, že garantované roční náklady zahrnují veškeré roční náklady mj. na zajištění mimozáručního a pozáručního servisu a dodávek náhradních dílů, včetně označení konkrétní části zadávací dokumentace, ze které zadavatel dovozuje, že pozáruční servis není součástí garantovaných ročních nákladů.

Usnesením č. j. ÚOHS-S0359,0362/2018/VZ-09198/2019/522/NRi ze dne 1. 4. 2019 Úřad na základě žádosti zadavatele ze dne 28. 3. 2019 prodloužil zadavateli lhůtu určenou mu k provedení úkonů v usnesení ze dne 28. 3. 2019.

Dne 2. 4. 2019 bylo umožněno zadavateli nahlédnout do správního spisu vedeného pod sp. zn. S0359,0362/2018/VZ.

Dne 4. 4. 2019 obdržel Úřad vyjádření společnosti TELMAX s.r.o. k žádosti o stanovisko z téhož dne. Společnost TELMAX s.r.o. v první části svého vyjádření uvádí: „Na základě dlouhodobých statistik poruchovosti našich produktů jsme schopni přesně určit záruční, mimozáruční a pozáruční náklady. Výši nákladů bychom doplnili do tabulky do řádku Ostatní dodavatelem nebo výrobcem předepsané činnosti. V případě, že by došlo k překročení těchto nákladů v budoucnu, předpokládáme, že takový rozdíl by zadavatel fakturoval na naši společnost a my bychom ho uhradili. V naší nabídce jsme počítali s ročním vyúčtováním příslušných nákladů viz bod SoD VII. 3., kde se hovoří o tom, že Zhotovitel uhradí rozdíl mezi skutečnými a garantovanými náklady za každý rok.“. Společnost TELMAX s.r.o. dále uvádí, že dle jejích zkušeností docházelo ke zneužívání provozních nákladů, proto chápou „tento požadavek jako standardní a oprávněný“ a dodává, že z jejího pohledu „jde o pochopitelnou ochranu zadavatele a nastavení férových podmínek – např. když v případě nepředpověditelné události dojde k poškození systému (vandal zničí vybavení vozidla, což nelze předpovědět ani odhadnout) tyto náklady zadavatel uhradí.“. Náklady jako jsou licenční poplatky, poplatky za aktualizaci a provoz chápe společnost TELMAX s.r.o. „jako paušální náklady, které budou jednou za rok vyúčtovány.“. V druhé části vyjádření s odkazem na své dosavadní zkušenosti uvádí, že „rozhraní do karetních společností MasterCard a VISA má zajistit banka.“.

Dne 5. 4. 2019 bylo Úřadu doručeno vyjádření společnosti AŽD Praha s.r.o. z téhož dne k žádosti o stanovisko 2. Společnost AŽD Praha s.r.o. ve svém vyjádření uvádí, že na základě svých poptávek obdržela „nabídky na poddodávky výrobců a distributorů technologií na jednotlivé požadované služby roční náklady na provoz s rozdílnými požadavky na fakturaci za jednotlivé služby, licence nebo aktualizace. Vzhledem k tomu, že zadávací dokumentace neobsahovala jednoznačný požadavek četnosti fakturace ani neobsahovala informaci, zda bude možné nabídnuté služby účtovat paušálně, aniž by byly v konkrétním roce provedeny (položky ‚licenční poplatky‘ a ‚Poplatky za nutnou aktualizaci SW‘), dodavatel pro stanovení jednotné nabídkové ceny pro tabulku ‚Přehled ročních nákladů na provoz‘ vycházel z předpokladu, že se jedná o Roční náklady na provoz – tedy podle názvu tabulky. Nabídková cena je tedy sestavena s předpokladem měsíční fakturace (1/12 z nabídkové ceny), kdy za každý rok bude provedeno roční vyúčtování, kde by zadavatel uplatnil případné překročení Garantovaných ročních nákladů.“. K dotazu na rozhraní do karetních společností společnost AŽD Praha s.r.o. mj. uvedla, že „o variantě, že dodavatel má samostatně zajišťovat kompletní funkcionalitu rozhraní, vůbec neuvažoval.“.

Dne 5. 4. 2019 bylo Úřadu doručeno vyjádření společnosti Bustec s.r.o. z téhož dne k žádosti o stanovisko 2. Ve svém vyjádření společnost Bustec s.r.o. uvádí, že při stanovení ročních nákladů na provoz pro jí nabízené položky[1] vycházela „zejména ze znalosti trhu nejen v České republice“, přičemž provedla „kalkulaci jednotlivých požadovaných činností, zejména proaktivní a reaktivní podpory a licenčních poplatků“ a pro stanovení Poplatků za nutnou aktualizaci SW provedla „kvalifikovaný odhad četnosti a náročnosti aktualizace SW.“. Následně pak společnost Bustec s.r.o. dle svého vyjádření provedla na základě četnosti jednotlivých činností a úkonů přepočet na úsek 12 měsíců. Do kalkulace společnost Bustec s.r.o. nepromítla ceny spotřebovaného materiálu pro provádění Pozáručního a mimozáručního servisu, „protože dle požadavků ZD mají být hrazeny na základě v době provedení opravy platného ceníku.“. Společnost Bustec s.r.o. dále uvádí, že „zadávací dokumentace neobsahovala požadavek na způsob (četnost) úhrady ročních nákladů na provoz“, proto v kalkulaci uvažovala o fakturaci podle svých zkušeností, konkrétně uvažovala úhradu ročních nákladů na provoz „provádět na základě jednotlivých prováděných činností následujícím způsobem:

Dne 5. 4. 2019 bylo Úřadu rovněž doručeno vyjádření společnosti Mikroelektronika spol. s r.o. z téhož dne k žádosti o stanovisko 2. Společnost Mikroelektronika spol. s r.o. ve svém vyjádření předně uvádí, že ke kalkulaci garantovaných ročních nákladů přistupovala s maximální péčí, neboť se nejednalo o kvalifikovaný odhad provozních nákladů, ale o hodnotící kritérium. Dále uvádí, že kalkulace jednotlivých položek v tabulce „Přehled ročních nákladů na provoz“, která tvoří přílohu č. 1 smlouvy o servisu (dále jen „Přehled nákladů na provoz“ nebo „příloha č. 1 smlouvy o servisu“) obsahovaly „sestavy dílčích položek reálně možné náklady a poplatky tvořící celkový roční náklad“ vyjma jedné z položek, konkrétně položky „Pozáruční a mimozáruční servis“ v části „Řídící centrum dispečerského systému“, jejíž obsah není společnosti Mikroelektronika spol. s r.o. jasný a odhaduje, že předmětná položka byla chybně popsaná, kdy „[p]atrně měl představovat potenciálně reálný náklad, svým popisem ale evokoval celkový součet ročních nákladů.“. Dle společnosti Mikroelektronika spol. s r.o. je předmětná položka „nepřesně zadaná a vede ke zpochybnění dalších zanesených hodnot.“. Vzhledem k tomu, že byly náklady na provoz hodnotícím kritériem, ponechala společnost Mikroelektronika spol. s r.o. uvedenou položku (řádek) nevyplněný. Společnost Mikroelektronika spol. s r.o. dále uvádí, že „[d]alší nejasností je úhrada nákladů na provoz systému. Realizace oprav (ať záručních, mimozáručních či pozáručních) je popsána detailně a jasně. Jakým způsobem budou hrazeny pravidelné licenční poplatky (například maintenance bankovních aplikací) ale uvedeno není. Není zřejmé, zda budou fakturovány měsíčně, ročně či jinak.“. K rozhraní do karetních společností pak uvádí, že zkušený dodavatel by měl vědět, že po něm zadavatel v zadávací dokumentaci nežádá přímé rozhraní do karetních společností, ale jeho zajištění se zúčtovací bankou.

Dne 8. 4. 2019 bylo Úřadu doručeno vyjádření zadavatele z téhož dne k usnesení ze dne 28. 3. 2019 (dále jen „vyjádření zadavatele ze dne 8. 4. 2019“). V tomto vyjádření zadavatel mimo jiné uvádí, že ve Smlouvě o servisu, je jasně uvedeno (konkrétně v čl. VIII. odst. 9), že vztahy neupravené smlouvou se řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Také uvádí, že dle čl. V. odst. 9 SOD vzniká právo na fakturaci za plnění předmětu smlouvy dnem ukončení úplné realizace díla, přičemž faktura má být objednateli (tj. zadavateli) doručena nejdéle do 5 kalendářních dní ode dne uskutečnění zdanitelného plnění. Zadavatel na uvedené navazuje tvrzením, že „[a]dekvátně ukončení komplexní realizaci díla, vzniká zhotoviteli v ročních 12 měsíčních intervalech, právo na fakturaci ročních nákladů na provoz“, přičemž úhrada těchto nákladů je dle občanského zákoníku splatná do 30 dnů ode dne doručení faktury. Dle zadavatele uvedené vyplývá z dikce smluv, které jsou součástí zadávací dokumentace a ze „závazného subsidiárního použití občanského zákoníku“, přičemž zadavatel není povinen opisovat všechna ustanovení občanského zákoníku. Poukazuje na to, že navrhovatel EM TEST je stávajícím provozovatelem odbavovacího systému, a tedy má nejlepší znalosti o předmětu veřejné zakázky včetně jejího financování a dále, že navrhovatel EM TEST nevznesl žádný dotaz k problematice úhrady garantovaných ročních nákladů na provoz. V další části vyjádření zadavatel uvádí, že dle čl. VI. odst. 2 zadávací dokumentace „garantované roční náklady na provoz zahrnují celkové roční náklady na provozní poplatky, správu systému, licenční poplatky, zajištění mimozáručního a pozáručního servisu a dodávek náhradních dílů“. Akcentuje, že požadavek garantovaných ročních nákladů je kladen na „ZAJIŠTĚNÍ servisu, nikoliv na vlastní provádění mimozáručního a pozáručního servisu a dodávek náhradních dílů. V praxi běžně používaná, a účastníkům i zadavateli známá, forma stanovení paušální částky, placené za poskytnutí služby mimozáručního a pozáručního servisu a dodávek náhradních dílů“. Zadavatel také uvádí, že „nemůže po účastnících požadovat (a ani to v zadávací dokumentaci nepožadoval) vyčíslení garantovaných nákladů, které účastník nezná a v tuto chvíli znát ani nemůže, jako je např. počet oprav a poruch, počet nutných náhradních dílů na odstranění závad apod.“. Uvedené je dle zadavatele také důvod, proč v rozhodnutí o námitkách navrhovatele EM TEST uvedl, že nelze garantované roční náklady na provoz směšovat se záručním a pozáručním servisem. Zadavatel dále uvádí, že „záležitost naprosto jasně vyplývá z dikce jednotlivých položek přílohy č. 1 ke garantovaným ročním nákladům – zejména licenční poplatky, poplatky za nutnou aktualizaci SW, poplatky za provoz a správu a reaktivní podporu.“. Dodává, že situace, kdy by došlo k překročení garantovaných ročních nákladů, řešil v čl. VII. odst. 3 smlouvy o dílo. Dále zadavatel uvádí, že „fakt, že v příloze č. 1 smlouvy o zajištění záručního a pozáručního servisu a dodávek náhradních dílů – tabulky pro doplnění garantovaných ročních nákladů, je v části ŘÍDÍCÍ CENTRUM DISPEČERSKÉHO SYSTÉMU uvedena položka ‚pozáruční a mimozáruční servis‘, je dán skutečností, že se jedná výhradně o dodávku programového vybavení. Dodávka řídícího centra dispečerského systému obsahuje minimum zdrojů případných poruch a závad, u kterého jsou účastníci schopni garantovat (z praxe známé) náklady na mimozáruční a pozáruční servis.“. Závěrem svého vyjádření zadavatel uvádí, že „všichni účastníci, kteří podali nabídku, ve svých nabídkách vyčíslili garantované roční náklady na provoz, a i přes celkový počet 107 dodatečných dotazů nebyl ani jediný dotaz vznesen na uvedenou problematiku.“.

Dne 8. 4. 2019 bylo Úřadu doručeno vyjádření společnosti BUSE s.r.o. z téhož dne, k žádosti o stanovisko 2. Ve svém vyjádření společnost BUSE s.r.o. uvádí, že vyčíslení nákladů na provoz je standardním požadavkem v rámci výběrových řízení. K otázce úhrady ročních nákladů na provoz společnost BUSE s.r.o. odkazuje na čl. VII odst. 3 SOD, ze kterého dovozuje, že garantované roční náklady budou fakturovány ročně, a to „po uskutečnění vyčíslení nákladů na provoz za daný rok, kdy dojde k porovnání skutečných ročních nákladů a jejich výší a částkou uvedenou v článku VI. odst. 5 této Smlouvy, která představuje souhrn nákladů na provoz dle Přílohy Přehled ročních nákladů na provoz.“. Podmínky fakturace byly dle společnosti BUSE s.r.o. stanoveny srozumitelně „s fakturací 1 krát ročně, po dobu 5 let, ve výši uvedené v Příloze – Přehled ročních nákladů na provoz (...).“. Ve věci stanoviska k rozhraní do karetních společností odkazuje společnost BUSE s.r.o. na vyjádření společnosti TELMAX s.r.o. (viz bod 95. odůvodnění tohoto rozhodnutí) a uvádí, že standardní praxí je, že toto rozhraní poskytují zúčtovací banky.

V návaznosti na další úkony provedené v zadávacím řízení doručil zadavatel Úřadu dne 15. 4. 2019 prostřednictvím datové schránky další dokumenty, které považuje za součást dokumentace o zadávacím řízení na veřejnou zakázku.

Dne 17. 4. 2019 bylo umožněno zadavateli nahlédnout do správního spisu vedeného pod sp. zn. S0359,0362/2018/VZ.

Dne 18. 4. 2019 zaslal Úřad přípis č. j. ÚOHS-S0359,0362/2018/VZ-11226/2019/522/NRi z téhož dne (dále jen „žádost Úřadu ze dne 18. 4. 2019“) následujícím subjektům: Mikroelektronika spol. s r.o., BUSE s.r.o., AŽD Praha s.r.o., Bustec s.r.o. a TELMAX s.r.o. V předmětném přípisu žádal oslovené subjekty o sdělení, zda je jim s ohledem na jejich odbornou způsobilost jasný požadavek zadavatele na backoffice uvedený v bodě 8. 4 přílohy č. 3 zadávací dokumentace „kontrolovat kumulativní a časové limity definované VISA a MC a umožnit parametricky uzavírat otevřená časová okna dle požadavků konkrétní karetní asociace“. V případě že ano, žádal je rovněž Úřad o sdělení co je dle jejich názoru obsahem požadavku a jaké činnosti má v souvislosti s ním zajišťovat samotný dodavatel.

V návaznosti na další úkony provedené v zadávacím řízení doručil zadavatel Úřadu dne 18. 4. 2019 prostřednictvím datové schránky další dokumenty, které považuje za součást dokumentace o zadávacím řízení na veřejnou zakázku.

Dne 23. 4. 2019 zaslal Úřad přípis č. j. ÚOHS-S0359,0362/2018/VZ-11229/2019/522/NRi z téhož dne (dále jen „žádost Úřadu ze dne 23. 4. 2019“) následujícím subjektům: Global Payments s.r.o., IČO 04235452, se sídlem V olšinách 626/80, 100 00 Praha 10, Československá obchodní banka, a.s., IČO 00001350, se sídlem Radlická 333/150, 150 57 Praha 5 a Česká spořitelna, a.s., IČO 45244782, se sídlem Olbrachtova 1929/62, 14000 Praha 4. V předmětném přípisu žádal oslovené subjekty o sdělení, zda je jim jako osobě pohybující se na relevantním trhu jasný požadavek zadavatele na backoffice uvedený v bodě 8. 4 přílohy č. 3 zadávací dokumentace „kontrolovat kumulativní a časové limity definované VISA a MC a umožnit parametricky uzavírat otevřená časová okna dle požadavků konkrétní karetní asociace“.

Ve dnech 25. 4. 2019, 29. 4. 2019 a 30. 4. 2019 byla Úřadu doručena stanoviska k žádosti Úřadu ze dne 18. 4. 2019 od všech oslovených subjektů (viz k tomu bod 103. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

Ve dnech 30. 4. 2019 a 3. 5. 2019 byla Úřadu doručena stanoviska k žádosti Úřadu ze dne 23. 4. 2019 od všech oslovených subjektů (viz k tomu bod 105. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

Dne 6. 5. 2019 bylo umožněno zadavateli nahlédnout do správního spisu vedeného pod sp. zn. S0359,0362/2018/VZ.

Usnesením č. j. ÚOHS-S0359,0362/2018/VZ-12926/2019/522/NRi ze dne 9. 5. 2019 Úřad stanovil účastníkům řízení lhůtu, v níž byli oprávněni vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

Dne 13. 5. 2019 byla Úřadu zaslána žádost zadavatele o prodloužení lhůty k vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí z téhož dne, jíž žádal zadavatel o prodloužení lhůty k vyjádření se do 24. 5. 2019.

Usnesením č. j. ÚOHS-S0359,0362/2018/VZ-13406/2019/522/NRi ze dne 14. 5. 2019 Úřad na žádost zadavatele ze dne 13. 5. 2019 prodloužil účastníkům řízení lhůtu, v níž byli oprávněni vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

Dne 16. 5. 2019 bylo umožněno zadavateli a navrhovateli EM TEST nahlédnout do správního spisu vedeného pod sp. zn. S0359,0362/2018/VZ.

Dne 22. 5. 2019 bylo umožněno zadavateli nahlédnout do správního spisu vedeného pod sp. zn. S0359,0362/2018/VZ.

Dne 22. 5. 2019 obdržel Úřad prostřednictvím datové schránky vyjádření navrhovatele EM TEST k podkladům pro rozhodnutí z téhož dne. Navrhovatel EM TEST v úvodu uvádí, že nadále trvá na tom, že zadavatel se dopustil porušení zákona, když odmítnul námitky navrhovatele EM TEST z důvodu údajné absence újmy a ve svém rozhodnutí o námitkách EM TEST se nevyjádřil srozumitelně ke všem namítaným skutečnostem. Rovněž dle něj zadavatel stanovil nesprávně předpokládanou hodnotu veřejné zakázky a postupoval v rozporu se zásadou transparentnosti zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona tím, že v zadávací dokumentaci uvedl nejednoznačné, nejasné a neurčité zadávací podmínky. Navrhovatel EM TEST se rovněž vyjadřuje k některým stanoviskům, která si Úřad v průběhu správního řízení vyžádal. Obsah stanovisek dle navrhovatele EM TEST přisvědčují jím namítaným skutečnostem, které uvedl ve svém návrhu, tedy že zadavatel nestanovil dostatečně transparentně zadávací podmínky co do procesů odbavení jednotlivého jízdného kartou EMV a backoffice. Navrhovatel EM TEST rovněž trvá na tom, že zadavatel nejasně a netransparentně stanovil požadavky na pozáruční servis a také podotýká, že vzhledem ke stanoviskům dožádaných subjektů je zřejmé, že zadavatel rovněž zcela nesrozumitelně a nepřesně stanovil roční náklady na provoz a jejich fakturaci. Navrhovatel EM TEST se rovněž ohrazuje proti tvrzení zadavatele, kterým bylo jeho jednání označeno za šikanózní postup. Navrhovatel EM TEST rovněž považuje za netransparentní postup zadavatele, který i přes zahájené správní řízení před Úřadem rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky a soustřeďuje svoji pozornost k zadání veřejné zakázky. Uzavírá, že zadavatel se dopustil při zadávání veřejné zakázky porušení zákona, a setrvává na svém návrhu.

Dne 22. 5. 2019 bylo Úřadu rovněž doručeno vyjádření zadavatele k podkladům pro rozhodnutí z téhož dne (dále jen „vyjádření zadavatele k podkladům“). Zadavatel ve svém vyjádření úvodem odkazuje na svá předchozí vyjádření předložená v průběhu celého správního řízení, na jednotlivá rozhodnutí o námitkách navrhovatelů a rovněž na podaný rozklad, a to včetně jejich doplnění vyjádřeními třetích osob. V další části vyjádření poté konstatuje, že nemožnost uzavření smlouvy z důvodu průběhu správního řízení ohrožuje veřejný zájem – dopravu MHD v Hradci Králové. Dále zadavatel shrnuje obsah jednotlivých stanovisek, která Úřad obdržel v průběhu správního řízení. K problematice ročních nákladů na provoz poté v návaznosti na tato stanoviska uvádí, že „v naprosté většině dodavatelé platební mechanismus pochopili správně (...) nejlépe platební mechanismus popsal dodavatel TELMAX s.r.o.“, který odkazuje na bod VII.3. smlouvy o dílo. Závěrem opakovaně vyjadřuje svůj nesouhlas se spojením správních řízení vedených pod sp. zn. S0359/2018/VZ a S0362/2018/VZ a rovněž s vydaným předběžným opatřením, kterým mu byl uložen zákaz uzavřít smlouvu na předmět plnění veřejné zakázky. Uzavírá, že v zadávacím řízení postupoval v souladu se zákonem, a proto navrhuje, aby Úřad oba předmětné návrhy zamítnul.

Navrhovatel Ing. H. se v určené lhůtě ani později v průběhu řízení nevyjádřil.

Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména obsahu dokumentace o zadávacím řízení, vyjádření účastníků řízení a vlastních zjištění, konstatuje, že zadavatel při zadávání předmětné veřejné zakázky nepostupoval v souladu se zákonem. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

Před zkoumáním samotného postupu zadavatele se Úřad nejprve zabýval otázkou, zda zadavatel naplňuje definici (veřejného) zadavatele podle zákona.

Podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona je veřejným zadavatelem jiná právnická osoba, pokud

byla založena nebo zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

jiný veřejný zadavatel ji převážně financuje, může v ní uplatňovat rozhodující vliv nebo jmenuje nebo volí více než polovinu členů v jejím statutárním nebo kontrolním orgánu.

Z dikce ustanovení § 4 odst. 1 písm. e) zákona tedy vyplývá, že do kategorie veřejných zadavatelů se řadí i tzv. jiná právnická osoba, která byla ustanovena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, jež nemají průmyslovou či obchodní povahu, a současně je tato jiná právnická osoba v určitém vztahu ke konkrétnímu veřejnému zadavateli, přičemž tento vztah může být založen buď na základě převážného financování této jiné právnické osoby ze strany veřejného zadavatele, případně na tom, že konkrétní veřejný zadavatel může uplatňovat rozhodující vliv v této jiné právnické osobě nebo že volí více než polovinu členů v statutárním nebo kontrolním orgánu této jiné právnické osoby.

Dopravní podnik města Hradce Králové a.s. je akciovou společností, přičemž Úřad na základě nahlédnutí do veřejného registru – obchodního rejstříku zjistil, že jediným akcionářem jmenovaného zadavatele je statutární město Hradec Králové, který je veřejným zadavatelem ve smyslu § 4 odst. 1 písm. d) zákona, neboť je (základním) územním samosprávným celkem [viz k tomu § 1 a § 4 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů].

Vzhledem k tomu, že v postavení jediného akcionáře Dopravního podniku města Hradce Králové a.s. je statutární město Hradec Králové, tedy veřejný zadavatel podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona, je beze zbytku naplněn předpoklad „uplatňování rozhodujícího vlivu“ jiného veřejného zadavatele. Z uvedeného důvodu lze konstatovat naplnění jedné [§ 4 odst. 1 písm. e) bod 2. zákona] ze shora popsaných podmínek pro konstatování, že společnost Dopravní podnik Hradce Králové a.s. je veřejným zadavatelem podle § 4 odst. 1 písm. e) zákona.

Aby takový subjekt byl zadavatelem ve smyslu dotčeného ustanovení zákona, je dále nezbytné, aby současně splňoval rovněž podmínku uvedenou v § 4 odst. 1 písm. e) bod 1 zákona.

Pojem zadavatele podle předmětného ustanovení zákona je třeba chápat ve funkčním smyslu, tzn. že při určení okruhu zadavatelů je nezbytné vycházet z účelu zřízení a povahy činnosti určitého subjektu. Jelikož zákon dále nespecifikuje, co se míní uspokojováním potřeb veřejného zájmu nemající průmyslovou nebo obchodní povahu, je pro objasnění smyslu této definice nutné vycházet z relevantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále také jen „SDEU“).

Ve světle dlouhodobé rozhodovací praxe SDEU jsou potřeby veřejného zájmu nemající průmyslovou nebo obchodní povahu chápany jako potřeby, které jsou uspokojovány jinak, než dostupností zboží a služeb na trhu, a které se stát (jako druhá varianta), z důvodů obecného zájmu, rozhodl poskytovat sám, nebo nad kterými si přeje udržet rozhodující vliv (viz rozsudek ze dne 10. 11. 1998, C–360/96 Gemeente Arnhem a Gemeente Rheden vs. BFI Holding, ECR 1998, s. I-06821, body 50. a 51.). Při posuzování, zda je či není „potřeba v obecném zájmu nemající průmyslový ani obchodní charakter“ přítomna, musí být vzaty v úvahu všechny relevantní právní a faktické prvky, jako okolnosti převládající v době, kdy byl dotyčný subjekt zřizován, a podmínky, za kterých vykonává svoji činnost (rozsudek ze dne 22. 5. 2003, C–18/2001 Arkkitehtuuritoimisto Riitta Korhonen Oy a další vs. Varkauden Taitotalo Oy, ECR 2003, s. I-05321, bod 48.). V případě, kdy určitý subjekt vykonává částečně činnost sloužící k uspokojování potřeb veřejného zájmu a současně i jinou běžnou obchodní činnost, je považován za zadavatele veřejných zakázek v plném rozsahu své činnosti. Uvedený závěr vyplývá mj. z rozsudku SDEU ze dne 15. 1. 1998, C–44/96 Mannesmann Anlagenbau Austria AG a další / Strohal Rotationsdruck GesmbH, ECR 1998, s. I-00073.[2]

Ze shora citovaných rozsudků SDEU lze taktéž dovodit, že jako potřeby veřejného zájmu je nutno chápat takové potřeby, na jejichž uspokojování má zájem širší okruh osob. Nejde tedy o potřeby, z nichž by měl užitek pouze konkrétní subjekt. V takovém případě by se jednalo o potřeby ryze soukromého charakteru. Potřeby veřejného zájmu jsou naopak potřeby, jejichž uspokojování slouží relativně neomezenému okruhu subjektů, jež se nacházejí na území konkrétního územního samosprávného celku (v prostředí České republiky na území obce či kraje), či dokonce na území státu jako takového (tzn. potřeby uspokojované fakticky v zájmu všech občanů České republiky). Jinými slovy řečeno, za potřeby veřejného zájmu je třeba považovat ty potřeby, na jejichž řádném a pokojném uspokojování má zájem sám stát a které sám stát taktéž uspokojuje, případně jejich uspokojování svěřuje od něj odvozeným subjektům. Potřeby veřejného zájmu se projevují v celé řadě oblastí dané společnosti (komunity). Typicky mezi ně lze řadit např. potřeby projevující se v oblasti hospodářské, sociální, kulturní, dále v oblasti životního prostředí a v neposlední řadě i potřeby týkající se sféry dopravní obslužnosti.

Jak vyplývá z údajů obsažených v obchodním rejstříku, patří mezi činnosti Dopravního podniku města Hradce Králové a.s., založeného jako nástupce bývalého státního podniku Dopravní podnik města Hradce Králové[3], i provozování dráhy - trolejbusové dráhy na území města Hradce Králové a vnitrostátní veřejná linková doprava. Právě provozování městské hromadné dopravy (která je zajišťována trolejbusy a autobusy) ve městě Hradec Králové a do dopravně připojených obcí je pak hlavní činností zadavatele.[4] Tato činnost nemá sloužit k uspokojení potřeb konkrétních jednotlivců, případně úzké skupiny osob, nýbrž k uspokojení potřeb relativně neomezeného okruhu subjektů nacházejících se na území, kde zadavatel zajišťuje dopravní obslužnost. Provozování městské hromadné dopravy na území města Hradce Králové a v dopravně připojených obcích tudíž není adresnou činností, ale naopak činností, která slouží k zajištění potřeb veřejnosti jako celku. Vzhledem k právě řečenému Úřad tudíž dovozuje, že je tímto splněna podmínka ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) bodu 1.

Úřad má s ohledem na výše uvedené za to, že Dopravní podnik města Hradce Králové a.s. je veřejným zadavatelem ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona.

Z bodu II.1) zadávací dokumentace vyplývá, že šetřená veřejná zakázka je zadávána jako nadlimitní sektorová zakázka na dodávky. Sektorovou veřejnou zakázkou je ve smyslu § 151 odst. 1 zákona veřejná zakázka, kterou zadává veřejný zadavatel při výkonu relevantní činnosti. Mezi relevantní činnosti patří dle § 153 odst. 1 písm. f) zákona také činnosti související s poskytováním či provozováním sítí určených k poskytování služeb veřejnosti v oblasti železniční, tramvajové, trolejbusové, veřejné autobusové nebo lanové dráhy, přičemž poskytování takové služby musí splňovat podmínky stanovené příslušnými správními orgány. Jak je uvedeno již v bodě 127. odůvodnění tohoto rozhodnutí, patří mezi činnosti Dopravního podniku města Hradce Králové a.s. také provozování trolejbusové dráhy a veřejné autobusové dopravy. Tyto činnosti lze tedy označit jako relevantní činnost ve smyslu § 153 zákona, přičemž lze také konstatovat, že předmět šetřené veřejné zakázky souvisí s výkonem uvedené relevantní činnosti (viz k tomu bod 2. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Vzhledem k tomu, že je veřejná zakázka zadávaná při výkonu relevantní činnosti, Úřad uzavírá, že zadavatel v šetřeném případě zadává sektorovou veřejnou zakázku.

Závěrem Úřad dodává, že s ohledem na § 4 odst. 5 zákona se za zadavatele považuje také jiná osoba, která zahájila zadávací řízení, ačkoliv k tomu nebyla povinna, a to ve vztahu k tomuto zadávacímu řízení a do jeho ukončení. Na základě výše uvedeného tedy Úřad konstatuje, že v rámci předmětného řízení není pochyb o tom, že zadavatel má ve vztahu k šetřenému zadávacímu řízení postavení zadavatele dle § 4 zákona, již jen z toho důvodu, že zahájil dne 14. 5. 2018 zadávací řízení za účelem zadání sektorové veřejné zakázky (srov. bod 1. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

Podle § 6 odst. 1 zákona musí zadavatel při postupu podle zákona dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

Podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona se zadávacími podmínkami rozumí veškeré zadavatelem stanovené

podmínky průběhu zadávacího řízení,

podmínky účasti v zadávacím řízení,

pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení,

pravidla pro hodnocení nabídek,

další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104 zákona.

Podle § 28 odst. 1 písm. b) zákona se zadávací dokumentací rozumí veškeré písemné dokumenty obsahující zadávací podmínky, sdělované nebo zpřístupňované účastníkům zadávacího řízení při zahájení zadávacího řízení, včetně formulářů podle § 212 zákona a výzev uvedených v příloze č. 6 k tomuto zákonu.

Podle § 36 odst. 2 zákona uvede zadavatel zadávací podmínky v zadávací dokumentaci nebo je sdělí účastníkům zadávacího řízení při jednání.

Podle § 36 odst. 3 zákona stanoví zadavatel zadávací podmínky a poskytne je dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení, nesmí přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele.

Podle § 36 odst. 7 zákona mohou být zadávací podmínky po zahájení zadávacího řízení změněny nebo doplněny, pouze stanoví-li tak tento zákon.

Podle § 37 odst. 1 zákona může zadavatel podmínky účasti v zadávacím řízení stanovit jako a) podmínky kvalifikace, b) technické podmínky vymezující předmět veřejné zakázky včetně podmínek nakládání s právy k průmyslovému nebo duševnímu vlastnictví vzniklými v souvislosti s plněním smlouvy na veřejnou zakázku, c) obchodní nebo jiné smluvní podmínky vztahující se k předmětu veřejné zakázky, nebo d) zvláštní podmínky plnění veřejné zakázky, a to zejména v oblasti vlivu předmětu veřejné zakázky na životní prostředí, sociálních důsledků vyplývajících z předmětu veřejné zakázky, hospodářské oblasti nebo inovací.

Podle § 98 odst. 1 písm. a) zákona může zadavatel zadávací dokumentaci vysvětlit, pokud takové vysvětlení, případně související dokumenty, uveřejní na profilu zadavatele, a to nejméně 5 pracovních dnů před uplynutím lhůty pro podání žádostí o účast, předběžných nabídek nebo nabídek.

Podle § 241 odst. 1 zákona může námitky podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním podlimitní nebo nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona nebo se zvláštními postupy podle části šesté hrozí nebo vznikla újma.

Podle § 241 odst. 2 písm. a) zákona se námitky podle § 241 odst. 1 zákona podávají písemně a lze je podat proti všem úkonům nebo opomenutím zadavatele v zadávacím řízení a zvláštnímu postupu podle části šesté, včetně stanovení zadávacích podmínek.

Podle § 241 odst. 3 zákona námitky týkající se jiných úkonů či opomenutí zadavatele, než je stanovení zadávacích podmínek, volba druhu zadávacího řízení, režimu veřejné zakázky a postup zadavatele směřující k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení, může podat pouze účastník zadávacího řízení.

Podle § 242 odst. 4 zákona pokud je v zadávacím řízení stanovena lhůta pro podání nabídek, musí být námitky proti zadávací dokumentaci doručeny zadavateli nejpozději do skončení této lhůty; v případě jednacího řízení s uveřejněním musí být námitky proti zadávací dokumentaci doručeny zadavateli nejpozději do skončení lhůty pro podání předběžných nabídek.

Podle § 244 odst. 1 zákona musí být v námitkách uvedeno, kdo je podává, v čem je spatřováno porušení tohoto zákona zadavatelem a čeho se stěžovatel domáhá. V případě, že účastník zadávacího řízení podává proti svému vyloučení námitky z důvodu obnovení své způsobilosti podle § 76 zákona, v námitkách neuvádí, v čem je spatřováno porušení zákona; uvede však popis nápravných opatření, která přijal k obnovení své způsobilosti.

Podle § 244 odst. 3 zákona v případě námitek proti zadávacím podmínkám, proti volbě druhu zadávacího řízení nebo režimu veřejné zakázky, proti postupu, který směřuje k zadání zakázky mimo zadávací řízení, nebo proti dobrovolnému oznámení o záměru uzavřít smlouvu podle § 212 odst. 2 zákona musí být také uvedeno, jaká újma stěžovateli vznikla či hrozí.

Podle § 245 odst. 1 zákona zadavatel do 15 dnů od doručení námitek odešle rozhodnutí o námitkách stěžovateli. V rozhodnutí uvede, zda námitkám vyhovuje nebo je odmítá; součástí rozhodnutí musí být odůvodnění, ve kterém se zadavatel podrobně a srozumitelně vyjádří ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách. Pokud zadavatel námitkám vyhoví, sdělí v rozhodnutí současně, jaké provede opatření k nápravě.

Podle § 245 odst. 2 zákona pokud zadavatel neshledá důvody pro vyhovění, námitky rozhodnutím odmítne. Za odmítnutí se považuje i částečné vyhovění námitkám nebo provedení jiného opatření k nápravě, než kterého se stěžovatel v námitkách domáhal. Provede-li zadavatel jiné opatření k nápravě, než kterého se stěžovatel domáhá, je stěžovatel oprávněn podat nové námitky i proti takovému opatření k nápravě.

Podle § 245 odst. 3 zákona zadavatel odmítne rovněž námitky, které a) nejsou podané oprávněnou osobou podle § 241 zákona, b) jsou podány opožděně, nebo c) nesplňují náležitosti podle § 244 zákona.

V čl. III. „PŘEDMĚT VEŘEJNÉ ZAKÁZKY“ zadávací dokumentace je v odst. 1) uvedeno: „Předmětem této veřejné zakázky je obnova a modernizace stávajícího systému odbavování cestujících ve vozidlech městské hromadné dopravy Dopravního podniku města Hradce Králové, a.s., obnova systému dispečerského řízení, obnova elektronického prodeje jízdného (e-shopu) a pořízení nového systému on-line zastávkových označníků poskytujících reálnou informaci o příjezdu vozidla MHD do dané zastávky, včetně poskytnutí všech souvisejících služeb nezbytných ke splnění veřejné zakázky, prostřednictvím plnění v následujícím rozsahu: a) vypracování prováděcího projektu včetně harmonogramu realizace dodávky, (…) x) zkušební provoz předmětu plnění po dobu minimálně 30 kalendářních dnů, y) předání předmětu plnění do plnohodnotného provozu po ukončení zkušebního provozu dle písm. x), včetně uzavření servisní smlouvy o zajištění záručního a pozáručního servisu a dodávek náhradních dílů (…).“.

V čl. VI. „HODNOCENÍ NABÍDEK – PRAVIDLA PRO HODNOCENÍ NABÍDEK“ zadávací dokumentace (dále jen čl. VI. zadávací dokumentace“) je uvedeno, že „[p]odané nabídky budou hodnoceny v souladu s § 114 odst. 2 ZZVZ podle ekonomické výhodnosti nabídek podle nejnižší nabídkové ceny“, kdy „[n]ejlépe bude hodnocena nabídka s nejnižší Celkovou nabídkovou cenou.“. Celkovou nabídkovou cenu tvoří dle předmětného článku zadávací dokumentace dvě dílčí položky: „A. pořizovací cena v Kč bez DPH – jedná se o celkové náklady v Kč bez DPH za komplexní realizaci předmětu veřejné zakázky v rozsahu, podmínkách a době stanovené touto zadávací dokumentací a jejími přílohami dle přílohy č. 2 smlouvy o plnění předmětu veřejné zakázky (příloha č. 4 této zadávací dokumentace) – položkový rozpočet,

V čl. VIII. „ZPŮSOB ZPRACOVÁNÍ NABÍDKOVÉ CENY“ zadávací dokumentace je v odst. 2) uvedeno: „Celková nabídková cena je cenou pevnou, nejvýše přípustnou, kterou není možno překročit, není-li ve smlouvě o plnění předmětu veřejné zakázky stanoveno jinak. V Celkové nabídkové ceně jsou zahrnuty veškeré náklady účastníka spojené s poskytováním plnění dle zadávacích podmínek (zejména dle příloh č. 3 až 5 této zadávací dokumentace), jejichž vynaložení účastníci předpokládají při plnění veřejné zakázky.“. V odst. 4) uvedeného článku je pak uvedeno: „Celková nabídková cena bude uvedena na krycím listu nabídky (...). V podepsaném návrhu smlouvy o plnění předmětu veřejné zakázky účastník uvede dílčí složky Celkové nabídkové ceny, a to v členění: pořizovací cena bez DPH (příloha č. 2 smlouvy o plnění předmětu veřejné zakázky – položkový rozpočet) a roční náklady na provoz po dobu 5 let bez DPH (příloha č. 1 smlouvy o zajištění záručního a pozáručního servisu a dodávek náhradních dílů – tabulka ročních nákladů).“.

V čl. IX. „OBCHODNÍ PODMÍNKY A JINÉ SMLUVNÍ PODMÍNKY“ zadávací dokumentace (dále jen „čl. IX. zadávací dokumentace“) je v odst. 1 uvedeno: „Zadavatel v souladu s § 37 odst. 1 písm. c) ZZVZ předkládá jako součást zadávací dokumentace obchodní podmínky. Obchodní podmínky včetně platebních podmínek zadavatele jsou podrobně vymezeny v zadavatelem zpracovaném závazném textu smlouvy o plnění předmětu veřejné zakázky podle § 2586 (smlouva o dílo) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který je přílohou č. 4 této zadávací dokumentace. Zadavatel výslovně požaduje použití závazného textu smlouvy o plnění předmětu veřejné zakázky uvedeného v této příloze.“