I.ÚS 1059/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1059/09 ze dne 22. 9. 2009   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti P. S., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem se sídlem Rooseveltova 16, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 9 T 1/2008, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2008, sp. zn. 11 To 76/2008, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 8 Tdo 14/2009, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní stížností napadl stěžovatel rozhodnutí obecných soudů citovaná v záhlaví. Tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 9 T 1/2008, byl stěžovatel uznán vinným pod body I. 1. - 5. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a pod bodem IV. trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. a), b) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 187 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na šest let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku uvedených věcí. Napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 8. 2008, sp. zn. 11 To 76/2008, byl k odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně ohledně stěžovatele zrušen ve výroku o vině v bodě I. 1. -5. a ve výrocích o trestech odnětí svobody a propadnutí věci (výrok pod bodem I.). Za splnění podmínek uvedených v § 259 odst. 3 tr. ř. bylo ve věci znovu rozhodnuto tak, že stěžovatel byl pod body I. 1) - 5) tohoto rozsudku uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a odsouzen za tento trestný čin a trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. a), b) tr. zák., který zůstal v rozsudku soudu prvního stupně nedotčen, podle § 187 odst. 4 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na jedenáct let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku označených věcí (výrok pod bodem II.). Odvolání stěžovatele bylo podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuto. Dovolání stěžovatele bylo napadeným usnesením Nejvyššího soudu podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se stěžovatel trestného činu dopustil tím, že: 1) poté, co v blíže nezjištěných dnech v letech 2005 a 2006 na chalupě v obci B.č., okr. J., nejméně v 6 případech vyrobil metamfetamin vždy v množství 30 - 100 g z léku M., který mu s vědomím, že lék je k takové výrobě určen, dodal obviněný MUDr. M. K., a to v blíže nezjištěné době v letních měsících 2005 celkem 60 balení po 24 tabletách, 18. 7. 2005 celkem 100 balení, 16. 2. 2006 celkem 100 balení a 13. 4. 2006 celkem 250 balení, prodal metamfetamin v uvedených případech a množství po předchozí dohodě a vědomé spolupráci B. A., který jej v rámci této dohody vyvezl do Spolkové republiky Německo (SRN) k další distribuci zajištěné dalšími osobami, 2) poté, co v blíže nezjištěných dnech měsíce dubna 2006 na chalupě v obci B. č., okr. J., vyrobil metamfetamin z léku M., dne 27. 4. 2006 ho prodal za 4.500,- EURO v množství nejméně 100 g po předchozí dohodě a vědomé spolupráci A. S., který jej v rámci této dohody vyvezl do SRN k další distribuci zajištěné dalšími osobami, 3) poté, co v období od 12. do 24. 11. 2006 na chalupě v obci B. č., okr. J., nejméně v 5 případech vyrobil metamfetamin vždy v množství nejméně 50 g z léku M., který mu s vědomím, že lék je k takové výrobě určen, zajišťoval nebo domlouval jeho prodej v lékárnách v P. obviněný MUDr. M. K., kdy takto předal stěžovateli nejméně dne 12. 6. 2006 celkem 150 balení po 24 tabletách a nejméně ve dvou případech domluvil nákup léku pro P. S. a další osoby ze SRN, přičemž stěžovatel na základě této domluvy zakoupil v lékárně U. S. A., Š. nám. č., P., společně s A. Z. dne 7. 11. 2006 celkem 266 balení uvedeného léku za 31.122,- Kč a dne 27. 11. 2006 sám zakoupil celkem 140 balení za 16.380,- Kč, následně při schůzkách, jež s vědomím jejich účelu zprostředkovala a byla jim přítomna obviněná N. L., prodal dne 29. 11. 2006 a v dalších nezjištěných dnech vyrobený metamfetamin v nezjištěném množství po předchozí dohodě a vědomé spolupráci A. Z., který jej v rámci této dohody vyvezl do SRN k další distribuci zajištěné dalšími osobami, 4) poté, co v období od 12. do 24. 11. 2006, v období od 21. do 23. 12. 2006 a v období od 13. do 18. 1. 2007 na chalupě v obci B. č., okr. J., vyrobil blíže nezjištěné množství metamfetaminu z léku M., který mu s vědomím, že lék je k takové výrobě určen, zajišťoval nebo domlouval jeho prodej v lékárnách v P. obviněný MUDr. M. K., kdy takto předal stěžovateli nejméně dne 13. 12. 2006 celkem 280 balení uvedeného léku, prodal vyrobený metamfetamin ve dnech 25. 11. 2006 v P., 11. 12. 2006 v Ch., 25. 12. 2006 v M. L., 10. 1. 2007 v Ch. a 24. 1. 2007 v P. v nezjištěném množství po předchozí dohodě a vědomé spolupráci A. S., který jej v rámci této dohody vyvezl do SRN k další distribuci zajištěné dalšími osobami, 5) poté, co v období od 15. do 17. 12. 2006 a v období od 13. do 18. 1. 2007 na chalupě v obci B. č., okr. J., vyrobil blíže nezjištěné množství metamfetaminu z léku M., který mu s vědomím, že lék je k takové výrobě určen, zajišťoval nebo domlouval jeho prodej v lékárnách v P. obviněný MUDr. M. K., kdy takto předal stěžovateli nejméně dne 13. 12. 2006 celkem 280 balení uvedeného léku, prodal vyrobený metamfetamin ve dnech 18. 12. 2006 v R., 23. 12. 2006 v P. a 21. 1. 2007 v P. v nezjištěném množství po předchozí dohodě a vědomé spolupráci (kdy schůzky domluvila obviněná N. L.), E. L., který jej v rámci této dohody vyvezl do SRN k další distribuci zajištěné dalšími osobami, a tohoto jednání pod body 1) - 5) se dopustil bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR přesto, že metamfetamin je podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, psychotropní látkou zařazenou do seznamu II., přílohy 5 podle Úmluvy o psychotropních látkách, a byl si vědom, že se o takovou látku jedná. II. 1) První námitku směřuje stěžovatel do rozhodnutí o výši trestu, který je podle jeho názoru nepřiměřeně vysoký. Nebyly prý zváženy všechny skutečnosti týkající se jeho osobnosti; je osobou závislou na návykových látkách, snažil se pomoci orgánům činným v trestním řízení a nelze mu upřít ani snahu oprostit se od drogové závislosti. Nebyla dostatečně zvážena ani skutečnost, že před spácháním trestného činu vedl řádný život a nedopustil se v tomto státě žádného protispolečenského jednání, které by mělo za následek trestní stíhání. Vyslovený trest se tedy nestal výchovným prostředkem, ale výlučně jen represivním faktorem. Současně nebyla brána v úvahu ani resocializační prognóza, uvedená ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie, neboť stěžovatel je schopen zdržet se jednání, ze kterého byl viněn a stejně tak je schopen zdržet se i požívání omamných a psychotropních látek. 2) Tyto námitky tedy stěžovatel směřuje do sféry soudního určení výše a druhu trestu. V této souvislosti odkazuje Ústavní soud na čl. 90 Ústavy České republiky. Podle tohoto předpisu jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Obecný soud je tedy jediným, kdo je k takovému rozhodnutí oprávněn; trestní zákon mu může pro jeho rozhodování poskytovat alternativní možnosti, z nichž přísluší soudu právo výběru. Není úkolem Ústavního soudu a v zásadě není ani v jeho kompetenci závěry obecných soudů o přiměřenosti trestu přehodnocovat; jedná se o otázku, která spadá do sféry nezávislého soudcovského uvažování (srov. např. usnesení II. ÚS 647/06, I. ÚS 91/08). Při stanovení druhu a výměry trestu v konkrétních případech je rozhodování obecných soudů zcela nezastupitelné; Ústavnímu soudu by příslušelo do této oblasti zasahovat pouze za situace, kdyby byla tato vyváženost v rozhodování zcela extrémním způsobem porušena (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 243/03, usnesení sp. zn. IV. ÚS 286/99). Jinak řečeno, Ústavnímu soudu - vzhledem k jeho postavení ve vztahu k soudům obecným - v zásadě nepřísluší vstupovat do hodnocení konkrétních, pro výši trestu rozhodujících skutečností, provedeného obecným soudem, není-li toto hodnocení v rozporu s požadavky ústavnosti; to však připadá v úvahu toliko v případě extrémní