I.ÚS 1119/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1119/15 ze dne 16. 6. 2015 N 116/77 SbNU 697 K počítání tříměsíční lhůty k rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě dle § 72 odst. 1 trestního řádu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Ludvíka Davida a soudců Kateřiny Šimáčkové (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře - ze dne 16. června 2015 sp. zn. I. ÚS 1119/15 ve věci ústavní stížnosti Quang Ha Xuan, právně zastoupeného JUDr. Jiřím Novákem, advokátem, se sídlem Sokolská 60, Praha 2, proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 1. 12. 2014 č. j. 0 Nt 319/2014-17 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 1. 2015 č. j. 4 To 24/2015-42, jimiž bylo rozhodnuto o ponechání stěžovatele ve vazbě. I. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 1. 2015 č. j. 4 To 24/2015-42 bylo porušeno základní právo stěžovatele na osobní svobodu garantované v čl. 8 odst. 1 a 5 Listiny základních práv a svobod. Toto rozhodnutí se proto ruší. II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Rekapitulace obsahu ústavní stížnosti a procesního vývoje v předmětné věci 1. Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel s odkazem na porušení svých ústavně zaručených práv domáhal zrušení v záhlaví citovaných usnesení Okresního soudu v Děčíně (dále též jen "vazební soud") a Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále též jen "stížnostní soud"), jimiž bylo rozhodnuto o jeho ponechání ve vazbě. 2. Dne 10. 4. 2014 bylo proti stěžovateli a dalším spoluobviněným policejním orgánem zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve formě spolupachatelství a ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a § 23 trestního zákoníku k § 283 odst. 1 trestního zákoníku. Toto usnesení všichni obvinění převzali dne 10. 4. 2014 s tím, že jeho obsah jim byl přetlumočen přibraným soudním tlumočníkem, a následně s překladem toto rozhodnutí stěžovatel převzal dne 23. 4. 2014. Opatřením policejního orgánu ze dne 5. 9. 2014 bylo jednání obviněných překvalifikováno v souladu s § 160 odst. 6 trestního řádu na zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, toto stěžovatel převzal dne 16. 9. 2014. 3. Usnesením vazebního soudu ze dne 12. 4. 2014 č. j. 0 Nt 120/2014-12 byl stěžovatel ponechán na svobodě za současného vyslovení dohledu probačního úředníka. 4. Na základě stížnosti podané státním zástupcem bylo toto usnesení vazebního soudu stížnostním soudem zrušeno usnesením ze dne 11. 6. 2014 č. j. 4 To 168/2014-27 s tím, že stížnostní soud vzal stěžovatele do vazby z důvodu dle § 67 písm. a) trestního řádu. Na stěžovatele byl z důvodu jeho nedosažitelnosti vazebním soudem dne 6. 8. 2014 pod sp. zn. 0 Nt 120/2014 vydán příkaz k dodání do výkonu vazby. Stěžovatel byl zadržen cizineckou policií podle § 75 trestního řádu a dodán do výkonu vazby do Vazební věznice Teplice až dne 6. 9. 2014 na základě příkazu k dodání do vazby vydaného vazebním soudem dne 6. 8. 2014. 5. Vazba byla přezkoumána státním zástupcem podle § 71 odst. 1 trestního řádu dne 2. 10. 2014 s tím, že státní zástupce u stěžovatele shledal, že vazební důvod dle § 67 písm. a) trestního řádu nadále trvá. Státní zástupce uvedl, že běh vazební lhůty podle § 72 odst. 1 trestního řádu počal běžet okamžikem zadržení stěžovatele a jeho dodání do výkonu vazby, tj. dnem 6. 9. 2014. Toto sdělení státního zástupce stěžovatel převzal dne 7. 10. 2014, jeho obhájce dne 6. 10. 2014 a Vazební věznice Teplice taktéž téhož dne. 6. S ohledem na takto ustanovený konec tříměsíční zákonné lhůty na den 6. 12. 2014 státní zástupce v souladu s § 71 odst. 1 trestního řádu opětovně přezkoumal, zdali u stěžovatele nedošlo ke změně vazebních důvodů, přičemž dospěl k závěru, že od posledního rozhodnutí stížnostního soudu ze dne 11. 6. 2014, kterým bylo rozhodnuto, že se stěžovatel bere do vazby, k žádným změnám nedošlo a u stěžovatele nadále trvá důvod vazby dle § 67 písm. a) trestního řádu. Z tohoto důvodu podal vazebnímu soudu návrh na ponechání stěžovatele nadále ve vazbě. 7. Zároveň stěžovatel podal dne 31. 10. 2014 na stížnostní soud návrh na vydání příkazu k propuštění z vazby, která byla státním zástupcem vyhodnocena jako žádost o propuštění z vazby na svobodu. S ohledem na výše řečené státní zástupce této žádosti nevyhověl a předložil ji vazebnímu soudu dle § 73b odst. 2 trestního řádu s návrhem na její zamítnutí. 8. Dne 1. 12. 2014 vazební soud přezkoumal ve vazebním zasedání návrhy státního zástupce i návrh obhajoby ze dne 31. 10. 2014, který rovněž posoudil jako žádost stěžovatele o propuštění z vazby, a vyslechl stěžovatele. Soud dospěl k tomu, že lhůtu tří měsíců pro rozhodnutí o dalším trvání vazby podle § 72 odst. 1 trestního řádu je třeba počítat nikoliv na základě "vykonatelnosti" pravomocného usnesení o vzetí do vazby či "platnosti" příkazu k dodání do vazby, což má být okamžik zadržení a dodání obviněného do výkonu vazby, tj. v konkrétním případě od 6. 9. 2014, jak tvrdí státní zástupce, ani od právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby, tj. v konkrétním případě od 11. 6. 2014, jak tvrdí obhajoba, nýbrž je nutno právní základ pro počítání propadné lhůty podle § 72 odst. 1 trestního řádu až od okamžiku zadržení shledat v § 72a odst. 4 trestního řádu, podle kterého doba trvání vazby se počítá ode dne, kdy došlo k omezení osobní svobody obviněného. Z tohoto důvodu soudce posoudil návrh státního zástupce jako podaný včas a žádost stěžovatele jako žádost o propuštění z vazby, neboť nebyly dány podmínky pro postup dle § 73b odst. 6 věty druhé trestního řádu. Dále vazební soud hodnotil důvody trvání vazby, přičemž na základě uvedených konkrétních skutečností shledal, že důvod dle § 67 písm. a) trestního řádu nadále trvá. Proto rozhodl tak, že žádost stěžovatele o propuštění z vazby podle § 71a trestního řádu zamítl a stěžovatele ponechal ve vazbě podle § 72 odst. 1 trestního řádu. 9. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, o které stížnostní soud rozhodl tak, že podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu napadené usnesení zrušil, podle § 71a trestního řádu žádost stěžovatele o propuštění z vazby zamítl a podle § 72 odst. 1 trestního řádu stěžovatele ponechal ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) trestního řádu (tzv. útěková vazba). 10. Rozhodnutím obecných soudů napadeným ústavní stížností stěžovatel vytýká porušení ústavně zaručených práv, a to práva na osobní svobodu zaručeného v čl. 8 odst. 1 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina") a čl. 5 odst. 1 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a práva na ukládání povinností pouze na základě zákona a v jeho mezích ve smyslu čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny. 11. Jádro argumentace uplatňované stěžovatelem jak před obecnými soudy, tak nyní před Ústavním soudem, spočívá v tom, že soudy při rozhodování o jeho vazbě nedodržely zákonnou povinnost v tříměsíční lhůtě od právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby přezkoumat, zda vazební důvody stále trvají, a případně rozhodnout o jeho ponechání ve vazbě, jak je výslovně uvedeno v § 72 odst. 1 trestního řádu. 12. Ve stěžovatelově případě nabylo rozhodnutí o vzetí do vazby dle § 140 odst. 1 trestního řádu právní moci a vykonatelnosti dnem vydání stížnostním soudem, tedy 11. 6. 2014. Počínaje tímto dnem tak podle stěžovatele začala běžet tříměsíční lhůta pro rozhodnutí o ponechání stěžovatele ve vazbě, přičemž tak do 11. 9. 2014 nebylo učiněno, jelikož k dalšímu přezkumu důvodnosti vazby soud přikročil až 1. 12. 2014. Jinými slovy, v době od 11. 6. 2014 do 1. 12. 2014 nebylo vydáno žádné rozhodnutí o vazbě stěžovatele ve smyslu § 72 odst. 1 trestního řádu. Dle stěžovatele marným uplynutím tříměsíční lhůty pozbylo další trvání vazby svého právního základu, a stěžovatel tak měl být nejpozději dne 12. 9. 2014 i bez návrhu neprodleně propuštěn na svobodu. V rozhodnutích, na základě kterých byl ponechán ve vazbě, s ohledem na porušení § 72 odst. 1 trestního řádu, stěžovatel spatřuje zásah do svého ústavního práva na osobní svobodu. Byl totiž omezen na osobní svobodě i přesto, že uplynula lhůta pro rozhodnutí soudu o dalším trvání vazby, a proto měl být propuštěn na svobodu. 13. Porušení práva na ukládání povinností pouze na základě zákona a v jeho mezích dle čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny stěžovatel spatřuje v nesprávné interpretaci a aplikaci zákonných norem, na základě čehož došlo k jeho protiústavnímu držení ve vazbě po dni 11. 9. 2014. Podle stěžovatele stížnostní soud v rozporu s obecně přijímaným výkladem i odbornou liter