I.ÚS 1143/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1143/23 ze dne 7. 2. 2024 N 21/122 SbNU 223 K principu rovnosti v odškodňování újmy pozůstalých po zemřelém příslušníku bezpečnostních sborů   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Wintra a soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavních stížnostech stěžovatelů E. M., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. února 2023 č. j. 7 As 243/2021-28 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. června 2021 č. j. 30 Ad 1/2020-229, a J. D., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. února 2023 č. j. 7 As 244/2021-30 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. června 2021 č. j. 30 Ad 3/2020-216, obou zastoupených JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem, sídlem Malá Skála 397, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Policie České republiky, ředitele Krajského ředitelství policie Královehradeckého kraje, sídlem Ulrichovo náměstí 810/4, Hradec Králové, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnosti se zamítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelé se ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení svých ústavně zaručených práv podle čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Ústavní soud obě původně samostatně vedené ústavní stížnosti spojil ke společnému řízení. 1. Z ústavních stížností, jejich příloh a spisů Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 As 243/2021 a 7 As 244/2021 a Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") sp. zn. 30 Ad 1/2020 a 30 Ad 3/2020 se podává, že otec stěžovatelů, příslušník Policie České republiky, dne 29. 12. 2014 zemřel při dopravní nehodě služebního vozidla zaviněné jeho řidičem, dalším policistou. Dne 7. 10. 2016 stěžovatelé uplatnili u vedlejšího účastníka nárok na zaplacení odškodnění nemajetkové újmy za smrt svého otce. Dne 26. 11. 2018 se pak téhož domáhali žalobou u civilních soudů s odkazem na § 2956 a násl. občanského zákoníku (spolu s manželkou zemřelého, jejich matkou). 2. Okresní soud v Hradci Králové (dále jen "okresní soud") řízení o žalobě zastavil a věc postoupil vedlejšímu účastníkovi k projednání pro nedostatek pravomoci civilních soudů s odkazem na usnesení tzv. zvláštního senátu ze dne 15. 1. 2019 č. j. Konf 11/2018-16 a úpravu nároků ze služebního poměru podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění účinném do 31. 12. 2017. Krajský soud k odvolání žalobců rozhodnutí okresního soudu potvrdil a Nejvyšší soud poté jejich dovolání odmítl. Ústavní soud poté usnesením ze dne 8. 2. 2022 sp. zn. I. ÚS 369/21 odmítl ústavní stížnost žalobců jako zjevně neopodstatněnou s tím, že výše náhrady je věcí dalšího řízení, v němž se příslušné orgány musí zabývat rozdílností jednotlivých úprav náhrady nemajetkové újmy pozůstalých při úmrtí blízkého, na kterou žalobci poukázali. Tato rozhodnutí nejsou předmětem nyní posuzovaných ústavních stížností. 3. Mezitím náměstek ředitele Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje rozhodnutími ze dne 3. 3. 2020 č. j. KRPH-54086-35/ČJ-2019-500VO, respektive č. j.KRPH-54086-36/ČJ-2019-500VO řízení o žádosti stěžovatelů o odškodnění zastavil; zčásti pro nepřípustnost a zčásti pro zpětvzetí žádosti. Uvedená rozhodnutí následně vedlejší účastník potvrdil a odvolání stěžovatelů proti nim zamítl rozhodnutími ze dne 10. 6. 2020 č. j. KRPH-54086-51/ČJ-2019-0500KR, respektive č. j. KRPH-54086-52/ČJ-2019-0500KR. Podle správních orgánů stěžovatelka byla odškodněna podle § 106 zákona č. 361/2003 Sb.; celkem v souvislosti se smrtí svého otce obdržela 706 649 Kč, včetně jednorázového odškodnění ve výši 250 277 Kč (§ 109) a úmrtného ve výši 112 545 Kč (§ 164). Stěžovatel pak neobdržel ničeho; není nezaopatřeným dítětem, a nesplňuje tak podmínky pro odškodnění podle § 109 téhož zákona. 4. Krajský soud poté napadenými rozsudky zamítl žaloby stěžovatelů proti rozhodnutím vedlejšího účastníka. Podle krajského soudu správní orgány správně posoudily nároky stěžovatelů podle zákona č. 361/2003 Sb., nikoli podle občanského zákoníku. Připustil, že v určitých situacích dochází k dělení poškozených do dvou kategorií, tedy pozůstalých po usmrcených v dopravní nehodě policejního vozu a tzv. civilního vozu, avšak to odpovídá charakteru komplexní úpravy služebního poměru. Zároveň neplatí, že pozůstalí po příslušníkovi bezpečnostního sboru jsou automaticky v horším postavení, protože výše odškodnění se bude lišit v každé jednotlivé věci. Zákon č. 361/2003 Sb. nadto povinnosti příslušníka bezpečnostního sboru vyvažuje některými výhodami, např. nárokem na ozdravný pobyt, delší dovolenou, výsluhovými nároky, apod. Není zde relevantní, zda vozidlo bezpečnostního sboru mělo tzv. povinné ručení, protože jde o plnění z jiného vztahu. Domáhají-li se stěžovatelé plnění z titulu tzv. povinného ručení, nechť se obrátí na pojišťovnu, na což je ostatně vedlejší účastník dříve upozornil. 5. Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnosti stěžovatelů napadenými rozsudky. Platí ustálená judikatura, že právní úprava objektivní odpovědnosti bezpečnostního sboru za újmu je komplexní a její uplatnění je nezávislé na jiné právní úpravě; nejde o újmu vzniklou z poměrů soukromého práva. Odškodňování pozůstalých po příslušnících bezpečnostních sborů obstojí v testu zákazu diskriminace; odlišné zacházení odůvodňuje rozdílná právní úprava a vyvažují je jiné benefity adresátů. O nepřípustném rozdílném zacházení nesvědčí ani to, že jiný účastník téže dopravní nehody obdržel plnění z titulu tzv. povinného ručení; jde o jiný právní vztah. Nejvyšší správní soud rovněž zdůraznil, že stěžovatelka obdržela odškodnění v celkové výši 706 649 Kč. Stěžovatele sice právní úprava vylučuje z odškodnění; to však bylo zjevným úmyslem zákonodárce. II. Argumentace stěžovatelů 6. Stěžovatelka se domáhá vyššího odškodnění za duševní útrapy ze smrti svého otce, stěžovatel alespoň nějakého. Oba zdůrazňují, že nehodu přežil ze tří policistů jen řidič, který byl v trestním řízení shledán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti. Vozidlo bylo pojištěno v rámci tzv. povinného ručení. Příslušná pojišťovna dokonce již částečně plnila pozůstalým po druhém zemřelém policistovi. Motivací stěžovatelů podat ústavní stížnosti není primárně usilovat o vyšší odškodnění, nýbrž nastolit otázku, zda je ústavněprávně akceptovatelné, aby odčinění duševní újmy z úmrtí blízkého bylo diametrálně odlišné podle toho, v jakém právním vztahu k úmrtí došlo. Tedy například dopravní nehody s následkem smrti, smrtelné pracovní úrazy nebo nemoci z povolání, služební úrazy příslušníků bezpečnostních sborů či vojáků z povolání. Patrné je to zejména u stěžovatele, který neobdržel ničeho. 7. Podle stěžovatelů se přitom duševní újma z úmrtí blízkého neliší podle toho, za jakých právních okolností zemřel. Co do základu nároku by zde neměl být rozdíl, což lze dovodit například ze závěrů nálezu ze dne 15. 11. 2021 sp. zn. II. ÚS 2925/20 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), v němž Ústavní soud zdůraznil princip rovnosti při odškodňování újmy na zdraví [Ústavní soud tehdy vycházel rovněž z nálezu ze dne 5. 12. 2012 sp. zn. IV. ÚS 444/11 (N 200/67 SbNU 573)]. Újma z úmrtí příslušníka bezpečnostního sboru se má zásadně odškodňovat řádově stejně jako újma z úmrtí zaměstnance při pracovním úrazu. 8. Platí přitom, že podle § 2959 občanského zákoníku upravujícího odškodnění za usmrcení osoby blízké se vždy přihlíží ke konkrétním okolnostem věci. Stejně tak se podle téhož ustanovení odškodňuje každá blízká osoba v závislosti na intenzitě svých duševních útrap bez ohledu na další formální kritéria. Obdobné se uplatní u odškodňování smrtelných pracovních úrazů podle § 271i zákoníku práce s účinností od 1. 1. 2021, který se tím tehdy přiblížil obecné občanskoprávní úpravě. Odškodňování podle zákona č. 361/2003 Sb. však nadále stanoví odškodnění pevnou částkou s valorizací a omezeným okruhem oprávněných, obdobně jako podle § 116 a násl. zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů. 9. Orgánům veřejné moci dále unikla dvojjediná role vedlejšího účastníka: jako služebního funkcionáře, jakož i provozovatele "škodícího motorového vozidla" podle § 2927 občanského zákoníku a s povinnostmi z tzv. povinného ručení podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. K tomu stěžovatelé poukazují na rozsudek ze