I.ÚS 1340/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1340/13 ze dne 3. 10. 2013   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Kateřiny Šimáčkové a Ludvíka Davida, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Č., t. č. Věznice Rýnovice P. O. BOX 14, 466 01 Jablonec nad Nisou, zastoupeného JUDr. Filipem Princem, advokátem, se sídlem Na Vrstvách 827/11, 140 00 Praha 4, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. 48 T 10/2011, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 4 To 21/2012, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1298/2012, za účasti Městského soudu v Praze, Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. 4. 2013, stěžovatel napadl rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. 48 T 10/2011 (dále jen "rozsudek"), kterým byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku (dále jen "trestní zákoník"), kterého se dopustil společně s obviněným F. P. (stíhaným ve stejné věci jako uprchlý podle § 302 a násl. zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním [dále jen "trestní řád"]) tak, že dne 1. 12. 2007 v době od 7.00 hod. do 9.00 hodin v Praze 3, Českobratrská 1 v sídle společnosti G4S Cash Services (CZ) po předchozí vzájemné dohodě obou jmenovaných a společných přípravách na trestnou činnost spočívající v odcizení finančních prostředků ze společnosti G4S Cash Services (CZ), obviněný F. P. v trezorové místnosti této společnosti, kde byl zaměstnán, odjistil pečetě kontejnerů, ve kterých byly uloženy finanční prostředky, tyto přeložil do jím přinesených tašek, které následně vložil do žlutého kovového kontejneru a kovové klece na kolečkách, kterou odvezl na nakládací rampu, poté otevřel vjezdová vrata do objektu společnosti a k nakládací rampě přijel obviněný M. Č. motorovým vozidlem obviněného F. P. tov. zn. VW Transporter šedobílé barvy a opatřeným logem společnosti G4S Cash Services, do kterého pomocí vysokozdvižného vozíku obviněný F. P. naložil již připravený žlutý kontejner, tašky a pytle s finanční hotovostí, a poté se vrátil zpět na své pracoviště, kde setrval do konce pracovní doby v 19.00 hod., přičemž obviněný M. Č. uvedeným vozidlem s penězi odjel, a následně zanechal toto prázdné vozidlo v Praze 8, Kandertově ulici, přičemž tímto jednáním způsobili obvinění společnosti G4S Cash Services, a. s., nyní G4S Cash Solutions (CZ), a. s., IČ 27590151, se sídlem Na Košince 2257/9, 180 00 Praha 8, (dále jen "společnost G4S") škodu ve výši 540.891.700 Kč. Rovněž napadl usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 4 To 21/2012 (dále jen "usnesení vrchního soudu"), jímž byl rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 trestního řádu z podnětu odvolání, která proti tomuto rozsudku podali obvinění M. Č. a F. P., zrušen ve výroku o náhradě škody ve vztahu ke společnostem Ascot Underwriting Limited, London, United Kingdom a Zurich Insurance Public Limited Company, London, United Kingdom, a podle § 265 trestního řádu obě uvedené společnosti s jejich nároky na náhradu škody byly odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních a jinak byl rozsudek ponechán nedotčen. Taktéž napadl usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1298/2012 (dále jen "usnesení Nejvyššího soudu"), kterým bylo odmítnuto jeho dovolání proti usnesení vrchního soudu. Stěžovatel za prvé nesouhlasí s právní kvalifikací skutku. Ve vztahu ke spoluobžalovanému F. P. má za to, že F. P., zaměstnanec společnosti G4S Cash Services (CZ), a.s., mohl spáchat nejvýše trestný čin zpronevěry a nikoliv krádeže. V důsledku toho pak stěžovatel nemohl spáchat spolu s F. P. ve spolupachatelství daný trestný čin, ale mohlo jít z jeho strany toliko o nějakou formu účastenství. Pachatel, který si na základě předchozí dohody přisvojuje cizí věci společně s osobou, jíž byly svěřeny, se těchto věcí nezmocňuje ve smyslu ustanovení o trestném činu krádeže, ale účastní se na přisvojení svěřené věci (rozsudek Nejvyššího soudu Tzn 61/93 in Sb. rozh. tr. č. 26/1995). Za druhé stěžovatel zpochybňuje nestrannost předsedkyně senátu nalézacího soudu. Jednak upozorňuje, že v ustanovení § 220 odst. 2 trestního řádu se předpokládá, že soud při rozhodování v hlavním líčení se bude opírat především o důkazy, které předložily strany trestního řízení a teprve tehdy, nevyužijí-li strany svých popsaných důkazních možností nebo je-li jejich aktivita v tomto směru nepostačující ke spolehlivému objasnění skutkového stavu, je soud povinen doplnit dokazování. Důkazní aktivita soudu by tedy měla být subsidiární ve vztahu k činnosti stran, což míra aktivity předsedkyně v opatřování důkazů dle stěžovatelova přesvědčení překročila. Zásada rovnosti byla podle stěžovatelova názoru porušena také tím, že byl 6 dní před konáním veřejného zasedání dne 20. 4. 2012 vzat bez objektivních důvodů do vazby. Konečně podjatost předsedkyně senátu je dána některými znevažujícími poznámkami, obzvláště pak tou, že o prof. Straussovi, vystupujícího za zpracovatele znaleckého posudku z oboru kriminalistika, specializace kriminalistická odorologie, se vyjádřila tak, že "většího blbce nezná" (viz zvukový záznam z hlavního líčení ze dne 5. 12. 2011, stopa 2, čas 00:03 až 00:10). Odvolací soud tyto skutečnosti vyhodnotil tak, že i když některé poznámky soudkyně byly nevhodné, přece nesvědčí o tom, že by úmyslně zkreslovala důkazy v neprospěch obviněného a podobně pak Nejvyšší soud uvedl, že se jedná spíše o nevhodné a neprofesionální chování předsedkyně senátu nalézacího soudu, které však nezakládá podjatost. Stěžovatel však upozorňuje, že nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale i objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 441/04). Je přesvědčen, že existující pochybnosti vylučují přesvědčení o tom, že předsedkyně senátu nalézacího soudu byla schopna projednat věc nestranně a objektivně. Dále pak stěžovatel v ústavní stížnosti provádí rozbor jednotlivých důkazů. Upozorňuje, že z výpisů lokalizací mobilních telefonů v síti GSM nelze dovodit, že by telefonní číslo, které mělo být pachatelem použito při činu, bylo opakovaně užíváno v blízkosti telefonního čísla, které legálně užíval stěžovatel. Soud navíc ve svém rozboru místy zaměňuje údaj o příchozím hovoru s SMS. Pokud jde o důkazy provedené zkoumáním zajištěné výpočetní techniky, stěžovatel naznačuje, že s ní mohlo být manipulováno, kdy počítač byl opatřen nálepkami, které lze jednoduše odlepit a nebyl tedy vůbec zajištěn proti neoprávněnému vstupu a je podivné, že na fotodokumentaci znalce Ing. Bergera je na rozdíl od fotografie pořízené policií při domovní prohlídce přelepen také na odklápěcí straně. S výpočetní technikou též nebylo řádně nakládáno v tom směru, že zkoumání neprobíhalo výlučně na datové kopii (počítač byl zjevně s originálním úložištěm spuštěn). Co se týče pachové stopy ve vozidle VW Transporter, proces snímání a identifikace pachových stop trpěl zcela zásadními vadami, zejména absencí videozáznamu o provedení zkoušky pachové identifikace, neinformováním a nepřizváním obhajoby k účasti na tomto úkonu a nutno též upozornit, že stěžovatel v předmětném vozidle seděl, avšak jindy a v jiné souvislosti, přičemž nelze vyloučit přenos pachových stop do úložného prostoru vozidla. Stěžovatel také nesouhlasí s neprovedením doplňujícího výslechy svědkyně Matuškové k rozpoznání počítačů, kdy důvody, na základě kterých nalézací soud návrh na jeho provedení zamítl, jsou okrajové a obecné. Soudy se též nezabývaly chybějícím soupisem odcizených bankovek, který byl policii dodán, ale ve spise není. Jde o otázku důležitou pro posouzení toho, zda odcizení takové částky peněz, jaká je pojata do výroku rozsudku, je vůbec fyzicky možné. Z uvedených důvodů je stěžovatel přesvědčen, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny a princip rovnosti dle čl. 37 odst. 3 Listiny. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil. II. Ústavní soud vyzval účastníky a vedlejší účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti. Městský soud se vyslovil v tom směru, že veškerými námitkami se již obecné soudy řádně zabývaly. Pokud jde o námitku ohledně právní kvalifikace odsouzeného, lze odkázat zejména na str. 15-18 spisu usnesení Nejvyššího soudu. Pokud jde o požada