I.ÚS 1479/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1479/23 ze dne 14. 11. 2024 Uplatnění korektivu dobrých mravů v soukromém právu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra a soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti Oblastní nemocnice Kolín, a. s., nemocnice Středočeského kraje, sídlem Žižkova 146, Kolín, zastoupené JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., advokátem, sídlem Na Pankráci 449/11, Praha 4 - Nusle, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. března 2023 č. j. 33 Cdo 3856/2022-370, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. června 2022 č. j. 21 Co 121/2022-308 a rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. prosince 2021 č. j. 11 C 154/2016-261, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kolíně, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti X, zastoupené Mgr. Pavlem Markem, advokátem, sídlem Na Poříčí 1070/19, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. března 2023 č. j. 33 Cdo 3856/2022-370, rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. června 2022 č. j. 21 Co 121/2022-308 a rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. prosince 2021 č. j. 11 C 154/2016-261 bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. března 2023 č. j. 33 Cdo 3856/2022-370, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. června 2022 č. j. 21 Co 121/2022-308 a rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. prosince 2021 č. j. 11 C 154/2016-261 se proto zrušují. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného soudního spisu se podává, že vedlejší účastnice se účastnila veřejné zakázky na nákup vybavení pro nový pavilon kolínské nemocnice vypsané stěžovatelkou jako zadavatelkou a mimo jiné hrazené z dotace z fondů Evropské unie. Po ukončení zadávacího řízení stěžovatelka a vedlejší účastnice, jako vybraná uchazečka, uzavřely dne 27. 12. 2011 kupní smlouvu v celkové hodnotě 130 580 297 Kč. Později se uvedená veřejná zakázka stala předmětem trestních řízení v tzv. kauze R. vedených mimo jiné proti vedlejší účastnici či jejímu jednateli, Ř., pro podezření z trestného činu podplácení - ovlivnění uvedené veřejné zakázky. Proto poskytovatel dotace při probíhajícím trestním řízení pozastavil vyplacení její části ve výši 71 647 249,08 Kč a z téhož důvodu stěžovatelka část kupní ceny v téže výši vedlejší účastnici včas neuhradila. 3. V roce 2019 došlo k pravomocnému zproštění obžaloby Ř., jednatele vedlejší účastnice. Vedlejší účastnice však byla uznána vinnou z trestného činu podplácení v souvislosti s uvedenou veřejnou zakázkou, a to rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 31. 1. 2020 sp. zn. 4 T 42/2016 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 21. 6. 2022 č. j. 2 To 127/2020-28029. Po vyplacení části dotace v roce 2020 jejím poskytovatelem stěžovatelka vedlejší účastnici uhradila zbylou část kupní ceny, avšak bez požadovaných sjednaných úroků z prodlení. 4. Mezitím se vedlejší účastnice po stěžovatelce v roce 2013 domáhala zaplacení části kupní ceny s příslušenstvím. Krajský soud v tomto řízení rozsudkem ze dne 3. 9. 2020 č. j. 56 Cm 48/2013-664 uložil stěžovatelce zaplatit vedlejší účastnici úrok z prodlení s povinností zaplatit 66 000 000 Kč jako část kupní ceny. V části týkající se zaplacení kupní ceny bylo řízení zastaveno. Uvedený rozsudek potvrdil vrchní soud rozsudkem ze dne 26. 10. 2021 č. j. 4 Cmo 183/2020-808 a podané dovolání proti němu odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 12. 2022 č. j. 33 Cdo 215/2022-899. Obecné soudy tehdy shledaly, že kupní smlouva nebyla v rozporu s dobrými mravy; šlo o obvyklou sjednanou cenu, ujednání nikoho nezvýhodňují, dohodnuté úroky odpovídají zásadám poctivého obchodního styku a probíhající trestní řízení nemá na věc vliv. Rozhodnutí v tomto řízení nejsou předmětem nynější ústavní stížnosti; týkají se však řízení o ústavní stížnosti téže stěžovatelky vedeného pod sp. zn. II. ÚS 618/23. 5. Vedlejší účastnice se mezitím domáhala v roce 2016 po stěžovatelce další žalobou zaplacení 5 647 249,03 Kč s příslušenstvím jako zbylé části kupní ceny. Okresní soud v Kolíně (dále jen "okresní soud") po zastavení řízení v části týkající se zaplacení kupní ceny (po jejím uhrazení stěžovatelkou v roce 2020; viz sub 3 i. f.) mimo jiné uložil napadeným rozsudkem stěžovatelce zaplatit vedlejší účastnici 1 524 192,51 Kč jako smluvní úrok z prodlení ve výši 0,01 % denně z dlužné částky části kupní ceny. Okresní soud obdobně jako v řízení o první žalobě vedlejší účastnice u krajského soudu shledal, že trestní řízení vedená v souvislosti s veřejnou zakázkou předcházející uzavření smlouvy na platnost smlouvy vliv nemají. Smlouva je určitá, její ujednání srozumitelná a plnění z ní nebyla ve vzájemném nepoměru. Smlouva proto není neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jak tvrdí stěžovatelka. 6. Krajský soud poté k odvolání stěžovatelky napadeným rozsudkem potvrdil uvedený napadený rozsudek okresního soudu. Pro krajský soud bylo mimo jiné klíčové, že stěžovatelka naopak v rozporu se smlouvou včas nezaplatila kupní cenu. Nemůže se proto dovolávat zásady, že nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního jednání. Stěžovatelka nadto jako zadavatelka odpovídala za řádný postup při zadávání veřejné zakázky. Pozdější získání prostředků z dotace není relevantní, protože smlouva zaplacení kupní ceny na výplatu dotace nevázala. Výplata dotace tedy nebyla podle krajského soudu rozhodná, i kdyby její pozastavení způsobila vedlejší účastnice. 7. Nejvyšší soud poté napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelky, částečně neboť je neshledal přípustným, a částečně pro vady spočívající v chybějícím vymezení náležitostí dovolání. Nejvyšší soud poukázal na to, že v době vydání rozhodnutí neexistoval pravomocný rozsudek trestního soudu, kterým by byly obecné soudy vázány. Později k němu nebylo možné přihlédnout (§ 241a odst. 6 o. s. ř.). U tvrzení nezohlednění širších souvislostí stěžovatelka nevymezila žádnou právní otázku, tím spíše ji neporovnala s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, což je zákonným předpokladem bezvadného dovolání. II. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka tvrdí, že kupní smlouva uzavřená s vedlejší účastnicí odporuje dobrým mravům, protože vzešla ze zadávacího řízení ovlivněného trestným činem. Bylo oprávněné, že stěžovatelka část kupní ceny po době splatnosti nehradila, protože jí nebyla pro probíhající trestní řízení vyplacena odpovídající část dotace a protože měla kvůli probíhajícímu trestnímu řízení pochybnosti o platnosti smlouvy. Vedlejší účastnice přitom byla za ovlivnění veřejné zakázky pravomocně odsouzena. Obecné soudy též tvrzený rozpor s dobrými mravy chybně zkoumaly toliko po "stránce obsahové". Rozhodné však bylo, že vedlejší účastnice si uzavření smlouvy zajistila přijetím úplatku, s čímž se obecné soudy nevypořádaly. Korupce bezpochyby dobrým mravům odporuje. 9. Stěžovatelka se dovolává zásady zákazu těžit z vlastního protiprávního jednání; neoprávněný prospěch vedlejší účastnice přitom nespočívá jen v uměle navýšené kupní ceně, ale zejména v samotném získání veřejné zakázky. Neoprávněný prospěch totiž netvoří jen čistý zisk, ale též zajištění obchodní příležitosti, zvyšování obratu či upevnění postavení na trhu. I u sjednání ceny obvyklé (z čehož vychází obecné soudy) tedy není vyloučeno, že vedlejší účastnice měla ze svého trestného činu neoprávněný prospěch. Stěžovatelka k argumentaci obecných soudů o své odpovědnosti za zadávací řízení tvrdí, že k uplácení došlo mezi jednatelem vedlejší účastnice a zaměstnancem jiné obchodní společnosti, řídící osoby ovládající stěžovatelku; stěžovatelka proto s trestněprávním jednáním nemá na rozdíl od vedlejší účastnice nic společného. Jednání vedlejší účastnice je tak jedinou příčinou neprovedení včasné úhrady kupní ceny. 10. Z judikatury Ústavního soudu dále vyplývá, že korektiv dobrých mravů dovoluje v právu působení jiných neprávních hodnot či spravedlnosti; v opačném případě může dojít k porušení ústavně zaručených práv účastníka řízení. Obecné soudy nadto v rozporu s ustáleným chápáním korektivu dobrých mravů paušálně odmítly zohlednit probíhající trestní řízení při posouzení platnosti kupní smlouvy. Nedůsledné zhodnocení okolností nynější věci proto odporuje ústavně zaručeným právům stěžovatelky. Konečně se stěžovate