I.ÚS 1639/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1639/17 ze dne 17. 10. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky U.S. REST AND SHOP, LLC, se sídlem 99 Washington Avenue, New York, Spojené státy americké, jednající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu zahraniční právnické osoby U.S. REST AND SHOP, LLC, organizační složka, se sídlem Náchodská 3569, Praha 9 - Horní Počernice, zastoupené Mgr. Michalem Beranem, advokátem, se sídlem Lazarská 11, Praha 2, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci učiněnému dne 7. 4. 2017 v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 85 INS 25847/2016, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Předchozí průběh řízení 1. Dne 17. 1. 2017 byl usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "insolvenční soud"), č. j. KSUL 85 INS 25847/2016-A-17, KSUL 85 INS 25847/2016-B-1, zjištěn úpadek dlužníka Střední škola sociální PERSPEKTIVA a Vyšší odborná škola s.r.o. (dále jen "dlužník") a na jeho majetek byl prohlášen konkurz. V rámci uložené lhůty přihlásila stěžovatelka dne 17. 3. 2017 prostřednictvím veřejné datové sítě do insolvenčního řízení svou zajištěnou pohledávku v celkové výši 554.627,31 Kč, plynoucí z dlužníkem nevrácené zápůjčky. Ke dni 28. 3. 2017 nebyla tato přihláška zahrnuta do seznamu přihlášených pohledávek zveřejněného v insolvenčním rejstříku, ačkoliv později podané přihlášky v rejstříku podle jejího tvrzení zveřejněny byly. Stěžovatelka proto dne 28. 3. 2017 požádala insolvenční soud, aby její přihlášku zveřejnil a předal insolvenční správkyni k přezkoumání, aby tato přihláška mohla být zařazena na přezkumné jednání konané dne 7. 4. 2017. Insolvenční soud zveřejnil přihlášku stěžovatelky dne 31. 3. 2017, tj. méně než 7 dní před nařízeným přezkumným jednání, a insolvenční správce ji bez vyjádření zahrnul do seznamu přihlášených pohledávek ze dne 5. 4. 2017. 2. Na přezkumném jednání dne 7. 4. 2017 bylo do protokolu konstatováno, že přihláška č. P19 podaná stěžovatelkou bude (spolu s dalšími dvěma přihláškami č. P12 a P18) přezkoumána na zvláštním přezkumném jednání, neboť insolvenční soud tuto přihlášku neposlal insolvenčnímu správci včas, a tento k ní proto nemohl zaujmout kvalifikované stanovisko. Další z 19 přihlášených pohledávek se buď nepřezkoumávaly jako zapodstatové, nebo byly uznány, anebo byly insolvenčním správcem popřeny (přihlášky č. P1, P9, P14, P16 a P17). Na navazující schůzi věřitelů byl přítomen jediný věřitel (č. 6) s uznanou pohledávkou, který měl oprávnění vykonávat hlasovací práva a přiznal hlasovací právo dalším třem přítomným věřitelům (č. 14, 16 a 17) s popřenými pohledávkami, kteří vyjádřili úmysl vykonávat svá hlasovací práva (přítomný věřitel č. 1 s popřenou pohledávkou tento úmysl neměl). Usnesením insolvenčního soudu přijatým podle ustanovení § 51 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "insolvenční zákon") nebylo stěžovatelce (a dalšímu přítomnému věřiteli č. 18, jehož pohledávka nebyla dosud přezkoumána) přiznáno hlasovací právo. Insolvenční soud byl dále požádán, aby schůzi věřitelů umožnil hlasovat o odvolání dosavadní insolvenční správkyně z funkce, s tím, že jedině tak se může věřitel, jemuž nebylo přiznáno hlasovací právo, domoci odvolacího přezkumu nepřiznání hlasovacího práva insolvenčním soudem. Soud účastníky informoval, že žádný z věřitelů nedoručil soudu včas hlasovací lístek, a poučil je o tom, že na schůzi věřitelů se nedostavila nadpoloviční většina všech věřitelů - počítaná podle výše jejich pohledávek - s přihláškami, které by ve svém součtu umožňovaly odvolat dosavadní insolvenční správkyni z funkce dle § 29 odst. 1 insolvenčního zákona. Přesto bylo na žádost schůze věřitelů k hlasování přistoupeno, pro odvolání dosavadní insolvenční správkyně hlasovali všichni věřitelé oprávnění hlasovat (s 1.187.304,83 hlasy), avšak nedosáhli minimálního počtu potřebných hlasů (tj. po zaokrouhlení 1.677.254 hlasů, počítáno z celkové výše uplatněných pohledávek činící 3.354.506,76). Soud tedy konstatoval, že schůze věřitelů nepřijala návrh na odvolání dosavadní insolvenční správkyně z funkce. 3. Z insolvenčního rejstříku vyplývá, že přihláška stěžovatelky byla přezkoumána (spolu s přihláškami č. P12 a č. P18) na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 21. 7. 2017, na které se nikdo z věřitelů nedostavil. Insolvenční správce ji popřel co do výše, pravosti a pořadí v celém rozsahu, neboť předmětná pohledávka vůbec nevyplývala z účetnictví dlužníka, tudíž insolvenční správce neměl najisto postavenou její existenci, a neměl ani prokázáno, že předmětné plnění bylo dlužníku poskytnuto. Stěžovatelka podala dne 13. 8. 2017 incidenční žalobu na určení pravosti, výše a pořadí popřené pohledávky. II. Argumentace účastníků řízení 4. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti tvrdí, že jelikož schůze věřitelů přiznala hlasovací právo všem přítomným věřitelům s popřenou pohledávkou, kteří měli zájem hlasovat, lze důvodně předpokládat, že by jí bylo rovněž umožněno hlasovat, kdyby insolvenční soud předal insolvenčnímu správci její přihlášku řádně a včas. Protože ale její pohledávka nemohla být z důvodu pochybení insolvenčního soudu přezkoumána, musela stěžovatelka požádat o přiznání hlasovacího práva insolvenční soud, který jí toto právo nepřiznal; k tomu následně poskytl nepříhodné a spekulativní odůvodnění v tom smyslu, že neměl dostatečný čas se seznámit s podklady připojenými k přihlášce. Tímto způsobem soud ovlivnil kvorum pro hlasování o obligatorním bodu schůze věřitelů týkajícím se odvolání soudem ustanovené insolvenční správkyně z funkce, resp. znemožnil kvalifikované projednání tohoto bodu, neboť kdyby bylo stěžovatelce jejích 554.627 hlasů přiznáno, přítomní věřitelé by disponovali dostatečným počtem hlasů představujícím více než 50% hodnoty všech přihlášených pohledávek. Insolvenční soud tedy nedůvodně a v podstatné míře zasáhl do základních práv stěžovatelky zaručených článkem 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článkem 36 odst. 1 Listiny, což se projevilo při první schůzi věřitelů, aniž by bylo přijato usnesení, z něhož by stěžovatelce přímo plynula určitá povinnost nebo omezení jejích práv. 5. Vědoma si nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu o přiznání hlasovacích práv na schůzi věřitelů stěžovatelka tvrdí, že její ústavní stížnost nemíří na rozhodnutí o nepřiznání hlasovacích práv, ale na postup insolvenčního soudu, který nezveřejnil a včas nepředal přihlášenou pohledávku insolvenčnímu správci, aby ji tento mohl řádně přezkoumat. Tím jí totiž soud nevratně znemožnil hlasovat o odvolání soudem ustanovené insolvenční správkyně, na kterém se podle § 29 odst. 1 insolvenčního zákona mohou věřitelé usnést pouze na první schůzi věřitelů, a tak podstatně omezil její vliv na insolvenční řízení. Schůze věřitelů proto neproběhla v souladu s ústavně garantovanými pravidly, mj. v souladu s principem rovnosti účastníků. Proto se stěžovatelka domnívá, že na její věc nedopadá nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1549/11 ze dne 23. 4. 2015 (N 83/77 SbNU 197). 6. Ve svém vyjádření k ústavní stížnosti insolvenční soud nejprve vysvětlil, proč byla pohledávka stěžovatelky uplatněná dne 17. 3. 2017 zveřejněna až dne 31. 3. 2017. Uvedl, že v rozhodné době přijímalo soudní oddělení 85 INS dle rozvrhu práce dvojnásobný počet věcí (tzv. dvojitý nápad) a že v té době docházelo i k zápisu jiných přihlášek do jiných řízení, výjimečně (stejně jako v případě stěžovatelky) i s několikadenním zpožděním. Vyloučil, že by k pozdnímu zápisu stěžovatelčiny pohledávky došlo z důvodu laxního či účelového postupu soudu, naopak jakmile soud obdržel žádost o zveřejnění přihlášky, náprava byla zjednána ve lhůtě 3 dnů od předání žádosti příslušné soudní kanceláři. 7. Dle insolvenčního soudu je nesporným faktem, že pozdní zveřejnění přihlášky bylo důvodem jejího nepřezkoumání, neboť nebyla (a z objektivních důvodů ani nemohla být) zohledněna v aktualizovaném seznamu přihlášených pohledávek. Právě pro tyto případy insolvenční zákon umožňuje insolvenčnímu soudu (v § 53 odst. 3 insolvenčního zákona) posoudit, zda by takový věřitel měl na probíhající schůzi věřitelů disponovat hlasovacími právy. Insolvenční soud posoudil právní důvody uplatněné pohledávky stěžovatelky a rozhodl o nepřiznání hlasovacích práv, neboť by tím mohl poškodit ostatní věřitele, jelikož povaha pohledávky, doba jejího vzniku, obsah a skutečné splnění závazku, který je základem pohledávky, nebyly postaveny na jisto. Důvod nepřiznání hlasovacích práv insolvenční soud při jednání všem přítomným věřitelům sdělil, aniž by kterýkoliv z přítomných věřitelů (stěžovatelku nevyjímaje) rozhodnutí soudu (ať už formálně či neformálně) rozporoval. Skutečnost, že na posouzení pohledávky neměl soud dostatek