I.ÚS 1647/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1647/13 ze dne 24. 6. 2014 N 130/73 SbNU 949 Zapůjčení rozhodčího spisu exekučnímu soudu soudem rozhodčím; ochrana mlčenlivosti rozhodce   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida a Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) - ze dne 24. června 2014 sp. zn. I. ÚS 1647/13 ve věci ústavní stížnosti Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, IČO 48435313, se sídlem Praha 1, Dlouhá 13, právně zastoupeného JUDr. Petrem Polednem, Ph.D., advokátem, se sídlem Praha 1, Maiselova 38/15, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2013 sp. zn. 11 Co 20/2013, kterým byla stěžovateli uložena pořádková pokuta ve výši 25 000 Kč za nevyhovění výzvě exekučního soudu k předložení rozhodčího spisu, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení. I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2013 sp. zn. 11 Co 20/2013 bylo porušeno základní právo stěžovatele garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2013 sp. zn. 11 Co 20/2013 se zrušuje. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu 1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 5. 2013, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2013 sp. zn. 11 Co 20/2013, s tvrzením, že tímto rozhodnutím bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 55 EXE 1627/2012, který si Ústavní soud vyžádal, vyplynulo, že soud v exekučním řízení, zahájeném k návrhu oprávněného z rozhodčího nálezu ze dne 17. 8. 2012, vyzval stěžovatele svým přípisem ze dne 26. 11. 2012 k zapůjčení rozhodčího spisu sp. zn. Rsp 446/12. Stěžovatel byl exekučním soudem zároveň poučen o tom, že nezašle-li požadovaný rozhodčí spis soudu ve lhůtě jednoho týdne, bude splnění této povinnosti exekučním soudem vynucováno ukládáním pořádkových pokut ve smyslu § 53 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "občanský soudní řád"). 3. Na tuto výzvu stěžovatel reagoval svým dopisem ze dne 6. 12. 2012, v němž uvedl, že není oprávněn vyhovět výzvě exekučního soudu k předložení předmětného rozhodčího spisu, a to s poukazem na povinnost mlčenlivosti rozhodce zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o rozhodčím řízení"), podle něhož platí, že rozhodci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s výkonem funkce rozhodce, pokud nebyli této povinnosti zproštěni. Stěžovatel zároveň uvedl, že je připraven žádosti soudu vyhovět a požadovaný spis mu předložit, bude-li povinnosti mlčenlivosti zákonem předvídaným postupem zproštěn (§ 6 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení). Spolu s tímto přípisem stěžovatel předložil soudu kopie doručenek a usnesení o ustanovení opatrovníka žalovanému (nyní povinnému). 4. Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel nevyhověl výzvě exekučního soudu a nepředložil mu předmětný rozhodčí spis, byla mu usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 12. 2012 č. j. 55 EXE 1627/2012-27 uložena pořádková pokuta ve výši 50 000 Kč. V odůvodnění tohoto usnesení exekuční soud uvedl, že stěžovatel svým postupem hrubě ztížil postup v exekučním řízení. Stěžovatel byl dle názoru exekučního soudu povinen uposlechnout výzvy soudu učiněné ve smyslu § 129 odst. 2 občanského soudního řádu, přičemž ustanovení § 124 občanského soudního řádu a § 6 zákona o rozhodčím řízení by tímto nebyla dotčena, neboť zproštění mlčenlivosti k zapůjčení rozhodčího spisu exekučnímu soudu představuje "zbytečný a formalistický úkon", jehož v daném případě není třeba. 5. Právě uvedené usnesení exekučního soudu bylo následně změněno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2013 sp. zn. 11 Co 20/2013 tak, že výše pořádkové pokuty uložené stěžovateli byla snížena na částku 25 000 Kč; jinak bylo usnesení exekučního soudu potvrzeno. Odvolací soud v odůvodnění tohoto usnesení poukázal na povinnost exekučního soudu zkoumat již ve stadiu nařízení exekuce to, zda byl titul pro exekuci vydán k tomu oprávněným orgánem v mezích jeho pravomoci, zda je vykonatelný po stránce formální i materiální, zda je dána aktivní a pasivní legitimace účastníků, zda nedošlo k zániku vymáhaného práva prekluzí, a je-li to, co titul ukládá povinnému, vázáno na splnění podmínky či vzájemné povinnosti, zda oprávněný prokázal jejich splnění. Dle názoru odvolacího soudu jsou soudy za účelem tohoto přezkumu vždy oprávněny vyžádat si od příslušného orgánu či osoby spis, neboť jen na podkladě tohoto spisového materiálu může soud dospět k závěru, zda k exekuci navržené rozhodnutí je či není způsobilým exekučním titulem. Odvolací soud zároveň poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 1. 2013 sp. zn. IV. ÚS 1852/12, v němž Ústavní soud upozornil na to, že ačkoli rozhodce (rozhodčí soud) není orgánem veřejné moci, má propůjčenu určitou rozhodovací pravomoc, s níž jsou spjata i určitá omezení, popř. povinnosti, mezi něž dle názoru Ústavního soudu nepochybně patří i povinnost poskytovat součinnost obecným soudům, a to zvláště tehdy, jde-li o exekuční řízení. S ohledem na právě uvedené a dále vzhledem k oprávnění soudu přezkoumávat správnost potvrzení o vykonatelnosti všech titulů pro exekuci (tedy i rozhodčího nálezu) je dle názoru odvolacího soudu ze zákona prolomena povinnost mlčenlivosti rozhodců uvedená v § 6 zákona o rozhodčím řízení, a rozhodce je tak povinen i bez zbavení mlčenlivosti předložit spis exekučnímu soudu, jde-li o prověření způsobu doručení rozhodčího nálezu účastníkům řízení a posouzení pravomoci rozhodce. II. Námitky obsažené v ústavní stížnosti 6. Posledně uvedené rozhodnutí stěžovatel napadl ústavní stížností. V jejím rámci uvedl, že obecné soudy chybně interpretovaly povinnost mlčenlivosti uloženou mu zákonem o rozhodčím řízení a nezohlednily limity dokazování upravené v § 124 občanského soudního řádu, dle něhož platí, že "dokazování je třeba provádět tak, aby byla šetřena povinnost zachovávat mlčenlivost o utajovaných informacích chráněných zvláštním zákonem a jiná zákonem stanovená nebo státem uznávaná povinnost mlčenlivosti. V těchto případech lze provést výslech jen tehdy, jestliže vyslýchaného zprostil povinnosti mlčenlivosti příslušný orgán nebo ten, v jehož zájmu má tuto povinnost; přiměřeně to platí i tam, kde se provádí důkaz jinak než výslechem". Dle názoru stěžovatele obecné soudy právě uvedené ustanovení § 124 občanského soudního řádu, jakož i zákonnou povinnost mlčenlivosti rozhodce, při svém rozhodování nerespektovaly, přičemž zároveň nevysvětlily, z jakého důvodu tak činí. Stejný postup, který stěžovatel považuje za protizákonný, pak obecné soudy vyžadovaly i po stěžovateli, v důsledku čehož porušily jeho právo na spravedlivý proces. III. Vyjádření účastníků řízení 7. Ústavní soud si k obsahu ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníka řízení. Městský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 14. 11. 2013 shrnul obsah ústavní stížnosti, odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, jež dle jeho názoru obsahuje vše, co mu bylo podkladem pro vydání napadeného usnesení, a navrhl, aby ústavní stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta. 8. Stěžovatel ve své replice odmítl závěr odvolacího soudu stran úplnosti odůvodnění napadeného rozhodnutí, když poukázal na to, že odvolací soud v ústavní stížností napadeném rozhodnutí vůbec neuvedl, z jakého důvodu upřednostnil právní zájem exekučního soudu na předložení důkazu před právním zájmem na zachování mlčenlivosti stěžovatele, přičemž se nikterak nevypořádal ani s argumentací stěžovatele stran nutnosti výkladu § 129 odst. 2 občanského soudního řádu (na nějž bylo ze strany obecných soudů opakovaně poukazováno) ve spojení s § 124 téhož zákona a § 6 zákona o rozhodčím řízení. Pro právě uvedené stěžovatel uvedl, že setrvává na své ústavní stížnosti. IV. Právní posouzení věci Ústavním soudem 9. Aby Ústavní soud mohl posoudit, zda rozhodnutím odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení pořádkové pokuty stěžovateli, nebyla porušena jeho ústavně garantovaná práva, musel se nejprve zabývat otázkou vzájemného vztahu státem uznané mlčenlivosti rozhodců (či rozhodčích soudů), zakotvené v § 6 zákona o rozhodčím řízení, a oprávněním exekučního soudu přezkoumat před nařízením exekuce či výkonu rozhodnutí správnost potvrzení o vykonatelnosti všech titulů pro výkon rozhodnutí (§ 275 odst. 2 občanského soudního řádu). 10. Ústavní soud v prvé řadě uvádí, že rozhodčí řízení a řízení exe