I.ÚS 170/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 170/11 ze dne 3. 1. 2012 N 1/64 SbNU 3 Porušení práva na spravedlivý proces v důsledku extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů - ze dne 3. ledna 2012 sp. zn. I. ÚS 170/11 ve věci ústavní stížnosti JUDr. M. Š. a Ing. E. Š., Ph.D., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010 č. j. 33 Cdo 4544/2008-333, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 16. 5. 2008 č. j. 40 Co 783/2007-279 a proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2007 č. j. 21 C 107/2003-189, vydaným v řízení o žalobě, kterou se stěžovatelé domáhali uložení povinnosti žalovanému (v řízení o ústavní stížnosti vedlejšímu účastníkovi) zaplatit finanční částku proti (vzájemné) povinnosti stěžovatelů vydat žalovanému osobní automobil, za účasti Okresního soudu v Olomouci, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a za účasti Š. G. jako vedlejšího účastníka řízení. Výrok Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010 č. j. 33 Cdo 4544/2008-333, rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 16. 5. 2008 č. j. 40 Co 783/2007-279 a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2007 č. j. 21 C 107/2003-189 se ruší. Odůvodnění I. 1. Okresní soud zamítl napadeným rozsudkem žalobu, kterou se stěžovatelé domáhali uložení povinnosti žalovanému (v řízení o ústavní stížnosti vedlejšímu účastníkovi) zaplatit částku 194 649 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2,5 promile denně od 19. 3. 2003 do zaplacení proti (vzájemné) povinnosti stěžovatelů vydat žalovanému osobní automobil Fiat Marea Weekend 1,9 TD, RZ: XXX XX-XX. Dále bylo rozhodnuto o povinnosti žalobců zaplatit žalovanému na nákladech řízení společně a nerozdílně částku 41 263 Kč. 2. Okresní soud vyšel z následujících závěrů. 3. Vedlejší účastník uzavřel s Mgr. J. B. smlouvu nazvanou "smlouva o obstarání prodeje č. 189", přičemž šlo o obstarání prodeje vozidla ve vlastnictví Mgr. J. B. (vedlejší účastník měl dle této smlouvy vystupovat jako obstaratel, Mgr. J. B. jako objednatel). Tuto smlouvu okresní soud zhodnotil - mimo jiné s ohledem na to, že smlouva byla dle jeho názoru uzavřena ve vztahu mezi podnikateli týkajícím se jejich podnikatelské činnosti - jako smlouvu mandátní, jejíž platnost uplynula dnem 1. 12. 2002. 4. Posléze se okresní soud věnoval kupní smlouvě ze dne 25. 2. 2003 o koupi vozidla ve vlastnictví Mgr. J. B. V ní stěžovatel vystupoval jako kupující a jako prodávající byla označena Mgr. J. B.; vedlejší účastník byl dle okresního soudu označen jako její zástupce. Vzhledem k zániku mandátní smlouvy před uzavřením kupní smlouvy a s ohledem na neexistenci zmocnění vedlejšího účastníka Mgr. J. B. okresní soud dovodil, že vedlejší účastník uzavíral za Mgr. J. B. kupní smlouvu jako nezmocněný jednatel. Mgr. J. B. však kupní smlouvu dodatečně schválila (alespoň konkludentně tím, že ihned v den podpisu kupní smlouvy převzala kupní cenu, s uzavřením kupní smlouvy souhlasila, platnost kupní smlouvy nikdy nezpochybňovala a vrácení vozidla po stěžovatelích nepožadovala). Proto byla kupní smlouva uzavřena platně, a to mezi stěžovatelem a Mgr. J. B. jako prodávající. 5. Z těchto důvodů - podle okresního soudu - není vedlejší účastník subjektem odpovědným z titulu vadného plnění z předmětné kupní smlouvy. Právní vztah z titulu odpovědnosti za vady je právním vztahem mezi prodávajícím a kupujícím, tedy mezi stěžovatelem a Mgr. J. B., a jedině vůči Mgr. J. B. mohla být účinně uplatněna práva z odpovědnosti za vady. 6. Krajský soud napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Neztotožnil se však s jeho názorem, že "smlouva o obstarání prodeje č. 189" je smlouvou obchodněprávní. Dovodil, že citovaná smlouva je smlouvou o obstarání prodeje věci dle občanského zákoníku (poznámka: okresní soud uvedl, že jde o smlouvu mandátní dle obchodního zákoníku), jež zanikla nejpozději dne 30. 1. 2003. Po tomto dnu odpadla hmotněprávní podmínka, že by vedlejší účastník mohl na základě nepřímého zastoupení vlastníka vozu zastupovat při uzavření písemné kupní smlouvy. K platnému uzavření kupní smlouvy došlo dne 25. 2. 2003; k tomu, aby vedlejší účastník jako zmocněnec prodávající Mgr. B. mohl uzavřít kupní smlouvu s kupujícím-žalobcem, byla nutná plná moc, udělená ve smyslu § 31 obč. zák., na jejímž základě jedná zmocněnec jménem zmocnitelky-prodávající a na její účet. V dané věci nebylo prokázáno, že by byla udělena plná moc k uzavření kupní smlouvy vedlejším účastníkem jménem Mgr. B. Jestliže vedlejší účastník jednal při uzavírání kupní smlouvy za prodávající bez plné moci, je z tohoto jednání a z uzavřené kupní smlouvy vázán podle § 33 odst. 2 obč. zák. sám. Zavázán by nebyl jedině tehdy, jestliže ten, za koho bylo jednáno (Mgr. B.), právní úkon dodatečně bez zbytečného odkladu schválil. Ze skutkových závěrů soudů obou stupňů však vyplývá dle krajského soudu, že vedlejší účastník zavázán sám být nemůže, neboť Mgr. B. dodatečně schválila právní úkon - uzavření kupní smlouvy. Z jednání vedlejšího účastníka, z listin (kupní smlouva ze dne 25. 2. 2003, technický průkaz, protokol o emisích a odstoupení od smlouvy ze dne 18. 3. 2003, kde je Mgr. B. označena jako vlastník, příp. prodávající) i z chování stěžovatele lze podle krajského soudu dovodit kontext jednání nezmocněného jednatele (vedlejšího účastníka) a třetí osoby (stěžovatele), "který byl obrácen k zastoupené Mgr. B. jakožto smluvní straně kupní smlouvy". Podle odvolacího soudu stěžovatel z okolností musel vědět, že s ním jednající subjekt jednal za jiného, že smluvní stranou je osoba jiná a že jednání je vedeno se zástupcem-zmocněncem. Odvolací soud zdůraznil to, že písemná kupní smlouva ze dne 25. 2. 2003 obsahuje označení prodávajícího subjektu (Mgr. B.) a vyjadřuje její vůli předmětný automobil prodat. Z hlediska principu ochrany třetích osob - zejména stěžovatele - pak prý není samo o sobě rozhodné, že jako kupující nebyl informován o tom, že mezi vlastníkem věci a osobou, s níž jednal o koupi, byla uzavřena obstaratelská smlouva; podstatné bylo, zda stěžovatel věděl, resp. z okolností musel vědět, že s ním jednající subjekt jedná za jiného, že smluvní stranou je osoba jiná a že jednání o koupi je vedeno pouze se zástupcem. To (prý) v daném případě muselo být stěžovateli známo. Relevantním je obsah dané smlouvy, neboť ta obsahovala určení smluvních stran; na straně prodávající byla uzavřena jménem vlastníka vozu Mgr. J. B. a rovněž z korespondence mezi účastníky řízení je patrné, že vedlejší účastník vystupoval při prodeji jako zástupce Mgr. B. 7. Tudíž dle odvolacího soudu došlo dne 25. 2. 2003 k uzavření platné kupní smlouvy s Mgr. J. B. Proto vedlejší účastník není ve věci pasivně legitimován a soud prvního stupně rozhodl věcně správně. 8. Krajský soud dále rozhodl, že stěžovatelé jsou povinni zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 54 376,50 Kč na nákladech odvolacího řízení. 9. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelů - podané dle § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. - odmítl jako nepřípustné. Uvedl, že stěžovatelé zpochybňovali právní závěr odvolacího soudu, že vedlejší účastník není vázán kupní smlouvou, kterou s nimi po zániku smlouvy o obstarání prodeje věci uzavřel jménem J. B., aniž k tomu byl zmocněn, protože J. B. kupní smlouvu dodatečně bez zbytečného odkladu schválila. Stěžovatelé totiž namítají, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech (a vyšel z jejich verze skutku), musel by dospět k odlišnému posouzení věci, totiž, že kupní smlouvu s nimi uzavřel žalovaný svým jménem jako obstaratel na základě nepřímého zastoupení J. B., že z tohoto právního úkonu vznikly práva a povinnosti žalovanému (a nikoli J. B.), a že je tudíž odpovědný za vady prodané věci (§ 741 obč. zák.). Podle Nejvyššího soudu stěžovatelé touto argumentací však ve skutečnosti napadají správnost skutkových (nikoli právních) závěrů odvolacího soudu, a uplatnili tak nezpůsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. II. 10. Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stěžovatelé navrhli zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť jimi došlo k porušení jejich základních práv a svobod, konkrétně práva na soudní ochranu, resp. práva na spravedlivý proces [zejména dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina") a dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod]. 11. Stěžovatelé namítají, že soudy měly dospět k odlišnému posouzení věci, a to, že kupní smlouvu s nimi uzavřel vedlejší účastník svým jménem jako obstaratel na základě nepřímého zastoupení J. B., že z tohoto právního úkonu v