I.ÚS 2003/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2003/22 ze dne 23. 8. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele R. L., zastoupeného JUDr. Borisem Vacou, advokátem, sídlem Dlouhá 705/16, Praha 1 - Staré Město, proti výrokům II., III. a IV. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. dubna 2022 č. j. 64 C 7/2015-246, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Generali Česká pojišťovna a. s., sídlem Spálená 75/16, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí v napadených výrocích, přičemž tvrdí, že jím byla porušena základní práva zakotvená v čl. 90 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud"), se podává, že právní předchůdce stěžovatele - obchodní společnost SLI GmbH a stěžovatel jako fyzická osoba podali u soudu dne 16. 1. 2015 žalobu, kterou se domáhali odškodnění ze škodné události, která nastala dne 17. 1. 2011. Uvedli, že v katastru obce Dobřany došlo ke střetu vozidla Opel Corsa, ve vlastnictví obchodní společnosti SLI GmbH, a vozidla BMW, které bylo ke škodné události pojištěno u vedlejší účastnice jako žalované z titulu zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Obchodní společnost SLI GmbH se domáhala úhrady škody na vozidle ve výši 3 865 EUR, nákladů za znalecký posudek ve výši 554 EUR, za odtah vozidla do Spolkové republiky Německo ve výši 641,17 EUR, za odhlášení vozidla 125 EUR, za pronájem náhradního vozidla 490 EUR, tj. celkem 5 675,17 EUR, a za bezprostřední odtah 3 468 Kč. Stěžovatel se po vedlejší účastnici domáhal odškodnění bolesti ve výši 6 000 Kč podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vyhláška č. 440/2001 Sb."), které prokazoval lékařským posudkem. 3. Usnesením ze dne 16. 8. 2016 obvodní soud připustil vstup stěžovatele do řízení jako nabyvatele práva obchodní společnosti SLI GmbH podle smlouvy o postoupení pohledávky. Usnesením ze dne 25. 4. 2019 bylo rozhodnuto o změně žaloby, když stěžovatel požadoval namísto plnění v cizí měně plnění v Kč, a to ve výši 139 807,81 Kč (5 675,17 EUR), a dále zaplacení částky 3 468 Kč a částky 6 000 Kč. 4. Obvodní soud rozsudkem ze dne 2. 5. 2019 č. j. 64 C 7/2015-174 žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že stěžovatelem uplatněné nároky nejsou v příčinné souvislosti se zvláštní povahou provozu motorového vozidla. 5. O odvolání stěžovatele proti uvedenému rozsudku bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 6. 11. 2019 č. j. 19 Co 301/2019-206. O nároku stěžovatele ve výši 95 214,275 Kč (3 865 EUR) z titulu škody na vozidle, ve výši 13 647,76 Kč (554 EUR) za znalecký posudek na ocenění vozidla, ve výši 3 079,375 Kč (125 EUR) za odhlášení vozidla, ve výši 15 795 222 Kč (641,17 EUR) za odtah vozidla do Spolkové republiky Německo, ve výši 12 071,15 Kč (490 EUR) za pronájem náhradního vozidla, a nároku ve výši 3 468 Kč za bezprostřední odtah, bylo zamítavé rozhodnutí obvodního soudu potvrzeno. Co do částky 6 000 Kč vyplývající z nároku stěžovatele na bolestné a nákladových výroků bylo rozhodnutí obvodního soudu zrušeno. Městský soud obvodnímu soudu uložil, aby opětovně posoudil všechny okolnosti významné pro posouzení účasti na způsobení škody při střetu provozů dopravních prostředků, tedy nejen posouzení podílu zaviněného protiprávního jednání jednoho z řidičů z hlediska porušení pravidel silničního provozu. Za tímto účelem též měl vyzvat stěžovatele mj. k doplnění skutkových tvrzení o nehodovém ději, který měl za následek pohmoždění hrudníku a vyvrtnutí krční páteře a prokázání těchto následků na jeho zdraví. 6. Napadeným rozsudkem obvodního soudu byla vedlejší účastnici uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku ve výši 2 700 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žaloba s požadavkem, aby vedlejší účastnici byla uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 3 300 Kč s příslušenstvím, se zamítá. Výrokem III. byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 5 700 Kč a výrokem IV. byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit státu na nákladech řízení částku 3 496,60 Kč. Obvodní soud dospěl k závěru, že porušení obecné prevenční povinnosti stěžovatele podle § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník"), spočívá v tom, že dne 17. 1. 2011 svým jednáním jako řidič vozidla naplnil skutkovou podstatu přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle přestupkového zákona, když na čtyřproudém úseku silnice I. třídy, v katastru obce Dobřany řídil osobní vozidlo Opel Corsa, jel v levém jízdním pruhu za neznámým vozidlem, nestačil zabrzdit za dalším vozidlem, které zastavilo v levém pruhu před vozidlem BMW, které tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci, toto vozidlo objel zleva kolem svodidel a následně narazil do pravé boční strany vozidla BMW, jelikož porušil svou povinnost jet takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. Soud uzavřel na podkladě provedeného dokazování, že příčinou vzniku škody bylo i protiprávní jednání poškozeného stěžovatele. Byl to zejména stěžovatel, kdo byl povinen zachovávat takový stupeň bedlivosti a pozornosti, který bylo možno vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat, v důsledku něhož by byl objektivně posuzován způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na životě a zdraví. Obvodní soud hodnotil i okolnosti technické závady vozidla BMW. Protože v projednávané věci jde o souběh objektivní odpovědnosti provozovatele a odpovědnosti stěžovatele, jako řidiče vozidla Opel Corsa založené na subjektivním principu, soud stanovil rozsah odpovědnosti stěžovatele na vzniklém následku 50%, neboť jeho jednání nebylo vnímáno jako výlučné. Protože vyhláška č. 440/2001 Sb., se vztahuje jak k bodovému hodnocení ztížení společenského uplatnění, tak i bolesti, a stěžovatel neprokázal pohmoždění hlubších struktur krční páteře, soud stanovil bolestné podle položky S 134 - podvrtnutí a natažení krční páteře (maximum 20 bodů) a položky S 233 - podvrtnutí a natažení hrudní páteře (maximum 25 bodů) přílohy 1. odkazované vyhlášky. Z celkového bodového hodnocení 45 bodů x 120 Kč, tj. 5 400 Kč, pak po odečtu 50 % rozsahu zavinění stěžovatele, bolestné činí částku 2 700 Kč. S poukazem na výše uvedené obvodní soud uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli částku 2 700 Kč včetně zákonných úroků z prodlení podle § 517 občanského zákoníku, když se vedlejší účastnice nezaplacením dlužné částky řádně a včas dostala do prodlení. II. Argumentace stěžovatele 7. V ústavní stížnosti stěžovatel poukazuje na to, že obvodní soud v napadeném rozsudku vychází z předpokladu, že stěžovatel byl pravomocně uznán vinným spácháním přestupku. Příkaz vydaný Městským úřadem Stod, odborem správním a dopravním (dále též jen "správní orgán") dne 30. 3. 2011 č. j. 2148/11/OSD však byl zrušen, neboť stěžovatel podal proti rozhodnutí vydanému v příkazním řízení včas odpor. Rozhodnutím správního orgánu ze dne 24. 1. 2012 č. j. 546/12/OSD pak bylo přestupkové řízení podle § 76 odst. 1 písm. t) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "přestupkový zákon"), zastaveno. 8. Stěžovatel namítá, že v předmětném řízení bylo prokázáno, že stěžovatel v souvislosti s uvedenou dopravní nehodou nebyl uznán vinným přestupkem, obvodní soud však ke skutečnosti, že přestupkové řízení bylo zastaveno, nepřihlédl a navzdory právnímu názoru městského soudu vycházel z § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), podle kterého je soud vázán rozhodnutím příslušného orgánu (zde Městského úřadu Stod, odboru správního a dopravního) o tom, že byl spáchán, přestupek, a že jej spáchal stěžovatel. Obvodní soud tak zatížil své rozhodnutí vycházející z údajného spáchání přestupku stěžovatelem (kdy tento závěr měl zásadní vliv na posouzení zavinění dopravní nehody, a tedy na posouzení nároku stěžovatele na bolestné) extrémním rozporem mezi provedeným dokazováním a jeho skutkovými zjištěními. Na základě závěru, že se stěžovatel dopustil přestupku, pak soud rozhodl o jeho spoluzavin