I.ÚS 2302/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2302/08 ze dne 16. 11. 2011   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. T. Z., zastoupeného JUDr. Lambertem Halířem, advokátem se sídlem Kroftova 1, 150 00 Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2008, č. j. F 19956/2008, C 20532-105, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 7. 2008, č. j. 7 Cmo 134/2008-166, za účasti Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení a společnosti Oriol, s. r. o., Slepá I 97/27, Praha 4, zastoupené advokátkou JUDr. Miroslavou Otčenáškovou se sídlem Praha 3, Velehradská 26, jako vedlejšího účastníka řízení, takto : Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 2. 2008, č. j. F 19956/2008, C 20532-105, zahájil řízení bez návrhu o dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem (výroková část I.), rozhodl, že v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze v oddílu C, vložce č. 20532 se vymazává Společníci: u osoby Ing. T. Z. vklad: 60.000 Kč, obchodní podíl: 50%, se zapisuje Společníci: u osoby Ing. T. Z. vklad: 30.000 Kč, obchodní podíl: 25%, I. D., vklad: 30.000 Kč, splaceno: 100%, obchodní podíl: 25%, den zápisu: dnem nabytí právní moci rozhodnutí (výroková část II.), společnost (Poznámka: Oriol, spol. s r.o., IČ: 49244001; dále jen "společnost") je povinna do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit českému státu soudní poplatek ve výši 1.000 Kč. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výroková část III.) Městský soud uvedl, že obchodní rejstřík obdržel dne 28. 1. 2008 pod č.j. F 14288/2008 návrh na zápis změn, ve kterém se navrhovatel (Poznámka: dále jen "stěžovatel") domáhal změny zápisu společníků a výše jejich vkladů ve společnosti. Z návrhu bylo zřejmé, že stěžovatel požadoval vymazat společníka Ing. I. D. (dále jen "společník") včetně výše jeho vkladu 30.000 Kč a výše jeho obchodního podílu 25% a u stěžovatele navrhoval vymazat výši vkladu 30:000 Kč, výši obchodního podílu 25% a zapsat vklad ve výši 60.000 Kč a výši jeho obchodního podílu 50%. K návrhu stěžovatel doložil své odstoupení od smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřené dne 14. 3. 2007 mezi převodcem - stěžovatelem a nabyvatelem - společníkem (dále jen "smlouva"), a to na základě článku "Za třetí" této smlouvy, ve kterém se uvádí, že kupní cena bude zaplacena způsobem specifikovaným v dodatku k této smlouvě; tento dodatek předložen nebyl. K zápisu změn do obchodního rejstříku došlo (fikcí) ve smyslu § 200db odst. 3 o. s. ř. Městský soud zdůraznil, že odstoupení od smlouvy o převodu obchodního podílu, jakož i zrušení (odvolání) účinku tohoto odstoupení musí mít dle § 63 obch. zák. písemnou formu s úředně ověřenými podpisy. Soud dále uvedl, že výše uvedené odstoupení od smlouvy nebylo učiněno dohodou obou účastníků smlouvy a postrádá v rozporu s výše uvedeným jednu ze svých podstatných náležitostí, a sice úředně ověřené podpisy obou účastníků. Předmětné odstoupení od smlouvy je tedy neplatné a soud proto zahájil sám (tj. bez návrhu) řízení podle výše uvedeného § 200db o. s. ř. a uvedl zápis do původního stavu, neboť neodpovídal stavu skutečnému. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. 7. 2008, č. j. 7 Cmo 134/2008-166, stěžovatelovo odvolání odmítl. V prvé řadě poukázal na to, že jako soud odvolací nejprve posuzoval, zda je stěžovatel osobou oprávněnou k podání odvolání. Odvolací soud s odkazem na § 201 o. s. ř. uvedl, že osobou oprávněnou k podání odvolání je účastník řízení před soudem prvního stupně. V souzené věci jde o rozhodnutí ve věcech obchodního rejstříku; podle § 200b odst. 1 o. s. ř. se řízení ve věcech obchodního rejstříku zahajuje na návrh a má-li být dosažena shoda mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem, lze řízení zahájit i bez návrhu. Podle § 200c odst. 1 o. s. ř. jsou účastníky rejstříkového řízení osoba, která podala návrh a podnikatel, přičemž § 94 odst. 1 a odst. 2 se nepoužije. V případě rejstříkového řízení zahájeného soudem bez návrhu, jak tomu bylo v souzené věci, byl tedy účastníkem řízení před soudem prvního stupně pouze podnikatel, kterého se zápis v obchodním rejstříku týká, tj. společnost Oriol, s. r. o. Stěžovatel nebyl účastníkem rejstříkového řízení před soudem prvého stupně, není tedy ani osobou oprávněnou podle § 201 o. s. ř. k podání odvolání proti usnesení soudu prvého stupně vydanému v tomto řízení. Vrchní soud konečně - ke stěžovatelovu odkazu na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2007, sp. zn. 29 Odo 919/2005 - zdůraznil, že stěžovatel přehlédl, že tento závěr Nejvyššího soudu (tj. že účastníky rejstříkového řízení jsou vedle podnikatele i další osoby, které se v rámci zápisu podnikatele zapisují do obchodního rejstříku), se týká účastenství podle právní úpravy platné v roce 2002. Ustanovení § 200c odst. 1 obch. zák. bylo s účinností od 1. 7. 2005 změněno tak, že účastníky rejstříkového řízení jsou osoba, která podala návrh, k němuž je oprávněna podle zvláštního právního předpisu a podnikatel, přičemž § 94 odst. 1 a odst. 2 se nepoužijí. Účastníkem rejstříkového řízení od 1. 7. 2006 je tedy vždy podnikatel, a pouze v případě, že návrh na zápis změn podá osoba odlišná od podnikatele, kterého se zápis v obchodním rejstříku týká, je účastníkem řízení i navrhovatel (poznámka: zde však městský soud zahájil řízení bez návrhu). II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2008, č. j. F 19956/2008, C 20532-105, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 7. 2008, č. j. 7 Cmo 134/2008-166, napadl stěžovatel ústavní stížností. V ní uvedl, že citovanými rozhodnutími došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle čl. 4 Ústavy a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen ("Úmluva") a k porušení jeho práva na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Stěžovatel především prohlásil, že soud prvního stupně svévolně zahájil řízení bez návrhu, aniž byly pro to splněny podmínky či to vyžadovalo dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a stavem skutečným. Současně zdůraznil, že důvody, které vedly rejstříkový soud k vydání napadeného usnesení, nemohou "ve světle skutečného stavu právní věci a rozhodných skutečností obstát". To podrobněji odůvodnil tím, že společník neplnil řádně a včas závazky vyplývající ze smlouvy; stěžovatel proto odstoupil od smlouvy, a to prostřednictvím dopisu ze dne 4. 1. 2008, který byl téhož dne společníkovi doručen. Podle stěžovatele tímto dnem došlo v souladu s § 349 odst. 1 obch. zák. k zániku smlouvy a bylo tedy třeba uvést právní stav uvedený v obchodním rejstříku do souladu se stavem faktickým, k čemuž k návrhu stěžovatele původně skutečně došlo. Stěžovatel navíc v ústavní stížnosti učinil rozsáhlou poznámku, jež se týká jeho nově podaného návrhu (v téže věci), který témuž rejstříkovému soudu došel dne 7. 4. 2008 (dále jen "nový návrh") a jejž tento soud usnesením ze dne 11. 4. 2008, č. j. F 50769/2008, odmítl s tím, že "dle § 83 odst. 1 o. s. ř. zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení". Stěžovatel v této souvislosti (při srovnání s otázkou právní moci ústavní stížností napadeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2008, č. j. F 19956/2008, C 20532-105, tj. ke dni 22. 2. 2008, a se zřetelem k jeho odvolání ze dne 17. 3. 2008 do citovaného usnesení) poukázal na to, že v případě nového návrhu překážka litispendence není dána; ve druhém případě (tj. vzhledem k stěžovatelem podanému odvolání ze dne 17. 3. 2008) usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2008, č. j. F 19956/2008, C 20532-105, prý ke dni 8. 2. 2008 právní moci nenabylo. Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud obě napadená rozhodnutí zrušil. III. Účastníkům řízení i vedlejšímu účastníkovi byla ústavní stížnost zaslána k vyjádření. Vrchní soud v Praze ve svém vyjádření uvedl, že ústavní stížnost nepovažuje za důvodnou, odkázal na své rozhodnutí a vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání v řízení před Ústavním soudem. Městský soud v Praze ve svém vyjádření uvedl, že v důsledku zápisu do obchodního rejstříku provedeného ve smyslu § 200db odst. 3 obch. zák. (Poznámka: správně o. s. ř.), který však nebyl řádně doložen, zahájila vrchní soudní úřednice řízení k dosažení shody mezi zápisem v obchodním rejstříku a skutečným stavem pod č. j. F 19956/2008, C20532; to je předmětem řízení o ústavní stížnosti. Při doručování tohoto usnesení (tj. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2008, č. j. F 19956/2008, C 20532-105) postupovala v souladu s § 200c odst. 1 o. s. ř., podle kterého je účastníkem řízení podnikatel, tj. společnost; proto také Vrchní soud v Praze odvolání stěžovatele z výše uvedeného důvodu odmítl.