I.ÚS 2472/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2472/13 ze dne 25. 11. 2014 N 214/75 SbNU 403 K povinnosti obecných soudů šetřit podstatu a smysl základních práv při postupu v řízení a interpretaci podústavního práva   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka - ze dne 25. listopadu 2014 sp. zn. I. ÚS 2472/13 ve věci ústavní stížnosti Stavitelství Delta Brno, spol. s r.o., se sídlem Ostrá 2, Brno, zastoupené JUDr. Jiřím Ponížilem, advokátem, se sídlem Kobližná 19, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2012 č. j. 51 Co 429/2011-678, kterým bylo zamítnuto stěžovatelčino odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí její žaloby na zaplacení částky 480 743 Kč s příslušenstvím, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2013 č. j. 32 Cdo 3601/2012-731, kterým bylo odmítnuto stěžovatelčino dovolání, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a obce Malá Morávka jako vedlejší účastnice řízení. I. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2012 č. j. 51 Co 429/2011-678 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2013 č. j. 32 Cdo 3601/2012-731 bylo porušeno stěžovatelčino právo na ochranu majetku podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Dosavadní průběh řízení 1. Stěžovatelka uzavřela dne 28. 3. 1994 s žalovanou smlouvu o dílo, ve které se zavázala k dostavění čističky odpadních vod a kanalizace v obci, přičemž cena za zhotovení díla byla stanovena na 70 442 000 Kč. Z důvodu nedostatku peněz na straně žalované stěžovatelka na konci roku 1995 zastavila práce, zpracovala soupis provedených prací na stavbě a na jeho základě fakturovala žalované (vedlejší účastnici tohoto řízení) částku 790 591 Kč. Dne 10. 7 1996 došlo k předání a převzetí nedokončené stavby mezi subdodavatelem stěžovatelky a stěžovatelkou, a to za souhlasu žalované. Dvěma dohodami o započtení uzavřenými 16. 12. 1996 a 20. 1. 1997 mezi stěžovatelkou a žalovanou došlo ke snížení původní částky na částku 480 743 Kč. Dne 20. 1. 1997 pak stěžovatelka fakturovala práce opět ve výši 790 951 Kč, a na základě této faktury se pak stěžovatelka žalobou ze dne 28. 12. 2000 domáhala zaplacení částky 480 743 Kč s příslušenstvím jako dluhu z této faktury a smluvní pokuty. Žalovaná dne 1. 7. 2002 odstoupila od smlouvy o dílo a dne 26. 7. 2002 uzavřela smlouvu o dílo s jinou společností, na základě které byla stavba dokončena a dne 18. 12. 2002 i zkolaudována. 2. Okresní soud v Bruntále o žalobě stěžovatelky rozhodl rozsudkem ze dne 17. 10. 2002 č. j. 10 C 300/2000-101 tak, že žalobě vyhověl. Vyšel při tom z dohody o předání stavby ze dne 10. 7. 1996, vzájemných zápočtů pohledávek mezi stěžovatelkou a žalovanou a z uznání závazku žalovanou ze dne 16. 12. 1996. Nárok stěžovatelky posoudil tak, že se nejedná o zaplacení ceny díla, ale o plnění dohody ze dne 10. 7. 1996. 3. Toto rozhodnutí bylo zrušeno Krajským soudem v Ostravě usnesením ze dne 28. 11. 2003 č. j. 15 Co 52/2003-133. Odvolací soud konstatoval, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné, a uložil mu, aby vyzval stěžovatelku k doplnění skutkových tvrzení, o která opírá svůj nárok, a v případě, že by stěžovatelka opírala svůj nárok o smlouvu o dílo, nařídil soudu prvního stupně posoudit její platnost z hlediska ujednání o předmětu a ceně díla a posoudit, zda byly účtované práce skutečně provedeny a zda bylo odstoupení žalované od této smlouvy platné. Pokud by pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že věc je možné posoudit po právní stránce nikoliv jako nárok ze smlouvy, ale jako nárok z bezdůvodného obohacení, uložil mu soud odvolací povinnost vyzvat stěžovatelku k doplnění skutkových tvrzení tak, aby mohlo být o věci rozhodnuto jako o nároku z bezdůvodného obohacení. Závěrem odvolací soud konstatoval, že předání a převzetí stavby ze dne 10. 7. 1996 se netýká smlouvy o dílo mezi stěžovatelkou a žalovanou, ale smlouvy mezi stěžovatelkou a jejím subdodavatelem, a že dohody o započtení nejsou uznáním závazku. 4. Stěžovatelka byla následovně, dne 18. 2. 2004, usnesením soudu prvního stupně vyzvána k doplnění skutkových tvrzení jak pro případ odvození nároku ze vztahu ke smlouvě o dílo, tak pro případ odvození nároku z bezdůvodného obohacení. Usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 24. 2 2004, stěžovatelka doplnila skutková tvrzení v požadovaném rozsahu podáním ze dne 24. 3. 2004 tak, že nárok dovozuje ze smlouvy o dílo. Pro případ, že by tato smlouva byla posouzena jako neplatná, uplatňuje nárok z titulu bezdůvodného obohacení v totožné výši s tím, že navrhla vypracování znaleckého posudku ke zjištění jeho skutečného rozsahu. 5. Druhým rozsudkem v řadě ze dne 2. 9. 2004 č. j. 10 C 300/200-170 soud prvního stupně žalobě vyhověl co do částky 480 743 Kč s úroky z prodlení a nárok na zaplacení smluvní pokuty zamítl. Konstatoval, že smlouva o dílo je absolutně neplatná pro neurčitost předmětu a ceny díla, avšak dovodil, že stěžovatelka s žalovanou uzavřely na základě dohody o ukončení stavebních prací a převzetí rozestavěné stavby, odsouhlasení provedených prací žalovanou a dohod o započtení pohledávek innominátní smlouvu obsahující závazek k zaplacení žalované částky. 6. Odvolací soud rozsudkem ze dne 20. 6. 2006 č. j. 15 Co 1003/2004-307 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vztahu k zamítavému výroku týkajícímu se smluvní pokuty, výrok vyhovující týkající se částky 480 743 Kč zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Konstatoval, že smlouva o dílo je platná s tím, že nebylo dohodnuto průběžné vyúčtování provedených prací stěžovatelkou, ale pouze placení záloh, z nichž část byla zaplacena. Předání a převzetí stavby mezi stěžovatelkou a jejím subdodavatelem odvolací soud posoudil jako formální ukončení stavebních prací, nicméně nejednalo se o ukončení vztahu vyplývajícího ze smlouvy o dílo, žalovaná se proto ocitla v prodlení s plněním finančních závazků, nemohla tedy v roce 2002 platně odstoupit od smlouvy. V důsledku toho, že předání dokončené stavby podle smlouvy nebylo nikým tvrzeno ani dokazováno, a stěžovatelce bylo znemožněno plnit podle smlouvy v důsledku dokončení stavby jiným subjektem, smlouva zanikla nemožností plnění podle § 354 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen "obchodní zákoník"). Odvolací soud proto uzavřel, že stěžovatelce vznikl nárok na peněžité plnění podle zásad bezdůvodného obohacení, a bude třeba z její strany doplnit skutková tvrzení ohledně toho, v čem její plnění spočívalo, kdy bylo provedeno, zda a v čem došlo ke zvýšení majetku žalované a navrhnout k těmto tvrzením příslušné důkazy. 7. Stěžovatelka na výzvu soudu podáním ze dne 8. 12. 2006 doplnila skutková tvrzení a důkazní návrhy a setrvala na původním vyčíslení nároku ve výši 480 743 Kč. Soud prvního stupně v pořadí třetím rozsudkem ze dne 5. 5. 2009 č. j. 10 C 300/2000-537 žalobu zamítl s tím, že nárok je promlčen z důvodu změny žaloby. Stěžovatelka totiž podle soudu původní žalobou uplatňovala nárok ze smlouvy o dílo, avšak podání ze dne 13. 12. 2006 bylo uplatněním nároku na vydání bezdůvodného obohacení představovaného provedením prací a vynaložením materiálu stěžovatelkou. Stěžovatelka tak sice požadovala stejné plnění, avšak na základě jiného skutkového stavu, přitom z § 79 odst. 1 zákona č. 99/1993 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř.") vyplývá požadavek co nejpřesnějšího vylíčení rozhodných skutkových okolností ve vztahu k případné změně žaloby. Jednalo se proto o uplatnění jiného nároku, a to po uplynutí promlčecích lhůt. 8. Odvolací soud pak usnesením ze dne 20. 5. 2010 č. j. 51 Co 487/2009-570 rozsudek soudu prvního stupně zrušil. Dospěl k závěru, že stěžovatelka uplatnila původní žalobou z roku 2000 nárok vyplývající ze smlouvy o dílo, a to na zaplacení ceny prací vyúčtovaných fakturou. V průběhu roku 2002 pak zanikla smlouva o dílo, o kterou se nárok uplatněný žalobou opíral, a proto stěžovatelka uplatňuje nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Nešlo tedy o změnu žaloby, protože stěžovatelka pouze změnila právní kvalifikaci totožné skutkové okolnosti, a to na základě skutečností nastalých až po podání žaloby. To, že stěžovatelka doplnila skutková tvrzení, nemění nic na tom, že svůj nárok opírá o totožný skutkový děj uplatněný již v původní žalobě. Nárok uplatněný původní žalobou z roku 2000 přitom nemohl být promlčen, neboť od jeho vyúčtování fakturou ze dne 21. 1. 1997 neuplynula čtyřletá promlčecí doba podle obchodního zákoníku. 9. Zároveň odvolací soud revidoval svůj dřívější závěr, že v důsledku zániku smlouvy o dílo v důsledku nemožnosti plnění nastupují nároky z titulu bezdůvodného obohacení. Nadále setrval na závěru týkajícím se zániku