I.ÚS 2583/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2583/21 ze dne 29. 9. 2022 N 118/114 SbNU 120 Právo na přístup k soudu v souvislosti s podáním datovou schránkou – nepřípustnost přehnaného formalismu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Víta, zastoupeného JUDr. Mgr. Marcelem Petráskem, MBA, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Palackého 715/15, proti postupu Nejvyššího soudu vyjádřenému vyrozuměním č. j. 33 Cdo 1847/2021-256 ze dne 20. 7. 2021, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a Andrey Nezbedové jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Vyrozuměním č. j. 33 Cdo 1847/2021-256 ze dne 20. 7. 2021, jímž Nejvyšší soud odmítl přihlédnout k dovolání stěžovatele ze dne 30. 4. 2021 podanému proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 47 Co 198/2020-237 ze dne 16. 2. 2021, bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Nejvyššímu soudu se zakazuje, aby v jiném zásahu pokračoval, a ukládá se mu, aby k dovolání stěžovatele ze dne 30. 4. 2021 přihlédl. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Stěžovatel podal ústavní stížnost směřující proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, jehož se podle něj dopustil Nejvyšší soud neprojednáním jeho dovolání, což ve svém důsledku znamená porušení stěžovatelova práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). II. Řízení před obecnými soudy 2. V řízení vedeném u Okresního soudu v Trutnově (dále jen "nalézací soud") pod sp. zn. 114 C 33/2017 o zaplacení 91 575 Kč s příslušenstvím k žalobě vedlejší účastnice podal ve věci neúspěšný stěžovatel (žalovaný) prostřednictvím v záhlaví uvedeného advokáta dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové čj. 47 Co 198/2020-237 ze dne 16. 2. 2021. 3. Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") podání zaevidoval pod sp. zn. 33 Cdo 1847/2021, o čemž advokáta stěžovatele vyrozuměl přípisem ze dne 29. 6. 2021. Později stěžovatele přípisem ze dne 20. 7. 2021 vyrozuměl, že k jeho podání nebude přihlížet, neboť nebylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem podatele (§ 42 odst. 3 občanského soudního řádu, dále jen "o. s. ř."), nebylo-li odesláno z datové schránky advokáta (nýbrž advokátní kanceláře, v níž advokát působí), takže se neuplatní fikce podpisu podle § 42 odst. 4 věty druhé o. s. ř., a současně nebylo ve lhůtě 3 dnů doplněno v souladu s § 42 odst. 2 o. s. ř. předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. Nejvyšší soud v této souvislosti odkázal na stanovisko svého pléna sp. zn. Plsn 1/2015 ze dne 5. 1. 2017 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 1/2017 (dále jen "stanovisko sp. zn. Plsn 1/2015"). III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 4. Procesní podmínky projednání návrhu jsou splněny, neboť ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a je přípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona. IV. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem Nejvyššího soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 33 Cdo 1847/2021, spočívajícím v neprojednání jeho dovolání ze dne 30. 4. 2021, bylo porušeno jeho právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, a aby uložil Nejvyššímu soudu povinnost podané dovolání projednat a rozhodnout o něm. 6. Výklad citovaných ustanovení občanského soudního řádu Nejvyšším soudem považuje stěžovatel za formalistický, neústavní a nezohledňující dostatečně specifika výkonu advokacie, plynoucí z § 11 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 15 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Datová schránka advokátní kanceláře není podle stěžovatele "cizí" advokátovi, který v ní působí, neboť je jejím společníkem a advokacii podle zákona ani samostatně vykonávat nemůže. Jelikož je advokát se svou advokátní kanceláří úzce spjat, není důvod na něm vyžadovat připojení uznávaného elektronického podpisu, odesílá-li podání z datové schránky kanceláře, nikoli z datové schránky vlastní. Na svoji podporu odkazuje stěžovatel na nálezy sp. zn. I. ÚS 1981/17 ze dne 13. 2. 2018 (N 22/88 SbNU 293), sp. zn. IV. ÚS 3359/17 ze dne 6. 3. 2018 (N 43/88 SbNU 591) či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 143/2020 ze dne 27. 10. 2020. O autenticitě advokáta jako podatele svědčí rovněž připojená a podepsaná plná moc (ověřená prostřednictvím konverze). 7. K výzvě Ústavního soudu doplnil advokát stěžovatele ústavní stížnost o popis běžné praxe jeho advokátní kanceláře při odesílání podání z datové schránky. Sdělil, že do datové schránky kanceláře vstupuje osobně a s obecnými soudy z ní o věcech klientů komunikuje běžně; stejně tak dovolání stěžovatele odeslal osobně po přihlášení svými přístupovými údaji. V. Vyjádření k ústavní stížnosti a replika stěžovatele 8. V souladu s § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu byli vyzváni účastníci a vedlejší účastnice řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. Vedlejší účastnice na výzvu Ústavního soudu nereagovala. 9. Dovolací soud se vyjádřil, že účastník je v řízení zastoupen advokátem jako fyzickou osobou, nikoli advokátní kanceláří, v níž působí, jako osobou právnickou. Použil-li tedy JUDr. Petrásek k odeslání dovolání stěžovatele datovou schránku advokátní kanceláře, měl podání opatřit uznávaným elektronickým podpisem, což neučinil. Informační systém datových schránek (ISDS) neumožňuje soudu (orgánu veřejné moci - OVM) jako adresátovi datové zprávy zjistit prostřednictvím identifikátoru elektronického podání osobu, která skutečně zprávu vytvořila a úkon provedla. Adresát disponuje pouze údajem o držiteli datové schránky; informace o tom, která osoba a v jakém postavení datovou zprávu vyhotovila a odeslala, je mu nepřístupná. Fikci podpisu zákon spojuje s osobou držitele datové schránky (§ 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon č. 300/2008 Sb."); nelze ji proto vytvořit ztotožněním osoby, která úkon fakticky provedla. Odkaz stěžovatele na usnesení sp. zn. 27 Cdo 143/2020 označil Nejvyšší soud bez bližšího odůvodnění za nepřiléhavý. 10. Replikou reaguje stěžovatel zejména na blíže nerozvedené tvrzení dovolacího soudu o nepřiléhavosti závěrů usnesení sp. zn. 27 Cdo 143/2020 na projednávanou věc. Dospěl-li v tamní věci Nejvyšší soud k závěru, že fyzická osoba v postavení statutárního orgánu právnické osoby může za tuto osobu účinně jednat prostřednictvím vlastní datové schránky fyzické osoby (bez aktivního připojení elektronického podpisu), nevidí stěžovatel důvod, proč by podobný závěr nebylo možné učinit i v opačné situaci. Nadto dodává, že obecné soudy často doručují písemnosti, jejichž příjemcem má být advokát účastníka, do datové schránky advokátní kanceláře. VI. Upuštění od ústního jednání 11. Ústní jednání Ústavní soud nekonal, neboť od něj nebylo možné očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu) - skutková zjištění i právní argumentace potřebné pro posouzení Ústavního soudu jsou zřejmé z písemných podání účastníků a připojených spisů nalézacího a dovolacího soudu. VII. Posouzení Ústavního soudu 12. Ústavní soud po seznámení se zapůjčenými spisy a podáními účastníků dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. VII. a) Obecná východiska 13. Skutkově téměř identickou věc řešil Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 2373/21 ze dne 30. 6. 2022 (N 82/112 SbNU 232; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). V projednávané věci lze proto z uvedeného rozhodnutí do značné míry vyjít; není třeba opakovat tam řečené a v podrobnostech postačí v zásadě odkázat na jeho odůvodnění. 14. Jen ve stručnosti pro srozumitelnost nynějšího odůvodnění Ústavní soud opakuje, že právo podat návrh podléhá zákonným podmínkám; přitom platí, že obecné soudy jsou povinny při aplikaci procesních pravidel vyhnout se jak přehnanému formalismu, který by zasahoval do zásad spravedlivého procesu, tak přílišné "pružnosti", která by naopak vedla k odstranění procesních podmínek stanovených zákonem [bod 20 nálezu sp. zn. III. ÚS 2373/21, vycházející již z nálezu sp. zn. IV. ÚS 281/04 ze dne 25. 8. 2005 (N 165/38 SbNU 319)]. 15. Ve vztahu k dovolacímu řízení zákonodárce záměrně zvolil přísnější pravidla, přístup k němu je programově omezen a formalizován tak, aby se mohl podrobněji zabývat jen vybranými, právně složitými a soudní praxí dosud neřešenými případy [srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.)]. Zákon proto například stanoví přísné obsahové náležitosti dovolání (§ 241a ve spojení s §