I.ÚS 2756/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2756/23 ze dne 15. 11. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Moniky Valentové, zastoupené Mgr. Petrem Němcem, advokátem, sídlem Slezská 1297/3, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. srpna 2023 č. j. 104 UL 10/2023-5, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Kladně (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 12. 4. 2011 č. j. 52 EXE 403/2011-13 nařídil exekuci na majetek stěžovatelky jako povinné a jejím provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Zdeňka Zítku, Exekutorský úřad Plzeň-město. 3. Dne 9. 8. 2022 podala stěžovatelka k okresnímu soudu návrh na zastavení a odklad exekuce. V návrhu na zastavení exekuce napadla exekuční titul, a to rozhodčí nález ze dne 29. 9. 2010 č. j. Va 38-181/2007-11 (kterým byla vedlejší účastnici přiznána částka ve výši 187 557 Kč s příslušenstvím) pro jeho nezpůsobilost. Ve svém návrhu mimo jiné zpochybnila pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu, namítala neplatnost rozhodčí doložky atd. 4. Usnesením Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 22. 6. 2022 č. j. KSPH 71 INS 10059/2022-A-7 byl zjištěn úpadek stěžovatelky (výrok II.) a bylo povoleno řešení úpadku stěžovatelky oddlužením (výrok IV.). Pohledávka, vyplývající z výše uvedeného rozhodčího nálezu ze dne 29. 9. 2010 č. j. Va 38-181/2007-11 byla přihlášena vedlejší účastnicí jako věřitelkou dne 30. 6. 2022. 5. Usnesením ze dne 27. 9. 2022 č. j. 52 EXE 403/2011-6 rozhodl okresní soud o odkladu exekuce do skončení insolvenčního řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. KSPH INS 10059/2022. V odůvodnění usnesení okresní soud uvedl, že o návrhu na zastavení exekuce nebude nyní rozhodovat, neboť stěžovatelka měla zahájit incidenční spor podle § 159 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, když v tomto konkrétním případě jde o pravost a výši přihlášené pohledávky. K první žádosti stěžovatelky o sdělení stavu řízení okresní soud sdělil, že vzhledem k zahájení insolvenčního řízení nebude v této chvíli o zastavení exekuce rozhodovat. Ve věci bude pokračováno, nedojde-li k odpuštění pohledávek po skončení insolvenčního řízení. K opakované žádosti o sdělení stavu řízení ze dne 14. 6. 2023 okresní soud znovu sdělil, že o zastavení exekuce nyní nebude rozhodovat. Posouzení navrhovaných důvodů zastavení exekuce je rozhodováním o pohledávce, o které v aktuálním stadiu řízení přísluší rozhodovat insolvenčnímu soudu. I kdyby okresní soud rozhodl, insolvenční soud nemusí podle § 109 odst. 6 insolvenčního zákona k tomuto rozhodnutí přihlížet. Exekuce je odložena a po skončení insolvenčního řízení bude pokračovat podle jeho výsledků. 6. Usnesením ze dne 21. 10. 2022 č. j. KSPH 71 INS 10059/2022-P3-3 vzal krajský soud v souladu s § 184 odst. 1 insolvenčního zákona na vědomí částečné zpětvzetí přihlášky (č. P3) vedlejší účastnicí co do částky 266 695,44 Kč (dílčí pohledávka č. 1 částečně co do výše 222 781,44 Kč a dílčí pohledávka č. 2 zcela). Celková výše přihlášené pohledávky č. P3 po částečném zpětvzetí činí 104 446 Kč. 7. Podáním doručeným okresnímu soudu dne 18. 7. 2023 se stěžovatelka domáhala určení lhůty k provedení procesního úkonu, a to k nařízení jednání či vydání usnesení, kterým bude rozhodnuto o jejím návrhu na zastavení exekuce ze dne 29. 7. 2022. Svůj návrh odůvodnila tím, že jako účastnice exekučního řízení podala dne 29. 7. 2022 návrh na zastavení a odklad exekuce, a to z důvodu jejího vedení podle nezpůsobilého exekučního titulu. Právní zástupce stěžovatelky požádal dne 3. 5. 2023 o sdělení stavu řízení, když od podání návrhu uplynul téměř rok a dostal od procesního soudu odpověď, že o návrhu navrhovatelky nebude rozhodováno, jelikož bylo zahájeno insolvenční řízení. V dalším podání ze dne 14. 6. 2023 stěžovatelka soudu sdělila, že na návrhu na zastavení trvá, když insolvenční řízení nebrání rozhodnutí o zastavení exekuce. Na to reagoval okresní soud sdělením ze dne 22. 6. 2023 sp. zn. 52 EXE 403/2011, že návrhem se nebude zabývat. 8. Krajský soud napadeným usnesením návrh stěžovatelky na určení lhůty k provedení procesního úkonu zamítl (výrok I.) a dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Krajský soud poukázal na to, že z § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, jakož ani z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016 sp. zn. 31 Cdo 1714/2013 neplyne, že soud obecně musí mít vždy povinnost o návrhu na zastavení exekuce rozhodnout. Krajský soud poukázal na to, že exekuce byla odložena do skončení insolvenčního řízení. V daném případě návrh na odklad podala sama stěžovatelka jako povinná a bylo mu vyhověno. Za této situace nelze objektivně v řízení pokračovat. Nadřízený soud nemůže zasahovat do rozhodovací činnosti soudu tak, že by nahradil právní názor soudu stran důvodů, které jej k rezignaci na další postup ve vztahu k zastavení exekuce vedou. Nadřízený soud nemůže nahradit právní názor procesního soudu, který má za to, že posouzení navrhovaných důvodů zastavení exekuce je rozhodováním o pohledávce, o které v aktuálním stadiu řízení přísluší rozhodovat insolvenčnímu soudu. Krajský soud připustil, že v případě potenciálního incidenčního sporu by případná žaloba, zpochybňující pravost předmětné pohledávky, do značné míry mohla korespondovat s důvody uvedenými v návrhu na zastavení exekuce. S ohledem na uvedené, krajský soud návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu zamítl, neboť předmětné řízení není zatíženo existencí navrhovatelkou tvrzeného průtahu. II. Argumentace stěžovatelky 9. V ústavní stížnosti stěžovatelka nesouhlasí s rozhodnutím (včetně jeho odůvodnění) krajského soudu, kterým soud zamítl její návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Podle názoru stěžovatelky insolvenční a exekuční řízení jsou dvě odlišná a na sobě nezávislá řízení, a tudíž schválené oddlužení nebrání zastavení exekuce. Stěžovatelka zdůrazňuje, že odlišné účinky má zastavení exekuce v případě neplatného rozhodčího nálezu a v případě splnění oddlužení a osvobození od dalšího hrazení. Oba tyto důvody jsou totiž v důležitých aspektech rozdílné. Stěžovatelka má za to, že i kdyby oba důvody zastavení spadaly pod § 268 odst. 1 písm. h) zákona č 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), nejsou tyto rovnocenné a nejsou s nimi spojené stejné účinky. U zastavení exekuce z důvodu splnění oddlužení se exekuce zastavuje pouze ex nunc, tj. ode dne usnesení soudu o osvobození od placení zbylých dluhů. Tedy exekuce se zastavuje pouze v rozsahu plnění doposud nevymoženého, nikoliv však zpětně. Naopak zastavení exekuce z důvodu nicotného exekučního titulu má účinky ex tunc, tedy zpětně od počátku jejího nařízení, protože exekuce primárně vůbec neměla být nařízena. Není relevantní, že oba důvody spadají pod písm. h) uvedeného ustanovení, když se s nimi nespojují stejné účinky. Ostatně zastavení exekuce na návrh oprávněné má stejné účinky jako v případě osvobození od placení zbylých dluhů. 10. Schválené oddlužení podle názoru stěžovatelky nebrání rozhodnutí o zastavení exekuce. Rovněž nelze argumentovat tím, že pohledávka má být popřena v přezkumném řízení a jde tak o incidenční spor, neboť je rozdíl mezi popřením pohledávky a zastavením exekuce. Navíc vedlejší účastnice z důvodů namítaných povinnou v řízení o zastavení exekuce vzala svou přihlášku v převážné části zpět, přičemž stejného výsledku by zřejmě bylo dosaženo v rámci incidenčního řízení. V případě zastavení exekuce, která je vedena na základě nezpůsobilého rozhodčího nálezu, jako je tomu v případě stěžovatelky, je exekuce zastavena i do minulosti, čímž naopak dojde k napravení protiprávního stavu. Krajský soud tímto postupem a laxním odůvodněním odmítl poskytnout stěžovatelce jakožto slabší smluvní straně ochranu. Proti stěžovatelce je vedena neoprávněná exekuce, když na danou skutečnost nemá vliv, že stěžovatelka je v insolvenci. Exekuci tak nelze vykonávat a má být zastavena, aby došlo i k zániku nezpůsobilého exekučního titulu. III. Procesní p