I.ÚS 2918/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2918/23 ze dne 7. 5. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Wintra a soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Štěpána Heráka, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Kratochvílem, advokátem, sídlem Královský vršek 4762/25, Jihlava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2023 č. j. 30 Cdo 1645/2023-195 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. června 2022 č. j. 21 Co 122/2022-141, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro tvrzené porušení svých ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, doručených písemností a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 21 C 18/2021 se podává, že v exekučním řízení vedeném se stěžovatelem jako povinným mělo dojít k dražbě nemovité věci v jeho vlastnictví. Soudní exekutor tehdy usnesením ze dne 7. 2. 2018 č. j. 009 EX 2322/09-151 o dražební vyhlášce nařídil elektronickou dražbu na duben téhož roku. Dne 16. 2. 2018 stěžovatel proti tomuto usnesení brojil podáním, ve kterém mimo jiné namítal nesprávné ocenění dražené věci. Předtím, než bylo podání stěžovatele pravomocně vyřízeno, dražba v dubnu 2018 proběhla. Řízení o podání stěžovatele, které soudy vyhodnotily jako odvolání, později zastavil Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 2. 2020 č. j. 26 Co 322/2019-286, protože exekuce již byla provedena. 3. Stěžovatel se proto později žalobou u obvodního soudu domáhal po České republice - Ministerstvu spravedlnosti (dále jen "žalovaná") zaplacení 408 356 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nesprávně vyznačené doložce právní moci na rozhodnutí soudního exekutora ze dne 7. 2. 2018 o dražební vyhlášce. Škoda měla spočívat v rozdílu mezi tvrzenou hodnotou vydražené nemovité věci a její skutečně vydraženou cenou. 4. Obvodní soud rozsudkem ze dne 13. 1. 2022 č. j. 21 C 18/2021-123 žalobu zamítl. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem k odvolání stěžovatele uvedený rozsudek potvrdil. Podle obecných soudů škoda mohla vzniknout jen v příčinné souvislosti s rozhodnutím o příklepu, které později po provedení dražby soudní exekutor vydal, a do kterého se tvrzený nesprávný úřední postup "vtělil". Proti němu však stěžovatel nebrojil odvoláním, a nebylo tak zrušeno či změněno; neexistuje zde proto nezákonné rozhodnutí podle § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011 sp. zn. 28 Cdo 3199/2009). 5. V dovolání stěžovatel tvrdil, že napadený rozsudek městského soudu odporuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009 sp. zn. 20 Cdo 4883/2007, podle kterého provedení dražby na základě nepravomocného rozhodnutí není porušením zákona, jež by mohlo být důvodem pro neudělení příklepu, vycházel-li soud při dražbě z pravomocného usnesení o ceně nemovitosti. Podle stěžovatele proto nebylo možné brojit odvoláním proti usnesení o příklepu, a proto musí v jeho věci tvrzená škoda vzniknout v příčinné souvislosti přímo s nesprávným úředním postupem. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatele, neboť je neshledal přípustným. Nejvyšší soud zdůraznil, že právní kvalifikace nároku je věcí soudu. Přípustnost dovolání nemůže založit tvrzený rozpor rozsudku městského soudu s usnesením sp. zn. 20 Cdo 4883/2007, protože jím není dotčen klíčový předpoklad, že zde neexistuje nezákonné rozhodnutí. Případný nesprávný závěr o (ne)přípustnosti odvolání proti usnesení o příklepu na tom nemůže nic změnit. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel tvrdí, že Nejvyšší soud se nevypořádal s jeho námitkami uvedenými v dovolání a městský soud nerespektoval jeho právo na odškodnění újmy z výkonu veřejné moci nesprávným výkladem jeho předpokladů. Stěžovatel zdůrazňuje, že požadoval odškodnění za nesprávné vyznačení doložky právní moci na usnesení o dražební vyhlášce; dražba proběhla, aniž dražební vyhláška nabyla právní moci. Podle obecných soudů přitom měl stěžovatel uvedené namítat v odvolání proti usnesení o příklepu, což však odporuje usnesení sp. zn. 20 Cdo 4883/2007. Stěžovatel tedy nemohl dosáhnout zrušení či změny usnesení o příklepu. Obecné soudy tak vyloučily odpovědnost za nesprávný úřední postup, ačkoli je zřejmé, že v jeho věci existoval. Ani Nejvyšší soud na podstatu této argumentace nijak nereagoval. 6. Dále stěžovatel odkazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2009 sp. zn. II. ÚS 1774/08 (N 155/54 SbNU 17) a ze dne 13. 6. 2019 sp. zn. II. ÚS 1534/18 (N 113/94 SbNU 346), z nichž vyplývá, že v určitých případech není možné pro odškodnění podle čl. 36 odst. 3 Listiny trvat na podmínce zrušení nezákonného rozhodnutí a současně odmítat posoudit vytýkaná pochybení jako nesprávný úřední postup. Zde přitom obecné soudy dospěly k závěru, že chybné vyznačení doložky právní moci na usnesení, které právní moci nenabylo, je nesprávný úřední postup. Dovozují-li současně, že z něj za žádných okolností nemohla vzniknout škoda, jde o nepřípustné upření práva podle čl. 36 odst. 3 Listiny. III. Vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení 7. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům řízení, jakož i žalované, které náleželo postavení vedlejší účastnice řízení o ústavní stížnosti. 8. Nejvyšší soud ve vyjádření uvedl, že již v odůvodnění napadeného usnesení stručně vysvětlil důvody svého rozhodnutí. Stěžovatel v dovolání logicky nevyložil, v čem spočívá nesprávnost závěru městského soudu, že v žalobě tvrzená škoda nevznikla v důsledku chybného vyznačení doložky právní moci, ale až v důsledku usnesení o příklepu. Není přitom pravdou, že stěžovatel nemohl brojit proti rozhodnutí o příklepu odvoláním; to v obecné rovině usnesení sp. zn. 20 Cdo 4883/2007 nevylučuje. Došlo-li skutečně při nařízení dražebního jednání nebo provedení dražby k porušení zákona, odvolání mohlo být tehdy úspěšné. Není proto důvod netrvat na podmínce změny nebo zrušení "nezákonného" rozhodnutí podle § 8 zákona č. 82/1998 Sb. To platí tím spíše, plyne-li ze stěžovatelem odkazovaného usnesení sp. zn. 20 Cdo 4883/2007, že chybějící právní moc dražební vyhlášky není porušením zákona. To logicky neznamená nic jiného, že buď došlo k procesnímu pochybení, které bylo možné napravit odvoláním proti usnesení o příklepu, které však stěžovatel nepodal, nebo takové procesní pochybení nezakládá rozpor se zákonem, a proto nejde o situaci předpokládanou čl. 36 odst. 3 Listiny. Stěžovatel se nadto mohl ochrany svých práv domáhat již v exekučním řízení. 9. Městský soud podle svého vyjádření založil své rozhodnutí na závěru, že ke stěžovatelem tvrzené škodě mohlo dojít jen v souvislosti s rozhodnutím o příklepu, které však nebylo možné považovat za nezákonné, protože nebylo změněno či zrušeno. 10. Žalovaná se k zaslané ústavní stížnosti nevyjádřila. Vzhledem k tomu, že byla poučena, že za takové situace bude Ústavní soud vycházet z toho, že se postavení vedlejší účastnice vzdává, nebylo s ní v posuzované věci nadále jednáno. 11. Soudce zpravodaj zaslal doručená vyjádření stěžovateli na vědomí a k případné replice. Stěžovatel využil této možnosti a v replice nejprve uvedl, že Nejvyšší soud ve vyjádření nadále přehlíží závěry usnesení sp. zn. 20 Cdo 4883/2007; stěžovateli při respektování závěrů tohoto rozhodnutí nelze důvodně vytýkat, že proti rozhodnutí o příklepu nepodal odvolání. Prokazatelně došlo k nesprávnému vyznačení doložky právní moci na rozhodnutí o dražební vyhlášce, od čehož stěžovatel odvíjí, že byl neprávem zbaven majetku. Městský soud dále podle stěžovatele ve vyjádření opomněl, že samotné vyznačení doložky právní moci sice nezapříčinilo vznik škody, ale "zlegalizovalo nesprávný postup a osvědčilo tak právní stav, na základě kterého následně došlo k právním úkonům, jejichž výsledkem je existence škody." Situace je obdobná věci podle nálezu ze dne 10. 2. 2011 sp. zn. III. ÚS 2888/10 (N 17/60 SbNU 185); také zde je nutné trvat na odpovědnosti státu za nesprávné vyznačení doložky právní moci. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle z