I.ÚS 3108/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3108/08 ze dne 26. 3. 2009 U 9/52 SbNU 821 K provádění neodkladných a neopakovatelných úkonů v trestním řízení   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Usnesení Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 26. března 2009 sp. zn. I. ÚS 3108/08 ve věci ústavní stížnosti A. Ď. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2008 č. j. 4 Tmo 274/2007-1895, jímž byl stěžovatel uznán vinným proviněním podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 261a trestního zákona a bylo mu uloženo trestní opatření odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku a tří měsíců, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2008 sp. zn. 8 Tdo 980/2008, jímž bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání. Výrok Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení citovaných rozhodnutí obecných soudů pro tvrzené porušení svého ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Jak Ústavní soud zjistil z obsahu spisu, rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 10. 9. 2007 sp. zn. 14 Tm 28/2004 byl stěžovatel (narozený 1987) uznán vinným, že: "v období nejméně od měsíce ledna 2003 do měsíce května 2003 v O. na svých internetových stránkách, které prezentoval jako stránky pro rasisticky smýšlející, propagoval hnutí skinheads a jiných neonacistických a rasistických hnutí, která hlásají rasovou zášť vůči rómskému etniku a příslušníkům jiné rasy, stejně tak jako vůči osobám židovského vyznání, a to zveřejňováním článků, zčásti vlastních, zčásti jiných autorů, podněcoval k nenávisti vůči výše uvedeným příslušníkům, vybízel k tzv. svaté rasové válce "Rahowa", informoval o termínech a místech konání srazů českých neonacistů, které se měly uskutečnit dne 19. 4. 2003 v O. za účelem společných oslav narozenin Adolfa Hitlera, a dne 6. 7. 2003 v B. za účelem srazu nacionálně smýšlejících lidí, dále na svých stránkách uváděl odkazy na domácí i zahraniční internetové stránky s obdobnou tematikou, vyzýval čtenáře svých internetových stránek, aby se podíleli na tvorbě těchto stránek zasíláním článků a fotografií na jím zřízené e-mailové adresy, součástí uvedených internetových stránek byl i odkaz s názvem Kniha návštěv, jejímž prostřednictvím byla umožněna diskuse, kde mj. prezentovaly své rasisticky a neonacisticky zaměřené názory osoby vystupující pod různými pseudonymy.". Takto popsané jednání stěžovatele soud právně kvalifikoval jako provinění podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1 a odst. 2 písm. a) tr. zák. a podle § 260 odst. 2 tr. zák. a § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), mu uložil trestní opatření odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon podle § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. a § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání šestnácti měsíců. Stěžovatel podal proti tomuto rozsudku odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě, soud pro mládež, rozhodl rozsudkem ze dne 31. 1. 2008 sp. zn. 4 Tmo 274/2007 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) a d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že jej uznal vinným, že: "v období nejméně od 24. února 2003 do 22. května 2003 v O. na své internetové stránce, kterou prezentoval jako stránku pro rasisticky smýšlející lidi, informoval o srazu, který měl proběhnout dne 19. 4. 2003 v O. v souvislosti s oslavami narozenin Adolfa Hitlera a o srazu nacionalistů dne 6. 7. 2003 v B., dále na své stránce uváděl odkazy na domácí i zahraniční internetové stránky s nacistickou, neonacistickou a rasistickou tematikou (konkrétně vyjmenované), vyzýval čtenáře svých internetových stránek, aby se podíleli na tvorbě těchto stránek zasíláním článků a fotografií na jím zřízené e-mailové adresy (konkrétně vyjmenované), jejichž součástí byl i odkaz na Knihu návštěv, jejímž prostřednictvím byla návštěvníkům, vystupujícím pod různými pseudonymy, umožněna diskuse, v rámci které mj. prezentovali své rasistické, nacistické a neonacistické názory". Odvolací soud takto popsané jednání právně posoudil jako provinění podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 261a tr. zák. a uložil mu podle § 261a tr. zák. za použití § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. trestní opatření odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podle § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. a § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku a tří měsíců. Stěžovatel následně podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání. Nejvyšší soud shledal za relevantní tu část argumentů mladistvého, která směřovala proti správnosti právní kvalifikace jeho jednání použité soudem druhého stupně; současně však dovodil, že jde o námitky zjevně neopodstatněné, a proto napadeným usnesením dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření k ústavní stížnosti plně odkázal na odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 31. 1. 2008 č. j. 4 Tmo 274/2007 (sic - pozn. red.), neboť spis neměl k dispozici. Nejvyšší soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na napadená rozhodnutí. Při hodnocení správnosti právního posouzení skutku zjištěného soudy nižších stupňů zkoumal všechna hlediska, na která je poukazováno také v ústavní stížnosti, zejména zda tyto soudy správně posoudily naplnění všech znaků skutkové podstaty provinění podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 261a tr. zák., a to jak po stránce formální, tak i po stránce materiální. Zabýval se především tím, zda mladistvý veřejně popíral, zpochybňoval, schvaloval nebo se snažil ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti, a zda jeho projevy sympatií směřovaly k zaniklému hnutí. Zkoumal přitom, zda jednání mladistvého dosáhlo potřebného stupně společenské nebezpečnosti, který je v daném případě větší než malý. Přitom se ztotožnil se závěry odvolacího soudu, který vycházel ze zjištění, jak mladistvý sám sebe na webových stránkách prezentoval (pseudonym SaŠa88, přičemž číselné označení 88 v prostředí Skinheads znamená označení pořadí písmen v abecedě, v překladu "heil Hitler"; vlast88, atd.), že na webové stránky umístil odkazy na domácí i zahraniční webové stránky pravicových extremistů, hooliganské stránky, černý rasismus, na stránky s neonacistickou tematikou, že se sám účastnil diskusí na diskusním fóru, kde bylo prezentováno množství rasisticky a xenofobně zaměřených názorů, apod. Po zhodnocení námitek stěžovatele i všech významných kritérií dospěl k závěru, že soud druhého stupně nepochybil, pokud zjištěný skutek posoudil jako shora jmenované provinění; použitou právní kvalifikaci proto považoval za důvodnou. Ústavní soud konstatuje, že uvedená vyjádření - oproti napadeným rozhodnutím - nic nového nepřinášejí; proto z nich nevycházel a ani je stěžovateli nezasílal k případné replice. II. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů podle § 43 odst. 2 písm. a) návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možné rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního. Při posuzování této konkrétní ústavní stížnosti vycházel Ústavní soud z jejího obsahu, z obsahu soudního spisu a z napadených rozhodnutí obecných soudů. III. 1. Ústavní soud se nejprve - v kontextu námitky stěžovatele v ústavní stížnosti - zabýval otázkou procesního postupu krajského soudu, který poté, co zrušil rozsudek okresního soudu podle § 258 odst. 1 písm. b) a d) tr. ř., nevrátil věc soudu první instance, ale sám ve věci rozhodl. Ustanovení § 259 tr. ř. taxativně stanoví, kdy je odvolací soud oprávněn vrátit věc soudu prvního stupně; ve všech zbylých případech je povinen rozhodnout sám. Pokud tedy odvolací soud dospěje k závěru, že je nutné z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 tr. ř. zrušit napadené rzhodnutí, zpravidla přímo sám ve věci meritorně rozhodne a věc soudu prvního stupně nevrací. Tato koncepce odvolacího říze