I.ÚS 3552/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3552/19 ze dne 21. 7. 2020 N 151/101 SbNU 58 Nesprávné poučení o nepřípustnosti dovolání v řízení o popření a určení otcovství   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele J. J., zastoupeného Mgr. Zuzanou Segediovou, advokátkou, se sídlem J. V. Sládka 1363/2, Teplice, proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 18. 1. 2019 č. j. 14 Nc 1060/2015-212 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 7. 2019 č. j. 96 Co 122/2019-243, za účasti Okresního soudu v Teplicích a Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníků řízení a 1. J. D. (babičky nezletilého), 2. P. S. (matky nezletilého), 3. S. S. (otce nezletilého), t. č. Vazební věznice Teplice, a 4. nezletilého S. S., zastoupeného opatrovníkem Magistrátem města Teplice, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 7. 2019 č. j. 96 Co 122/2019-243 bylo v části výroku I, kterou byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 18. 1. 2019 č. j. 14 Nc 1060/2015-212 ve výrocích I a II, a ve výroku II porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces garantované čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 7. 2019 č. j. 96 Co 122/2019-243 se v části výroku I, kterou byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 18. 1. 2019 č. j. 14 Nc 1060/2015-212 ve výrocích I a II, a ve výroku II ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Obsah napadených rozhodnutí 1. Okresní soud v Teplicích (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 18. 1. 2019 č. j. 14 Nc 1060/2015-212 ve výroku I zamítl návrh stěžovatele, kterým se domáhal určení, že S. S. není otcem nezletilého S. S. Dále okresní soud zamítl návrh, kterým se stěžovatel domáhal určení, že je otcem nezletilého (výrok II). Okresní soud zamítl také návrh stěžovatele na úpravu péče a výživy nezletilého (výrok III), zastavil řízení o návrhu stěžovatele na svěření nezletilého do jeho pěstounské péče (výrok IV) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V). 2. Z odůvodnění rozhodnutí okresního soudu vyplývá, že stěžovatel se domáhal popření otcovství S. S. k nezletilému. Okresní soud konstatoval, že k podání takové žaloby je však aktivně legitimován pouze otec dítěte, případně jeho matka - viz § 785, 789 a 790 až 791 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen "obč. zák."). Stěžovatel se současně domáhal určení, že otcem nezletilého je on, což je dle okresního soudu pojmově vyloučeno, jelikož nezletilý již určeného otce má (rodiče nezletilého jsou manželé), a stěžovatel tak není aktivně legitimován ani k podání takové žaloby. Dále okresní soud odkázal na § 777 obč. zák., dle kterého lze souhlasným prohlášením rodičů dítěte a muže, který se za otce dítěte označuje, popřít otcovství k dítěti a současně tomuto dítěti určit nového otce: "Narodí-li se dítě v době mezi zahájením řízení o rozvodu manželství a třístým dnem po rozvodu manželství, a manžel, popřípadě bývalý manžel matky prohlásí, že není otcem dítěte, zatímco jiný muž prohlásí, že je otcem dítěte, má se za to, že otcem je tento muž, připojí-li se matka k oběma prohlášením." 3. V této souvislosti konstatoval, že řízení o rozvodu manželství rodičů nezletilého (S. S. a P. S.) bylo zahájeno až dne 16. 2. 2015, tedy více než jeden měsíc po narození nezletilého. Přestože rodiče nezletilého připustili, že stěžovatel je patrně jeho biologickým otcem, otec považuje nezletilého za svého syna a chce, aby byl vychováván se svými sourozenci. Dále okresní soud uvedl, že dle § 777 odst. 2 obč. zák. lze takový návrh podat nejpozději do uplynutí jednoho roku od narození dítěte, stěžovatel jej však podal až v době, kdy nezletilý dosáhl věku více než dvou let. Navíc dle § 777 odst. 3 obč. zák. k určení otcovství k dítěti tímto způsobem nemůže dojít dříve, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství, přičemž řízení o rozvodu manželství rodičů nezletilého bylo sice zahájeno, ale nebylo pravomocně skončeno. Jelikož podmínky aplikace § 777 obč. zák. splněny nebyly, okresní soud zamítl návrh stěžovatele na popření otcovství S. S. k nezletilému, stejně jako návrh stěžovatele, kterým se domáhal určení, že otcem nezletilého je právě on. Zamítl i návrh stěžovatele na svěření nezletilého do péče spojený s řízením o určení otcovství dle § 422 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen "z. ř. s."). Vzhledem k tomu, že stěžovatel není aktivně legitimován k podání samostatné žaloby k popření otcovství, prominutí popěrné lhůty k popření otcovství dle § 792 obč. zák. okresní soud nezvažoval. 4. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ze dne 25. 7. 2019 č. j. 96 Co 122/2019-243 bylo rozhodnuto, že rozsudek okresního soudu se v napadených výrocích I, II a III potvrzuje (výrok I), a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). 5. Krajský soud skutková zjištění okresního soudu doplnil o zjištění aktuálních poměrů stěžovatele, rodičů nezletilého, nezletilého i jeho babičky a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Shodně jako okresní soud upozornil, že stěžovatel není aktivně legitimován k podání návrhu na popření otcovství k nezletilému, stejně jako je vyloučeno určení otcovství k nezletilému (otcovství bylo určeno na základě první domněnky otcovství, neboť rodiče nezletilého jsou manželé). Souhlasil také se závěrem, že ke splnění podmínek pro využití kogentního ustanovení § 777 obč. zák. nedošlo. 6. Dále krajský soud doplnil, že není dán důvod pro to, aby byl nezletilý svěřen do péče stěžovatele, jelikož za situace, kdy jsou oba rodiče nezletilého ve výkonu trestu odnětí svobody, o nezletilého na základě dřívějšího rozhodnutí soudu pečuje osoba příbuzná a blízká (jeho babička), které daly soudy v souladu s § 954 odst. 2 obč. zák. přednost před jinou osobou. Potřeba změny takového rozhodnutí krajským soudem shledána nebyla, jelikož opakovaným šetřením opatrovníka nebyly zjištěny žádné skutečnosti, pro které by bylo nutné výchovné prostředí nezletilého aktuálně měnit, přičemž z dokazování vyplynulo také to, že stěžovatel má na základě předběžného opatření možnost se s nezletilým stýkat jednou za čtrnáct dní během víkendu. Pro úplnost krajský soud uvedl, že pokud soud zamítne návrh na určení otcovství, končí tím i ze zákona spojené řízení o péči o nezletilé dítě (§ 422 z. ř. s.), aniž by soud o zastavení tohoto řízení rozhodoval, neboť neurčením otcovství odpadá důvod pro rozhodování ve spojeném řízení o úpravě péče a výživy nezletilého dítěte. Jelikož stěžovatel podal návrh na svěření nezletilého do své péče, bylo možné jeho návrh posoudit i jako návrh na svěření nezletilého do péče jiné osoby (§ 953 obč. zák.) a z tohoto důvodu krajský soud shledal jako správné i to, že okresní soud tento návrh stěžovatele výrokem III výslovně zamítl. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný ve výrocích I, II a III potvrdil. II. Argumentace stěžovatele 7. Podle názoru stěžovatele došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv vyplývajících z čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i z čl. 6, 8 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 8. Stěžovatel uvádí, že si je plně vědom zákonné úpravy, má ovšem za to, že v daném případě se jedná o zcela výjimečnou situaci vyžadující mimořádný přístup k věci. Právní úpravu považuje za formalistickou a domnívá se, že by měla být doplněna, neboť práva biologického otce a nezletilého nejsou chráněna, jelikož jsou závislá pouze na libovůli matky a matrikového otce. Stěžovatel namítá, že matka nezletilého záměrně do rodného listu nechala uvést muže, o němž věděla, že otcem dítěte není, a stěžovateli sdělila, že podala návrh na popření otcovství k nezletilému, ovšem neuhradila soudní poplatek a řízení bylo zastaveno. Svým jednáním tak dle stěžovatele zamezila souladu biologické, faktické a právní situace a znemožnila mu domoci se svých práv. Rozhodnutí obecných soudů o úpravě styku s nezletilým pro stěžovatele není uspokojivým řešením, neboť nebude mít možnost podílet se na jeho výchově ve smyslu výkonu rodičovských práv a povinností. Přestože je biologickým otcem nezletilého, je mu zcela upřeno právo tvořit se svým dítětem rodinu, nemá právo zasahovat do způsobu jeho výchovy ani o něm získávat informace a krácena jsou i práva nezletilého. Stěžovatel proto považuje za nezbytné, aby byl zapsán do matriky jako skutečný otec nezletilého. 9. Tvrdí také, že obecné soudy se nijak nezabývaly provedením šetření za ú