Ústavní soud I.ÚS 4102/19

Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a splňující i ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [§ 75 odst. 1 a contrario; § 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] brojí stěžovatel proti v záhlaví citovanému usnesení Městského soudu v Praze, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho základní právo na zákonného soudce zaručené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Pro posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a vydaného rozhodnutí nezbytná, jelikož účastníkům jsou všechny relevantní skutečnosti známy, a proto postačuje stručně uvést toliko základní informace.

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl usnesením ze dne 16. 10. 2019, č. j. 0P 35/2012-10872 o sérii stěžovatelových podání. Odmítl návrhy stěžovatele na změnu výchovy dětí, odmítl návrhy podané do protokolu o nařízení předběžného opatření a vyzval otce k odstranění vad jeho podání. V odvolání stěžovatel namítal, že bylo usnesení vyhotoveno jiným, než zákonným soudcem a navrhl osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce. Stěžovatel před městským soudem nebyl osvobozen, ani mu nebyl ustanoven zástupce. Jeho odvolání nebylo vyhověno.

Podstatou stěžovatelovy ústavní stížnosti je námitka, že u prvostupňového soudu byla věc přidělena nezákonnému soudci a u soudu odvolacího se mu nedostalo možnosti přezkumu této právní otázky významně zasahující do jeho práv. Rovněž stěžovatel pojednává o plejádě rozsudků Evropského soudu pro lidská práva a rozhodnutí vrcholných soudů v jiných věcech.

Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, resp. v rozhodnutí je završujícím, nebyla porušena ústavní práva účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno ústavně souladně a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.

Ústavní soud totiž po prostudování napadeného rozhodnutí neshledal nic, co by odůvodňovalo jeho kasační zásah. Stěžovatelova námitka je vznesena v rovině spekulativní. Opakovaně předkládané námitky stěžovatele svědčí spíše o jeho neochotě přijmout pro něj nepříznivě vnímané závěry obecných soudů co do zákonnosti rozvrhu práce.

Napadené usnesení je naproti tomu přesvědčivě odůvodněno odkazem na veřejně přístupný rozvrh práce. Podle rozvrhu práce obvodního soudu na rok 2016 věci 16 P a Nc a všechny ostatní věci vyřizované do 31. 12. 2015 Mgr. Ilonou Benešovou od 1.1.2016 projednává a rozhoduje JUDr. Miloslav Sládek (přičemž Mgr. Ilona Benešová byla zákonnou soudkyní ve věci na základě opatření předsedy JUDr. Michala Vacka ze dne 7. 12. 2014 podle § 2a odst. 1 zákona č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy a § 15 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř., protože někdejší soudkyně JUDr. Hana Nová byla ve věci vyloučena). V tomto postupu Ústavní soud nespatřuje cokoliv protiústavního.

Dle názoru Ústavního soudu nelze právním závěrům a ani procesnímu postupu Městského soudu v Praze z ústavněprávního hlediska nic vytknout, a proto ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.