I.ÚS 4199/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 4199/16 ze dne 7. 8. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře (soudce zpravodaj), o ústavních stížnostech H. K., zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, se sídlem Karlovo nám. 559/28, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. října 2016 č. j. 11 Tcu 40/2016-33, usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 16. prosince 2016 č. j. 7 VZV 7/2012-978 a usnesení Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, Expozitura Brno, 1. oddělení, ze dne 31. března 2016 č. j. OKFK-3622-489/TČ-2012-252401, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavnímu soudu byla dne 22. prosince 2016 pod sp. zn. I. ÚS 4199/16 doručena ústavní stížnost, jež byla doplněna podáním ze dne 2. ledna 2017, ve které se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. října 2016 č. j. 11 Tcu 40/2016-33. 2. Dne 24. dubna 2017 byla Ústavnímu soudu doručena další ústavní stížnost stěžovatele, která směřovala proti usnesení Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, Expozitura Brno, 1. oddělení, ze dne 31. března 2016 č. j. OKFK-3622-489/TČ-2012-252401 (dále jen "policejní orgán") a usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "VSZ") ze dne 16. prosince 2016 č. j. 7 VZV 7/2012-978, a to pod sp. zn. I. ÚS 577/17. 3. Stěžovatel v obou ústavních stížnostech namítal, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva podle čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. b) a c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 4. Ústavní soud usnesením ze dne 24. března 2017 sp. zn. I. ÚS 4199/16 , I. ÚS 577/17, obě podané ústavní stížnosti spojil ke společnému řízení s tím, že nadále budou vedeny pod sp. zn. I. ÚS 4199/16. 5. Stěžovatel je trestně stíhán na základě usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu ze dne 19. července 2012 pod č. j.:KRPA-1580-195/TČ-2011-00094 pro trestné činy: A/ zvlášť závažný zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku, B/ zločin poškození věřitele podle § 222 odst. 1, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku a C/ zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, kterých se měl dopustit v období od března 2007 do května 2010 samostatnými útoky (skutky), kdy při uzavírání leasingových smluv, úvěrových smluv a smluv o půjčkách záměrně uváděl věřitelům nepravdivé či zkreslené údaje nebo jim podstatné údaje zamlčoval, čímž každému z poškozených věřitelů způsobil škodu velkého rozsahu, tedy jednak ad. A bankovním subjektům České spořitelně, a. s., ve výši 390 587 644,31 Kč, Commerzbank ve výši 260 362 222,90 Kč a Oberbank ve výši 52 281 705 Kč, ad. B ČSOB Leasing, a. s., ve výši 7 098 537 Kč a jednak fyzické osobě ad. C M. Č. ve výši 11 704 000 Kč, v souhrnu tedy způsobil škodu ve výši cca 722 034 109 Kč. 6. V rámci původně společného trestního řízení pod č. j. KRPA-1624/TČ-2010-000094 byly zahájeny úkony trestního řízení mimo jiné záznamem ze dne 7. listopadu 2011 ve věci trestního oznámení společnosti SG Equipment ze dne 23. listopadu 2010 pro podezření z úvěrového podvodu, ohledně kterého pak bylo zahájeno dne 25. listopadu 2011 trestní stíhání stěžovatele, a to jako uprchlého, přičemž soudce Obvodního soudu pro Prahu 4 vydal dne 8. prosince 2011 příkaz k jeho zatčení podle § 69 odst. 1 trestního řádu, resp. mezinárodní zatýkací rozkaz. Následně bylo dne 23. března 2012 švýcarským Federálním justičním úřadem pro justici rozhodnuto o vydání stěžovatele do České republiky k trestnímu stíhání. Stěžovatel byl ze Švýcarska do České republiky předán dne 2. dubna 2012 a vzápětí usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. dubna 2012 sp. zn. 63 T 1/2012 vzat do vazby z důvodu § 67 písm. a) trestního řádu, a to vše pouze ohledně skutku, pro který bylo zahájeno trestní stíhání dne 25. listopadu 2011 a pro který byl následně pravomocně odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2012 sp. zn. 63 T 1/2012 pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu veškerých funkcí statutárních orgánů v obchodních společnostech, které podléhají zápisu do obchodního rejstříku na dobu pěti let. 7. Poté co byla nyní posuzovaná trestní věc stěžovatele postoupena k výkonu dozoru nad zákonností trestního řízení na VSZ, k návrhu dozorové státní zástupkyně ze dne 19. září 2012, byla prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4 a jeho návrhu ze dne 5. srpna 2013 č. j. 0 Nt 6608/2012 realizována žádost Ministerstva spravedlnosti České republiky o rozšíření důvodů, pro které byl stěžovatel ze Švýcarska vydán do České republiky, tedy o udělení dodatečného souhlasu dožádaného státu, tj. Švýcarska, k trestnímu stíhání stěžovatele pro jiné trestné činy, než pro které byl rozhodnutím švýcarského Federálního justičního úřadu pro justici ze dne 23. března 2012 vydán do České republiky dne 2. dubna 2012. 8. Dne 10. července 2014 Ministerstvo spravedlnosti České republiky písemně informovalo Obvodní soud pro Prahu 4 a VSZ o stanovisku Ministerstva spravedlnosti Švýcarska ze dne 16. června 2014, které neudělilo dodatečný souhlas, resp. vyslovilo nesouhlas, k trestnímu stíhání pro jiný trestný čin, než pro který byl stěžovatel vydán. Zdůvodnění švýcarské strany spočívalo v nedodání příkazu k zatčení nebo mezinárodního zatýkacího rozkazu. V dané trestní věci bylo tedy Švýcarsko požádáno o dodatečný souhlas s rozšířením vydání stěžovatele, avšak souhlas toliko z formálního důvodu pro nedodání zatýkacího rozkazu na stěžovatele udělen nebyl. 9. Dne 7. května 2015 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele jako proti uprchlému pro skutky zvlášť závažný zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku, zločin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. c) a odst. 4 písm. a) trestního zákoníku a zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. 10. Usnesením ze dne 31. března 2016 č. j. OKFK-3622-489/TČ-2012-252401 policejního orgánu bylo zahájeno, resp. rozšířeno trestní stíhání stěžovatele a V. K. jako obviněných ze spáchání zvlášť závažného zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku ve formě spolupachatelství, kdy v úmyslu vylákat úvěr ve výši 22 500 000 Kč od COMMERZBANK ve prospěch společnosti KIMOS com.-CZ, s. r. o., kterého se měl dopustit tak, že se spoluobviněným V. K. při uzavírání úvěrové smlouvy ze spol. KIMOS com.-Cz, s. r. o. se spol Commerzbank uzavřené dne 28. srpna 2008 v úmyslu vylákat úvěr ve výši 22 500 000 Kč předkládali nepravdivé a zkreslené údaje jako nepravdivé seznamy pohledávek sloužících k zajištění úvěru, daňová přiznání, auditorské zprávy a další dokumenty obsahující nepravdivé ekonomické údaje vytvářející zdravý obraz obchodní společnosti KIMOS com.-CZ, s. r. o., čímž poškozené Commerzbank ke dni 10. září 2010 způsobili škodu ve výši 14 625 000 Kč, a že jako jednatel společnosti KIMOS com.-CZ, s. r. o., uzavřel dne 1. dubna 2010 dodatek č. 1 k citované smlouvě, k zajištění veškerých pohledávek banky v aktuální výši 6 300 000 Eur podle úvěrové smlouvy ze dne 30. května 2007 ve znění pozdějších dodatků, přičemž věděl, že postoupené pohledávky v jím uváděné výši neexistují, k čemuž V. K. zpracovával a bance zasílal smyšlené seznamy pohledávek se záměrem zkreslovat ekonomickou situaci společnosti KIMOS com.-CZ, s. r. o., vše se záměrem vylákat zvýšení úrokového rámce, čímž způsobili poškozené Commerzbank Aktiengeselschaft celkovou škodu ve výši 180 058 712,76 Kč. 11. Proti usnesení o zahájení, resp. rozšíření trestního stíhání ze dne 31. března 2016 stěžovatel podal stížnost. Státní zástupkyně VSZ usnesením ze dne 16. prosince 2016 č. j. 7 VZV 7/2012-978 rozhodla tak, že podanou stížnost jako nedůvodnou zamítla. Jak rozhodnutí policejního orgánu o zahájení trestního řízení ze dne 31. března 2016, tak i usnesení VSZ ze dne 16. prosince 2016, napadl stěžovatel ústavní stížností ze dne 24. února 2017. 12. Stěžovatel se po podmíněném propuštění z výkonu trestu, který vykonával do 24. září 2014, trestnímu stíhání a úkonům trestního řízení vyhýbal, a to pobytem ve Slovenské republice. Soudce Obvodního soudu pro Prahu 4 vydal jednak dne 31. července 2015 pod sp. zn. 0 Nt 12013/2015 příkaz k zadržení stěžovatele a jednak dne 18. srpna 2015 evropský zatýkací rozkaz na stěžovatele s tím, že řízení je vedeno jako proti uprchlému, včetně vyžádání z cizího státu, na jehož základě byl následně n