I.ÚS 657/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 657/16 ze dne 14. 6. 2016   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem se sídlem Bezděkovská 53, Strakonice, proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 15. 10. 2014, č. j. 4 T 149/2012-343, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 5. 2015, č. j. 4 To 644/2014-372 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, č. j. 3 Tdo 1351/2015-27, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Předchozí průběh řízení 1. Ústavní stížností podanou dne 26. 2. 2016 podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví označená soudní rozhodnutí, přičemž tvrdil, že jím bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. K projednání ústavní stížnosti si Ústavní soud přípisem ze dne 2. 3. 2016 vyžádal spis vedený u Okresního soudu v Prachaticích (dále též "okresní soud" nebo "soud prvního stupně") pod sp. zn. 4 T 149/2012, z něhož zjistil následující skutečnosti. 3. Stěžovatel byl v záhlaví citovanými rozhodnutími uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení § 147 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"). Uvedeného přečinu se měl dopustit tím, že - stručně řečeno - dne 25. 11. 2011 na průsečné pětiramenné křižovatce v obci Netolice jako řidič osobního automobilu plně nesledoval situaci v silničním provozu, v důsledku čehož došlo ke střetu s dvěma chodkyněmi. Ty utrpěly v důsledku střetu četná zranění. Stěžovatel po nehodě na místě zastavil, z místa odvezl jednu z poškozených do místa jejího bydliště; druhá z poškozených odjela z místa nehody sama. Stěžovatel následně odjel, aniž by zůstal na místě nehody a tuto nahlásil. Uvedené skutečnosti byly policejními orgány zjištěny až kolem 17:00 téhož dne, přičemž k nehodě došlo již kolem 9:55. 4. Ve věci byl nejprve vydán rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 12. 12. 2012, č. j. 4 T 149/2012-208, kterým soud podle § 226 písm. b) trestního řádu zprostil stěžovatele obžaloby. 5. Státní zástupce se proti uvedenému rozsudku okresního soudu odvolal ke Krajskému soud v Českých Budějovicích (dále též "krajský soud" nebo "odvolací soud"). Ten o odvolání rozhodl usnesením ze dne 28. 3. 2013, č. j. 4 To 48/2013-226, a to tak, že rozsudek okresního soudu podle ustanovení § 258 odst. 1 písm. b) trestního řádu v celém rozsahu zrušil a vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí podle ustanovení § 259 odst. 1 trestního řádu. 6. Následně Okresní soud v Prachaticích vydal dne 25. 2. 2014 ve věci nový rozsudek, č. j. 4 T 149/2012-305, kterým byl stěžovatel opětovně zproštěn obžaloby. 7. Proti v předchozím odstavci citovanému rozsudku okresního soudu se odvolal státní zástupce. Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl o odvolání usnesením ze dne 14. 8. 2014, č. j. 4 To 212/2014-329, jímž napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil podle ustanovení § 258 odst. 1 písm. b) trestního řádu a podle § 259 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního řádu věc znovu vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 8. Okresní soud v Prachaticích dne 15. 10. 2014 vydal již třetí rozsudek, č. j. 4 T 149/2012-343, jímž uznal stěžovatele vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení § 147 odst. 1 trestního zákoníku. Stěžovateli byl uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Dále mu byla uložena povinnost uhradit poškozené A. B. částku 7788 Kč. Poškozená S. B. a Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky byly se svými nároky odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. 9. Okresní soud založil své rozhodnutí na řadě důkazů, zejména na výslechu svědků, protokolu o nehodě v silničním provozu a přiložené fotodokumentaci, lékařských zprávách a znaleckých posudcích z oboru dopravy a z oboru soudního lékařství. Při hodnocení důkazů vzal soud na vědomí mimo jiné to, že poškozené stály v nepřehledné křižovatce přibližně dva metry od přechodu pro chodce, který je v místě značen. Také zohlednil, že ke zranění poškozené S. B. došlo v důsledku reakce na vzniklou situaci (tj. stěžovatel ji jako řidič přímo nesrazil) a že ke střetu poškozené A. B. a vozidlem došlo tak, že ta v podstatě narazila do vozidla a poté přes něj přepadla. Na druhé straně však soud vzal v potaz i skutečnost, že stěžovatel podle vlastní výpovědi již ze vzdálenosti asi 50 metrů před předmětnou křižovatkou viděl, že v křižovatce, resp. při jejím okraji stojí dvě ženy. Soud se zabýval i tím, že po této události nezůstal stěžovatel na místě nehody ani nepřivolal policii, což mělo za následek, že nebylo možné přesně určit místo střetu ani další skutečnosti. 10. Následně okresní soud uzavřel, že na základě všech provedených důkazů a z nich vyplývajících skutkových zjištění je přesvědčen, že stěžovatel se dopustil trestného činu podle ustanovení § 147 odst. 1 trestního zákoníku. Soud posuzoval jednání stěžovatele prizmatem povinnosti chovat se v rámci provozu na pozemních komunikacích ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob, ani svůj vlastní, a své chování je přizpůsobit mimo jiné provozu na pozemních komunikacích [§ 4 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o pozemních komunikacích)], jakož i povinnosti řidiče dbát zvýšené opatrnosti zejména vůči dětem, osobám s omezenou schopností orientace či osobám těžce zdravotně postiženým [§ 5 odst. 1 písm. d) zákona o pozemních komunikacích]. 11. Okresní soud na základě provedených důkazů tedy dospěl k závěru, že jak stěžovatel, tak i poškozené A. B. a S. B. nesou určitý díl viny na vzniklé nehodě. Dle soudu se obžalovaný "dopustil trestního jednání, kdy, jak již bylo uvedeno, řádně se zvýšenou opatrností nesledoval provoz na komunikaci, čímž došlo k citovaným porušením ustanovení pravidel o silničním provozu, poškozeným bylo způsobeno zranění, když tato zranění jsou zraněními těžkými s delší dobou léčení a s vážnými následky [...]. S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem soud uznal obžalovaného vinným přečinem těžké ublížení na zdraví podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku, když jde o jednání nedbalostní, zde není kladeno obžalovanému za vinu, že by měl v úmyslu způsobit jakékoliv zranění poškozeným, přičemž není v jeho jednání spatřováno to, že by šlo o jednání, které by bylo možno klasifikovat podle ustanovení § 147 odst. 2 trestního zákoníku [...]. Dle soudu je na místě uznat obžalovaného vinným toliko dle § 147 odst. 1 trestního zákoníku, jak bylo uvedeno." 12. Proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích, č. j. 4 T 149/2012-343 se odvolal stěžovatel i státní zástupce. Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl dne 12. 5. 2015 o odvolání rozsudkem, č. j. 4 To 644/2014-372, a to tak, že potvrdil výrok o vině a trestu a výroky o náhradě škody týkající se poškozené S. B. a Všeobecné zdravotní pojišťovny, z podnětu odvolání stěžovatele změnil výrok o náhradě škody týkající se poškozené A. B., z podnětu odvolání státního zástupce doplnil napadený rozsudek tak, že stěžovateli dále uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na 18 měsíců. 13. Krajský soud označil dokazování před soudem prvního stupně za "úplné, skýtající spolehlivý podklad pro meritorní rozhodnutí". Dle krajského soudu byla pro posouzení zavinění stěžovatele na následku nehodového děje rozhodující odpověď na otázku, zda bylo v řidičových možnostech zabránit střetu vozidla s chodkyněmi, při němž došlo k jejich sražení a zranění. V této souvislosti krajský soud zdůraznil - podobně jako okresní soud - že podle vlastní výpovědi si byl stěžovatel již před zahájením odbočovacího manévru vědom skutečnosti, že "obě dámy stály zhruba dva metry od středu křižovatky, který je označen červeně, tzn. minimálně deset metrů od obou přechodů". Na druhé straně ale krajský soud uznal, že "nelze vyloučit, že obě poškozené zásadním způsobem porušily pravidla silničního provozu." 14. Na základě uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že i když nelze uzavřít, že stěžovatel střet s chodkyněmi zapříčinil v důsledku porušení zvláštní povinnosti uložené mu zákonem, zcela jej z odpovědnosti za jeho následek vyvinit nelze. Dle mínění soudu i jeho nedbalost, nesledoval-li dopravní situaci ve směru své jízdy, ač tak učinit měl a mohl, byla jednou z příčin sražení chodkyň. Pokud jde o individuální opatrnost, která byla subjektivně vymezena možností stěžo