I.ÚS 684/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 684/06 ze dne 10. 11. 2008 N 193/51 SbNU 335 K odůvodnění rozhodnutí o nespojení žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení ke společnému řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera - ze dne 10. listopadu 2008 sp. zn. I. ÚS 684/06 ve věci ústavní stížnosti RUCHSTAV HOLDING, a. s., se sídlem Třída práce 15, 792 01 Bruntál, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2003 č. j. 30 Cm 67/99-302 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 6. 2006 č. j. 7 Cmo 98/2004-340, jimiž byl zamítnut stěžovatelčin návrh na obnovu řízení, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení a K + B Expert, s. r. o., se sídlem U expertu 91, Klíčany, a RH leas, s. r. o., "v likvidaci", jako vedlejších účastníků řízení. Výrok I. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 6. 2006 č. j. 7 Cmo 98/2004-340 se zrušuje. II. Ve zbytku se ústavní stížnost zamítá. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 10. 2006, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. 2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že Krajský soud v Ostravě restriktivním výkladem ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. zasáhl do jejího práva na spravedlivý proces, neboť jí odňal právo domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Krajský soud totiž zamítl návrh stěžovatelky na obnovu řízení z důvodu, že jí navržené důkazy nelze považovat za důkazy, které nemohla bez své viny v řízení uplatnit, neboť soudní praxe dovozuje, že takovými důkazy mohou být pouze důkazy, které v době původního řízení existovaly, ale nemohly být použity, stěžovatelkou navržené důkazy však vznikly až po skončení předmětného řízení, a nemohou být proto ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. dle krajského soudu důvodem obnovy řízení. Toto rozhodnutí potvrdil jako věcně správné také Vrchní soud v Olomouci. Dle stěžovatelky tento restriktivní výklad znamená, že ač bylo v trestním řízení prokázáno, že byly předmětné směnky zfalšovány, nemá žádnou zákonnou možnost, jak zvrátit pro ni dosud nepříznivá soudní rozhodnutí a zamezit výkonu soudního rozhodnutí vydaného právě na základě těchto zfalšovaných směnek. Stěžovatelka má za to, že takový výklad, který zastává také Nejvyšší soud, neslouží k upevňování a rozvoji zákonnosti ve smyslu § 3 o. s. ř., ale naopak porušuje její ústavně zaručená základní práva. 3. Druhý okruh námitek stěžovatelky se dotýká skutečnosti, že Krajský soud v Ostravě pochybil, když nespojil ke společnému řízení stěžovatelkou podanou žalobu na obnovu řízení ze dne 12. 8. 2002 a žalobu pro zmatečnost ze dne 23. 9. 2002, jak mu ukládá ustanovení 235b o. s . ř. Obě žaloby podala stěžovatelka proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 5. 2002 č. j. 4 Cmo 406/2000-87, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 1999 č. j. 30 Cm 67/99-50, kterým bylo rozhodnuto, že se ponechávají v platnosti směnečné platební rozkazy ze dne 22. 6. 1999 č. j. 3 Sm 123/99-8, č. j. 3 Sm 121/99-8 a č. j. 3 Sm 120/99-8. Stěžovatelka odkazuje na ustanovení § 40 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), a na instrukci Ministerstva spravedlnosti 505/2001-Org. ze dne 3. 12. 2001, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, a namítá, že vzhledem ke skutečnosti, že obě žaloby nebyly podány současně, mělo dojít k jejich spojení ke společnému řízení tak, aby byly vyřizovány v oddělení určeném dle pravidla o přidělování žalob pro zmatečnost. Dle rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě pro rok 2002 spadalo projednání žaloby pro zmatečnost do rozvrhu práce soudkyně JUDr. Steriovské-Otavové. Jelikož však obě žaloby ke společnému řízení Krajský soud v Ostravě nespojil, rozhodoval o povolení obnovy v rozporu s rozvrhem práce Krajského soudu v Ostravě pro rok 2002 soudce Mgr. Jiří Zavázal, který rozhodl v neprospěch stěžovatelky již v řízení o věci samé. Tuto vadu řízení namítala stěžovatelka také v odvolacím řízení před Vrchním soudem v Olomouci, ten se však s touto námitkou nevypořádal, pouze odkázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 5. 2005 č. j. 4 Cmo 134/2004-39, kde tato námitka byla označena za irelevantní s odůvodněním, že za situace, kdy byla žaloba pro zmatečnost zamítnuta, nic nebránilo soudu prvního stupně, aby povolil obnovu řízení, byla-li uplatněna důvodně. Stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že takový závěr soudu je v rozporu s ustanovením § 235e odst. 3 o. s. ř., které stanoví, že bylo-li stejné rozhodnutí napadeno žalobou na obnovu řízení i pro zmatečnost, může soud povolit důvodně uplatněnou obnovu řízení, jen když žalobu pro zmatečnost zamítne, odmítne nebo o ní zastaví řízení. Ve věci stěžovatelky však Krajský soud v Ostravě rozhodl o žalobě na obnovu řízení dne 8. 12. 2003, tedy dříve než o žalobě pro zmatečnost, o které Krajský soud v Ostravě rozhodl až dne 2. 3. 2004. Stěžovatelka uzavírá, že tím, že Krajský soud v Ostravě porušil ustanovení § 235b o. s. ř. a nespojil řízení o žalobě na obnovu řízení a řízení o žalobě pro zmatečnost ke společnému projednání a rozhodnutí, zasáhl do základních práv stěžovatelky zajištěných článkem 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť ji odňal jejímu zákonnému soudci. V této souvislosti odkazuje stěžovatelka na nález Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2000 sp. zn. III. ÚS 182/99 (N 77/18 SbNU 169), kde se uvádí, že "kromě procesních pravidel určování příslušnosti soudů a jejich obsazení jako garance proti možné svévoli je součástí základního práva na zákonného soudce i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. Do rámce základního práva na zákonného soudce dále podřadil i požadavek vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci z důvodu jejich podjatosti (§ 14 o. s. ř.), jakož i požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listiny, tj. předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu včetně zastupování pro účastníky řízení.". II. 4. Relevantní znění dotčených článků Listiny základních práv a svobod je následující: Ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zní: Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zní: Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. III. 5. Podle § 42 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu umožnil Ústavní soud účastníkům řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti. 6. Vrchní soud v Olomouci ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že pokud by soud přisvědčil názoru stěžovatelky, že námitka neoprávněného zásahu do směnek byla vznesena včas, a nikoli až v odvolacím řízení, pak by takové námitky nemohly být důvodem pro obnovu řízení, neboť by se nejednalo o situaci, kdy stěžovatelka bez své viny nemohla použít skutečnosti a důkazy schopné přivodit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci. Usnesení Policie České republiky ze dne 12. 6. 2002 a odborné expertízy relevantními důvody pro povolení obnovy nejsou, neboť s ohledem na datum jejich pořízení v rozhodné době vůbec neexistovaly. Vrchní soud v Olomouci dále sice připouští, že soud prvního stupně měl řízení o obnově řízení a řízení o žalobě pro zmatečnost spojit, avšak za situace, kdy žalobu pro zmatečnost zamítl, mu nic nebránilo povolit obnovu řízení, byla-li uplatněna důvodně (§ 235e odst. 3 o. s. ř.). Námitka, že o žalobě na obnovu řízení měl rozhodovat stejný soudce, který rozhodoval o žalobě pro zmatečnost, tedy není v dané věci relevantní. Vrchní soud v Olomouci proto navrhuje ústavní stížnost zamítnout. 7. Krajský soud v Ostravě se k ústavní stížnosti nevyjádřil. 8. Vedlejší účastník K + B Expert, s. r. o., ve svém vyjádření navrhl ústavní stížnost odmítnout jako opožděnou. 9. Vedlejší účastník RH leas, s. r. o., "v likvidaci", se k ústavní stížnosti vyjádřil prostřednictvím právní zástupkyně, protože však nedoložil její plnou moc, Ústavní soud k jeho vyjádření nepřihlédl. 10. Ústavní soud zaslal výše uvedená vyjádření stěžovatelce, aby se k nim mohla vyjádřit. 11. Stěžovatelka v replice uvedla, že považuje za nesprávný závěr vedlejšího účastníka K + B Expert, s. r. o., o opožděnosti ústavní stížnosti. K vyjádření Vrchního soudu v Olomouci stěžovatelka zejména uvádí, že v dané věci není rozhodné, zda soudu něco bránilo či nebránilo povolit obnovu řízení, nýbrž o to, že ve věci rozhodoval nepříslušný soudce. St