I.ÚS 708/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 708/17 ze dne 27. 3. 2018 N 58/88 SbNU 817 Odmítnutí dovolání pro vady, kterými netrpělo; k požadavkům na vymezení splnění předpokladů přípustnosti   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře - ze dne 27. března 2018 sp. zn. I. ÚS 708/17 ve věci ústavní stížnosti 1. E. N. a 2. E. V., zastoupených JUDr. Viktorem Pakem, advokátem, se sídlem Francouzská 28, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2015 č. j. 25 Cdo 1222/2012-396, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 6. 2015 č. j. 18 C 345/2008-414, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2016 č. j. 58 Co 383/2015-497 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016 č. j. 25 Cdo 2720/2016-514 vydaným v řízení o žalobě, jíž se stěžovatelky domáhaly po vedlejší účastnici 1 zaplacení částky 480 000 Kč s příslušenstvím z titulu jednorázového odškodnění pozůstalých za škodu usmrcením jejich matky, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5 jako účastníků řízení a 1. Nemocnice Na Homolce, se sídlem Roentgenova 37/2, Praha 5, zastoupené JUDr. Janem Nemanským, advokátem, se sídlem Těšnov 1, Praha 1, a 2. UNIQUA pojišťovny, a. s., se sídlem Evropská 136/810, Praha 6, zastoupené JUDr. Petrem Kazdou, advokátem, se sídlem Palackého třída 223/5, Nymburk, jako vedlejších účastnic řízení. I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016 č. j. 25 Cdo 2720/2016-514 bylo porušeno právo stěžovatelek na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny, právo na spravedlivý proces zaručené čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na zákonného soudce zaručené čl. 38 odst. 1 Listiny. II. Toto rozhodnutí se proto ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Vymezení předmětu řízení 1. Svou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 8. 3. 2017 a splňující formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). II. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje 2. Matka stěžovatelek zemřela dne 19. 10. 2007 poté, co se dne 8. 10. 2007 podrobila u vedlejší účastnice 1 endoskopické papilosfinkterotomii. Po tomto lékařském výkonu vykazovala zdravotní komplikace, v jejichž důsledku byla opakovaně převezena do nemocnice v Teplicích, kde byla dne 10. 10. 2007 úspěšně operována za účelem odstranění krevní sraženiny v oblasti tzv. Vaterovy papily. Po její smrti se stěžovatelky domáhaly po vedlejší účastnici 1 žalobou zaplacení částky dohromady 480 000 Kč s příslušenstvím z titulu jednorázového odškodnění za škodu usmrcením dle ustanovení § 444 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "občanský zákoník"). 3. V této věci byly stěžovatelky nejprve úspěšné před Obvodním soudem pro Prahu 5 (dále jen "nalézací soud") i před Městským soudem v Praze (dále jen "odvolací soud"), následně však k dovolání vedlejší účastnice 1 Nejvyšší soud svým v záhlaví vymezeným rozsudkem zrušil předchozí rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu a vrátil věc zpět nalézacímu soudu k dalšímu řízení. V něm, vázán právním názorem Nejvyššího soudu, nalézací soud svým v záhlaví vymezeným rozsudkem žalobu stěžovatelek zamítl a uložil jim povinnost zaplatit vedlejší účastnici 1 náhradu nákladů řízení, dále rozhodl, že mezi stěžovatelkami a vedlejší účastnicí 2 nemá nikdo nárok na náhradu nákladů řízení a rovněž že České republice se nepřiznává náhrada nákladů řízení státu. 4. Věcně šlo v daném řízení, stručně řečeno, o posuzování otázky příčinné souvislosti mezi lékařským výkonem provedeným v zařízení vedlejší účastnice 1 na matce stěžovatelek a jejím úmrtím. Obecné soudy vzaly za prokázané, že při předmětném výkonu došlo pravděpodobně k přerušení cévy, která následně začala krvácet a vedla k rozvoji následných komplikací, které vyústily až v multiorgánové selhání a smrt matky stěžovatelek, přičemž přerušení cévy je komplikace, která se objevuje u tohoto výkonu ve 2,5-4 % případů, tedy nahodile. Zároveň obecné soudy vzaly za prokázané, že pracovníci vedlejší účastnice 1 se nedopustili při předmětném výkonu porušení povinnosti, tedy že přerušení cévy bylo pouze náhodným vedlejším důsledkem. Proto nebyly splněny předpoklady odpovědnosti dle § 420 odst. 1 občanského zákoníku. Nalézací soud rovněž nedovodil příčinný vztah mezi provozováním zdravotnického zařízení a smrtí matky stěžovatelek dle § 420a odst. 1 občanského zákoníku. Podstatou sporu tedy bylo, zda bylo možno dovodit příčinný vztah mezi užitím nástroje na provedení výkonu - papilotomu (jímž byl proveden řez) - a smrtí matky stěžovatelek ve smyslu ustanovení § 421a odst. 1 občanského zákoníku. 5. Nejvyšší soud ve svém v záhlaví specifikovaném rozsudku vyslovil právní názor, jímž byly dle § 243g odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 226 odst. 1 občanského soudního řádu vázány nalézací soud i odvolací soud v řízeních, jež vyústila ve vydání jejich v záhlaví vymezených rozhodnutí. Podle tohoto právního názoru nelze ostrost a schopnost řezat tkáně per se považovat za specifické vlastnosti papilotomu, jež bezprostředně vedly ke škodnímu následku (s. 5 napadeného rozsudku Nejvyššího soudu). Rovněž Nejvyšší soud uvedl, že pro závěr o příčinném vztahu mezi použitím papilotomu a úmrtím matky stěžovatelek nepostačovalo zjištění, že nebýt předmětného lékařského zákroku, nedošlo by ke krvácení a následně ani ke smrti. Pokud podle Nejvyššího soudu bylo zjištěno, že proříznutí cévy papilotomem a následné krvácení je nikoliv běžnou či pravidelnou komplikací toho zákroku a vlastní příčinou smrti po 11 dnech od tohoto zákroku, k níž došlo v jiném zdravotnickém zařízení, bylo multiorgánové selhání, jemuž předcházelo nezvládnuté krvácení, ztráta krve při reoperaci, hemoragický šok a akutní pankreatitida, nebyl původní závěr odvolacího soudu, že zde byla příčinná souvislost mezi okolnostmi majícími původ v povaze papilotomu a smrtí matky stěžovatelek, správný. Ve svém napadeném rozsudku se nalézací soud následně tímto právním názorem řídil a tento příčinný vztah nedovodil, a proto žalobu zamítl. 6. Stěžovatelky podaly proti tomuto rozsudku odvolání, na jehož podkladě odvolací soud svým v záhlaví vymezeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v meritorním výroku, změnil pouze způsobem nevýznamným pro toto řízení před Ústavním soudem výrok o náhradě nákladů řízení před nalézacím soudem a přiznal vedlejší účastnici 1 náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem. Rovněž rozhodl, že stěžovatelky a vedlejší účastnice 2 nemají vzájemně nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění uvedl, že nalézací soud postupoval správně a v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu. 7. Stěžovatelky podaly proti tomuto rozsudku odvolacího soudu dovolání v rozsahu výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek nalézacího soudu a změnil výrok o náhradě nákladů nalézacího řízení a jímž přiznal vedlejší účastnici 1 náhradu nákladů odvolacího řízení. Jako dovolací důvod s odkazem na § 241a odst. 1 občanského soudního řádu uvedly, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřovaly pak stěžovatelky v tom, že ve smyslu § 237 občanského soudního řádu napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, které jsou Nejvyšším soudem rozhodovány rozdílně. Tyto otázky formulovaly stěžovatelky explicitně následujícím způsobem: "1. Je v konkrétním případě otázka existence příčinné souvislosti mezi škodní událostí a vznikem škody otázkou skutkovou nebo otázkou právní? 2. Je odvolací soud v konkrétním případě vázán odlišným hodnocením existence příčinné souvislosti obsaženým v předchozím kasačním rozsudku Nejvyššího soudu?" Blíže svou dovolací argumentaci zdůvodnily stěžovatelky, stručně řečeno, tak, že odkázaly na odůvodnění v záhlaví specifikovaného rozsudku Nejvyššího soudu s tím, že na s. 6 Nejvyšší soud uvedl, že je vázán zjištěným skutkovým stavem, na s. 5 uvedl, že otázka existence příčinné souvislosti mezi škodní událostí a vznikem škody je otázkou skutkovou, přičemž právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být jejich existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit. Přes tato jeho vlastní východiska pak dle stěžovatelek závěr Nejvyššího soudu přiblížený výše sub 5