I.ÚS 905/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 905/19 ze dne 14. 1. 2020 N 4/98 SbNU 28 K rozhodování o nákladech řízení soudního exekutora při zastavení řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Mgr. Jana Krejsty, soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno-město, Horní 729/32, Brno, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Nekudou, advokátem, se sídlem Čechyňská 419/14a, Brno, proti výroku II usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 18. 12. 2018 č. j. 60 Co 340/2018-227 a o návrhu na zrušení ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, takto: I. Výrokem II usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 18. 12. 2018 č. j. 60 Co 340/2018-227 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý (řádný) proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výrok II usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 18. 12. 2018 č. j. 60 Co 340/2018-227 se ruší. III. Ve zbývající části se návrh odmítá. Odůvodnění I 1. Stěžovatel se s odvoláním na porušení čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 2 odst. 3 a čl. 89 odst. 2 Ústavy domáhá zrušení výroku II v záhlaví uvedeného rozhodnutí a zrušení ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. 2. Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že pohledávka mezi věřitelem Volksbank CZ, a. s., (později zapsaným jako obchodní firma Sberbank CZ, a. s.) a dlužníkem Ing. Jozefem Rosinou - ROTRADE byla zajištěna zástavním právem na nemovitých věcech společnosti VOP 014, s. r. o., tj. v řízení povinného v postavení zástavního dlužníka. Původní oprávněná podala dne 4. 12. 2013 návrh k provedení exekuce prodejem zástavy pro vymožení pohledávky ve výši 20 000 000 Kč s příslušenstvím a nákladů exekuce. V průběhu exekuce došlo ke změně účastníka na straně oprávněné a k návrhu nové oprávněné WF Group, s. r. o., byla usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 4. 3. 2015 č. j. 11 EXE 755/2013-44, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 5. 11. 2015 č. j. 58 Co 184/2015-74, kterým bylo prvostupňové rozhodnutí částečně změněno, exekuce zastavena pro vymáhání pohledávky oprávněné s příslušenstvím a nákladů oprávněné v exekučním řízení a ponechána v běhu pro vymáhání nákladů exekuce soudního exekutora. Důvodem podání návrhu oprávněné na zastavení exekuce bylo uzavření dohody mezi účastníky ze dne 9. 12. 2014 o jiném způsobu plnění vymáhané pohledávky. 3. Po částečném zastavení exekuce vydal exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce, které stanovil ve výši 666 092,69 Kč. Výši nákladů odůvodnil zohledněním složitosti a namáhavosti způsobu provedení exekuce ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/06 ze dne 1. 3. 2007 (N 39/44 SbNU 479; 94/2007 Sb.). Při výpočtu odměny přihlédl k výši úplaty za postoupení vymáhané pohledávky ve výši 14 250 000 Kč, která je srovnatelná s výší nejnižšího podání podle dražební vyhlášky v částce 14 463 333 Kč, když v době podání návrhu oprávněné na zastavení exekuce se prodej zástavy nacházel ve své třetí pětině (usnesení o ceně nemovitostí). Odměnu exekutor snížil podle uvedené fáze provádění exekuce na tři pětiny a s ohledem na skutečnost, že dosud neproběhla fáze nejsložitější, tj. samotný prodej a rozvrhové řízení, pak ještě o další třetinu. Rozhodnutí soudního exekutora bylo usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 5. 4. 2016 č. j. 11 EXE 755/2013-91 potvrzeno jako věcně správné. Soud dospěl k závěru, že i když v exekuci nedošlo k vymožení žádného reálného plnění, nelze bez dalšího uzavřít, že exekutor nemá nárok na odměnu za svou činnost, resp. že má právo pouze na odměnu sníženou jako v případě úplného zastavení exekuce. Takový postup by byl obcházením práva exekutora na odměnu, na niž má zákonný nárok. Exekuce byla zahájena k návrhu oprávněné po právu, jelikož povinná nesplnila řádně a včas svou povinnost vyplývající z exekučního titulu. Až v rámci exekuce došlo mezi novou oprávněnou a povinnou k uzavření dohody o jiném způsobu plnění pohledávky. Podle soudu je třeba takovou dohodu považovat za ekvivalentní situaci, kdy byla pohledávka uhrazena, přičemž k uzavření dohody mezi účastníky došlo i pod tlakem probíhající exekuce. Ústavní stížnost povinné byla usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2016 sp. zn. IV. ÚS 1776/16 odmítnuta jako zjevně neopodstatněná s tím, že otázka částečného či úplného zastavení exekuce a ponechání exekuce v běhu pro náklady exekuce podle § 55a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "exekuční řád") i otázka subjektu povinného k úhradě nákladů soudnímu exekutorovi byly již projednány v předchozím řízení, z nějž vzešlo usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 5. 11. 2015. Pokud jde o vyčíslení konkrétních nákladů soudního exekutora, Ústavní soud shledal závěry okresního soudu, podle nichž v tomto konkrétním případě má exekutor nárok na odměnu za svou dosavadní činnost jako v případě vymožení plnění, a nikoliv pouze na sníženou odměnu ve výši 3 000 Kč jako v případě úplného zastavení exekuce, za ústavně konformní. 4. O návrhu povinného na zastavení exekuce, odůvodněného nepřípustností vedení exekuce pro nesouhlas oprávněné jako zástavního věřitele s prodejem zástavy, bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. 4. 2017 č. j. 11 EXE 755/2013-128 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 11. 10. 2017 č. j. 58 Co 194/2017-148 tak, že návrh na zastavení exekuce byl zamítnut, neboť úplné zastavení exekuce není možné, protože náklady exekuce nebyly vymoženy a jejich vymožení není možné jiným způsobem než prodejem zástavy. Oprávněná je proto povinna prodej zástavy pro náklady exekuce strpět. 5. V dalším návrhu na zastavení exekuce ze dne 2. 11. 2017 povinný uplatnil jiný důvod pro zastavení exekuce, než který byl posuzován v předchozích rozhodnutích soudu. Povinný nyní spolu s návrhem předložil smlouvu ze dne 3. 11. 2015 o postoupení pohledávek, z níž plyne, že byla uzavřena mezi oprávněnou jako postupitelem a povinným jako postupníkem, kdy předmětem postoupení byla pohledávka ve výši 20 000 000 Kč včetně jejího příslušenství za dlužníkem Ing. Jozefem Rosinou - ROTRADE. 6. Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl usnesením č. j. 11 EXE 755/2013-212 ze dne 2. 8. 2018 tak, že se exekuce zastavuje, žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení a soudní exekutor nemá nárok na náhradu nákladů exekuce. Tyto náklady lze totiž vymoci pouze prostřednictvím zpeněžení zástavy, avšak exekuce prodejem zástavy není proveditelná z důvodu zániku zástavního práva. Vzhledem k tomu neexistuje způsob, jakým by soudní exekutor mohl náklady exekuce vymoci. 7. Krajský soud při rozhodování o odvolání proti rozhodnutí okresního soudu poukázal na to, že otázku, zda náklady exekuce lze při exekuci prodejem zástavy vymáhat i jiným způsobem než z výtěžku prodeje zástavy, řešil Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 30. 11. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4022/2010. Nejvyšší soud uvedl, že nařízená exekuce prodejem zástavy smí být provedena - jak vyplývá z ustanovení § 59 odst. 3 exekučního řádu - jen prodejem nemovitostí, které dali povinní do zástavy; uspokojení zajištěné pohledávky jiným způsobem exekuce (z jiného majetku povinných nebo třetích osob) je vyloučeno. Náklady exekuce vzniklé v tomto řízení může soudní exekutor ve smyslu § 59 odst. 3 exekučního řádu uspokojit jen z výtěžku prodeje zástavy. Existence zástavy je tudíž nezbytným předpokladem pro další vedení exekuce. 8. Vzhledem ke smlouvě o postoupení pohledávky zajištěné zástavním právem povinný jako postupník nabyl ve smyslu § 1880 odst. 1 občanského zákoníku spolu s postupovanou pohledávkou i její příslušenství a rovněž i zástavní právo pohledávku zajišťující. Povinný se tudíž stal zástavním věřitelem zajištěné pohledávky. Tím došlo ke splynutí osoby zástavního věřitele s osobou zástavního dlužníka ve smyslu § 584 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (které se použije s ohledem na přechodné ustanovení § 3073 občanského zákoníku a s ohledem na vznik zástavního práva do 31. 12. 2013). Postoupení zajištěné pohledávky oprávněnou povinnému nemělo za následek zánik zajištěné pohledávky, ale zánik zástavního práva podle § 584 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1324/2006). 9. Protože zástavní právo zaniklo, byla exekuce podle § 52 odst. 1 exekučního řádu a § 268 odst. 3 o. s. ř. zastavena, neboť není dán předmět exekuce prodejem zástavy, a není tedy v řízení co realizovat. Za situace, kdy nelze v exekuci prodejem zástav