II.ÚS 1740/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1740/16 ze dne 7. 11. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Peněžní dům, spořitelní družstvo, adresa Havlíčkova 1221, 686 01 Uherské Hradiště, zastoupeného JUDr. Tomášem Kindlem, advokátem, se sídlem Blatenská 3218/83, 430 01 Chomutov, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2016, č. j. MSPH 59 INS 27283/2015-B-20, jímž byla potvrzena volba zástupce věřitelů [zápis se schůze věřitelů bod Ad 3), výrok I)] a jímž nebyla stěžovateli přiznána hlasovací práva [zápis ze schůze věřitelů bod Ad 2)], jakož i proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v tom, že stěžovateli nebylo v důsledku nepřiznání hlasovacích práv umožněno hlasovat o potvrzení nebo odvolání insolvenční správkyně [usnesení schůze věřitelů ze dne 29. března 2016 obsažené v zápise ze schůze věřitelů bod Ad 4)], spojené s návrhem na vyslovení příkazu na svolání nové schůze věřitelů za účelem rozhodnutí o odvolání a ustanovení insolvenčního správce, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Mgr. et Mgr. Martiny Stínkové, se sídlem T. G. Masaryka 346, 272 01 Kladno, insolvenční správkyně dlužníka Property Mojmírova 11, a. s., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Rekapitulace okolností projednávané věci a napadených usnesení 1. Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a rovněž namítá jiný zásah orgánu veřejné moci spočívající v tom, že mu nebylo umožněno hlasovat o potvrzení nebo odvolání insolvenční správkyně. 2. V rámci insolvenčního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 59 INS 27283/2015 (dále též "insolvenční soud") na majetek dlužníka Property Mojmírova 11, a. s. bylo na den 29. března 2016 nařízeno přezkumné jednání za účelem přezkoumání přihlášených pohledávek. Na přezkumné jednání nebyla zařazena přihláška pohledávky věřitele č. 3 (stěžovatele), neboť z důvodu jejího pozdního doplnění stěžovatelem nemohl být vypracován a v předstihu zveřejněn přezkumný list. Pohledávka stěžovatele spolu s částí pohledávky věřitele č. 13 (Jaroslav Lískovec) byla proto přesunuta do zvláštního přezkumného jednání, jehož termín byl stanoven na 25. dubna 2016. 3. Po výše uvedeném přezkumném jednání se konala rovněž dne 29. března 2016 schůze věřitelů. Vzhledem k tomu, že pohledávka stěžovatele nebyla na přezkumném jednání zjištěna, přistoupil insolvenční soud k přezkoumání hlasovacích práv stěžovatele (na základě jeho návrhu) podle § 51 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. Předtím než insolvenční soud přistoupil k vlastnímu rozhodnutí o hlasovacích právech stěžovatele, insolvenční správkyně uvedla, že popírá celou přihlášenou pohledávku stěžovatele z důvodu její neplatnosti, přičemž své stanovisko zaslala insolvenčnímu soudu ke zvláštnímu přezkumnému jednání. Pohledávku stěžovatele popřel rovněž věřitel č. 13 s tím, že důvody uvedl v popření pohledávky. Na to reagoval stěžovatel tvrzením, že u popřené pohledávky nemůže jít o absolutní neplatnost, nýbrž pouze o relativní neplatnost, které se může domáhat jen přihlášený věřitel. Městský soud v Praze následně usnesením ze dne 29. března 2016, č. j. MSPH 59 INS 27283/2015-B-20 [zápis ze schůze věřitelů bod Ad 2)], hlasovací právo stěžovateli nepřiznal. 4. Usnesením téhož soudu ze stejného dne [usnesení č. j. MSPH 59 INS 27283/2015-B-20 (zápis ze schůze věřitelů bod Ad 3), výrok I)] byla potvrzena volba zástupce věřitelů (věřitelé, kteří měli právo hlasovat, tzn. věřitelé č. 12 a 13, zvolili zástupcem věřitelů věřitele č. 13) a zvolenému věřitelskému orgánu bylo uloženo, aby do 5 dnů sdělil fyzickou osobu, která bude jeho jménem ve věřitelském orgánu jednat [usnesení č. j. MSPH 59 INS 27283/2015-B-20 (zápis ze schůze věřitelů bod Ad 3), výrok II)]. 5. Konečně usnesením schůze věřitelů ze dne 29. března 2016, obsaženém v zápise ze schůze věřitelů pod bodem Ad 4), byla insolvenční správkyně ustanovená insolvenčním soudem ponechána ve funkci, když žádný z přítomných věřitelů, jimž bylo umožněno hlasovat, insolvenční správkyni odvolávat nehodlal. II. Rekapitulace obsahu ústavní stížnosti 6. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti v záhlaví citovaným usnesením. Kromě toho brojí i proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, který má spočívat v tom, že v důsledku nepřiznání hlasovacích práv napadenými usneseními nebylo možné hlasovat o potvrzení nebo odvolání insolvenční správkyně. Vyslovuje přesvědčení, že ústavní stížnost je přípustná, přestože jde o nemeritorní rozhodnutí a řízení ve věci samé dosud neskončilo. V této souvislosti poukazuje na stanovisko pléna ze dne 21. dubna 2015 sp. zn. Pl. ÚS - st. 41/15 (ST 41/77 SbNU 963) či stanovisko pléna ze dne 23. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS - st. 35/13 (ST 35/69 SbNU 859). Zrušením usnesení, kterým se potvrzuje volba zástupce věřitelů, by se stěžovateli otevřela cesta k novému rozhodnutí o jeho hlasovacích právech. Napadeným rozhodnutím vytýká nedostatek odůvodnění, v čemž spatřuje porušení práva na spravedlivý proces. Za závažné omezení vlivu na insolvenční řízení považuje tu skutečnost, že mu na první schůzi věřitelů bylo odepřeno hlasovací právo bez poskytnutí náležitého odůvodnění. Takové rozhodnutí je podle jeho názoru nepřezkoumatelné [srov. např. nález ze dne 17. září 2007 sp. zn. IV. ÚS 1007/07 (N 145/46 SbNU 421)]. Dále odkázal na nálezy ze dne 3. září 2012 sp. zn. IV. ÚS 2372/11 (N 146/66 SbNU 219) a ze dne 26. června 2014 sp. zn. III. ÚS 1824/13 (N 132/73 SbNU 971), které se zabývají totožnou problematikou, jakož i na výše citované stanovisko sp. zn. Pl. ÚS - st. 41/15. III. Rekapitulace vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení 7. Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení. 8. Městský soud v Praze jako účastník řízení ve vyjádření k ústavní stížnosti popisuje události, jež předcházely přezkumnému jednání, které se konalo dne 29. března 2016, jakož i na ně navazující schůzi věřitelů, na níž byla přijata napadená usnesení. V této souvislosti uvádí, že o hlasovacím právu stěžovatele, jehož pohledávka dosud nebyla zjištěna, se rozhodovalo podle § 51 odst. 3 insolvenčního zákona na základě jeho vlastního návrhu ze dne 21. března 2016. Vycházeje ze stanoviska insolvenčního správce, který prohlásil, že bude pohledávku stěžovatele popírat z důvodu absolutní neplatnosti uvěrové smlouvy a z návrhu právního zástupce věřitele č. 13 Jaroslava Lískovce, aby stěžovateli nebylo hlasovací právo přiznáno, soud hlasovací právo stěžovateli nepřiznal. Vzhledem k tomu, že uvedené rozhodnutí je rozhodnutím procesním, proti němuž není odvolání přípustné, není v protokole zachyceno jeho odůvodnění, které však vyplývá z vyjádření insolvenčního správce a věřitele č. 13, s nimiž se soud ztotožnil. Pokud by stěžovatel nenavrhl rozhodování o svém hlasovacím právu, nemuselo se k němu přistupovat a mohl by hlasovat bez dalšího. 9. Insolvenční správkyně dlužníka Property Mojmírova 11, a. s., jakožto vedlejší účastnice řízení, ve vyjádření předně uvádí, že ústavní stížnost proti usnesení, jímž nebylo přiznáno hlasovací právo, není přípustná. Ústavní stížnost proti usnesení, jímž byla potvrzena volba zástupce věřitele podle § 57 odst. 3 insolvenčního zákona, považuje za nedůvodnou. Toto usnesení by mohlo mít za následek porušení ústavně zaručeného práva pouze z důvodu nesprávného postupu insolvenčního soudu, který jeho přijetí předcházel. To však ve stávajícím případě nenastalo. V této souvislosti zdůrazňuje, že v rámci přezkumného jednání dne 29. března 2016 nebyla přezkoumána pohledávka stěžovatele, a to z toho důvodu, že nebyl dodržen zákonný termín zveřejnění listů seznamu pohledávek v insolvenčním rejstříku před konáním přezkumného jednání (§ 189 odst. 3 insolvenčního zákona), když stěžovatel před tím, než byla jeho pohledávka zjištěna, změnil její výši. 10. Stěžovatel v poměrně obsáhle pojaté replice opakuje, že se insolvenční soud dopustil kvalifikovaného pochybení při rozhodování o hlasovacích právech, jak má na mysli stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS - st. 41/2015. Insolvenčnímu soudu vytýká, že nerespektoval přednostní aplikaci § 51 odst. 1 insolvenčního zákona před § 51 odst. 3 insolvenčního zákona. Vyjadřuje přesvědčení, že postupem insolvenčního soudu byl nespravedlivě znevýhodněn, přičemž až do jeho vyjádření k ústavní stížnosti netušil proč, neboť rozhodnutí soudu o nepřiznání hlasovacích práv nebylo nikterak zdůvodněno. Přitom požadavek řádného odůvodnění se podává např.