II.ÚS 2063/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2063/14 ze dne 17. 3. 2015   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Slezská univerzita v Opavě, se sídlem Na Rybníčku 626/1, Opava, zastoupené JUDr. Tomášem Hulvou, advokátem se sídlem nám. Republiky 2/1, Opava, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 28. 3. 2012, č. j. 6 C 113/2011-33, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2012, č. j. 16 Co 227/2012-86, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2014, č. j. 21 Cdo 1057/2013-138, za účasti Okresního soudu v Opavě, Krajského soudu v Ostravě a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a splňující též ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [§ 75 odst. 1 a contrario; § 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] brojí stěžovatelka proti v záhlaví citovaným rozhodnutím obecných soudů, neboť má za to, že postupem nerespektujícím čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 2 odst. 3 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny. 2. Z obsahu ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu zn. 6 C 113/2011 se podává, že Okresní soud v Opavě ústavní stížností napadeným rozsudkem k návrhu žalobkyně (PhDr. V. Lánské, Ph.D.) určil, že "výpověď z pracovního poměru ze dne 25. 5. 2011 daná stěžovatelkou žalobkyni, která jí byla doručena dne 30. 5. 2011, je neplatná". Dále pak rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Okresní soud takto rozhodoval za situace, kdy se žalobkyně svým návrhem podle ustanovení § 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, domáhala určení neplatnosti stěžovatelkou jí dané výpovědi z pracovního poměru (na dobu neurčitou) u stěžovatelky na pracovním místě odborné asistentky (lektorky francouzského jazyka) na Katedře cizích jazyků a komunikace Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné, vzniklého na základě pracovní smlouvy ze dne 28. 9. 1990 ve znění dohod o změně pracovní smlouvy ze dnů 19. 9. 1993, 17. 7. 1998 a 28. 12. 2000. 3. Subjektem, se kterým byla pracovní smlouva uzavřena, je stěžovatelka, nicméně dle ustanovení § 24 odst. 1 písm. c) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, v tehdy platném znění, právo rozhodovat jménem stěžovatelky v pracovněprávních vztazích má příslušná fakulta, resp. děkan fakulty. Dne 30. 5. 2011 byla žalobkyni doručena výpověď z pracovního poměru ze dne 25. 5. 2011, podepsaná děkanem příslušné fakulty PhDr. B. Fialou, Ph.D., a to ve smyslu ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce "pro nadbytečnost zaměstnance vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce." Pracovní poměr tak žalobkyni skončil uplynutím výpovědní doby, počínající běžet prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž jí byla výpověď doručena, tedy ke dni 31. 7. 2011. V odůvodnění výpovědi bylo žalobkyni sděleno, že "s ohledem na rozhodnutí děkana fakulty ze dne 25. 5. 2011 dochází k redukci výuky jazyků na naší shora uvedené fakultě. Vzhledem k výše uvedenému v současné době nemáme pro Vás pracovního uplatnění. Je tak dán výpovědní důvod - organizační důvody na straně zaměstnavatele - dle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce (...)." Oním, ve výpovědi citovaným, rozhodnutím děkana, bylo rozhodnutí děkana č. 1/2011 ze dne 25. 5. 2011, v němž je uvedeno, že "na základě rozhodnutí děkana SU v Opavě, OPF v Karviné dojde s účinností od 1. června 2011 dle ust. 52 písm. c) zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, k organizačním změnám v počtu akademických pracovníků katedry cizích jazyků a komunikace." 4. Žalobkyně se ve svém návrhu domáhala vyslovení neplatnosti předmětné výpovědi především pro nesplnění podmínek stanovených zákoníkem práce, neboť ve výpovědi citované rozhodnutí děkana jí v době obdržení výpovědi nebylo známo, ani jí přes její žádosti nebylo předloženo, a nebyla tedy seznámena s organizačními změnami na uvedené katedře. O jejich konkrétní podobě se vlastním přičiněním dozvěděla až dodatečně, a to až po doručení výpovědi. Samotný důvod výpovědi ("má dojít k redukci výuky jazyků"), bez bližší konkretizace a specifikace, tak žalobkyně považovala za zcela nedostačující a obsahově neurčitý. 5. Okresní soud těmto námitkám žalobkyně přisvědčil, když dospěl k závěru o neurčitosti obsahu nejen předmětné výpovědi, nýbrž i citovaného rozhodnutí děkana, na které je ve výpovědi odkazováno. "Vzhledem k tomu, že ze zmiňovaného rozhodnutí nevyplývalo, k jakým konkrétním změnám v počtu akademických pracovníků katedry cizích jazyků a komunikace má s účinností od 1. 6. 2011 dojít, tj. zda má dojít právě ke snížení počtu těchto pracovníků, a tudíž nebylo lze zjistit, jaký smysl slovní vyjádření (stěžovatelky) v tomto rozhodnutí má, bylo na (stěžovatelce), aby tvrdila veškeré okolnosti, za kterých slovní vyjádření bylo učiněno tak, aby za těchto okolností bylo mezi účastníky zřejmé, o jaký projev vůle se jedná." Dle okresního soudu tak stěžovatelka ani po poučení soudu podle ustanovení § 118a odst. 1 a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") nedostála své povinnosti konkrétně tvrdit a prokázat (ve smyslu ustanovení § 50 odst. 4 zákoníku práce), jednak "v jakém rozsahu mělo dojít ke snížení počtu zaměstnanců a jakým způsobem se měl předmětným rozhodnutím zefektivnit výkon práce u (stěžovatelky)", jednak že "tento její záměr snížit počet zaměstnanců vyučujících cizí jazyky bylo nutno realizovat právě s účinností od 1. 6. 2011, když po tomto datu již (stěžovatelka) není (nemůže být) s to žalobkyni přidělovat práci." Proto okresní soud uzavřel, že "pokud výpovědní doba měla žalobkyni uplynout ke dni 31. 7. 2011, ovšem (stěžovatelka) stanovila účinnost rozhodnutí ze dne 25. 5. 2011 již ke dni 1. 6. 2011 a nijak blíže nevymezila, k jakým konkrétním organizačním změnám a z jakých důvodů k nim má dojít, a pouze k tomu uvedla, že "měla zájem realizovat opatření směřující ke zvýšení efektivity práce mimo jiné cestou snížení stavu zaměstnanců a přerozdělení jejich pracovní činnosti, přičemž francouzský jazyk je na fakultě vyučován již pouze v minimálním rozsahu, a to v souladu s účelem organizačních změn efektivněji - prostřednictvím jiných stávajících pedagogů" nelze konstatovat, že by rozhodnutí (stěžovatelky) ze dne 25. 5. 2011 bylo příčinou nadbytečnosti žalobkyně, potažmo důvodem k výpovědi pracovního poměru žalobkyně z téhož dne" (str. 12 rozsudku). 6. Proti uvedenému rozsudku okresního soudu podala stěžovatelka odvolání, v němž výše předestřené právní závěry zpochybňovala, neboť byla toho názoru, že okresní soud je založil na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, když neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a již provedené důkazy nesprávně hodnotil. Krajský soud je nicméně v ústavní stížností napadeném rozsudku shledal nedůvodným a rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil. Dále pak rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Krajský soud tak přisvědčil názoru okresního soudu, že "předmětná výpověď z pracovního poměru byla (ve vztahu k povinnosti seznámit zaměstnance s organizačním opatřením, jež je důvodem k výpovědi z pracovního poměru) neurčitá." Stejně tak se krajský soud ztotožnil s právními závěry okresního soudu, k nimž při neurčitosti písemného pracovněprávního úkonu (zde výpovědi) a tedy obsahu projevu vůle zaměstnavatele dospěl na základě postupu podle ustanovení § 35 odst. 2 občanského zákoníku z roku 1964 (výklad podle projevené vůle toho, kdo takový právní úkon učinil) a v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 660/2009, nebo rozsudek ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1138/2009) se pokusil v daném případě objasnit, zda a za jakých okolností byla žalobkyně seznámena s rozhodnutím děkana o organizační změně ze dne 25. 5. 2011, v jehož důsledku se měla stát nadbytečnou, nicméně ani tento postup neurčitost předmětného pracovněprávního úkonu (výpovědi) neodstranil, a proto jej okresní soud dle názoru krajského soudu správně vyhodnotil jako neplatný. 7. Dovolání stěžovatelky, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 237 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť v dosavadním řízení byly nastoleny otázky zásadního právního ("všeobecného") významu "z hlediska sjednocování judikatury" a v němž i nadále zpochybňovala skutková zjištění a právní závěry okresního i krajského soudu a jeji