II.ÚS 2177/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2177/17 ze dne 28. 8. 2018 N 141/90 SbNU 301 K povinnosti soudu vypořádat se s námitkou účastníka řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka - ze dne 28. srpna 2018 sp. zn. II. ÚS 2177/17 ve věci ústavní stížnosti Mgr. Romana Vytejčka, zastoupeného Mgr. Petrou Vytejčkovou, advokátkou, se sídlem Lublaňská 1319/7, Praha 2, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 4. 2017 č. j. 27 C 194/2015-49, kterým byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit České republice 5 400 Kč s příslušenstvím jako regresní úhradu za náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníka řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 4. 2017 č. j. 27 C 194/2015-49 byl porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 4. 2017 č. j. 27 C 194/2015-49 se ruší. Odůvodnění I. Rekapitulace dosavadního průběhu řízení a ústavní stížnosti K vymožení pohledávky pravomocně přiznané rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2000 sp. zn. 32 Cm 14/99 ve výši 63 719,50 Kč byla vůči povinnému nařízena exekuce, jejímž provedením byl pověřen stěžovatel jako soudní exekutor. Od povinného byla dlužná částka vymožena dne 4. 6. 2008, nebyl však vyrozuměn příslušný katastrální úřad, který měl poznámku o nařízené exekuci z listu vlastnictví povinného vymazat. Oznámení o skončení exekuce, na jehož základě bylo možno zápis změn údajů vyznačených v katastru nemovitostí vymazat, bylo vydáno až dne 15. 10. 2013, a to soudní exekutorkou zastupující stěžovatele. Následně se povinný obrátil na Ministerstvo spravedlnosti (dále jen "ministerstvo") s nárokem na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem stěžovatele jako soudního exekutora, spočívajícím v neodblokování nemovitého majetku povinného. Nárokovaná škoda představovala náklady povinného na právní zastoupení, jehož účelem bylo odstranění předmětného zápisu změn údajů vyznačených v katastru nemovitostí. Ministerstvo povinnému mimosoudně uhradilo způsobenou škodu ve výši 5 400 Kč a poté se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") domáhalo po stěžovateli zaplacení uvedené částky jako regresní úhrady podle § 16 a násl. zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."). Obvodní soud v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobě ministerstva v plném rozsahu vyhověl a uložil stěžovateli povinnost zaplatit ministerstvu 5 400 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění napadeného rozsudku obvodní soud uvedl, že z § 69 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2009, (dále jen "exekuční řád") ve spojení s § 337h odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen "občanský soudní řád"), vyplývá, že stěžovatel byl povinen po skončení exekuce o tom vyrozumět příslušný katastrální úřad. Jelikož tak neučinil, musel se povinný domáhat odklizení záznamu v katastru nemovitostí se značným časovým odstupem a za vynaložení dalších nákladů na právní zastoupení. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatel stejně jako v řízení před obvodním soudem v ústavní stížnosti namítá, že v době, kdy byla skončena předmětná exekuce vymožením, mu zákon povinnost vyrozumívat příslušné katastrální úřady o skončení exekuce nestanovil. Podle stěžovatele obvodní soud pochybil, jestliže na daný případ aplikoval § 337h odst. 4 občanského soudního řádu, neboť uvedené ustanovení se týká pouze případů, kdy exekuce skončí zastavením, což je jiný právní institut než skončení exekuce vymožením. Stěžovatel k uvedenému poznamenává, že povinnost vyrozumět katastrální úřad o skončení exekuce i pro případy odlišné od jejího zastavení byla exekutorům uložena až novelou občanského soudního řádu v roce 2009. Dále stěžovatel obvodnímu soudu vytýká, že v jeho věci neaplikoval § 18 odst. 5 zákona č. 82/1998 Sb., podle kterého soud může regresní úhradu přiměřeně snížit zejména s přihlédnutím k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k osobním a majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila. Exekutor v této souvislosti upozorňuje, že jeho osobní a majetková situace je zcela odlišná od stavu, kdy byl soudní exekutor. Navíc pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem veřejné funkce končí spolu s jejím výkonem a vztahuje se pouze na nároky uplatněné v době trvání pojištění. Soud měl citované ustanovení podle stěžovatele aplikovat také proto, že jde o případ, kdy odpovědnost za škodu závisí na hodnocení právních otázek, které mohou připouštět odlišný výklad. Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti rovněž vyjadřuje kriticky k příslušné právní úpravě, ze které podle něj vyplývají pro osoby v jeho postavení pouze povinnosti, avšak míra jeho práv a záruk je snížena oproti osobám v obdobném postavení (soudce nebo státní zástupce). Stěžovatel dále upozorňuje na porušení rovnosti osob v přístupu ke spravedlnosti, neboť v obdobných případech, ve kterých stěžovatel vystupuje na straně poškozeného, je postupováno zcela odlišně, přičemž poukazuje na řízení o náhradě škody, ve kterých vystupuje jako žalobce. II. Vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení Ústavní soud vyzval obvodní soud jako účastníka řízení a ministerstvo jako vedlejšího účastníka řízení k vyjádření se k ústavní stížnosti. Ve vyjádření obvodního soudu ze dne 1. 8. 2018 předsedkyně senátu uvedla, že napadený rozsudek vydala soudkyně, jež je nyní u vyššího soudu, a ona sama věc neprojednávala a nerozhodovala, nebyla jí přidělena jako zákonnému soudci, tudíž se k ní nemůže věcně vyjádřit a posouzení dané ústavní stížnosti ponechává plně na Ústavním soudu. Vzhledem k tomu, že vyjádření nepřináší žádné nové skutečnosti či argumenty, které by mohly mít vliv na vlastní posouzení ústavní stížnosti, nezasílal je Ústavní soud ani stěžovateli k replice. Ministerstvo se k ústavní stížnosti nevyjádřilo. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny formální předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vzhledem k tomu, že proti napadenému rozsudku nebylo možné podat odvolání (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu), ústavní stížnost byla shledána přípustnou. IV. Posouzení ústavní stížnosti Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. V prvé řadě je nutno připomenout, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")]. Není proto primárně povolán k tomu, aby posuzoval celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí či nahrazoval hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Z hlediska postavení orgánu ochrany ústavnosti podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud oprávněn (a povinen) zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů jen tehdy, dospěje-li k závěru, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, došlo k porušení jeho základních práv [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavní soud si je vědom skutečnosti, že částku, o niž v předmětném sporu jde (5 400 Kč), lze označit i ve světle ustálené judikatury Ústavního soudu za bagatelní. Současně ale připomíná, že ani v případech, kdy se jedná o "zanedbatelné" peněžní sumy, nesmí nalézací soud opustit princip právní jistoty a zásadu předvídatelnosti práva [viz nález sp. zn. I. ÚS 3143/08 ze dne 17. 3. 2009 (N 59/52 SbNU 583)] a i v řízení o bagatelních nárocích musí dodržet principy spravedlivého procesu. Požadavkem plynoucím z nich je mimo jiné i to, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Tomu odpovídá, že porušení práva na spravedlivý proces, vycházejícího z čl. 36 odst. 1 Listiny, představuje i okolnost, že se soud nevypořádal se všemi právně relevantními námitk