Ústavní soud II.ÚS 239/25 – Podmínky obnovy

Krajský soud v Ústí nad Labem ("krajský soud") ve veřejném zasedání zamítl návrh stěžovatele na obnovu řízení ve věci sp. zn. 102 Tm 4/2022. Vrchní soud v Praze ("vrchní soud") v neveřejném zasedání zamítl stížnost proti usnesení krajského soudu.

Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých základních práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a v čl. 6 odst. 1 a v čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva").

Vzhledem k tomu, že stěžovatel v řízení ve věci samé přiznal vinu, vztahovalo se dokazování jen k výroku o trestu a náhradě škody. Obecné soudy zjišťovaly ovládací a rozpoznávací schopnosti stěžovatele a na základě znaleckých posudků uzavřely, že jeho schopnosti rozpoznat protiprávnost svého jednání a jednání ovládat byly "sníženy, nikoli však měrou forenzně podstatnou". V důsledku toho byl stěžovateli pro zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 2 a 3 písm. c) a i) trestního zákoníku a přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmnácti let ve věznici se zvýšenou ostrahou.

K návrhu na povolení obnovy řízení nechal stěžovatel vypracovat nový znalecký posudek, podle kterého byly jeho rozpoznávací schopnosti sníženy forenzně podstatnou měrou; jde podle něj o nové skutečnosti (§ 278 odst. 1 trestního řádu), které mohly vést k jinému skutkovému závěru. Stěžovatel je přesvědčen, že s ohledem na princip in dubio pro reo a v souladu s § 2 odst. 2 trestního řádu mají obecné soudy k věci přistupovat nepředpojatě a zjistit skutečný stav věci. Krajský soud však ani nevyslechl znalce a spokojil se jen s obsahem znaleckého posudku. Stěžovatel má dále za to, že napadená usnesení nejsou dostatečně odůvodněna, což je projevem libovůle; odkazuje v této souvislosti na nálezy sp. zn. III. ÚS 271/96 ze dne 6. března 1997 (N 24/7 SbNU 153) a sp. zn. IV. ÚS 2957/20 ze dne 23. března 2021 (N 60/105 SbNU 169). Z uvedených důvodů navrhuje napadená usnesení zrušit.

Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími i dalšími podklady a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ústavnosti. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ, jsou věcí obecných soudů, které musí své závěry zákonem stanoveným postupem odůvodnit. Ústavní soud do jejich rozhodovací činnosti zasáhne pouze tehdy, je-li stižena vadami, které mají za následek porušení základních práv a svobod, zejména jsou-li závěry hrubě nepřiléhavé nebo jsou projevem libovůle [nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. září 2007 (N 148/46 SbNU 471)].

Krajský soud v napadeném usnesení zrekapituloval průběh řízení ve věci samé, poukázal na znalecké posudky provedené v hlavním líčení, jejichž správnost má být novým důkazem zpochybněna, a uzavřel, že původní dokazování bylo provedeno v dostatečném rozsahu a nový posudek není způsobilý je zvrátit. Vrchní soud označil postup krajského soudu za správný a dovysvětlil nedůvodnost návrhu na obnovu řízení; uvedl, že psychické rozpoložení stěžovatele bylo v řízení detailně a do hloubky řešeno, přičemž znalci vycházeli z vlastních šetření i z pozorování stěžovatele v psychiatrické nemocnici. Nový znalecký posudek naopak vychází z omezenějších podkladů, nijak nepolemizuje s původními znaleckými posudky, a proto není způsobilý znevěrohodnit v nich vyslovené závěry. Předložený znalecký posudek nevysvětluje, v čem spatřuje vady či opomenutí předchozích znaleckých posudků, ale pouze předkládá alternativní zhodnocení míry snížení ovládacích schopností stěžovatele. S ohledem na to by ani výslech znalce nemohl vést k jinému závěru.

Z rozhodnutí ve věci samé (stěžovatel společně s mladistvým při vymítání ďábla zavraždil nezletilého) je patrné, že stěžovatel brojil proti závěru znalců již v opravných prostředcích a požadoval vypracování revizního znaleckého posudku. Návrh na obnovu řízení a předložení nového znaleckého posudku lze považovat za reakci na odůvodnění vrchního soudu, který v usnesení, jímž zamítl odvolání (sp. zn. 1 Tmo 18/2022 ze dne 10. listopadu 2022), uvedl, že zadání znaleckého posudku může učinit kterákoli strana řízení (odst. 36).

Užití mimořádného opravného prostředku - obnovy řízení - je rozděleno do dvou kroků: řízení o návrhu na povolení obnovy a následně obnovené řízení, které však "neobživne", neposoudí-li obecný soud navržené důkazy za způsobilé zvrátit předchozí pravomocné závěry. Posouzení je plně v kompetenci soudu, který se znalostí původního řízení má veškeré předpoklady prověřit, zda jde o skutečnosti nové, významné či zcela bezpředmětné. V rámci této kompetence krajský i vrchní soud srozumitelně a jednoznačně vysvětlily, proč nepovažovaly navržený důkaz za novum a návrhu na obnovu řízení nevyhověly. Srozumitelně přitom uvedly, že nebyly předloženy důkazy, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi a důkazy odůvodnit jiné rozhodnutí o vině (§ 278 trestního řádu). Posouzení tvrzené způsobilosti nových důkazů mít vliv na původní rozhodnutí je v kompetenci obecných soudů, které musí v rámci své zákonné povinnosti zohlednit vypovídací schopnost předestřených tvrzení ve vztahu k původním důkazům. Obecné soudy se touto otázkou důkladně zabývaly, postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně a srozumitelně odůvodnily. Nespokojenost stěžovatele s jejich závěry nezakládá sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti, neboť jde jen o polemiku s právními závěry obecných soudů.

Právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) zajišťuje každému, že v jeho věci bude rozhodovat nestranný a nezávislý soud podle předem stanovených pravidel a že účastník může využít všechny procesní nástroje, které mu zákon přiznává. Toto právo ani právo na spravedlivý proces (čl. 6 Úmluvy) nezaručuje a ani zaručit nemůže, že řízení bude zakončeno rozhodnutím odpovídajícím požadavkům účastníka a že jím předložené důkazy budou vyhodnoceny tak, jak očekává. Účinné prostředky k nápravě vadných rozhodnutí (čl. 13 Úmluvy) stanoví trestní řád a stěžovateli nebylo upřeno jejich užití.

Ústavní soud není povolán k tomu, aby řádně odůvodněné závěry obecných soudů jako výraz jejich nezávislé rozhodovací činnosti přehodnocoval, napadená rozhodnutí považuje za ústavně konformní, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.