II.ÚS 2426/09
Ústavní soud · 22. 9. 2009
Ústavního soudu
Jménem republiky
Nález
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 22. září 2009 sp. zn. II. ÚS 2426/09 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky - obchodní společnosti Servisní služby, s. r. o., se sídlem Kartouzská 200/4, Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2009 č. j. 23 Co 585/2008-28, jímž tento soud změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku tak, že zachoval stěžovatelčinu povinnost po zastavení exekuce zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce a uložil povinné (V. B.) nahradit soudnímu exekutorovi odměnu, a dále ve věci stěžovatelčina návrhu na přiznání nákladů za právní zastoupení v řízení před Ústavním soudem.
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2009 č. j. 23 Co 585/2008-28 bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Toto rozhodnutí se proto ruší.
Návrh stěžovatelky na přiznání nákladů za právní zastoupení v řízení před Ústavním soudem se zamítá.
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 11. 9. 2009 a doplněnou podáním ze dne 18. 9. 2009 se stěžovatelka domáhala zrušení výše uvedeného rozhodnutí, neboť měla za to, že jím bylo porušeno její základní "právo na právní jistotu".
Ústavní stížnost je přípustná [§ 75 odst. 1 a contrario zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a splňuje ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§ 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala protiústavnost napadeného rozhodnutí pro jeho rozpor s již ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu, která stanovuje, že z pohledu ústavně konformní interpretace intertemporality založené novelou exekučního řádu zákonem č. 347/2007 Sb., jakož i ústavně konformní interpretace § 89 exekučního řádu, ve znění platném do 31. 12. 2007, je protiprávní uložit při zastavení exekuce pro nedostatek majetku povinného oprávněnému povinnost k úhradě nákladů řízení, když oprávněný toto zastavení procesně nezavinil. Stěžovatelka v ústavní stížnosti odkázala na nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 314/09, sp. zn. I. ÚS 969/09 (oba viz dále) či sp. zn. I. ÚS 1851/09 (N 172/54 SbNU 181). Proto navrhla, aby Ústavní soud v záhlaví citované rozhodnutí svým nálezem zrušil. Zároveň navrhla, aby jí Ústavní soud přiznal náhradu nákladů za zastupování advokátkou v řízení před Ústavním soudem, a to v celkové výši 11 424 Kč.
K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti nevyjádřil žádný z účastníků řízení.
Podle § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud se souhlasem účastníků upustit od ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Souhlas s upuštěním od jednání byl účastníky poskytnut a od ústního jednání bylo upuštěno.
6. Z odůvodnění napadeného usnesení Ústavní soud zjistil následující skutečnosti.
K odvolání stěžovatelky (oprávněné) proti výroku II. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 9. 2008 č. j. 16 Nc 14387/2006-12, jímž okresní soud po zastavení exekuce uložil stěžovatelce povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi (JUDr. I. Švecové) náklady exekuce ve výši 4 165 Kč, Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví citovaným usnesením změnil napadené usnesení ve výroku II. tak, že zachoval povinnost stěžovatelky zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 4 165 Kč, nadto uložil povinné (V. B.) nahradit soudnímu exekutorovi odměnu ve výši 3 570 Kč. V odůvodnění mimo jiné konstatoval, že okresní soud, který rozhodoval o zastavení exekuce dne 3. 9. 2008, správně použil při rozhodnutí o náhradě nákladů exekuce § 89 exekučního řádu, ve znění zákona č. 347/2007 Sb., účinného od 1. 1. 2008, podle něhož v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinné hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný.
8. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
Ústavní soud předesílá, na což ostatně stěžovatelka v ústavní stížnosti poukázala, že shodnou problematiku v právní věci téže stěžovatelky řešil již ve svém nálezu ze dne 5. 5. 2009 sp. zn. IV. ÚS 314/09 (N 110/53 SbNU 375). V tomto nálezu Ústavní soud konstatoval porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), když dospěl k závěru, že z pohledu ústavně konformní interpretace intertemporality založené novelou exekučního řádu provedenou zákonem č. 347/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jakož i ústavně konformní interpretace § 89 exekučního řádu, ve znění platném do 31. prosince 2007, je třeba výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit podle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007. Z důvodů dále rozvedených v citovaném nálezu, jakož i v nálezech předešlých [např. nález sp. zn. III. ÚS 1226/08 ze dne 9. 10. 2008 (N 170/51 SbNU 85) či nález sp. zn. IV. ÚS 1903/07 ze dne 15. 1. 2008 (N 12/48 SbNU 127), dostupné též na http://nalus.usoud.cz] tak v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného, přičemž na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce, nelze uložit úhradu nákladů exekučního řízení oprávněnému [obdobně viz nález sp. zn. I. ÚS 969/09 ze dne 4. 6. 2009 (N 132/53 SbNU 665)].
Shora uvedené závěry se plně vztahují i na nyní projednávanou věc, Ústavní soud neshledal důvod se od závěrů citovaných v uvedeném nálezu odchýlit a v podrobnostech na ně plně odkazuje.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny. Proto podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti zčásti vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové.
Pokud jde o požadavek stěžovatelky, aby jí byly státem uhrazeny náklady za zastupování advokátkou v řízení před Ústavním soudem, Ústavní soud konstatuje, že zatím neshledal podmínky pro postup podle § 83 zákona o Ústavním soudu, a proto návrhu stěžovatelky nevyhověl.