II.ÚS 3194/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3194/18 ze dne 1. 4. 2019 N 44/93 SbNU 119 K povinnosti obecných soudů částečně zastavit exekuční řízení v případě nepřiměřené výše vymáhaných úroků z prodlení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajka) a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Klačo, zastoupeného JUDr. Jitkou Oliberiusovou, advokátkou, se sídlem Římská 104/14, Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 69 Co 214/2018-68 ze dne 12. 7. 2018 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 72 EXE 519/2013-44 ze dne 2. 5. 2018, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení a Daniela Trollera jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. 69 Co 214/2018-68 ze dne 12. 7. 2018 a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 72 EXE 519/2013-44 ze dne 2. 5. 2018 bylo porušeno základní právo stěžovatele na ochranu majetku dle čl. 11 odst. 1 a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Podle pravomocného rozsudku má stěžovatel zaplatit 25 000 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 1 % denně od 2. 5. 2009 do zaplacení. K vymožení této povinnosti je nyní vedena exekuce. Stěžovatel namítá, že je po něm v důsledku nepřiměřené a neústavní výše úroku z prodlení v současnosti požadováno "více než 900 000 Kč". Obecné soudy nevyhověly návrhu stěžovatele na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a uvedly, že nemohou přezkoumávat správnost exekučního titulu. Podle stěžovatele porušily jeho právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a ze spisu, který si vyžádal, následující skutečnosti. 2. V roce 2012 podal vedlejší účastník proti stěžovateli žalobu na zaplacení 25 000 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 1 % denně od 2. 5. 2009 do zaplacení. Podle žaloby stěžovatel s vedlejším účastníkem uzavřeli dne 22. 4. 2009 smlouvu o půjčce, v níž byl uvedený úrok z prodlení sjednán, a stěžovatel nesplnil svou povinnost půjčku vrátit do 1. 5. 2009. Obvodní soud pro Prahu 4 této žalobě dne 16. 10. 2012 zcela vyhověl rozsudkem pro zmeškání, podle něhož má stěžovatel povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi 25 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 1 % z této částky denně od 2. 5. 2009 do zaplacení. K výkonu tohoto rozsudku byla nařízena exekuce. 3. Stěžovatel navrhl zastavení exekuce jako nepřípustné pro tzv. jiný důvod podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Ve svém návrhu namítal, že úrok z prodlení ve výši 1 % denně, tedy 365 % ročně, je lichvářský, v rozporu s dobrými mravy a protiústavní, jak Ústavní soud dovodil v nálezu sp. zn. I. ÚS 728/10 ze dne 1. 7. 2010 (N 136/58 SbNU 105). Dále uváděl, že není možné vymáhat pohledávku z lichevní smlouvy, neboť taková smlouva je absolutně neplatná, jak uvádí nález sp. zn. I. ÚS 3308/16 ze dne 19. 1. 2017 (N 16/84 SbNU 181). 4. Obvodní soud pro Prahu 4 napadeným usnesením zamítl návrh stěžovatele na zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. K námitce, že "exekuční titul [...] je v rozporu s dobrými mravy", obvodní soud uvedl, že není možné v exekučním řízení přezkoumávat správnost exekučního titulu. Z hlediska souladu s dobrými mravy lze posuzovat jen "výkon práv a povinností [...] účastníků občanskoprávních vztahů, nikoli správnost rozhodnutí soudu". 5. Městský soud v Praze napadeným usnesením rozhodnutí obvodního soudu potvrdil. Uvedl, že námitky, že exekuční titul byl vydán v rozporu se zákonem, dobrými mravy i ústavními principy přiměřenosti a spravedlnosti, měl stěžovatel uplatnit v nalézacím řízení. Exekuční řízení je totiž podle městského soudu ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí. Stěžovatelovy odkazy na judikaturu podle městského soudu nejsou případné, neboť se dotčená rozhodnutí týkají posuzování věci v nalézacím, nikoliv exekučním řízení. II. Argumentace stran 6. Podle stěžovatele bylo napadenými usneseními porušeno jeho právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatel uvádí, že z původně tvrzeného dluhu 25 000 Kč je po něm nyní vyžadováno "více než 900 000 Kč". Sjednání úroku z prodlení ve výši 1 % denně, tedy 365 % ročně, považuje stěžovatel za protiústavní, "za nemravné a lichvářské". V této souvislosti odkazuje na nález sp. zn. I. ÚS 728/10 ze dne 1. 7. 2010 (N 136/58 SbNU 105), z něhož dovozuje, že je protiústavní sjednat úrok z prodlení již ve výši 0,5 % denně, tj. 182,5 % ročně. Stěžovatel namítá, že v jeho případě došlo k uzavření lichevní smlouvy, která je absolutně neplatná, a odkazuje na nález sp. zn. I. ÚS 3308/16 ze dne 19. 1. 2017 (N 16/84 SbNU 181). Podle stěžovatele tak byl exekuční titul vydán na základě absolutně neplatné smlouvy v rozporu se zákonem, s dobrými mravy a "ústavně zaručenými principy spravedlnosti a přiměřenosti". V této situaci je podle stěžovatele výkon rozhodnutí zcela nepřípustný a měl být zastaven. 7. Městský soud ve svém vyjádření navrhl, aby byla ústavní stížnost odmítnuta. Uvedl, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu a že je obsahem exekučního titulu vázán. Podle městského soudu byl stěžovatel "nečinný, liknavý a nezodpovědný" a v rozporu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt nehájil svá práva v nalézacím řízení. Nyní se dle městského soudu stěžovatel snaží přenést řešení svého nedbalého jednání na exekuční soud a žádá, aby byl překročen smysl a účel exekučního řízení. Městský soud upozorňuje, že pokud by mělo být tolerováno nedbalé počínání stěžovatele, muselo by být zasaženo do principů exekučního řízení a nově obecně vymezeno, za jakých podmínek lze takové zásahy činit. 8. Obvodní soud považuje ústavní stížnost za nedůvodnou. Obvodní soud odkázal na obsah napadených rozhodnutí a na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž exekuční soudy nemohou přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí vydaných v nalézacím řízení. Dále uvádí, že podle judikatury Nejvyššího soudu lze posuzovat z hlediska dobrých mravů pouze "výkon práv a povinností [...] účastníků občanskoprávních vztahů, nikoli správnost rozhodnutí soudu". Exekuční soud tedy nemohl rozhodnout jinak, i kdyby úroky považoval za nepřiměřené. Judikatura, na kterou stěžovatel odkázal, se podle obvodního soudu týká nalézacího řízení, nikoliv řízení exekučního. 9. Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat tato vyjádření stěžovateli k replice, neboť nepřinášejí nové argumenty nad rámec napadených rozhodnutí. Vedlejší účastník nevyužil možnosti se k ústavní stížnosti vyjádřit. III. Hodnocení Ústavního soudu 10. V projednávaném případě je proti stěžovateli vedena exekuce na základě rozsudku, podle něhož má stěžovatel zaplatit dlužnou částku 25 000 Kč a úroky z prodlení se sjednanou sazbou 1 % denně z této částky od 2. 5. 2009 do zaplacení. Stěžovatel uvádí, že kvůli výši úroků z prodlení má nyní zaplatit přes 900 000 Kč. Stěžovatel brojí v prvé řadě proti výši úroků z prodlení. Namítá však i to, že původní smlouva o úvěru měla lichevní povahu, a tudíž byla absolutně neplatná; pohledávku, která má původ v takové smlouvě, podle stěžovatele není možné vymáhat v exekuci. Z těchto důvodů by podle stěžovatele měl být výkon rozhodnutí zastaven. Obecné soudy nevyhověly návrhu stěžovatele na zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Toto ustanovení umožňuje zastavit výkon rozhodnutí jako "nepřípustný, protože je tu jiný důvod [než vymezený v písm. a) až g)], pro který rozhodnutí nelze vykonat". Obecné soudy k námitkám stěžovatele uvedly, že nemohou zkoumat věcnou správnost exekučního titulu. Tento právní názor zopakovaly i ve svých vyjádřeních. 11. Jádro stěžovatelovy argumentace a projednávaného případu se týká otázky, zda lze v exekučním řízení hodnotit přiměřenost úroku z prodlení. Ústavní soud tak nejprve posuzoval, zda a v jakých případech je možné zkoumat věcnou správnost exekučního titulu (část A). Poté zkoumal, zda nepřiměřená výše úroků je důvodem pro tento přezkum a případné zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (část B). Již v úvodu je třeba zdůraznit, že podle § 268 odst. 4 o. s. ř. je možné výkon rozhodnutí zastavit i částečně, tedy i pouze v části týkající se nepřiměřené výše úroků z prodlení. Teprve poté se zabýval Ústavní soud otázkou, zda je namístě zastavit výkon rozhodnutí zcela kvůli námitce stěžovatele, že exekuční titul přiznává plnění z absolutně neplatné lichevní smlouvy (část C). A. K možnosti přezkumu exekučního titulu 12. Ústavní soud ve své judikatuře vychází ze zásady, že "námitky vůči vadám nalézacího řízení