II.ÚS 3646/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3646/13 ze dne 3. 1. 2017 N 2/84 SbNU 35 K principu autonomie vůle subjektů soukromého práva   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a Josefa Fialy - ze dne 3. ledna 2017 sp. zn. II. ÚS 3646/13 ve věci ústavní stížnosti společnosti CODAN AGENTURA, spol. s r. o., se sídlem Provaznická 399/11, Praha 1, zastoupené Mgr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem, se sídlem Jáchymova 2, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013 č. j. 30 Cdo 2769/2013-594, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2013 č. j. 58 Co 185/2013-542 a proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2013 č. j. 30 Cdo 3765/2012-503, jimiž bylo rozhodnuto o určovací žalobě týkající se vlastnictví k nemovitostem a stěžovatelčině povinnosti vyklidit nemovitost, a ve věci ústavní stížnosti téže stěžovatelky, zastoupené Mgr. Lenkou Konvalinovou, advokátkou, se sídlem Jáchymova 2, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. srpna 2015 č. j. 21 Cdo 1987/2015-175 o odmítnutí stěžovatelčina dovolání a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2014 č. j. 16 Co 478/2014-138, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení o určení existence zástavního práva na nemovitosti, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a 1. Ing. Zdeňka Smejkala, 2. Ing. Jarmily Smejkalové, zastoupených JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem, se sídlem Křižíkova 56, Praha 8, a 3. PhDr. Terezy Smejkalové, Ph.D., jako vedlejších účastníků řízení. I. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013 č. j. 30 Cdo 3765/2012-503 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2013 č. j. 58 Co 185/2013-542 byla porušena stěžovatelčina práva zaručená ustanoveními čl. 2 odst. 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 č. j. 30 Cdo 2769/2013-594, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2013 č. j. 58 Co 185/2013-542 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013 č. j. 30 Cdo 3765/2012-503 se zrušují. III. Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2015 č. j. 21 Cdo 1987/2015-175 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2014 č. j. 16 Co 478/2014-138 se odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavními stížnostmi podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stěžovatelka žádá o zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí, neboť jimi měla být porušena ustanovení čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 90 a čl. 94 odst. 1 Ústavy, ustanovení čl. 1, čl. 36 odst. 1 a 3 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a ustanovení čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. 2. Řízení o obou ústavních stížnostech stěžovatelky byla usnesením ze dne 19. 1. 2016 č. j. II. ÚS 3646/13, IV. ÚS 3180/15-65 spojena ke společnému řízení vedenému pod sp. zn. II. ÚS 3646/13. 3. Stěžovatelka uzavřela s prvním vedlejším účastníkem - Ing. Zdeňkem Smejkalem - s vědomím druhé vedlejší účastnice dne 23. 10. 2002 "rámcovou dohodu", na jejímž základě stěžovatelka "odkoupila" od Komerční banky, a. s., pohledávku za prvními dvěma vedlejšími účastníky ve výši 188 732 eur (zajištěnou zástavním právem k nemovitosti - budově č. p. X1, postavené na pozemku parc. č. Y1, a pozemku parc. č. Y1 v katastrálním území Vršovice - dále též jen "první nemovitost") a současně došlo k uzavření kupní smlouvy, dle které stěžovatelka od prvních dvou vedlejších účastníků koupila první nemovitost za kupní cenu 176 702 eur (uhrazenou formou zápočtu) s tím, že prodávající mají po třech letech od uzavření kupní smlouvy právo zpětné koupě za kupní cenu zvýšenou o desetiprocentní roční úrok. Ještě dříve než tříletá lhůta uplynula, se ovšem první dva vedlejší účastníci, zdůrazňující, že tržní hodnota první nemovitosti v době prodeje (zhruba dvojnásobně) převyšovala ujednanou kupní cenu, obrátili s určovací žalobou na soud, neboť měli za to, že v roce 2002 uzavřená kupní smlouva (od níž posléze chtěli - již v rámci soudního řízení - i odstoupit) byla absolutně neplatná pro obcházení zákazu sjednání tzv. propadné zástavy. 4. První dva vedlejší účastníci ke dni 23. 10. 2002 provozovali hotelové zařízení (penzion Tereza), nacházející se ve dvou přilehlých budovách, tedy jak v budově na parc. č. Y1, tak v budově č. p. X2 na parc. č. Y2 (dále jen "druhá nemovitost"). V rámci svých podnikatelských aktivit se dostali do problémů ústících do uzavření předmětné kupní smlouvy poté, co v důsledku událostí 11. září 2001 a povodní v roce 2002 došlo ke ztrátě zhruba pětiny klientely. Druhou nemovitost potom první vedlejší účastník převedl darovací smlouvou ze dne 3. 12. 2002 na třetí vedlejší účastnici. 5. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 28. 11. 2006 č. j. 21 C 603/2004-115 určil, že první nemovitost je ve společném jmění prvních dvou vedlejších účastníků a stěžovatelce uložil povinnost tuto nemovitost vyklidit a předat ji prvním dvěma vedlejším účastníkům. Nalézací soud totiž došel k závěru, že předmětná kupní smlouva představovala simulovaný právní úkon, jímž měl být zastřen její skutečný účel, tedy sjednání tzv. propadné zástavy, jež je dle ustanovení § 169 písm. e) občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, v rozhodném znění, (dále jen "obč. zák.") neplatné. 6. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 19. 9. 2007 č. j. 58 Co 163/2007-198 změnil rozsudek obvodního soudu tak, že předmětnou žalobu zamítl; dospěl totiž k závěru, že stěžovatelka na základě smlouvy o postoupení předmětnými nemovitostmi již zajištěné pohledávky pouze zaujala místo věřitele po bance, a proto nemohlo jít o tzv. propadnou zástavu (mezi stěžovatelkou a prvními dvěma vedlejšími účastníky totiž nebyla uzavřena žádná smlouva o půjčce). 7. K následnému dovolání prvních dvou vedlejších účastníků nicméně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 15. 4. 2010 č. j. 30 Cdo 1177/2008-249 rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť dospěl k závěru, že řízení bylo zatíženo procesní vadou. 8. Po vrácení věci městský soud usnesením ze dne 8. 12. 2010 č. j. 58 Co 163/2007-298 zrušil rozsudek obvodního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vázán právním závěrem odvolacího soudu, že kupní smlouva ze dne 23. 10. 2002 mezi stěžovatelkou a prvními dvěma vedlejšími účastníky byla uzavřena platně, nalézací soud rozsudkem ze dne 20. 5. 2011 č. j. 21 C 603/2004-356 určovací žalobu prvních dvou vedlejších účastníků zamítl. 9. K odvolání prvních dvou vedlejších účastníků městský soud rozsudkem ze dne 28. 3. 2012 č. j. 58 Co 46/2012-431 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, na základě dovolání prvních dvou vedlejších účastníků však Nejvyšší soud v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek městského soudu zrušil, pročež odvolací soud po vrácení věci - veden závazným právním názorem dovolacího soudu, že inkriminované ujednání účastníků řízení bylo obcházením zákazu tzv. propadné zástavy - žalobě prvních dvou vedlejších účastníků ústavní stížností napadeným rozsudkem vyhověl a určil, že předmětná nemovitost je v jejich společném jmění a uložil stěžovatelce povinnost tuto nemovitost vyklidit. 10. Následné stěžovatelčino dovolání potom Nejvyšší soud rubrikovaným usnesením odmítl jako nepřípustné, jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu shledal souladným s ustálenou judikaturou. 11. V klíčovém rozsudku, jímž zavázal městský soud svým právním názorem, Nejvyšší soud uvedl, že způsobem, který si první dva vedlejší účastníci se stěžovatelkou dohodli, byla "obcházena realizace zástavního práva, neboť ve skutkových poměrech posuzované věci byly vytvořeny prostřednictvím učiněných právních úkonů takové podmínky, které přivodily stav odpovídající tzv. propadné zástavě. Došlo totiž ke změně zástavního věřitele, který namísto realizace zástavního práva přistoupil se zástavními dlužníky k uzavření kupní smlouvy, jejímž skutečným smyslem nebyl prodej předmětných nemovitostí za oboustranně sjednanou kupní cenu, nýbrž uspokojení pohledávky zástavního věřitele tím, že mu připadne zástava do vlastnictví. Takové jednání je ovšem - jak již bylo opakovaně Nejvyšším soudem zdůrazněno s ohledem na různé skutkově odlišné, leč co do účelu jednání účastníků stejně motivované případy - vždy v rozporu s účelem zástavního práva (srov. § 152 a násl. obč. zák.) a za těchto okolností uzavřené právní úkony jsou podle § 39 obč. zák. pro rozpor s účelem zákona neplatné". 12. Ústavní stížností ze dne 27. 10. 2015 (původně