II.ÚS 3688/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3688/13 ze dne 30. 9. 2014 N 179/74 SbNU 559 Nedostatek podmínky řízení a náhrada nákladů řízení v případě jeho zastavení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka - ze dne 30. září 2014 sp. zn. II. ÚS3688/13 ve věci ústavní stížnosti Mgr. Predraga Kohoutka, zastoupeného Mgr. Ladislavem Rychtářem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem Vodňanského 538/4, 169 00 Praha 6, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 2. září 2013 č. j. 15 Co 377/2013-173, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení a o vrácení soudního poplatku a kterým bylo dále rozhodnuto o nákladech řízení, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení a Okresního soudu v Táboře jako vedlejšího účastníka řízení. I. Výroky II a III usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 2. září 2013 č. j. 15 Co 377/2013-173 byla porušena základní práva stěžovatele zaručená v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 2. září 2013 č. j. 15 Co 377/2013-173 se ve výrocích II a III ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. prosince 2013, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pro posouzení důvodnosti podané ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis vedený u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 7 C 1/2013. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Honební společenstvo Radětice-Hvožďany, se sídlem Radětice, zastoupené jeho členem Mgr. Predragem Kohoutkem (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") se žalobou po žalovaných, kteří jsou členy jeho honebního výboru, domáhalo náhrady škody ve výši 56 251,20 Kč s odkazem na ustanovení § 23 odst. 5 a § 24 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o myslivosti") s tím, že v tomto řízení může zastoupit honební společenstvo kterýkoli člen, jímž stěžovatel je. Ještě před prvním jednáním vzal žalobce žalobu zpět s tvrzením, že žalovaní se dle zápisu z jednání honebního výboru ze dne 2. ledna 2013 cítí být odpovědni za škodu a společně převzali povinnost k její úhradě. Okresní soud v Táboře usnesením ze dne 30. dubna 2013 č. j. 7 C 1/2013-120 řízení v důsledku zpětvzetí žaloby zastavil (výrok pod bodem I) a žalovaným uložil, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení v částce 17 270 Kč, jelikož ke zpětvzetí důvodné žaloby došlo pro chování žalovaných (výrok pod bodem II). V souladu s § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, pak bylo rozhodnuto o vrácení části zaplaceného soudního poplatku (výrok pod bodem III). Proti tomuto usnesení podali včas odvolání všichni žalovaní. Podstatou jejich odvolání byla námitka, že za žalobce jednala osoba, která k tomu nebyla oprávněna, tedy nebyla dána jedna z podmínek řízení, a proto již z tohoto důvodu měla být žaloba odmítnuta nebo mělo být řízení zastaveno. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 2. září 2013 č. j. 15 Co 377/2013-173 bylo usnesení soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I o zastavení řízení a ve výroku pod bodem III o vrácení soudního poplatku potvrzeno (výrok pod bodem I usnesení odvolacího soudu). Ve výroku pod bodem II o nákladech řízení bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že stěžovatel je povinen nahradit žalovaným náklady řízení před soudem prvního stupně, a to: žalovanému ad 1. Ing. Josefu Svobodovi ve výši 8 906 Kč, žalovanému ad 2. Ing. Františku Vaníčkovi ve výši 7 360 Kč, žalovanému ad 3. Radku Dudovi ve výši 8 906 Kč, žalovanému ad 4. Pavlu Nohavovi ve výši 7 360 Kč a žalovanému ad 5. Vlastislavu Hovorkovi ve výši 8 906 Kč (výrok pod bodem II usnesení odvolacího soudu). Ve výroku pod bodem III usnesení odvolacího soudu byla stěžovateli uložena povinnost nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení, a to: žalovanému ad 1. ve výši 2 408 Kč, žalovanému ad 2. ve výši 1 990 Kč, žalovanému ad 3. ve výši 2 408 Kč, žalovanému ad 4. ve výši 1 990 Kč a žalovanému ad 5. ve výši 2 408 Kč. II. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že aplikace a interpretace příslušných ustanovení zákona o myslivosti, provedená Krajským soudem v Českých Budějovicích - pobočkou v Táboře v napadeném usnesení, na základě níž bylo shledáno, že v projednávaném případě není stěžovatel jakožto člen honebního společenstva oprávněn zastupovat honební společenstvo v řízení o náhradě škody proti členům honebního výboru honebního společenstva, není ústavně konformní a takováto interpretace a aplikace vybočuje z mezí ústavnosti. Napadené usnesení stěžovatel současně považuje za přepjatý formalismus, neboť interpretace soudu je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Stěžovatel je přesvědčen, že odvolací soud v tomto případě interpretoval a aplikoval příslušná ustanovení zákona o myslivosti natolik extrémně, že svým postupem zjevně vybočil z mezí ústavnosti, a zasáhl tak do práva stěžovatele na spravedlivý proces. Stěžovatel dále nesouhlasí s tím, že mu v tomto řízení byla uložena povinnost k úhradě nákladů řízení (jak před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím). Jestliže tedy krajský soud shora popsaným ústavně nonkonformním způsobem rozhodl a uložil stěžovateli povinnost zaplatit náklady řízení, zasáhl tím též do práva stěžovatele vlastnit majetek garantovaného čl. 11 odst. 1 Listiny. III. Pro posouzení důvodnosti podané ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře a Okresního soudu v Táboře. Dále si Ústavní soud vyžádal vyjádření Honebního společenstva Radětice-Hvožďany, Ing. Josefa Svobody, Ing. Františka Vaníčka, Radka Dudy, Pavla Nohavy a Vlastislava Hovorky. Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ve svém vyjádření Ústavnímu soudu doručeném dne 18. června 2014 poukázal v prvé řadě na nepřesnou interpretaci odůvodnění napadeného usnesení v podané ústavní stížnosti. Krajský soud zde neuvedl, že zákon o myslivosti upravuje pouze způsob zastupování honebního společenstva v řízení proti honebnímu starostovi a že zastupování honebního společenstva v řízení proti členům honebního výboru není zákonem výslovně upraveno. Krajský soud vyšel z ustanovení § 23 odst. 1 a 5 zákona o myslivosti, které zcela jasně upravuje zastupování honebního společenstva. Dle ustanovení § 23 odst. 1 citovaného zákona zastupuje honební společenstvo navenek honební starosta, tedy i v případě žaloby proti členům honebního výboru. Zvláštní způsob zastoupení honebního společenstva je pak logicky upraven pouze v případě žaloby proti honebnímu starostovi na náhradu škody způsobené porušením právních povinností při výkonu funkce, kde dle ustanovení § 23 odst. 5 citovaného zákona honební společenstvo zastupuje určený člen honebního výboru; pouze není-li honební výbor zvolen, může zastupovat kterýkoliv člen honebního společenstva (tato situace však na danou věc nedopadá, neboť honební výbor byl zvolen). Nelze proto podle krajského soudu souhlasit s výkladem shora uvedených ustanovení obsažených v ústavní stížnosti o možnosti zastupování honebního společenstva v řízení proti členům výboru kterýmkoliv členem honebního společenstva. Argumentuje-li stěžovatel dále tím, že v případě zvolení honebního výboru má honební výbor postavení honebního starosty, pomíjí, že tomu tak je s výjimkou práva zastupovat honební společenstvo navenek (§ 24 odst. 4 zákona o myslivosti); k zastupování honebního společenstva proti členům honebního výboru je tak stále oprávněn pouze honební starosta. Jelikož napadeným usnesením nedošlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces, krajský soud navrhl, aby podaná ústavní stížnost byla jako nedůvodná zamítnuta. Okresní soud v Táboře ve svém vyjádření Ústavnímu soudu doručeném dne 8. července 2014 uvedl, že vycházel z toho, že účastníkem řízení - žalobcem je Honební společenstvo Radětice-Hvožďany. Zda stěžovatel Mgr. Predrag Kohoutek je oprávněn za tohoto žalobce jednat a udělit advokátovi plnou moc k zastupování žalobce v řízení, soud neřešil - proto o nákladech řízení rozhodoval pouze z proce