II.ÚS 785/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 785/07 ze dne 10. 3. 2011   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké v právní věci stěžovatele JUDr. Ing. M. M., MBA, zastoupeného JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 1. 2007 č. j. 31 Nt 301/2007-5 a usnesení Policie České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitura České Budějovice, ze dne 19. 12. 2006 č. j. ČTS OKFK-5/4-2006, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Včas podanou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. 3. 2007, která i v ostatním splňovala všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to s odkazem na údajné porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v článcích 2 odst. 3, 36 odst. 1, 37 odst. 1 a 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a článku 14 odst. 1 "Paktu". Tvrdil, že současně došlo k porušení principu omezenosti státní moci zákonem zakotveného v článku 2 odst. 3 Ústavy a článku 2 odst. 2 Listiny. Z ústavní stížnosti a připojeného spisového materiálu Okresního soudu v Českých Budějovicích Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl v pořadí prvou výzvou, Policie České republiky, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, Expozitura České Budějovice (dále též "Policie ČR nebo policejní orgán"), která mu byla doručena dne 24. 5. 2006, vyzván k podání vysvětlení dle § 158 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."), ve věci podezření ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele a trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dle ustanovení § 158 odst. 1 písm. a) a § 255 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, v tehdy platném znění (dále jen "tr. z."). Podle výzvy se měl stěžovatel na příslušnou adresu dostavit dne 21. 6. 2006 s tím poučením, že při podání vysvětlení má právo na pomoc svého advokáta. Stěžovatel byl současně upozorněn, že v případě, že se bez dostatečné omluvy nedostaví, může být předveden, případně mu může být dle § 66 odst. 1tr. ř. uložena pokuta do výše 50.000,- Kč. V podání označeném jako odpověď na výzvu, které bylo předáno k poštovní přepravě dne 19. 6. 2006 a Policii ČR doručeno dle dodacího razítka dne 22. 6. 2006, stěžovatel jako člen Zastupitelstva města Český Krumlov uvedl, že dle jeho přesvědčení zastupitelstvo žádný zákon při přijímání blíže specifikovaného usnesení neporušilo, ale pouze vykonávalo svou pravomoc. Orgánům činným v trestním řízení přitom žádný zákon nesvěřuje oprávnění přezkoumávat taková rozhodnutí zastupitelstev územních samosprávných celků. Namítal, že Policie ČR svým zásahem porušuje ústavně zaručené právo na samosprávu a ve svém důsledku svým jednáním páchá trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele. Stěžovatel dovodil, že mu hrozí nebezpečí trestního stíhání a odmítl prostřednictvím tohoto dopisu dle § 158 odst. 7 tr. ř. podat v dané věci vysvětlení. Policie ČR reagovala opakovanou výzvou ze dne 21. 6. 2006, kterou stěžovatele opět vyzvala, aby se dostavil k podání vysvětlení na den 30. 6. 2006. Usnesením ze dne 23. 6. 2006 č. j. ČTS OKFK-5/4-2006 byla Policií ČR stěžovateli podle § 66 odst. 1 udělena pořádková pokuta ve výši 10.000,- Kč s tím, že se k řádné výzvě k podání vysvětlení úmyslně nedostavil a svoji neúčast řádně a včas neomluvil, ač byl poučen o následcích neuposlechnutí výzvy, jichž si jako právník byl sám dobře vědom. Stěžovatel napadl uvedené rozhodnutí Policie ČR stížností u Okresního soudu v Českých Budějovicích, který svým usnesením ze dne 7. 9. 2006 č. j. 5 Nt 840/2006-6 rozhodnutí zrušil a Policii ČR uložil, aby ve věci znovu jednala a rozhodla. Soud dal v podstatě za pravdu námitkám stěžovatele a dospěl k závěru, že podání stěžovatele ze dne 19. 6. 2006 muselo být doručeno dříve než 22. 6. 2006 a je třeba ho považovat za řádnou omluvu. I kdyby však omluva stěžovatele skutečně došla až v uváděné datum, nezakládá to ihned důvod pro uložení pořádkové pokuty. Soud v usnesení vyslovil právní názor, že v zásadě není nutné sankcionovat takové jednání osoby předvolávané k podání vysvětlení, jestliže se tato osoba k tomuto úkonu nedostaví a důvody, pro které tohoto práva (myšleno práva odepřít podání vysvětlení dle § 158 odst. 7 tr. ř.) využila, uvede ve svém písemném vyjádření, které zašle policejnímu orgánu a toto se stane obsahem spisového materiálu. Soud uvedl, že bude na Policii ČR, aby se náležitě zabývala důvody odmítnutí vysvětlení a tyto zhodnotila. Teprve poté bude možné zvážit, zda stěžovatel neoprávněně odepřel podat vysvětlení. Policie ČR po zrušení svého předchozího rozhodnutí o pořádkové pokutě znovu jednala a usnesením ze dne 19. 12. 2006 č. j. ČTS OKFK-5/4-2006 opětovně udělila stěžovateli pořádkovou pokutu ve výši 10.000,- Kč. V odůvodnění rozhodnutí, které bylo napadeno nyní projednávanou ústavní stížností, policejní orgán mimo jiné dospěl k závěru, že nemůže být důvodem a tedy ani řádnou omluvou ve smyslu § 66 odst. 1 tr. ř. písemné, případně telefonické, prohlášení předvolané osoby o využití práva nevypovídat, neboť se nejedná o okolnost, která by neumožňovala či přímo bránila dostavit se k předvolávajícímu orgánu činnému v trestním řízení. Písemné prohlášení o využití práva nevypovídat je uplatněním práva, které však může být uplatněno až poté, co byla osoba poučena dle svého procesního postavení. Na základě odkazu na publikovanou judikaturu uvedl, že dosud nebyla zpochybněna povinnost svědka dostavit se na základě výzvy před orgán činný v trestním řízení, pokud zde nejsou důvody, které by osobě bránily vůbec se dostavit. Dosavadní rozhodování soudů se pouze zabývalo okolnostmi, které mohou být považovány za řádnou omluvu pro případ nedostavení se. V odůvodnění rozhodnutí policejní orgán poukázal na skutečnost, že stejně tak v hlavním líčení před soudem nemůže být výslovně nahrazen výslech svědka jeho písemným sdělení adresovaným orgánům činným v trestním řízení. Takové sdělení je listinným důkazem, ze kterého lze zjišťovat jen některé okolnosti potřebné pro řízení, nikoliv však pro skutková zjištění. Ačkoli pro orgány Policie ČR neplatí zásada ústnosti, nelze ani v této fázi přípravného řízení vést s osobami podezřelých, svědky či obviněnými korespondenční řízení, a to ani pokud by tyto osoby využily svého práva nevypovídat, neboť využití tohoto práva předchází procesní poučení ústně do protokolu a rovněž by tím bylo znemožněno ověření totožnosti osoby dovolávající se práva nevypovídat. V případě svědků a obviněných by bylo možno uvažovat dokonce i o krácení práva obviněného nebo spoluobviněného na obhajobu, v případě, že by se obhájce chtěl účastnit výslechu svědka nebo spoluobviněného. Pokud by stěžovatel po řádném poučení pro upřesnění svých důvodů odkázal na písemné vyjádření, které by předal při podání vysvětlení, musel by orgán Policie ČR takový postup (s odkazem na judikaturu Ústavního soudu) akceptovat. Takový postup však stěžovatel nezvolil a bez řádné omluvy se nedostavil. Proti usnesení Policie ČR ze dne 19. 12. 2006 o udělení pořádkové pokuty podal stěžovatel v dané věci svoji v pořadí druhou stížnost k Okresnímu soudu v Českých Budějovicích. Namítal, že na rozdíl od Policie ČR, která za primární považuje povinnost dostavit se na výzvu k podání vysvětlení, je toho názoru, že primární je právo odepřít výpověď. Stěžovatel vyjádřil své přesvědčení, že povinnost svědka, obviněného nebo osoby podávající vysvětlení dostavit se na základě výzvy před orgán činný v trestním řízení, nebyla a ani nemohla být nikdy vyslovena, protože by to odporovalo článku 40 odst. 2 Listiny. Stěžovatel označil názor, že právo odepřít výpověď je podmíněno poučením ze strany policejního orgánu, za velmi pozoruhodný a způsob uvažování Policie ČR označil za důkaz naprostého právního bezvědomí. Uvedl, že Policie ČR by se měla smířit s tím, že jistá práva mají též adresáti jejích úkonů a mezi tato práva patří též odmítnutí vysvětlovat a obhajovat vlastní nevinu. Namítl, že jako vedoucí právního útvaru dvou velkých strojírenských firem, předseda představenstva dvou akciových společností, jednatel dvou společností s ručením omezeným, daňový poradce vykonávající samostatnou výdělečnou činnost a dříve zastupitel, nyní radní města Český Krumlov nemá čas na obhajování své činnosti ve veřejných funkcích před policejními komisaři. Stěžovatel ve stí