II.ÚS 99/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 99/07 ze dne 7. 10. 2008 N 165/51 SbNU 43 Odpovědnost za nečinnost státního orgánu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 7. října 2008 sp. zn. II. ÚS 99/07 ve věci ústavní stížnosti Ing. K. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2006 č. j. 8 Co 641/2006-178, jímž bylo rozhodnuto o stěžovatelově odvolání ve věci náhrady škody z titulu nečinnosti pozemkového úřadu tak, že byl zrušen rozsudek okresního soudu a jako věcně příslušný soud v prvním stupni byl označen krajský soud, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení. Výrok I. Postupem porušujícím čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2006 č. j. 8 Co 641/2006-178 porušena základní práva stěžovatele garantovaná čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Toto rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 10. 1. 2007 a doplněnou podáním ze dne 22. 1. 2007, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozhodnutí (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a splňující ostatní náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí, neboť měl za to, že jím krajský soud porušil jeho právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítané porušení svého práva na spravedlivý proces spatřoval zejména v tom, že krajský soud při posouzení otázky věcné příslušnosti v napadeném usnesení nepostupoval správně, neboť podle § 9 odst. 3 o. s. ř. spory z dalších, v ustanovení § 9 odst. 3 neuvedených obchodně závazkových vztahů včetně sporů o náhradu škody náleží do věcné příslušnosti krajských soudů, je-li splněna podmínka, že jde o spory vzniklé mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti a že nejde o spory uvedené ve výjimce pod písmenem r) body 1 až 6. Dále uvedl, že podnikatelem je ve smyslu zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, každá fyzická nebo právnická osoba, která oprávněně podniká tím, že vykonává soustavně a samostatně podnikatelskou činnost vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku [zde odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 140/99 ze dne 8. 7. 1999 (N 101/15 SbNU 39)]. Avšak zařazení pozemkových úřadů do státní správy vylučovalo a vylučuje, aby pozemkový úřad mohl být považován za podnikatele, a výkon jeho správní činnosti při provádění a organizování pozemkových úprav stanovený normami veřejného práva nelze považovat za podnikatelskou činnost. Do 31. 12. 2002 byly pozemkové úřady podle zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů, samostatnými referáty okresních úřadů určenými pro výkon činností uvedených v § 12 tohoto zákona. Zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, pak zřídil pozemkové úřady jako organizační složky Ministerstva zemědělství, které jako správní úřady vykonávají činnosti uvedené v § 20 zákona č. 139/2002 Sb. Kogentní normy veřejného práva (zákon č. 284/1991 Sb. a zákon č. 139/2002 Sb.) upravující výkon činností pozemkového úřadu vylučují závěr, aby pozemkový úřad mohl být pokládán za podnikatele a jeho činnost za podnikání. Jestliže předmětem řízení je nárok podnikatele na náhradu škody způsobené mu nesprávným úředním postupem pozemkového úřadu, za kterou odpovídá stát podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), není splněna podmínka věcné příslušnosti krajského soudu podle § 9 odst. 3 o. s. ř., poněvadž nejde o spor mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. K takovému závěru dospěl i Krajský obchodního soud v Ostravě v usnesení ze dne 17. 8. 2000 č. j. 11 Cm 208/2000-10, kterým vyslovil svoji věcnou nepříslušnost pro nesplnění podmínek věcné příslušnosti dle § 9 odst. 3 a 4 o. s. ř. a které krajský soud v napadeném usnesení nerespektoval. 3. Stěžovatel proto vyjádřil přesvědčení, že krajský soud v napadeném usnesení porušil svým postupem nejen procesní normy, které mají kogentní povahu, ale též ústavní princip spočívající v povinnosti neohrožovat důvěru osob v akty veřejné moci a princip respektování pravomocných rozhodnutí, a v konečném důsledku tak zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces, když napadené usnesení krajského soudu nebylo řádným a vyčerpávajícím způsobem odůvodněno. Stěžovatel v této souvislosti odkázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 647/02 ze dne 27. 8. 2004 (N 120/34 SbNU 245), I. ÚS 60/01 ze dne 28. 8. 2001 (N 127/23 SbNU 227) či I. ÚS 336/2000 ze dne 22. 5. 2002 (N 61/26 SbNU 143). Proto s ohledem na výše uvedené navrhl, aby Ústavní soud v záhlaví citované rozhodnutí svým nálezem zrušil. 4. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil Krajský soud v Ostravě, zastoupený JUDr. Čestmírem Matějem, přičemž ve svém podání pouze odkázal na odůvodnění napadeného usnesení a argumentaci tam uvedenou. 5. Podle § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud se souhlasem účastníků upustit od ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Účastníci souhlas poskytli a od ústního jednání bylo upuštěno. II. 6. Ústavní soud si k posouzení námitek a tvrzení stěžovatele a účastníka řízení rovněž vyžádal spis Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 18 Cm 9/2007 a v něm založený spis sp. zn. 10 C 170/2003, z něhož zjistil následující skutečnosti. 7. Žalobou podanou u Okresního soudu ve Vsetíně dne 19. 6. 2003 proti České republice - Ministerstvu zemědělství stěžovatel uplatňoval nárok na náhradu škody v celkové výši 841 000 Kč se 7,5% úrokem z prodlení od 16. 12. 2001 do zaplacení, spočívající ve ztrátě na zisku způsobené mu nesprávným úředním postupem [§ 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)], a to nečinností pozemkového úřadu ve Vsetíně jako správního úřadu [§ 19 odst. 1 písm. a) zákona č. 139/2002 Sb.]. V důsledku tvrzené nečinnosti pozemkového úřadu, který od roku 1999 nekonal činnosti, které mu při organizování pozemkových úprav ukládá § 12 zákona č. 284/1991 Sb. a od ledna 2003 nově § 20 zákona č. 139/2002 Sb., nemohl stěžovatel jako zhotovitel splnit závazek ze smlouvy o dílo ze dne 23. 11. 1998 (č. 16/98 - dále jen "smlouva") uzavřené s Okresním úřadem Vsetín - Okresním pozemkovým úřadem jako objednatelem, tzn. dokončit návrh komplexní pozemkové úpravy v katastrálním území Valašské Příkazy (projekčně návrhové a geodetické práce) a dosáhnout odměny za jeho vypracování. Stěžovatel v odstavci I. žaloby přesně označil, které činnosti měl pozemkový úřad konat podle výše citovaných zákonů (např. určení opatrovníka, určení obvodu pozemkové úpravy, vyjádření ke změnám průběhu katastrálních hranic či ocenění nároku vlastníků aj.) a které byly nezbytnými pro vyhotovení návrhu pozemkové úpravy. Dále odkázal na pravomocný rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2003 sp. zn. 63 C 48/2000 (viz níže bod 11), v němž soud konstatoval u pozemkového úřadu nečinnost a vědomé zanedbání potřebné součinnosti k dokončení předmětu plnění smlouvy. 8. Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 29. 4. 2005 č. j. 10 C 170/2003-99 žalobu stěžovatele zamítl jako nedůvodnou, jelikož dospěl k závěru, že stěžovateli nečinností České republiky - Ministerstva zemědělství žádná škoda nevznikla. Okresní soud po provedeném dokazování vzal za prokázané, že skutečně došlo k uzavření předmětné smlouvy, jejíž předmět plnění a závazky obou stran byly rozvrženy do pěti etap. Cena předmětu plnění byla sjednána ve výši 2 452 650 Kč, počátek zahájení prací na listopad 1998 a ukončení bylo dohodnuto na prosinec 1999. Dále, že v bodě V. se účastníci dohodli, že v případě, že vznikne prodlení v průběhu správního řízení o pozemkových úpravách nebo prodlení nedodáním podkladů objednatelem, se lhůta ukončení prací prodlužuje o dobu trvání prodlení objednatele. Soud svůj závěr o neexistenci škody stěžovatele způsobené mu nesprávným úředním postupem (nečinností) pozemkového úřadu opřel o interpretaci § 13 zákona č. 82/1998 Sb., kterou dovodil, že "škoda tedy musí být způs