III.ÚS 1403/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1403/12 ze dne 26. 7. 2012   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Jiřího Muchy o ústavní stížnosti stěžovatele F. S., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Ortmanem, advokátem v Hořovicích, Husovo nám. 65/2, proti usnesení Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 19. března 2012 č. j. ZT 65/2012-52, usnesení Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru závažné hospodářské trestné činnosti, ze dne 21. února 2012 č. j. OKFK-247-32/TČ-2011-200231, usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 21. listopadu 2011 č. j. 1 VZN 2614/2011-11 a ze dne 11. ledna 2012 č. j. 1 VZN 2614/2011-24 a usnesení Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 18. ledna 2012 č. j. KZN 862/2012-10, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Ústavní stížností ze dne 13. 4. 2012 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení shora označených rozhodnutí, přičemž tvrdil, že postup policejního orgánu a okresního státního zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-západ odporuje čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, resp. požadavkům na spravedlivý proces. Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil následující skutečnosti: napadeným usnesením okresního státního zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 19. března 2012 č. j. ZT 65/2012-52 byla podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu (dále jen "tr. ř.") jako nedůvodná zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování (SKPV), Odboru závažné hospodářské trestné činnosti, ze dne 21. února 2012 č. j. OKFK-247-32/TČ-2011-200231, kterým bylo zahájeno podle § 160 odst. 1 tr. ř. trestní stíhání stěžovatele pro trestné činy podle § 255 odst. 1 a 3 a § 158 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a) a c) trestního zákona, neboť stěžovatel v pozici náměstka ministra spravedlnosti měl spolu s PhDr. L. K., generálním ředitelem Vězeňské služby České republiky, nehospodárně, v rozporu se svými zákonnými povinnostmi investovat finanční prostředky státního rozpočtu, a to v souvislosti s koupí objektu Vidnava pro potřeby zřízení Ústavu zabezpečovací detence. Napadeným usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "VSZ v Praze") ze dne 21. listopadu 2011 č. j. 1 VZN 2614/2011-11 bylo podle § 12a odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"), a § 25 tr. ř. per analogiam rozhodnuto, že se stěžovatelova trestní věc, vedená pod sp. zn. 3 ZN 4161/2011, odnímá Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 2 (dále jen "OSZ pro Prahu 2"), a že se přikazuje k dalšímu řízení Okresnímu státnímu zastupitelství Praha-západ (dále jen "OSZ Praha-západ"). Napadeným usnesením státního zástupce VSZ v Praze ze dne 11. ledna 2012 č. j. 1 VZN 2614/2011-24 bylo podle § 25 tr. ř. per analogiam - a to za účelem vydání rozhodnutí ve smyslu § 71 odst. 4 zákona č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů (dále jen "zákon o GIBS"), ve spojení s čl. II vyhlášky č. 462/2011 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto, že se daná trestní věc k dalšímu výkonu dozoru v přípravném řízení podle § 10 odst. 1 vyhlášky č. 23/1994 Sb. odnímá Městskému státnímu zastupitelství v Praze (dále jen "MSZ v Praze") a že se přikazuje Krajskému státnímu zastupitelství v Praze (dále jen "KSZ v Praze"), avšak s tím, že pokud policejním orgánem, který bude pokračovat v trestním řízení v dané věci, nebude Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), ale příslušný útvar Policie České republiky, SKPV, zůstává rozhodnutí citované v předchozím odstavci (tj. o přikázání věci k výkonu dozoru OSZ Praha-západ) nedotčeno. Ústavní soud si dále vyžádal opis usnesení krajského státního zástupce KSZ v Praze ze dne 18. ledna 2012 č. j. KZN 862/2012-10, z něhož zjistil, že uvedené státní zastupitelství k návrhu OSZ Praha-západ rozhodlo tak, že podle § 157 odst. 2 písm. b) tr. ř. per analogiam s přihlédnutím k ustanovení § 71 odst. 4 zákona o GIBS ve spojení s čl. II vyhlášky č. 462/2011 Sb. se daná trestní věc přikazuje i nadále ke konání úkonů trestního řízení policejnímu orgánu Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV. II. Jde-li o rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení stran zahájení trestního stíhání, stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že povinností těchto orgánů je zjistit skutkový stav, o němž nejsou žádné pochybnosti, a že v usnesení o zahájení trestního stíhání musí být jasně formulována otázka zavinění, aby "byl přesně formulován úmysl, je-li předpokladem tvrzeného trestného činu, aby popsaný děj vymezil i pohnutku pachatele trestného činu, tak aby se jí doložil samotný úmysl". Z judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu má plynout, že dané usnesení je důležitým úkonem, rozhodujícím pro totožnost skutku, přičemž popisem tvrzené trestné činnosti jsou dány limity pro vlastní dokazování a určení toho, z čeho je obviněný viněn. Musí v něm být tvrzeny takové skutečnosti, které odpovídají všem zákonným znakům trestného činu, resp. musí v něm být uvedeno, v jakých konkrétních skutečnostech je spatřováno naplnění všech znaků daného trestného činu. Pokud v něm policejní orgán ignoroval subjektivní stránku trestného činu, potom dané usnesení postrádá podstatnou náležitost ve smyslu § 160 odst. 1 tr. ř. Dle stěžovatele bez přesného popisu skutku, bez uvedení pohnutky (motivu) a jasného uvedení míry zavinění a bez přesné identifikace výše tvrzené škody není obhajoba možná, přičemž uvedené nedostatky vedou k narušení jeho práva na obhajobu a spravedlivý proces. Stěžovatel policejnímu orgánu současně vytýká nejasně popsaný skutkový děj a v této souvislosti cituje z usnesení o zahájení trestního stíhání, načež vyvozuje, že toto rozhodnutí je založeno na spekulacích, což se týká konstatování o nevhodnosti předmětného objektu i výši způsobené škody, přičemž v tomto ohledu prý není v trestním spise založen žádný důkaz. Současně namítá, že objekt byl zakoupen za cenu stanovenou znaleckým posudkem, je ve vlastnictví státu, nikdo jej nezcizil a je zachován ve stavu, v jakém byl zakoupen. Přesto však policejní orgán tvrdí, že škoda je rovna kupní ceně. Stěžovatel dále (v podstatě) opakuje, že nebyly splněny podmínky § 160 odst. 1 tr. ř., s tím, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele, neboť není doložena existence škody a absentuje také úmyslné zavinění. Upozorňuje přitom na usnesení Vlády České republiky ze dne 19. 1. 2005, kterým bylo uloženo ministru spravedlnosti předložit návrh zákona o výkonu zabezpečovací detence, a na to, že i další vlády projednávaly realizaci detenčního ústavu a že jednal v intencích daného zákona i předmětného vládního usnesení. Že by mohlo jít o zneužití pravomoci, pokládá stěžovatel v uvedeném kontextu za absurdní, přičemž odmítá, aby zásada legality, oficiality a obžalovací, jimiž je ovládáno trestní řízení, byla zneužita k šikanózním postupům. Stěžovatel poukazuje i na skutečnost, že "dozorový" státní zástupce měl jen jeden pracovní den na to, aby se mohl seznámit se spisovým materiálem. V další části ústavní stížnosti stěžovatel napadl způsob, jakým bylo rozhodnuto o odnětí a přikázání věci. V prvé řadě - s odkazem na § 12a odst. 2 zákona o státním zastupitelství - namítá, že o odnětí věci OSZ pro Prahu 2 a jejímu přikázání OSZ Praha-západ mělo rozhodnout MSZ v Praze, resp. že měl rozhodnout jiný státní zástupce téhož zastupitelství, neboť státní zástupce MSZ v Praze JUDr. Luboš Pětník, jenž rozhodl o svém vyloučení podle § 31 odst. 1 tr. ř. usnesením ze dne 10. 11. 2011 č. j. 3 KZN 1428/2011-5, nebyl vedoucí státní zástupce. Nebyla tak dána pravomoc VSZ v Praze rozhodnout o předmětném odnětí a přikázání věci, navíc věc měla být přikázána jinému státnímu zastupitelství v obvodu MSZ v Praze. Stěžovatel současně odmítá jednak argument VSZ v Praze, že stejně jako JUDr. Luboš Pětník jsou vyloučeni i další dva státní zástupci MSZ v Praze, a to s tvrzením, že předpokladem pro odnětí a přikázání věci je předchozí usnesení státního zástupce o vyloučení ve smyslu § 31 odst. 1 tr. ř. a takové usnesení ve spise není obsaženo a není ani zmiňováno, jednak brojí proti analogickému použití § 25 tr. ř., přičemž argumentuje tak, že zákon o státním zastupitelství má vlastní úpravu postupu při vyloučení státních zástupců. Nesouhlasí ani s argumentem, že js