III.ÚS 1544/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1544/16 ze dne 20. 11. 2018 N 186/91 SbNU 303 K povinnosti náležitého odůvodnění soudního rozhodnutí   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka - ze dne 20. listopadu 2018 sp. zn. III. ÚS 1544/16 ve věci ústavní stížnosti UNISOF ES, spol. s r. o., se sídlem Alšovice 1, Pěnčín, zastoupené Mgr. JUDr. Jaroslavem Grincem, Ph.D., advokátem, se sídlem Mikovcova 10/476, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. března 2016 č. j. 32 Cdo 4520/2015-338 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. června 2015 č. j. 8 Cmo 318/2014-292 o zaplacení kupní ceny automobilu, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení a MARQVEL, s. r. o., se sídlem Husova 22, Český Dub, zastoupené Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem, se sídlem Moskevská 637/6, Liberec, jako vedlejší účastnice řízení. I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. března 2016 č. j. 32 Cdo 4520/2015-338 a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. června 2015 č. j. 8 Cmo 318/2014-292 bylo porušeno stěžovatelčino právo zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. března 2016 č. j. 32 Cdo 4520/2015-338 a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. června 2015 č. j. 8 Cmo 318/2014-292 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stěžovatelka žádá o zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi byly porušeny čl. 1 a čl. 2 odst. 4 Ústavy, čl. 2 odst. 3, čl. 11, čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z vyžádaného spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud") sp. zn. 38 Cm 54/2011 se podává, že vedlejší účastnice se na stěžovatelce žalobou domáhala zaplacení částky 1 633 500 Kč s příslušenstvím, představující kupní cenu automobilu dohodnutou v kupní smlouvě uzavřené dne 12. 2. 2007 mezi obchodní společností PALAS GRAND, s. r. o., (dále jen "PALAS") jako prodávající a stěžovatelkou jako kupující, neboť kupní cenu stěžovatelka prodávající nezaplatila, přičemž smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 4. 8. 2009 uzavřenou mezi vedlejší účastnicí jako postupníkem a PALAS jako postupitelem byl nárok na zaplacení kupní ceny postoupen vedlejší účastnici. 3. Krajský soud rozsudkem ze dne 9. 6. 2014 č. j. 38 Cm 54/2011-241, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 6. 2014, žalobu vedlejší účastnice zamítl, neboť dospěl k závěru, že PALAS nemohla vedlejší účastnici předmětnou pohledávku platně postoupit, jelikož daná pohledávka zanikla tím, že stěžovatelka na základě dohody mezi PALAS a obchodní společností CAC LEASING, a. s., (dále jen "CAC"), jež pro PALAS zajišťovala provozní financování, zaplatila kupní cenu vozidla přímo CAC. 4. K odvolání vedlejší účastnice Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") shora označeným rozsudkem změnil výrok rozsudku krajského soudu ve věci samé tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vrchní soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že součástí kupní smlouvy ze dne 12. 2. 2007 je rovněž ujednání, podle kterého veškeré změny smlouvy, případná vedlejší ujednání či přísliby je nutné uzavřít písemně formou dodatku ke smlouvě pod sankcí neplatnosti. Z bodu 3 písm. h) a i) všeobecných obchodních podmínek PALAS, jež jsou součástí této kupní smlouvy, se pak podává, že, není-li sjednáno jinak, v den podpisu objednávky je zaplacena kauce na kupní cenu ve výši nejméně 10 % z ceny automobilu a zbývající část kupní ceny uhradí kupující prodávajícímu v den předání vozidla při podpisu předávacího protokolu nebo kupující prokáže, že zbývající část kupní ceny prodávajícímu zaplatil bezhotovostně. 5. Vrchní soud přitom dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by stranami kupní smlouvy bylo písemně změněno ujednání o splatnosti kupní ceny a způsobu jejího placení, ani to, že by příslušná ustanovení kupní smlouvy či všeobecných obchodních podmínek PALAS byla změněna ústní dohodou stran kupní smlouvy. Na povinnost zaplatit kupní cenu způsobem uvedeným v kupní smlouvě tak podle vrchního soudu nemohla mít vliv ani případná ujednání mezi PALAS a třetími osobami - CAC, dovozcem automobilů, výrobcem či jinými osobami, neboť tyto dohody se nepromítly do vztahu stěžovatelky a PALAS. Stěžovatelka proto podle mínění vrchního soudu nesplnila svoji smluvní povinnost zaplatit PALAS kupní cenu automobilu tím, že ji zaplatila CAC. 6. Následné stěžovatelčino dovolání Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl; dospěl totiž k závěru, že v části směřující proti měnícímu meritornímu výroku dovolání není přípustné (neboť na stěžovatelkou uvedené právní otázce rozhodnutí vrchního soudu nezávisí) a že v části směřující proti nákladovému výroku trpí vadami. II. Argumentace stěžovatelky a vyjádření účastníků řízení 7. Stěžovatelka, přibližující nejprve detailně skutkové okolnosti dané věci (včetně personální provázanosti vedlejší účastnice a její právní předchůdkyně), v ústavní stížnosti zdůrazňuje, že podstata posuzované věci spočívá ve změně platebního místa postupem podle § 516 odst. 1 občanského zákoníku, platného do 31. 12. 2013, ke které došlo z podnětu právní předchůdkyně vedlejší účastnice (tedy PALAS) u všech osmi kupujících, jež si v inkriminované době u PALAS objednali vůz tovární značky BMW, přičemž k této změně došlo v důsledku vypovězení (pro ztrátu důvěry) dealerské smlouvy k 31. 3. 2007, což mělo za následek skutečnost, že právní předchůdkyně vedlejší účastnice ztratila možnost prodávat nová vozidla značky BMW jako jejich autorizovaný prodejce. Stěžovatelka proto zdůrazňuje, že zaplatit kupní cenu na účet CAC bylo jedinou možností jak - za daných skutkových okolností - řádně realizovat předmětnou kupní smlouvu. Stěžovatelka je přitom přesvědčena, že z provedených důkazů jasně vyplývá, že došlo k písemné dohodě o změně platebního místa, což následně i všichni účastníci dohody respektovali, neboť jiné "schéma prodeje" nebylo možné. Podle mínění stěžovatelky je proto nepochybné, že zaplacením celé kupní ceny na účet CAC došlo k zániku inkriminované pohledávky jejím řádným splněním podle § 324 odst. 1 obchodního zákoníku. V této souvislosti přitom stěžovatelka zdůrazňuje, že PALAS jako prodávající k popsanému schématu (tedy k faktické změně platebního místa) nikdy neuplatnila žádné výhrady. Z uvedených důvodů je stěžovatelka přesvědčena, že napadený rozsudek vrchního soudu nemá potřebnou oporu v provedených důkazech. Za užití ustanovení § 265 a 266 obchodního zákoníku a § 40 odst. 4 ve spojení s § 40a věty druhé občanského zákoníku, platného do 31. 12. 2013, proto podle názoru stěžovatelky měla být žaloba vedlejší účastnice zamítnuta, tak jak se to ostatně stalo v jiných obdobných věcech, o nichž je stěžovatelce známo. 8. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 20. 5. 2016 stěžovatelka poukázala na význam § 13 občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, a zdůraznila, že napadená rozhodnutí - na rozdíl od jiných soudních rozhodnutí v obdobných věcech - jsou založena na formalistickém přístupu k posouzení neplatnosti právního jednání z důvodu tvrzeného nedostatku písemné formy, čímž rovněž došlo k popření principu autonomie vůle. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 11. 11. 2017 potom stěžovatelka poukázala na skutečnost, že napadený rozsudek vrchního soudu je nevykonatelný, neboť v jeho I. výroku absentuje lhůta k plnění. 9. Ve značně obsáhlém doplnění ústavní stížnosti ze dne 11. 12. 2017 stěžovatelka nejprve zdůraznila, že vrchní soud, jenž se patrně nedostatečně seznámil s obsahem spisového materiálu, rozhodl toliko na základě doslovného výkladu § 272 odst. 2 obchodního zákoníku, přestože řada v té době publikovaných nálezů Ústavního soudu [stěžovatelka odkazuje např. na nález ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98 (N 98/15 SbNU 17) a na nález ze dne 12. 5. 2004 sp. zn. I. ÚS 167/04 (N 70/33 SbNU 197)] připouštěla v odůvodněných případech i ústní změnu písemné smlouvy. Současně zdůrazňuje, že podle § 273 odst. 3 obchodního zákoníku mají přednost ujednání ve smlouvě před zněním všeobecných obchodních podmínek, přičemž v dané smlouvě bylo výslovně uvedeno, že celá kupní cena musí být uhrazena před odběrem (předáním) vozu. Z provedených důkazů podle názoru stěžovatelky jasně vyplývá, že celá obchodní transakce proběhla striktně podle třístranné dohody mezi výrobcem, prodejcem a poskytovatelem financování - tedy mezi akciovou společností BMW AG, PALAS a CAC. Předmětnou žalobu proto považuje stěžovatelka za zj