Úřední zdrojee-Sbírka · nsoud.cz · nssoud.cz · nalus.usoud.cz · justice.cz · EUR-Lexdatabáze aktualizována 7. 10. 2026Jak ověřujeme data
Europaius
USNESENÍ

Ústavní soud III.ÚS 1781/21

Ústavní soud · 15. 7. 2021

Shrnutí rozhodnutí

Řízení: Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2021.

O co šlo: Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, resp. právo na účinnou právní ochranu podle …

Výsledek: Ústavní stížnost se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval – podání nebylo přípustné.)

Význam: Rozhodnutí ukazuje, kdy takové podání není přípustné a soud se věcí nezabývá.

Shrnutí je sestavené z textu rozhodnutí. Rozhodující je plné znění níže.

Aplikovaná ustanovení

4
§ 79
Zákon o Ústavním soudu

Související právní otázky

2

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti obchodní společnosti B. D. Q. s. r. o., sídlem Fáblovka 404, Pardubice, zastoupené JUDr. Janem Veselým, advokátem, sídlem Loutkářská 2416/2f, Praha 6 - Břevnov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2021 sp. zn. 29 NSČR 54/2020-A-28, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti a návrhem na přednostní projednání věci, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, resp. právo na účinnou právní ochranu podle čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie, dále měla být porušena zásada rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny, jakož i zásada kontradiktornosti řízení podle čl. 38 odst. 2 Listiny.

2

Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 23. 3. 2020 č. j. MSPH 95 INS 7027/2020-A-5, odmítl podle § 128a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně bezdůvodný insolvenční návrh (doručený městskému soudu dne 16. 3. 2020), jímž se věřitelka - obchodní společnost Oluwa, s. r. o. (dále též "insolvenční navrhovatelka") domáhala zjištění úpadku stěžovatelky (dlužnice). Proti tomuto usnesení podali odvolání stěžovatelka a insolvenční navrhovatelka.

3

Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 14. 4. 2020 č. j. MSPH 95 INS 7027/2020, 4 VSPH 407/2020-A-13, odmítl odvolání stěžovatelky (výrok I.), potvrdil (k odvolání insolvenční navrhovatelky) usnesení městského soudu (výrok II.) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).

4

Na základě dovolání insolvenční navrhovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 5. 2021 sen. zn. MSPH 95 INS 7027/2020, 29 NSČR 54/2020-A-28 změnil usnesení vrchního soudu (s výjimkou výroku o odmítnutí odvolání stěžovatelky) tak, že usnesení městského soudu se mění tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

5

Stěžovatelka v ústavní stížnosti mj. namítá, že postupem Nejvyššího soudu jí byl odepřen přístup k tomuto soudu, neboť neměla možnost seznámit se s podaným dovoláním insolvenční navrhovatelky. Nejvyššímu soudu rovněž vytýká, že opomněl posoudit, zda vůbec byly splněny podmínky umožňující vydat změnové rozhodnutí postupem podle § 243d odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Spolu s ústavní stížností stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí [srov. § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a věc projednal přednostně (srov. § 39 zákona o Ústavním soudu).

6

Dříve, než přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, musí Ústavní soud prověřit, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení stanovené pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu.

7

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Tento pojmový znak se promítá i do procesních předpokladů řízení: ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Smysl a účel subsidiarity ústavní stížnosti reflektuje maximu, podle níž není ochrana ústavnosti (a ani z povahy věci nemůže být) pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména obecné justice. Subsidiarita ústavní stížnosti vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy. Jeho úkolem je podle čl. 83 Ústavy České republiky ochrana ústavnosti a do činnosti jiných orgánů veřejné moci mu proto přísluší zasahovat toliko v případě, že v jejich rozhodování shledá neústavní porušení některých základních práv nebo svobod stěžovatele. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje po selhání všech ostatních prostředků ochrany. V neposlední řadě princip subsidiarity odráží i požadavek minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti (pravomoci) jiných orgánů veřejné moci, jejichž rozhodnutí jsou v řízení o ústavních stížnostech přezkoumávána, a zásah Ústavního soudu připadá zásadně v úvahu pouze tehdy, není-li již možná náprava tvrzené neústavnosti v systému ostatních orgánů veřejné moci. Uplatnění popsaného principu subsidiarity ústavní stížnosti vede k závěru, že ústavní stížnost, existují-li další možnosti ochrany v řízení před obecnými soudy, je návrhem nepřípustným.

8

Z podkladů, která má Ústavní soud k dispozici (kromě příloh předložených stěžovatelkou i dokumenty zveřejněné v insolvenčním rejstříku dostupném na https://isir.justice.cz/), je zjevné, že rozhodnutím Nejvyššího soudu bylo dotčeno usnesení městského soudu, jímž byl odmítnut insolvenční návrh tvrzené věřitelky obchodní společnosti Oluwa, s. r. o. pro zjevnou bezdůvodnost podle § 128a odst. 1 insolvenčního zákona, když předmětem přezkumu Nejvyšším soudem byla toliko otázka započitatelnosti zaplacené zálohy na náklady insolvenčního řízení v případě opakovaně učiněného insolvenčního návrhu (šlo o výklad § 108 odst. 1 insolvenčního zákona ve spojení s § 128a odst. 1 insolvenčního zákona). Za dané procesní situace tak sice může být návrh insolvenční navrhovatelky věcně projednáván, ale není zřejmé, jak samotné řízení o tomto návrhu dopadne. Stěžovatelce přitom zůstávají všechny prostředky k ochraně jejích práv v insolvenčním řízení zachovány a může uplatňovat i námitky, které uváděla v ústavní stížnosti (např. šikanózní povaha insolvenčního návrhu).

9

S ohledem na výše uvedené je podání ústavní stížnosti v tuto chvíli předčasné, a proto ji Ústavní soud soudcem zpravodajem odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

10

O stěžovatelčině návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu Ústavní soud samostatně - vzhledem k výsledku řízení o ústavní stížnosti - nerozhodoval. O žádosti na přednostní projednání ústavní stížnosti (podle § 39 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud taktéž (výslovně) nerozhodoval, jelikož jí vyhověl fakticky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 15. července 2021

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj