III.ÚS 1878/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1878/23 ze dne 27. 9. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele doc. MUDr. Františka Vorla, CSc., zastoupeného Mgr. Jiřím Jaruškem, advokátem, sídlem Radniční 489/7A, České Budějovice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. května 2023 č. j. 3 As 13/2022-27 a ze dne 10. května 2023 č. j. 6 As 43/2022-21, usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. prosince 2021 č. j. 57 A 38/2021-24 a ze dne 11. února 2022 č. j. 63 A 2/2022-38, usnesení Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 14. září 2021 č. j. KZV 15/2021-112 a ze dne 22. listopadu 2021 č. j. KZV 13/2021-154 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování ze dne 16. srpna 2021 č. j. KRPC-54848-223/TČ-2021-020070 a ze dne 30. září 2021 č. j. KRPC-39423-445/TČ-2021-020070, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích, Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a 3 a v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i jeho právo podle čl. 4 Ústavy a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Usnesením Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování (dále jen "policejní orgán") ze dne 16. 8. 2021 č. j. KRCP-54848-223/TČ-2021-020070 bylo podle § 110b trestního řádu ve spojení s § 31 odst. 7 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o znalcích") a vyhlášky č. 504/2020 Sb., o znalečném, určeno stěžovateli znalečné ve výši 13 431 Kč a ohledně zbylé stěžovatelem požadované částky 2 300 Kč byl návrh stěžovatele zamítnut. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích (dále jen "krajské státní zastupitelství") usnesením ze dne 14. 9. 2021 č. j. KZV 15/2021-112 podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítlo jako nedůvodnou. Stěžovatel se proti usnesení krajského státního zastupitelství bránil žalobou, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 14. 12. 2021 č. j. 57 A 38/2021-24 odmítl jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. f) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s.") s odůvodněním, že rozhodování o znalečném a náhradách znalců v trestním řízení před trestními soudy bezesporu spadá do působnosti trestních soudů. Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 9. 5. 2023 č. j. 3 As 13/2022-27 zamítl. Nejvyšší správní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že není pochyb o tom, že policejní orgán a státní zástupce při rozhodování o znalečném v nyní projednávané věci postupovali jako orgány činné v trestním řízení podle trestního řádu, pročež jejich rozhodnutí nenaplňuje definiční znaky § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a nepodléhá proto přezkumu ve správním soudnictví. Krajský soud správně vyhodnotil, že je dán důvod k odmítnutí žaloby, byť nesprávně tento důvod podřadil pod nepřípustnost žaloby ve smyslu § 68 písm. e) s. ř. s., a žalobu proto odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ačkoli měl žalobu odmítnout pro nedostatek podmínek řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. 3. Usnesením policejního orgánu ze dne 30. 9. 2021 č. j. KRCP-39423-445/TČ-2021-020070 bylo určeno stěžovateli znalečné ve výši 22 732,27 Kč a ohledně zbylé stěžovatelem požadované částky 2 178 Kč byl návrh stěžovatele zamítnut. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou krajské státní zastupitelství usnesením ze dne 22. 11. 2021 č. j. KZV 13/2021-154 zamítlo jako nedůvodnou. Stěžovatel se proti usnesení krajského státního zastupitelství bránil žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s. Krajský soud usnesením ze dne 11. 2. 2022 č. j. 63 A 2/2022-38 žalobu odmítl jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. f) s. ř. s. Podle krajského soudu je přezkum napadeného usnesení státního zástupce ve správním soudnictví vyloučen zvláštním zákonem, a to trestním řádem, neboť policejní orgán i státní zástupce ve věci rozhodovali jako orgány činné v trestním řízení, a právě trestní řád byl tudíž při rozhodování o výši znalečného klíčový. Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 10. 5. 2023 č. j. 6 As 43/2022-21 dospěl k závěru, že přezkum napadeného rozhodnutí státního zástupce nespadá do pravomoci správních soudů, a vzhledem k tomuto neodstranitelnému nedostatku podmínek řízení měla být žaloba krajským soudem odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Za této situace Nejvyšší správní soud shledal, že je namístě zrušit usnesení krajského soudu, jímž byla žaloba nesprávně odmítnuta jako nepřípustná podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., a zároveň žalobu odmítnout ze správného důvodu, tedy podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na usnesení sp. zn. I. ÚS 360/03 ze dne 22. 10. 2003 (U 22/31 SbNU 339), podle kterého je rozhodnutí o znalečném svou povahou a postavením osoby, o jejímž nároku je rozhodováno, rozhodnutím správním, byť je činěno v trestním řízení, dále pak stěžovatel odkazuje na usnesení sp. zn. III. ÚS 3482/21 ze dne 8. 9. 2022 a usnesení sp. zn. III. ÚS 62/18 ze dne 13. 2. 2018. Stěžovatel zdůrazňuje, že trestní řád neposkytuje znalcům podávajícím znalecký posudek v přípravném trestním řízení soudní ochranu, když žádné ustanovení trestního řádu neumožňuje, aby rozhodnutí policejního orgánu o znalečném, potažmo usnesení státního zástupce o přezkumu rozhodnutí policejního orgánu, podléhalo přezkumu soudem. Naproti tomu, znalci, kteří podávají znalecký posudek v občanském soudním řízení, jsou pod ochranou soudní moci, a rozhodnutí o znalečném může v případě odvolání znalce podléhat přezkumu soudu vyššího stupně. Znalci přibraní k podání znaleckého posudku v trestním přípravném řízení jsou tak znevýhodněni a ocitají se v prostředí bez dostatečně právní jistoty, neboť do jejich ústavně zaručených práv může být zasaženo orgány činnými v trestním řízení, aniž by mohli vyhledat soudní ochranu. Stěžovatel připouští, že předmětem sporu v řízení před správními orgány a právními soudy byly bagatelní částky, když v součtu se jedná o částku ve výši 4 600 Kč, stěžovatel je však toho názoru, že jde o ústavní stížnost, která svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, protože rozhodování o znalečném a jeho problematika se týká všech znalců podávajících znalecké posudky v trestním řízení v předsoudní fázi. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla včas podána oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je v části směřující proti rozhodnutím Nejvyššího správního soudu a krajského soudu přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). Ve zbytku jde z níže uvedených důvodů o návrh nepřípustný. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a vzhledem k tomu jej nelze považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Ústavní soud napadená rozhodnutí posuzuje kritériem, jímž je ústavní pořádek a jím zaručená základní práva a svobody; není jeho věcí perfekcionisticky přezkoumat případ sám z pozice podústavního práva. Ústavní s