III.ÚS 1910/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1910/24 ze dne 29. 4. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce zpravodaje Jiřího Přibáně a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatele R. T., zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. dubna 2024 č. j. 6 As 70/2023-38, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2023 č. j. 6 A 7/2022-42, a sdělení Policie České republiky, Policejního prezidia České republiky ze dne 16. prosince 2021 č. j. PPR-21007-10/ČJ-2020-990115, a proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. listopadu 2024 č. j. 5 As 48/2024-40, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2024 č. j. 11 A 80/2023-37, a sdělení Policie České republiky, Policejního prezidia České republiky ze dne 10. května 2023 č. j. PPR-9627-2/ČJ-2023-990115, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a Policie České republiky, Policejního prezidia České republiky, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Klíčovou otázkou ústavní stížnosti bylo zejména to, zda se správní soudy dostatečně vypořádaly s důvody pro zpracovávání osobních údajů stěžovatele orgány Policie České republiky na základě § 154 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů ("zákon o pobytu cizinců") a čl. 24 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1987/2006, o zřízení, provozu a využívání Schengenského informačního systému druhé generace (SIS II). 2. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo odepřeno právo stěžovatele zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Protiústavnost daného postupu stěžovatel spatřuje rovněž v porušení čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie ve spojení s čl. 1 odst. 2, čl. 10a a čl. 4 Ústavy České republiky. II. Skutkový stav a řízení před správními soudy 3. Stěžovatel opakovaně požádal o sdělení, jaké údaje o něm zpracovává Policie České republiky, a o výmaz těchto údajů ve smyslu § 28 odst. 1 a § 29 odst. 2 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů. Samotnému zpracování údajů o stěžovateli předcházely následující události. 4. Národní centrála proti organizovanému zločinu Policie České republiky ("NCOZ") požádala dne 19. 6. 2017 o zařazení stěžovatele do evidence nežádoucích osob ("ENO") a do Schengenského informačního systému druhé generace ("SIS II"). Jako důvod uvedla, že stěžovatel může závažným způsobem ohrozit veřejný pořádek a bezpečnost smluvních států. NCOZ uvedla, že 13. 5. 2017 došlo v Karlových Varech k policejnímu zásahu, jehož cílem bylo eliminovat aktivity tzv. vorů v zákoně (pozn. ÚS: zavedené označení pro osoby řídící ruskou či ruskojazyčnou mafii). Stěžovatel byl přítomen zásahu jako doprovod vorů v zákoně a NCOZ konstatovala jeho úzký styk s vory v zákoně. Podle NCOZ stěžovatel nemá na území ČR rodinné vazby ani povolen žádný druh pobytu. Zařazení do ENO tedy nebude nepřiměřené (žádost NCOZ je založena v neutajované části správního spisu). Policie této žádosti vyhověla a zařadila stěžovatele do ENO a SIS II po dobu jednoho roku od 19. 6. 2017. Konstatovala, že stěžovatel je součástí organizovaného zločinu a nemá na území ČR žádné rodinné vazby ani druh pobytu. Následně na základě žádostí NCOZ policie opakovaně prodloužila evidenci stěžovatele v ENO a SIS II, neboť dospěla k závěru, že důvody označení stěžovatele za nežádoucí osobu nepominuly. Doba evidování stěžovatele v informačních systémech byla prodloužena do 19. 6. 2024. 5. Stěžovatel se následně obrátil na správní orgány s žádostí o eliminaci případných údajů vedených o něm. 6. Poprvé Policie České republiky - Policejní prezidium České republiky sdělením ze dne 19. 8. 2020 stěžovatele informovala o zpracovávaných osobních údajích a nevyhověla jeho žádosti o jejich výmaz. Sdělení Městský soud v Praze pro jeho nepřezkoumatelnost zrušil a věc vrátil policii k dalšímu řízení. Policie rozhodnutím ze dne 16. prosince 2021 č. j. PPR-21007-10/ČJ-2020-990115 stěžovatele opětovně informovala o zpracovávaných osobních údajích a nevyhověla jeho žádosti o jejich výmaz z ENO a ze SIS II. Konkrétně uvedla, že: 1. zpracovává údaje ve věci informace centrály SIRENE Francie o kontrole stěžovatele na letišti Roissy CDG ve Francii při příletu z Moskvy; 2. jsou zpracovávány a) osobní údaje ve věci žaloby, b) ve věci informace SIRENE Francie a c) ve věci žádosti o vydání prohlášení; 3. jsou zpracovávány údaje v trestní věci vraždy a vraždy ve stádiu pokusu v různých formách trestní součinnosti; 4. zmínila zpracovávání v SIS dvou záznamů o odcizených neoprávněně užívaných, ztracených nebo neplatných dokladech totožnosti (jedná se o cestovní pasy), vydaných Řeckou republikou, jež byly vydány stěžovateli a jsou hledány zejména za účelem jejich zabavení z důvodu zamezení jejich eventuálního zneužití či neoprávněného užívání stěžovatelových osobních údajů; 5. zpracovává údaje v souvislosti s provozováním informačního systému cizinců. Policie uvedla, že z opakovaných požadavků zadavatele týkajících se zařazení osobních údajů stěžovatele do evidence nežádoucích osob a rovněž do Schengenského informačního systému, v rámci provedených přezkumů podle § 155 odst. 1 zákona o pobytu cizinců a po posouzení přiměřenosti mezi důvodem zařazení a jeho důsledky vyplynulo, že existuje důvodné nebezpečí, že by stěžovatel mohl při pobytu na území České republiky ohrozit bezpečnost státu pácháním činnosti (mimořádně závažné trestné činnosti násilného charakteru), která by vedla k užití síly a ohrožení jiných osob, resp. jejich života a zdraví. Dále by mohlo dojít k činnosti ohrožující základy demokratického státu založeného na úctě k právům a svobodám člověka a občana a rovněž by mohla být ohrožena bezpečnost státu jiným obdobným způsobem, např. styky s lidmi praktikujícími činnosti ohrožující bezpečnost státu a dále např. zastupováním zájmů zločineckých skupin na zajišťování zisku z veřejných zakázek. Důvody, které vedly k zařazení stěžovatele do uvedených informačních systémů, nadále trvají. S odkazem na § 28 odst. 2 písm. a) zákona o zpracování osobních údajů, policie stěžovateli sdělila, že nelze k dané věci poskytnout bližší informace. 7. Žalobu stěžovatele proti tomuto sdělení městský soud zamítl rozsudkem ze dne 16. března 2023 č. j. 6 A 7/2022-42. Městský soud měl k dispozici správní spis včetně utajovaných informací a seznal, že důvody sdělené v odůvodnění rozhodnutí policie odpovídají informacím v této části spisu. Následnou kasační stížnosti proti rozhodnutí městského soudu Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 25. dubna 2024 č. j. 6 As 70/2023-38, zamítl. Městský soud se podle Nejvyššího správního soudu nedopustil nesprávného rozlišení zákonných důvodů pro zařazení do ENO a SIS II. Řádně ověřil, zda je obsah utajované informace věrohodný, přesvědčivý, soudem ověřitelný a dostatečně konkrétní a individualizovaný. Skutečnosti, pro něž byl stěžovatel zařazen do zmíněné evidence, nemusí prokazovat ani odůvodňovat, že stěžovatel již bezpečnost státu narušil nebo ohrozil, ale jen to, že by se tak mohlo stát. Také Nejvyšší správní soud se seznámil s obsahem utajované části spisu, která mu byla postoupena odděleně od zbylé části spisu, přičemž shledal, že důvody sdělené v odůvodnění rozhodnutí policie odpovídají informacím v této části spisu. 8. Podruhé se procesní průběh předchozí linie řízení v zásadě opakoval. Dne 14. 2. 2023 stěžovatel znovu podal žádost o informace o veškerém zpracování osobních údajů, žádal současně i o výmaz osobních údajů. Policie stěžovateli opět sdělila, jaké údaje a na jakém základě jsou o něm evidovány, jeho žádosti o výmaz z evidence ENO a SIS II nevyhověla a stejně jako v prvním případě zopakovala shora rekapitulované důvody jejich vedení. 9. Stěžovatel se znovu obrátil na správní soudy. Městský soud v rozsudku ze dne 25. ledna 2024, č. j. 11 A 80/2023-37, hodnotil napadené sdělení s ohledem na skutečnosti uvedené v utajované i v neutajované části správního spisu a dospěl k závěru, že policie napadené rozhodnutí řádně odůvodnila. Kromě obecných odkazů na zákonná ustanovení dostatečně individualizovala důvody, které vedly k zařazení stěžovatele do příslušných evidencí, a trvání těchto důvodů, a to v rozsahu, který na jedné straně umožňuje stěžovateli proti takovým důvodům brojit, na druhé straně respektuje legitimní zájem státu na utajení informací, které slouží policii k plnění jejích úkolů. Při nutnosti zachovat povinnosti, které při odůvodňování rozhodnutí policii plynou z toho, že vychází z utajovaných skutečností, je z přezkoumávaného rozhodnutí patrné, že policie uvedla dostatečné důvody a dostatečně je konkretizováno jednání, které může budit zmíněnou obavu při pobytu s