III.ÚS 210/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 210/25 ze dne 9. 10. 2025 Odejmutí věci rozhodujícímu soudci z důvodu prosazení vlastního hodnocení provedených důkazů   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové, o ústavní stížnosti stěžovatele A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. Ondřejem Durďákem, advokátem, sídlem Anny Letenské 34/7, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. října 2024 č. j. 13 To 274/2024-558, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. října 2024 č. j. 13 To 274/2024-558 byla porušena základní práva stěžovatele zaručená čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. října 2024 č. j. 13 To 274/2024-558 se ruší. Odůvodnění I. Úvodní poznámky 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud"), jímž byl zrušen zprošťující rozsudek Okresního soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud") a věc byla přikázána k projednání a rozhodnutí v jiném složení senátu. Stěžovatel namítá porušení svých základních práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Usnesením ze dne 19. 2. 2025 sp. zn. III. ÚS 210/25 Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí do vykonatelnosti rozhodnutí o ústavní stížnosti. Dospěl totiž k závěru, že jsou naplněny podmínky podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, tedy že odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí není v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jeho výkon by znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká může při odložení vykonatelnosti vzniknout jiným osobám. II. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení 3. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného soudního spisu se podává, že proti stěžovateli je vedeno trestní řízení pro zločin - zčásti dokonaný, zčásti ve stadiu pokusu - pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, přečin svádění k pohlavnímu životu podle § 202 odst. 1, 3 písm. a) trestního zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), d) trestního zákoníku. Těchto trestných činů se měl dopustit na nezletilé dceři své partnerky, na kterou měl dohlížet. 4. O tom, zda lze stěžovatele shledat vinným ze spáchání shora uvedených trestných činů, bylo před trestními soudy rozhodováno ve třech kolech řízení. Tato procesní situace vyústila až ve zrušení posledního rozsudku okresního soudu krajským soudem, odnětí věci původnímu senátu a její přikázání k projednání a rozhodnutí v jiném složení senátu (v podrobnostech viz níže, bod 9). 5. V prvním kole řízení okresní soud rozsudkem ze dne 26. 9. 2023 č. j. 14 T 10/2023-431 shledal stěžovatele vinným. Krajský soud usnesením ze dne 13. 2. 2024 č. j. 13 To 23/2024-461 tento rozsudek zrušil v celém rozsahu a věc vrátil okresnímu soudu. Krajský soud sice věc projednal a rozhodl ve veřejném zasedání, avšak neprováděl žádné dokazování. Navzdory tomu shledal, že provedené důkazy nebyly řádně a dostatečně pečlivě hodnoceny. Okresnímu soudu vytkl, že se měl více zabývat tím, z čeho pochází genetický materiál stěžovatele nalezený na oblečení poškozené a jak se na něj mohl dostat, a to zejm. s ohledem na to, že na oblečení poškozené byl zjištěn také genetický materiál shodný s DNA jiného muže. Okresnímu soudu uložil doplněním výslechů svědků a zpracovatele odborného vyjádření objasnit, zda se oblečení poškozené mohlo dostat do kontaktu s oblečením stěžovatele jiným způsobem než v důsledku trestné činnosti a jestli je možný jeho přenos pouhým otěrem. 6. V druhém kole řízení okresní soud rozsudkem ze dne 23. 4. 2024 č. j. 14 T 10/2023-496 stěžovatele zprostil obžaloby. Podle soudu nebylo vůbec prokázáno, že k namítanému skutku došlo. Z doplňujících důkazů vyplynulo, že DNA stěžovatele se mohla dostat na oblečení poškozené i jiným způsobem než v důsledku trestné činnosti stěžovatele, např. při praní nebo při zajišťování důkazního materiálu, kdy policie nezajistila spodní prádlo poškozené sama, ale instruovala její matku, aby nevyprané oblečení sesypala do jednoho pytle a tímto způsobem ho předala policii. Nalezené genetické stopy navíc nepředstavovaly individuální identifikaci stěžovatele, nýbrž pouze druhovou shodu. Soud připomněl i některé okolnosti snižující věrohodnost výpovědi poškozené. Dle okresního soudu tak nebylo postaveno najisto, k čemu skutečně mezi stěžovatelem a poškozenou došlo, a je namístě postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného). 7. Krajský soud věc projednal na neveřejném zasedání. Usnesením ze dne 9. 7. 2024 č. j. 13 To 170/2024-514 rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud opět neprováděl žádné dokazování, avšak dospěl k závěru, že okresní soud hodnotil provedené důkazy vadným způsobem. Vytkl mu, že se nezabýval možností přenosu DNA stěžovatele na spodní prádlo ze slin, jelikož mezi ním a poškozenou mělo dojít k orálnímu pohlavnímu styku, nýbrž pouze možností přenosu genetického materiálu ze spermatu. Podle odvolacího soudu se okresní soud nezabýval ani tím, jak mělo být po tvrzeném styku nakládáno se spodním prádlem poškozené, a své závěry stavěl na nepodložených spekulacích o tom, že k přenosu nevysokého množství DNA stěžovatele na oblečení poškozené mohlo dojít i při běžné manipulaci s nevypraným prádlem v rodině. 8. Ve třetím kole řízení okresní soud rozsudkem ze dne 1. 10. 2024 č. j. 14 T 10/2023-540 stěžovatele opět zprostil obžaloby. Jelikož mu odvolací soud neuložil, aby dokazování jakkoliv doplnil, vycházel z dříve provedených důkazů. Obsáhle zrekapituloval jejich obsah (vč. výpovědí svědků, znaleckých posudků a výslechů znalců a listinných důkazů) a konstatoval, že v kontextu provedených důkazů se jako věrohodnější jeví výpověď stěžovatele, jelikož je (alespoň zčásti) potvrzena i dalšími důkazy. Naopak u poškozené dospěl k závěru, že její výpověď se jeví jako méně věrohodná. Ač podle znaleckého posudku je obecná věrohodnost poškozené pouze mírně snížená, nelze přehlédnout, že u ní byla zjištěna předčasná sexualizace, stylizace a sklony k manipulativnímu chování. Rovněž její první výpověď v přípravném řízení byla pouze velmi obecná a bez podstatných detailů; ty začala uvádět až později. Navíc bylo prokázáno, že poškozená si podobné nepravdy v minulosti již vymyslela. Jde-li o stopy mužské DNA na spodním prádle poškozené, soud poznamenal, že šlo o stopové množství (řádově 50 až 100 buněk mužské DNA ve vzorku, kdežto DNA poškozené byla ve vzorku zjištěna v řádu milionů buněk). Stěr byl navíc proveden pouze z vnitřní strany kalhotek poškozené, přičemž jiné části kalhotek ani jiné kusy oblečení poškozené zkoumány nebyly. S ohledem na nalezené množství DNA, na to, že stěžovatel s ní žil v jedné domácnosti, i na to, jakým způsobem bylo nakládáno s předmětným spodním prádlem poškozené (bylo zajištěno až po přibližně dvou dnech, kdy jej matka poškozené předala policii v plastovém pytli společně s dalším oblečením), nelze podle okresního soudu spolehlivě určit, jakým způsobem se DNA stěžovatele dostala na oblečení poškozené. Dospěl proto k závěru, že je nutno postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo. 9. Krajský soud napadeným usnesením zrušil rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil k novému projednání (výrok I), a nařídil, aby byla věc projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu (výrok II). Usnesení bylo opět přijato v neveřejném zasedání, přičemž krajský soud ani v tomto případě neprováděl dokazování (tj. nezopakoval důkazy provedené před okresním soudem a ani je nedoplnil o důkazy nové). Konstatoval však, že hodnocení důkazů ze strany okresního soudu ani tentokrát nelze považovat za věrohodné, důvodné, logické a věcně správné. Závěr o tom, že přesvědčivěji působí výpověď stěžovatele než poškozené, je podle krajského soudu krajně nepřesvědčivý, neboť okresní soud pomíjí pochybnosti a "divná tušení" matky poškozené. Okresní soud rovněž staví své závěry o nálezu mužské DNA na spodním prádle poškozené na spekulativních a zjednodušujících úvahách. Jeho hodnocení důkazů a skutkové závěry proto podle krajského soudu neobstojí. V návaznosti na to krajský soud konstatoval, že původní senát okresního soudu není schopen řádně hodnotit důkazy a respektovat výhrady odvolacího soudu. Věc proto přikázal k projednání a rozhodnutí v jiném složení senátu podle § 262 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). III. Argumentace stěžovatele 10. Stěžovatel vznáší námitky dv