III.ÚS 2280/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2280/17 ze dne 24. 9. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti obchodní společnosti FINBAU a. s., sídlem Mezírka 775/1, Brno, zastoupené Mgr. Michalem Zeleným, advokátem, sídlem Böhmova 768/1, Brno, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2017 č. j. 21 Cdo 4281/2016-436 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. února 2016 č. j. 15 Co 303/2010-396, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Karla Řeháčka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") stěžovatelka navrhuje zrušení výše označených soudních rozhodnutí, kterými měl být porušen čl. 2 odst. 4 Ústavy, čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále je "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného soudního spisu se podává, že vedlejší účastník se žalobou ze dne 4. 7. 2003 u Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") domáhal, aby mu stěžovatelka zaplatila částku 280 000 Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl na základě pracovní smlouvy ze dne 30. 10. 2001 zaměstnancem stěžovatelky do dne 28. 2. 2003, kdy vedlejší účastník pracovní poměr rozvázal okamžitým zrušením podle § 54 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, platného do 31. 12. 2006. Dne 28. 2. 2003 vedlejší účastník uzavřel pracovní smlouvu s obchodní společností ALF-S s. r. o. (dále jen "ALF-S"), v níž byla sjednána měsíční mzda ve výši 70 000 Kč, ALF-S však vedlejšího účastníka odmítla "přijmout do zaměstnání", neboť jí nepředložil potvrzení o zaměstnání u stěžovatelky, které mu přes opětovné výzvy nevydala. Nesplněním této povinnosti mu proto stěžovatelka podle vedlejšího účastníka způsobila škodu spočívající v ušlém výdělku u ALF-S za dobu od 1. 3. 2003 do 30. 6. 2003 v celkové výši 280 000 Kč. Stěžovatelka naproti tomu namítala, že vedlejšímu účastníkovi zaslala potvrzení o zaměstnání poštou teprve dne 8. 7. 2003, neboť jí svým chováním a jednáním znemožnil vykonat úkony související s ukončením pracovního poměru, a že pracovní smlouva uzavřená mezi vedlejším účastníkem a ALF-S byla "fingovaná" a měla vedlejšímu účastníkovi posloužit k podání žaloby a k získání bezdůvodného obohacení na její úkor. 3. Městský soud rozsudkem ze dne 6. 10. 2005 č. j. 16 C 207/2003-90 žalobu zamítl co do částky 35 000 Kč a současně uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 245 000 Kč; vycházel přitom ze zjištění, že vedlejší účastník dopisem ze dne 28. 2. 2003 doručeným stěžovatelce dne 3. 3. 2003 rozvázal pracovní poměr mezi účastníky okamžitým zrušením z důvodu nevyplacení mzdy, že dne 28. 2. 2003 uzavřel pracovní smlouvu s ALF-S, v níž bylo ujednáno, že vedlejší účastník nastoupí do práce u tohoto zaměstnavatele dne 1. 3. 2003 a že dne 15. 3. 2003 jednatelka ALF-S Ing. Irina Matulíková podepsala "dodatek" k pracovní smlouvě, v němž uvedla, že "z důvodu neprokázání ukončení předchozího zaměstnání prostřednictvím předložení zápočtového listu považuje pracovní smlouvu za neplatnou od samého počátku" a z tohoto důvodu nebude s vedlejším účastníkem "uzavřen pracovní poměr". Poté, co tento "dodatek" posoudil jako rozvázání pracovního poměru ve zkušební době, která byla sjednána v pracovní smlouvě v délce tří měsíců, dospěl městský soud k závěru, že stěžovatelka porušením své povinnosti vydat vedlejšímu účastníkovi potvrzení o zaměstnání stanovené v § 60 odst. 2 zákoníku práce, kterou splnila až v měsíci červenci roku 2003, způsobila vedlejšímu účastníkovi škodu ve výši 245 000 Kč spočívající v ušlé mzdě, jíž mohl dosáhnout u ALF-S v době od 16. 3. 2003 do 30. 6. 2003. Za dobu od 1. 3. 2003 do 15. 3. 2003 žalobci podle názoru městského soudu náhrada ušlého výdělku nepřísluší, neboť v tomto období pracovní poměr mezi ním a ALF-S platně trval. 4. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 30. 8. 2007 č. j. 15 Co 107/2006-113 rozsudek městského soudu ve výroku, jímž bylo žalobě vyhověno, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení primárně proto, že neprovedl stěžovatelkou navrhovaný důkaz výslechem jednatelky ALF-S Ing. Iriny Matulíkové. Městský soud poté rozsudkem ze dne 30. 3. 2010 č. j. 16 C 207/2003-208 opět uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 245 000 Kč; po doplnění dokazování výslechem svědkyně Ing. Iriny Matulíkové a znaleckým posudkem znalce v oboru písmoznalectví Mgr. et Mgr. Kamila Pospíšila dospěl k závěru, že výpověď svědkyně Ing. Iriny Matulíkové, která uvedla, že pracovní smlouvu s vedlejším účastníkem ani její "dodatek" na téže listině ze dne 15. 3. 2003 nepodepsala, je zcela nevěrohodná, neboť znaleckým posudkem bylo zjištěno, že její podpisy na pracovní smlouvě i na "dodatku" k ní jsou jejími pravými podpisy. Městský soud proto dovodil, že inkriminovaná pracovní smlouva byla uzavřena platně, neboť obsahovala veškeré podstatné náležitosti, a že jejím "dodatkem" ze dne 15. 3. 2003 došlo ke zrušení sjednaného pracovního poměru ve zkušební době podle § 58 odst. 1 zákoníku práce, přičemž jediným důvodem tohoto zrušení pracovního poměru bylo nepředložení potvrzení o zaměstnání, a že je proto dána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti stěžovatelkou vydat vedlejšímu účastníkovi potvrzení o zaměstnání a vznikem škody spočívající v ušlé mzdě. 5. K odvolání stěžovatelky krajský soud rozsudkem ze dne 9. 8. 2011 č. j. 15 Co 303/2010-233 (ve znění usnesení ze dne 10. 8. 2011 č. j. 15 Co 303/2010-237) změnil rozsudek městského soudu tak, že žalobu o 245 000 Kč zamítl, když dospěl k závěru, že "dodatek" k pracovní smlouvě ze dne 15. 3. 2003 nelze vyložit jako zrušení pracovního poměru ve zkušební době, a že vedlejší účastník neprokázal, že jeho předmětný pracovní poměr byl rozvázán ve zkušební době v důsledku nepředložení potvrzení o zaměstnání, respektive že neprokázal příčinnou souvislost mezi tvrzenou vzniklou škodou a jednáním stěžovatelky. K dovolání vedlejšího účastníka však Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. 3. 2013 č. j. 21 Cdo 907/2012-272 zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť na rozdíl od krajského soudu dospěl k závěru, že sdělením ze dne 15. 3. 2003, že považuje pracovní smlouvu za neplatnou a že s vedlejším účastníkem nemůže uzavřít pracovní poměr, neboť neprokázal skončení svého předchozího zaměstnání předložením "zápočtového listu", projevila ALF-S vůli vedlejšího účastníka, který jí ani dodatečně po uzavření pracovní smlouvy nepředložil potvrzení o svém předchozím zaměstnání, nadále nezaměstnávat a že je třeba dovodit, že šlo o písemné oznámení zaměstnavatele o zrušení pracovního poměru ve zkušební době podle § 58 odst. 2 zákoníku práce. Současně dovolací soud zdůraznil, že mezi porušením stěžovatelčiny povinnosti a vznikem škody je příčinná souvislost, když okolnost, zda vedlejší účastník žádal stěžovatelku o vydání potvrzení o zaměstnání a zda jí k jeho vydání poskytl součinnost, není pro závěr o příčinné souvislosti významná, neboť její povinnost vydat svému bývalému zaměstnanci potvrzení o zaměstnání není vázána na žádnou součinnost zaměstnance a musí být splněna nejpozději v den skončení pracovního poměru mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem i bez žádosti zaměstnance. 6. Krajský soud poté rozsudkem ze dne 29. 4. 2014 č. j. 15 Co 303/2010-334 změnil rozsudek městského soudu tak, že žalobu o 245 000 Kč opětovně zamítl; poté, co ve věci doplnil dokazování, se zabýval problematikou vzniku pracovního poměru vedlejšího účastníka u ALF-S, přičemž vyšel ze zjištění, že Ing. Irina Matulíková, která "setrvala po celou dobu soudního řízení na neměnném stanovisku", že s vedlejším účastníkem "ohledně pracovní smlouvy osobně nejednala, pracovní smlouvu s ním neuzavírala a ani neměla v úmyslu jej zaměstnat", jako jednatelka ALF-S udělila dne 6. 3. 2003 vedlejšímu účastníkovi "na žádost manžela" plnou moc "k jednání za firmu při sjednávání zakázek, k přípravě obchodních smluv a jejich projednání a k jednání s orgány státní správy"; současně krajský soud vyšel i ze zjištění, že účetní uzávěrky ALF-S za roky 2002 a 2003 prokázaly, že společnost "reálně" vykazovala ztrátu, a že podle zprávy České správy sociálního zabezpečení nebyl vedlejší účastník "veden jako zaměstnanec" ALF-S. Na základě výkladu "projevené vůle" účastníků inkriminované pracovní smlouvy tak krajský soud dospěl k závěru, že "tento projev vůle obou jednajících subjektů nebyl shodný", a že proto nemohl směřovat ke vzniku pracovní smlouvy. Krajský soud tedy uzavřel, že pr