III.ÚS 2499/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2499/18 ze dne 30. 8. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Martina Litvana, LL.M., Ph.D., insolvenčního správce, sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2 - Nové Město, zastoupeného Mgr. Ing. Vladimírem Mrázem, advokátem, sídlem Konviktská 297/12, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2018 č. j. 4 VSPH 723/2018-B-82 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. května 2018 č. j. KSPH 37 INS 17084/2013-B-74, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal, aby byla zrušena usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") a Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") označená v záhlaví, neboť je názoru, že jimi byla porušena jeho práva zaručená v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Krajský soud usnesením ze dne 18. 5. 2018 č. j. KSPH 37 INS 17084/2013-B-74 uložil stěžovateli jako insolvenčnímu správci pořádkovou pokutu ve výši 20 000 Kč (výrok I.) a povinnost vydat částku 342 681,94 Kč zajištěnému věřiteli, zapsat do upraveného seznamu přihlášených pohledávek, jaká částka byla vyplacena zajištěnému věřiteli nebo jaká zbývající částka se vypořádá při rozvrhu, a splnit svoji (případnou) povinnost dle § 167 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (výrok II.). Pořádková pokuta byla uložena, protože stěžovatel přes výzvu soudu nepodal po dobu 2,5 let zprávu o tom, zda částka 342 681,94 Kč byla vydána zajištěnému věřiteli. Krajský soud neakceptoval důvod, který dle stěžovatele bránil vyplacení uvedené částky a jímž měla být skutečnost, že zajištěný věřitel nesdělil číslo účtu. Soud totiž vyhodnotil, že číslo účtu zajištěný věřitel stěžovateli sdělil prostřednictvím e-mailů ze dne 26. 1. 2015 a ze dne 14. 2. 2017. 3. Proti I. výroku usnesení krajského soudu podal stěžovatel odvolání. Vrchní soud je však v napadeném výroku I. potvrdil, a to usnesením ze dne 30. 5. 2018 č. j. 4 VSPH 723/2018-B-82. Vyšel ze skutkových zjištění krajského soudu, která měla dle jeho názoru oporu v obsahu insolvenčního spisu. Uvedl, že usnesení krajského soudu ze dne 5. 2. 2015, kterým byla stěžovateli uložena povinnost vydat zajištěnému věřiteli částku 342 681,94 Kč, nabylo právní moci dne 24. 11. 2015. Do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení měl stěžovatel svou povinnost splnit, ale neučinil tak, a to ani po výzvě krajského soudu v usnesení ze dne 30. 4. 2018. Ze shodných důvodů jako krajský soud se vrchní soud neztotožnil s námitkami, jimiž stěžovatel objasňoval, proč svou povinnost nesplnil. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel namítl, že krajský soud a vrchní soud porušily § 210 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), dle něhož po podání odvolání předseda senátu předloží věc odvolacímu soudu, jakmile všem účastníkům uplyne lhůta k podání odvolání a jakmile jsou provedena šetření, zda jsou splněny podmínky řízení. Stěžovateli bylo usnesení krajského soudu, jímž mu byla uložena pořádková pokuta, doručeno dne 18. 5. 2018. Lhůta k podání odvolání tedy skončila v pondělí 4. 6. 2018. Stěžovatel podal své odvolání dne 21. 5. 2018 s tím, že je doplní, což také učinil dne 31. 5. 2018, tj. v průběhu lhůty k podání odvolání. V mezidobí však krajský soud v rozporu s právní úpravou dne 23. 5. 2018 předložil odvolání vrchnímu soudu, který o něm dne 30. 5. 2018 rozhodl. Dle stěžovatele soudy porušily nejen § 210 odst. 3 o. s. ř., ale i § 132 o. s. ř., jelikož mu upřely možnost předložit důkazy. Poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2006 sp. zn. III. ÚS 151/06 (N 132/42 SbNU 57; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz), který se týkal věci, kde došlo k porušení § 132 a § 210 odst. 3 o. s. ř. shodným způsobem a kde Ústavní soud shledal porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. 5. Stěžovatel se domnívá, že mu byla uložena pokuta nikoli za porušení jeho povinností, ale pro odlišný právní názor, což považuje za nepřípustné. Uložení pokuty vnímá jako pomstu podjatého soudce, jehož stěžovatel upozornil na pochybení. Krajský soud byl pravidelně informován o stavu věci a nepřijal žádná opatření k nápravě, stěžovatel proto vyjádřil podiv nad závěrem o průtazích s vydáním částky 342 681,94 Kč. Zajištěný věřitel neposkytl stěžovateli součinnost, jelikož nesdělil číslo svého účtu, kam mají být peněžní prostředky poukázány. Číslo účtu nebylo možno zjistit ani z internetové adresy https://isir.justice.cz, jelikož ve sdělení věřitele (položka B-73) bylo bankovní spojení začerněno. Stěžovatel odmítá náhled, že by dostatečné sdělení platebních dispozic mohlo proběhnout prostřednictvím e-mailu bez zaručeného elektronického podpisu, jak dovodily soudy. Než aby případně čelil žalobě na náhradu škody, volil obezřetnou formu ověření bankovního spojení. 6. Stěžovatel namítl, že soudce krajského soudu, jenž vydal napadené usnesení o uložení pořádkové pokuty, byl podjatý. O jeho podjatosti svědčí to, že pominul vyvěšení návrhu, nezákonně zkrátil stěžovatele o odměnu, ignoroval jeho zprávy a postupoval dle stěžovatele kapciózně (usnesení ke splnění povinnosti ve lhůtě tří dnů doručoval v pátek po pracovní době). Vrchní soud pak zcela přehlédl základní otázky právní odpovědnosti, a to protiprávnost jednání, subjektivní stránku v podobě úmyslu a příčinnou souvislost. Nezohlednil, že krajský soud byl po celou dobu v tříměsíčních intervalech informován o stavu věci. 7. Stěžovatel má za to, že usnesení krajského soudu, jímž mu byla uložena povinnost k vyplacení částky 342 681,94 Kč, nemá žádné právní následky. Důvodem je, že krajský soud zúčastněné osoby nepoučil vyhláškou v insolvenčním rejstříku o možnosti podat námitky proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zajištěnému věřiteli. Stěžovatel shrnul, že rozhodnutí krajského soudu považuje za svévolné. III. Vyjádření účastníků řízení a replika stěžovatele 8. Vrchní soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že v rámci odvolacího přezkumu uložení pořádkové pokuty nelze zkoumat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, které bylo navíc v minulosti potvrzeno odvolacím soudem. Rozhodnout o podaném odvolání před uplynutím lhůty pro podání odvolání bylo možné, jelikož to umožňoval stav nízké rozpracovanosti odvolacího senátu 4 VSPH. Ve zbytku vrchní soud odkázal na odůvodnění svého usnesení. 9. Krajský soud má za to, že nepředložil věc odvolacímu soudu před uplynutím lhůty k podání odvolání všem účastníkům. Jedinou osobou oprávněnou k podání odvolání byl sám stěžovatel, který odvolání podal, čímž svého práva využil. Proto nemohl odvolací soud rozhodnout před uplynutím odvolací lhůty. Krajský soud jako zcela nepodložené odmítl stěžovatelovo tvrzení o předpřipraveném rozhodnutí či o účelové pomstě soudu. Dle krajského soudu námitky proti usnesení o vydání výtěžku zpeněžení měl stěžovatel učinit v odvolacím řízení proti tomuto usnesení, což neučinil. Zajištěný věřitel nemá zákonem určenu žádnou formu, v níž by musel sdělit číslo svého účtu, postačí proto i ústní forma, prokáže-li věřitel, že tak učinil, což bylo v dané věci splněno. Krajský soud dodal, že jestliže formu sdělení čísla účtu prostřednictvím e-mailu stěžovatel považoval za nedostatečnou, měl zajištěného věřitele vyzvat k nápravě, což neučinil. 10. Ústavní soud zaslal vyjádření účastníků stěžovateli na vědomí a k případné replice. Stěžovatel využil možnost replikovat a v reakci na vyjádření účastníků zdůraznil, že k vyčerpání práva účastníka odvolat se nedochází vzhledem k § 205 odst. 4 o. s. ř. samotným podáním odvolání na počátku odvolací lhůty. Za nevěrohodné označil vyjádření krajského soudu k podjatosti a za nepodložené hodnocení krajského soudu o 2,5 letech prodlení s podáním zprávy o vydání výtěžku zajištěnému věřiteli. Krajský soud byl dle stěžovatele pravidelně informován a stav věci dokonale znal. Stěžovatel vyjádřil údiv nad rychlostí, s níž vrchní soud zamítl jeho odvolání, což označil za exces. Dále zopakoval své přesvědčení o tom, že vrchní soud se nezabýval řadou podstatných otázek. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Z hlediska posouzení procesních předpokladů řízení je nutno zdůraznit, že napadené unesení krajského soudu sestávalo ze dvou výroků. Stěžovatel napadl odvoláním výhradně výrok I. o uložení pořádkové pokuty.