III.ÚS 2700/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2700/15 ze dne 8. 11. 2016 N 212/83 SbNU 369 Přezkum výkonu práva z hlediska jeho souladu s dobrými mravy   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaj) a Radovana Suchánka - ze dne 8. listopadu 2016 sp. zn. III. ÚS 2700/15 ve věci ústavní stížnosti Pavla Zezuly, zastoupeného Mgr. Pavlem Černým, advokátem, se sídlem Údolní 33, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. června 2015 č. j. 28 Cdo 5277/2014-566, výroku I rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 21. listopadu 2013 č. j. 22 Co 567/2011-507 ve znění výroku I opravného usnesení ze dne 21. listopadu 2013 č. j. 22 Co 567/2011-519 a proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 11. října 2011 č. j. 6 C 79/2008-338 ve výroku II a v té části výroku I, kterou bylo stěžovateli uloženo zaplatit vedlejšímu účastníku 858 047 Kč s ročním úrokem z prodlení z částky 228 452,70 Kč od 6. 2. 2008 do 30. 6. 2008 ve výši 10,5 %, od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008 ve výši 10,75 %, za dobu od 1. 1. 2009 do 10. 3. 2009 ve výši 9,25 % a z částky 858 047 Kč za dobu od 11. 3. 2009 do 30. 6. 2009 ve výši 9,25 %, za dobu od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009 ve výši 8,5 %, za dobu od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010 ve výši 8 %, za dobu od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 ve výši 7,75 %, za dobu od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,5 %, za dobu od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 ve výši 7,05 % a za dobu od 1. 1. 2014 do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, vše do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu ve Svitavách jako účastníků řízení a Hloubětínské společnosti, s. r. o., se sídlem Mandloňová 944/5, Praha 9, jako vedlejší účastnice řízení. I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. června 2015 č. j. 28 Cdo 5277/2014-566, výrokem I rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 21. listopadu 2013 č. j. 22 Co 567/2011-507 ve znění výroku I opravného usnesení ze dne 21. listopadu 2013 č. j. 22 Co 567/2011-519 a rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 11. října 2011 č. j. 6 C 79/2008-338 ve výroku II a v té části výroku I, kterou bylo stěžovateli uloženo zaplatit vedlejšímu účastníku 858 047 Kč s ročním úrokem z prodlení z částky 228 452,70 Kč od 6. 2. 2008 do 30. 6. 2008 ve výši 10,5 %, od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008 ve výši 10,75 %, za dobu od 1. 1. 2009 do 10. 3. 2009 ve výši 9,25 % a z částky 858 047 Kč za dobu od 11. 3. 2009 do 30. 6. 2009 ve výši 9,25 %, za dobu od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009 ve výši 8,5 %, za dobu od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010 ve výši 8 %, za dobu od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 ve výši 7,75 %, za dobu od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,5 %, za dobu od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 ve výši 7,05 % a za dobu od 1. 1. 2014 do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, vše do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. června 2015 č. j. 28 Cdo 5277/2014-566, výrok I rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 21. listopadu 2013 č. j. 22 Co 567/2011-507 ve znění výroku I opravného usnesení ze dne 21. listopadu 2013 č. j. 22 Co 567/2011-519 a rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 11. října 2011 č. j. 6 C 79/2008-338 ve výroku II a v té části výroku I, kterou bylo stěžovateli uloženo zaplatit vedlejšímu účastníku 858 047 Kč s ročním úrokem z prodlení z částky 228 452,70 Kč od 6. 2. 2008 do 30. 6. 2008 ve výši 10,5 %, od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008 ve výši 10,75 %, za dobu od 1. 1. 2009 do 10. 3. 2009 ve výši 9,25 % a z částky 858 047 Kč za dobu od 11. 3. 2009 do 30. 6. 2009 ve výši 9,25 %, za dobu od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009 ve výši 8,5 %, za dobu od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010 ve výši 8 %, za dobu od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 ve výši 7,75 %, za dobu od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,5 %, za dobu od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 ve výši 7,05 % a za dobu od 1. 1. 2014 do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, vše do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, se proto ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Okresní soud ve Svitavách (dále též jen "okresní soud") napadeným rozsudkem vyhověl žalobě Hloubětínské společnosti, s. r. o., (dále jen "vedlejší účastnice řízení"; původní žalobkyní byla Moravsko-třebovská obchodní společnost, s. r. o. v likvidaci, která nárok žalobkyni postoupila) proti stěžovateli na zaplacení částky 2 092 500 Kč s příslušenstvím (výrok I), a to z titulu bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí původní žalobkyně stěžovatelem (v době od 15. 2. 2005 do 31. 12. 2008) bez právního důvodu. Okresní soud vyšel ze zjištění, že vlastnicí blíže specifikovaných nemovitostí v obci a katastrálním území Moravská Třebová byla v době od 12. 8. 1993 do 30. 6. 2009 původní žalobkyně. Pokud tyto nemovitosti byly v tomto období převáděny na další subjekty (mj. i na stěžovatele), šlo o právní úkony absolutně neplatné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2004 č. j. 32 Odo 759/2003-277). Původní žalobkyně vlastnické právo k předmětným nemovitostem pozbyla až na základě kupní smlouvy ze dne 17. 6. 2009, kdy je prodala vedlejší účastnici řízení; byť původní žalobkyně byla po určitou dobu (od 3. 12. 2003 do 10. 9. 2007) vymazána z obchodního rejstříku. Z tohoto zjištění okresní soud vyvodil závěr, že pokud tyto nemovitosti v uvedené předchozí době stěžovatel užíval, činil tak bez právního důvodu. Stěžovatel dle okresního soudu nedoložil, že by měl k užívání nemovitostí právní důvod. 3. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále též jen "krajský soud") nejprve ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 5. 4. 2012 č. j. 22 Co 567/2011-408, kterým rozsudek okresního soudu potvrdil. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že stěžovatel věděl již od roku 2004, že kupní smlouva, kterou měl nabýt předmětné nemovitosti, je neplatná, a že je tedy neužívá z titulu svého vlastnického práva. Nebyl proto ani oprávněným držitelem, nemohl být v dobré víře, že mu nemovitosti patří; přesto tyto nemovitosti několik dalších let užíval, aniž za jejich užívání cokoli platil. Krajský soud tedy neshledal uplatněný nárok nemravným. Stav, kdy nebyla původní žalobkyně zapsána v obchodním rejstříku, nemohl mít dle krajského soudu vliv na závěr o kontinuálním trvání vlastnického práva původní žalobkyně. 4. Následně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 3. 9. 2013 č. j. 28 Cdo 1108/2013-450 zrušil rozsudek krajského soudu, neboť shledal nesprávným posouzení otázky, zda se stěžovatel mohl na úkor právní předchůdkyně původní žalobkyně bezdůvodně obohatit užíváním jejích nemovitostí po dobu, během níž byl tento subjekt vymazán z obchodního rejstříku. Uzavřel, že stěžovatel se na úkor původní žalobkyně po dobu, po niž byl vymazán z obchodního rejstříku, obohatit nemohl, neboť původní žalobkyně nebyla nadána právní subjektivitou zahrnující i možnost nabývat majetková práva. Původní žalobkyně mohla opětovně nabývat práv a povinností až ke dni právní moci rozhodnutí o zrušení výmazu, až od tohoto data se tedy na její úkor mohl někdo bezdůvodně obohacovat. 5. Vázán právním názorem Nejvyššího soudu, krajský soud ve věci rozhodl podruhé napadeným rozsudkem ve znění napadeného opravného usnesení. Tím rozsudek okresního soudu potvrdil v té části výroku I, kterou bylo stěžovateli uloženo zaplatit žalobci 858 047 Kč s příslušenstvím (tj. za bezdůvodné užívání nemovitostí v období od 11. 9. 2007 do 31. 12. 2008), ve zbytku výroku I rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl. 6. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud napadeným usnesen