III.ÚS 2820/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2820/18 ze dne 28. 5. 2019 N 99/94 SbNU 216 Trestný čin porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku - postavení poškozeného   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele Z. J., advokáta, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 8. srpna 2018 sp. zn. 2 ZT 75/2018, za účasti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 jako účastníka řízení, takto: I. Usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 8. srpna 2018 sp. zn. 2 ZT 75/2018 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 8. srpna 2018 sp. zn. 2 ZT 75/2018 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 1 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy. 2. Z obsahu vyšetřovacího spisu Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha 2, Odboru hospodářské kriminality, 3. oddělení, (dále jen "policejní orgán") se podává, že policejní orgán zahájil dne 12. 4. 2017 pod č. j. KRPA-104320-2/TČ-2017-001293 podle § 158 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "tr. řád") na základě oznámení stěžovatele úkony trestního řízení ve věci přečinu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "tr. zákoník"). 3. Usnesením policejního orgánu ze dne 23. 10. 2017 č. j. KRPA-104320-37/TČ-2017-001293 byla podle § 159a odst. 1 tr. řádu uvedená trestní věc odložena s tím, že nejde o podezření ze spáchání trestného činu a není namístě věc vyřídit jinak. 4. Proti usnesení policejního orgánu podal stěžovatel jako poškozený dne 25. 10. 2017 stížnost, na základě které Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 2 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") usnesením ze dne 15. 12. 2017 č. j. 2 ZN 2554/2017-27 podle § 149 odst. 1 tr. řádu rozhodnutí policejního orgánu zrušilo a podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu policejnímu orgánu uložilo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. 5. Usnesením policejního orgánu ze dne 6. 4. 2018 č. j. KRPA-104320-66/TČ-2017-001293 bylo podle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání E. S. jako obviněného ze spáchání přečinu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 tr. zákoníku. Opis usnesení byl stěžovateli doručen přípisem ze dne 6. 4. 2018. 6. Usnesením obvodního státního zastupitelství ze dne 16. 5. 2018 sp. zn. 2 ZT 75/2018 bylo ke stížnosti obviněného podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu rozhodnutí policejního orgánu zrušeno a bylo mu uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. 7. Usnesením policejního orgánu ze dne 11. 7. 2018 č. j. KRPA-104320-97/TČ-2017-001293 pak byla podle § 159a odst. 1 tr. řádu odložena věc podezření ze spáchání přečinu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 tr. zákoníku, kterého se mohl dopustit E. S. jednáním popsaným ve výroku, mimo jiné tím, že v řízení před soudním exekutorem JUDr. Ivo Luhanem, pověřeným vedením exekuce podle vykonatelného elektronického platebního rozkazu obvodního soudu ze dne 24. 5. 2016 č. j. EPR 100992/2016 oprávněného (stěžovatele) v rámci exekuce vedené Exekutorským úřadem pro Prahu 1 pod sp. zn. 099 Ex 2531/16 k vymožení částky 21 600 Kč s příslušenstvím, odmítl splnit zákonnou povinnost učinit pravdivé prohlášení o svém majetku a bez omluvy se nedostavil do sídla exekutora k soudnímu úkonu nařízenému na 5. 4. 2017. 8. Proti uvedenému rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou obvodní státní zastupitelství napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítlo s tím, že byla podána osobou neoprávněnou. Své rozhodnutí odůvodnilo zjištěním, že u přečinu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku je poškozeným stát, nikoliv osoba oprávněného v rámci exekučního řízení. Je tak zřejmé, že stěžovatel není oprávněn podat si v rámci trestního řízení stížnost. II. Argumentace stěžovatele 9. Stěžovatel rekapituluje průběh řízení před orgány činnými v trestním řízení, přičemž uvádí, že proti poslednímu rozhodnutí policejního orgánu o odložení věci podal včasnou a přípustnou stížnost, kterou posléze doplnil. Podle jeho názoru neobstojí závěr napadeného usnesení, že objektem skutkové podstaty trestného činu podle § 227 tr. zákoníku je zájem na řádné činnosti orgánů veřejné moci, aby mohly náležitě zjistit existenci majetku a jeho případný rozsah pro účely exekučního řízení, a že poškozeným je tak stát. Má za to, že jde o trestný čin proti majetku, takže jeho objektem je zájem na ochraně majetku, nikoliv řádná činnost orgánů veřejné moci, a poškozeným je exekuční věřitel. Připomíná, že v průběhu řízení vykonával práva poškozeného podle trestního řádu, a jelikož mu byl doručen i opis rozhodnutí o odložení věci, napadl jej v souladu s poučením opravným prostředkem. Tím, že obvodní státní zastupitelství odmítlo přezkoumat postup policejního orgánu, zasáhlo do jeho práva zaručeného v čl. 36 a násl. Listiny a popřelo též zásadu dvojinstančnosti řízení. Napadené rozhodnutí pro něj bylo překvapivé. III. Vyjádření účastníka řízení 10. Obvodní státní zastupitelství nad rámec odůvodnění napadeného usnesení odkázalo na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 5 Tdo 770/2018, v němž bylo konstatováno, že objektem skutkové podstaty trestného činu podle § 227 tr. zákoníku je zájem na řádné činnosti orgánů veřejné moci a že poškozeným je stát. Poukázalo i na obdobný případ řešený Ústavním soudem usnesením ze dne 18. 12. 2008 sp. zn. I. ÚS 1436/08 (dostupným jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz). Připomnělo, že jestliže poškozený nemá ústavně zaručené právo na to, aby byl trestně stíhán ten, kdo mu způsobil škodu, tím spíše nemá ústavně zaručené právo, aby byl někdo trestně stíhán určitým způsobem. V trestním řízení nejde v prvé řadě o právo poškozeného či jakékoli jiné osoby, ale o právo a věc státu, aby ve veřejném zájmu bylo stíháno a odsouzeno jednání, které zákon označuje za trestné. Nepřiznáním postavení poškozeného tak nemohlo být jakkoli zasaženo do ústavních práv stěžovatele. Způsobení škody na cizím majetku není zákonným znakem skutkové podstaty přečinu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku a i z praktických důvodů je vyloučeno, aby taková škoda byla vyčíslena. Nadto poukázalo na nikoli vysokou exekučně vymáhanou částku, takže exekutor nepochybně mohl zjistit majetek povinného dostačující k uspokojení stěžovatele i jinými způsoby. Závěrem vysvětlil, že před vydáním napadeného rozhodnutí bylo stěžovateli postavení poškozeného přiznáno nesprávně. 11. V replice na vyjádření obvodního státního zastupitelství stěžovatel nad rámec argumentace uplatněné v ústavní stížnosti uvádí, že zájem na řádné činnosti orgánů veřejné moci není jediným objektem trestného činu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku, což vyvozuje z toho, že dříve bylo totožné jednání trestné podle § 256 odst. 1 písm. d) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, (dále též jen "tr. zákon") jako trestný čin poškozování věřitele. Poukázal též na odlišnosti od případu řešeného Nejvyšším soudem pod sp. zn. 5 Tdo 770/2018. Podle názoru stěžovatele nebylo obvodní státní zastupitelství oprávněno odmítnout stížnost ani s ohledem na § 142 odst. 1 tr. řádu. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je advokátem, který podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637; 290/2015 Sb.) nemusí být zastoupen jiným advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 13. Po zvážení stížnostních námitek a obsahu příslušného spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. 14. Ústavní soud posoudil ústavní stíž