III.ÚS 2891/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2891/25 ze dne 29. 1. 2026 Nesprávné poučení účastníka řízení o nemožnosti podat dovolání   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Františka Píty, zastoupeného JUDr. Petrem Cembisem, sídlem Ponávka 185/2, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. června 2025 č. j. 36 Co 27/2025-315, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníka řízení, a Adriany Doubkové, zastoupené Mgr. Ing. Petrou Hýskovou, advokátkou, sídlem Tyršova 1835/13, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. června 2025 č. j. 36 Co 27/2025-315 bylo porušeno právo stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. června 2025 č. j. 36 Co 27/2025-315 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že v rámci exekuce vedené proti vedlejší účastnici (dále jen "povinná") proběhla dne 10. 7. 2015 na základě dražební vyhlášky soudní exekutorky JUDr. Jany Bémové, Exekutorský úřad Česká Lípa (dále jen "soudní exekutorka"), ze dne 25. 4. 2015 č. j. 4 EX 353/13-181 dražba nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. X pro katastrální území D. (dále jen "předmětné nemovitosti"), při níž byl udělen usnesením soudní exekutorky č. j. 4 EX 353/13-233 příklep stěžovateli, který učinil nejvyšší podání ve výši 8 150 000 Kč. Stěžovatel ve stanovené lhůtě 14 dnů od právní moci usnesení o příklepu povinnost doplatit nejvyšší podání nesplnil. Doplatek na nejvyšší podání stěžovatel neuhradil ani po dodatečné výzvě. Další dražební jednání bylo nařízeno vyhláškou ze dne 9. 10. 2015 č. j. 4 EX 353/13-243 na 19. 11. 2015. Mezitím bylo vyhláškou Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud") ze dne 18. 11. 2015 č. j. KSLB 87 INS 28726/2015-A-3 zahájeno insolvenční řízení povinné. Následně byla exekuce na majetek povinné částečně zastavena usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 2. 2022 č. j. E 391/2002-115 v rozsahu specifikovaných nemovitostí, protože byly prodány v rámci insolvenčního řízení povinné. 3. V návaznosti soudní exekutorka usnesením ze dne 22. 11. 2024 č. j. 4 EX 353/13-309 uložila stěžovateli coby obmeškalému vydražiteli povinnost nahradit jí náklady exekuce ve výši 1 052 105,58 Kč (výrok III), představující náklady exekuce ve výši 1 252 105,58 Kč (výrok I), na které byla započítána jistota složená stěžovatelem ve výši 200 000 Kč (výrok II). Soudní exekutorka vyložila, že úspěšnému vydražiteli vzniká udělením příklepu povinnost zaplatit jím učiněné podání s tím, že porušení této povinnosti je sankciováno tím, že vydražitel je povinen zaplatit nároky soudního exekutora a ostatních účastníků exekučního řízení vznikající přímo ze zákona. Soudní exekutorka odůvodnila, že plněním ve smyslu § 336n odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), je i právo na náhradu neuhrazené odměny soudního exekutora, která mu ušla následkem toho, že obmeškalý vydražitel nezaplatil nejvyšší podání do doby, než pro zahájení insolvenční řízení vůči povinné došlo k nemožnosti provést exekuci podle § 46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, tedy nebylo možné provést další dražbu. S odkazem na § 336m odst. 2 o. s. ř. soudní exekutorka uzavřela, že újma způsobená obmeškalým vydražitelem na odměně soudního exekutora je právem soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce, které vyčíslila na částku 1 252 105,58 Kč. 4. K odvolání stěžovatele krajský soud napadeným usnesením změnil usnesení soudní exekutorky ve výroku I tak, že náklady se určují částkou 813 044,98 Kč (výrok I), ve výroku II jej potvrdil (výrok II) a ve výroku III jej změnil tak, že stěžovatel je povinen zaplatit soudní exekutorce částku 613 044,98 Kč (výrok III); současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV). Krajský soud se ztotožnil se závěry soudní exekutorky a s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 3. 11. 2020 sp. zn. 20 Cdo 2746/2020 doplnil, že újma způsobená obmeškalým vydražitelem na odměně exekutora není hmotněprávní škodou žalovatelnou ve zvláštním nalézacím řízení, ale jde o právo plynoucí z procesního práva a musí být vyřešeno způsobem předepsaným procesním právem. Stěžovatel nedoplacením nejvyššího podání ani v dodatečné lhůtě způsobil obmeškání, přičemž příčinná souvislost vyplývá z § 336m odst. 2 o. s. ř., když jinak by soudní exekutorka v dané věci přistoupila k závěrečné fázi exekuce prodejem nemovitých věcí povinné a rozhodla by i o nákladech exekuce včetně odměny soudní exekutorky a hotových výdajích, a to předtím, než bylo insolvenční řízení povinné vůbec zahájeno. Na rozdíl od soudní exekutorky krajský soud dospěl k závěru, že odměnu soudní exekutorky je třeba snížit o 1/5 vzhledem na dosaženou fázi exekučního řízení (s odkazem na nález ze dne 18. 11. 2024 sp. zn. I. ÚS 2690/24). II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel spatřuje zásah do svých základních práv především v tom, že krajský soud dovodil jeho povinnost nahradit soudní exekutorce ušlou odměnu automaticky již z pouhého faktu, že jako obmeškalý vydražitel nedoplatil nejvyšší podání, aniž by se jakkoli zabýval otázkou příčinné souvislosti mezi tímto porušením povinnosti a tvrzenou majetkovou újmou. Takový výklad § 336n odst. 1 o. s. ř. považuje za excesivní, neboť podle jeho názoru zavádí kategorii "procesní škody", kterou český právní řád nezná, a zcela rezignuje na obecné předpoklady odpovědnosti za škodu, zejména na nutnost zkoumat, zda tvrzená újma byla přímým a předvídatelným následkem jeho jednání. Krajskému soudu vytýká, že dostatečně nevysvětlil, jaký je právní charakter ušlé odměny soudní exekutorky a proč v projednávané věci nepovažoval za nutné zabývat se otázkou příčinné souvislosti. 6. Stěžovatel současně namítá, že ušlá odměna soudní exekutorky nemůže být považována ani za náklad vzniklý v souvislosti s dalším dražebním jednáním, ani za škodu ve smyslu § 336n odst. 1 o. s. ř. Argumentuje, že soudní exekutorka sama postupovala v exekučním řízení nezákonně, protože realizovala dražbu na základě deset let starého ocenění nemovitostí a aniž by byly splněny zákonné podmínky pro její nařízení. Podle stěžovatele proto dražba vůbec neměla proběhnout a soudní exekutorce nemohlo vzniknout legitimní očekávání na odměnu. Nadto zdůrazňuje, že případný neúspěch exekuce byl způsoben pozdějším insolvenčním řízením povinné a pasivitou soudní exekutorky, nikoli jeho vlastním jednáním, čímž došlo k přerušení příčinné souvislosti. 7. V doplnění k ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že poučení krajského soudu, podle něhož proti napadenému usnesení není dovolání přípustné, neodpovídá ústavně konformnímu výkladu občanského soudního řádu. Argumentuje, že nesprávné poučení o nepřípustnosti dovolání v situaci, kdy může být za splnění podmínek § 237 o. s. ř. přípustné, představuje porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, a to i v exekučním řízení. III. Vyjádření účastníka řízení a vedlejší účastnice řízení a replika stěžovatele 8. Ústavní soud si vyžádal vyjádření krajského soudu, povinné a oprávněné České republiky - Finančního úřadu pro Plzeňský kraj, Územního pracoviště v Plzni, k ústavní stížnosti. 9. Česká republika - Finanční úřad pro Plzeňský kraj, Územní pracoviště v Plzni, Ústavnímu soudu sdělila, že nebude v řízení před Ústavním soudem uplatňovat práva vedlejší účastnice řízení. 10. Krajský soud ve vyjádření především odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. Zdůraznil, že stěžovatel se stal obmeškalým vydražitelem tím, že nezaplatil doplatek nejvyššího podání ani v dodatečné lhůtě stanovené soudní exekutorkou. Další dražební jednání sice nebylo možné provést z důvodu zahájeného insolvenčního řízení, avšak krajský soud vycházel z judikatury Nejvyššího soudu, podle níž náhrada exekutora za neuhrazenou odměnu spadá do plnění obmeškalého vydražitele podle § 336n odst. 1 o. s. ř.; nejde přitom o rozšiřující výklad v neprospěch stěžovatele, ale o aplikaci stávajícího právního výkladu. Krajský soud dále uvedl, že otázky procesních vad dražby, včetně vztahu k insolvenčnímu řízení, byly právně vyřešeny a v řízení o