III.ÚS 2974/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2974/10 ze dne 8. 12. 2011 N 206/63 SbNU 403 Trestnost některých činů dle trestního zákoníku a trestního zákona ve světle článku 40 odstavec 6 Listiny   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaj) - ze dne 8. prosince 2011 sp. zn. III. ÚS 2974/10 ve věci ústavní stížnosti J. D. proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2010 č. j. 5 T 215/2008-70 a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2010 č. j. 5 To 475/2010-78, jimiž bylo rozhodnuto, že stěžovatelka vykoná trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců uložený trestním příkazem, za účasti Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení a Městského státního zastupitelství v Brně a Krajského státního zastupitelství v Brně jako vedlejších účastníků řízení. Výrok Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 18. 10. 2010, splňující všechny náležitosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených usnesení Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně, neboť jimi měla být dotčena její základní práva garantovaná článkem 8 odst. 2, článkem 39 a článkem 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatelka současně navrhla odložení vykonatelnosti obou usnesení napadených ústavní stížností. Ústavní soud tomuto návrhu vyhověl a svým usnesením ze dne 21. 10. 2010 č. j. III. ÚS 2974/10-7 vykonatelnost obou usnesení odložil do rozhodnutí Ústavního soudu o podané ústavní stížnosti. II. 3. Z obsahu ústavní stížnosti, z obsahu napadených rozhodnutí, jakož i ze spisů Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 215/2008 a Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 21 T 167/2008, které si Ústavní soud vyžádal, se zjišťuje: 4. Stěžovatelka (v trestní řízení "odsouzená") byla trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2008 č. j. 5 T 215/2008-37 pravomocně odsouzena pro trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tehdy platného zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "tr. zákon"). Za tento trestný čin jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků; dále jí byl uložen trest zákazu činnosti - řízení motorových vozidel - na dobu dvou roků. 5. Skutek tohoto trestného činu byl (zkráceně řečeno) spáchán tím, že odsouzená dne 28. 8. 2008 v Brně řídila osobní automobil Škoda Fabia, ačkoliv dne 18. 10. 2007 pozbyla řidičské oprávnění, neboť ke dni 14. 8. 2007 dosáhla v registru řidičů dvanácti trestných bodů za dopravní přestupky, a její námitky proti záznamu bodů byly ve správním řízení zamítnuty. 6. Usnesením ze dne 1. ledna 2010 č. j. 5 T 215/2008-42 Městský soud v Brně rozhodl dle § 419 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, že se nevykoná trest, který byl odsouzené uložen trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2008 sp. zn. 5 T 215/2008. Odůvodnil to tím, že "jednání, za které byla odsouzená ... uznána vinnou, již není popsáno v trestním zákoníku ..., který je účinný od 1. 1. 2010". Proti tomuto usnesení podal státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně stížnost. 7. O stížnosti státního zástupce rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 1. 2010 č. j. 7 To 40/2010-51 tak, že stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí Městského soudu v Brně č. j. 5 T 215/2008-42 podle § 149 odst. 1 tr. řádu zrušil. Stížnostní soud dospěl k závěru, že skutek trestného činu, za nějž byla J. D. odsouzena a který byl tehdy právně kvalifikován jako trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d zrušeného tr. zákona, je i nadále trestný jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) nového trestního zákoníku. K rozhodnutí o nevykonání trestu podle § 419 trestního zákoníku proto nebyl dán zákonný důvod. 8. Poté ve věci rozhodl Městský soud v Brně usnesením ze dne 11. 8. 2010 č. j. 5 T 215/2008-70 tak, že odsouzená dle § 83 odst. 1 a § 56 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku vykoná trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, uložený trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2008 sp. zn. 5 T 215/2008, a to ve věznici s dozorem. Své rozhodnutí odůvodnil Městský soud v Brně tím, že odsouzená ve zkušební době podmíněného odsouzení nežila řádným životem a znovu se dne 4. 11. 2008 v obci Pasohlávky dopustila skutkově analogického trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zákona a trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zákona. Za tyto nově spáchané trestné činy jí byl rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. 2. 2009 č. j. 2 T 167/2008-40 uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a trest zákazu činnosti - řízení všech motorových vozidel - na dobu dvou let (tyto výměry trestů byly později usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23. 2. 2010 č. j. 2 T 167/2008-60 podle § 419 trestního zákoníku zkráceny o 100 hodin obecně prospěšných prací a o jeden rok zákazu činnosti). Závěr o tom, že původně uložený podmíněný trest odnětí svobody se u odsouzené minul účinkem, odůvodnil Městský soud v Brně rovněž zprávou Probační a mediační služby v Břeclavi, z níž vyplývá, že odsouzená řádně nevykonávala obecně prospěšné práce, uložené jí rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi. 9. Proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2010 o vykonání trestu odnětí svobody si odsouzená podala stížnost. Usnesením ze dne 1. září 2010 č. j. 5 To 475/2010-78 Krajský soud v Brně stížnost stěžovatelky dle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. Zopakoval, že k postupu podle § 419 trestního zákoníku nebyl dán důvod, protože trestný skutek odsouzené, původně kvalifikovaný jako trestný čin podle § 180d tr. zákona, je i nadále trestný jako přečin podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že byly splněny podmínky předpokládané v ustanovení § 83 odst. 1 trestního zákoníku pro rozhodnutí o vykonání trestu odnětí svobody, protože odsouzená ve zkušební době podmíněného odsouzení opětovně spáchala trestný čin, za který byla odsouzena. III. 10. V ústavní stížnosti stěžovatelka rekapituluje postup obecných soudů v průběhu předchozího trestního řízení, zejména při rozhodování o tom, že se na ní dle § 83 odst. 1 trestního zákoníku vykoná podmíněně odložený trest odnětí svobody. Domnívá se, že tímto postupem byla dotčena její základní práva garantovaná článkem 8 odst. 2 Listiny ("Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon."), článkem 39 Listiny ("Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.") a článkem 40 odst. 6 Listiny ("Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější."). 11. Konkrétně namítá, že obecné soudy měly při rozhodování o přeměně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody na trest nepodmíněný postupovat podle nového trestního zákoníku, který byl účinný v době tohoto rozhodování soudu, protože tento nový trestní zákoník je pro pachatele příznivější. Nový trestní zákoník již neobsahuje trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění ani jiný trestný čin, který by odpovídal ustanovení § 180d zrušeného tr. zákona, a proto prý nebylo možno rozhodnout o vykonání trestu uloženého podle již neexistující právní úpravy. 12. Stěžovatelka se domnívá, že skutek, za nějž byla odsouzena k trestu odnětí svobody na deset měsíců, který má nyní vykonat, nelze kvalifikovat jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) nového trestního zákoníku. Taková právní kvalifikace by prý byla možná pouze za situace, kdy by jí bylo řidičské oprávnění odňato rozhodnutím příslušného obecního úřadu podle § 94, resp. omezeno podle § 93 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. V jejím případě však žádné takové úřední rozhodnutí neexistuje, nýbrž ona pozbyla řidičské oprávnění v důsledku dosažení počtu dvanácti bodů v bodovém hodnocení, tedy "ex lege, a nikoliv ex actu". 13. V dodatečném písemném podání ze dne 4. 11. 2010 poukázala stěžovatelka na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2010 sp. zn. 7 To 157/2010 a na článek JUDr. Jana Kněžínka zveřejněný v odborném časopise Trestněprávní revue č. 7/2009. Oba tyto dokumenty mají potvrzovat její názor, že pozbytí řidičského oprávnění