III.ÚS 3206/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3206/16 ze dne 25. 4. 2017 N 66/85 SbNU 165 K povinnosti soudu ustanovit nezletilému účastníku řízení opatrovníka (jízda nezletilého načerno)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaj) a Radovana Suchánka - ze dne 25. dubna 2017 sp. zn. III. ÚS 3206/16 ve věci ústavní stížnosti M. Ž., zastoupeného Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou, se sídlem Husova 242/9, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 3. listopadu 2009 č. j. 30 EC 189/2009-30, kterým byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici 1 006 Kč (nezaplacené jízdné s přirážkou) s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení ve výši 8 154 Kč, za účasti Okresního soudu Plzeň-město jako účastníka řízení a DRY CLEANER LINE, s. r. o., se sídlem V Holešovičkách 1579/24, Praha 8 - Libeň, jako vedlejší účastnice řízení. I. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 3. listopadu 2009 č. j. 30 EC 189/2009-30 bylo porušeno základní právo stěžovatele podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 3. listopadu 2009 č. j. 30 EC 189/2009-30 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, a to z důvodu porušení jeho práv zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 32 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (dále jen "Úmluva"). 2. Okresní soud Plzeň-město (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 3. 11. 2009 č. j. 30 EC 189/2009-30 uložil I. výrokem stěžovateli (žalovanému) povinnost zaplatit vedlejší účastnici (žalobkyni) částku 1 006 Kč s úrokem od 10. 4. 2008 do zaplacení, a výrokem II mu uložil povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 8 154 Kč. Okresní soud dospěl k závěru, že stěžovatel porušil dne 25. 3. 2008 smlouvu o přepravě osob, neboť neuhradil stanovené jízdné a při přepravě se neprokázal platným jízdním dokladem; žalovaná částka 6 Kč představovala cenu jízdného a částka 1 000 Kč tzv. přirážku k jízdnému. Okresní soud rozhodl bez nařízení jednání a vycházel ze skutkových tvrzení vedlejší účastnice (na kterou byla pohledávka postoupena společností Plzeňské městské dopravní podniky, a. s.), neboť zákonná zástupkyně stěžovatele (matka stěžovatele) se k žalobě nevyjádřila a (konkludentně) souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Stěžovateli bylo v době vydání rozsudku okresního soudu devět let. II. Argumentace stěžovatele 3. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že ji má za přípustnou, neboť ve věci nelze podat odvolání (jde podle občanského soudního řádu o tzv. bagatelní věc) a nelze již využít ani žalobu pro zmatečnost, neboť lhůta pro její podání stěžovateli uplynula dříve, než se o existenci napadeného rozsudku okresního soudu dozvěděl. Stěžovatel považuje svůj návrh také za včasný, což odůvodnil tím, že nebyl okresním soudem o řízení ani o vydání uvedeného rozsudku nijak informován a k jeho žádosti mu okresní soud doručil uvedený rozsudek až dne 28. 7. 2016. 4. Stěžovatel částku uloženou k úhradě nepovažuje za bagatelní, neboť celkem (tj. včetně nákladů řízení a úroků z prodlení) je povinen uhradit téměř 10 000 Kč. Nemá však rodinné zázemí ani žádný majetek (poukázal na své osobní a majetkové poměry). 5. Stěžovatel tvrdí, že mu byla zcela odňata možnost jednat před soudem. Okresní soud jej o řízení neuvědomil, neumožnil mu vyjádřit se k věci ani navrhovat důkazy, rozsudek mu nebyl doručen. Okresní soud jej na jedné straně vyloučil z účasti na řízení, avšak na druhé straně "neměl žádný problém" uložit mu povinnost zaplatit žalovanou částku i náklady řízení. Okresní soud v řízení jednal s matkou nezletilého stěžovatele, která byla jeho zákonnou zástupkyní, avšak takové zastoupení podle stěžovatele nebylo řádné a odporovalo účelu zastoupení. Podle stěžovatele byla jeho matka při zastupování v řízení ve střetu zájmů podle § 37 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, neboť péče řádného hospodáře v rámci rodičovské odpovědnosti zahrnuje i řádné plnění závazků a povinností, přičemž to byla právě matka stěžovatele, která byla jako zákonný zástupce povinna žalované částky zaplatit (stěžovatel se nacházel v její péči). Současně stěžovatel namítl, že zastoupení jeho matkou nebylo řádné, neboť jeho matka nechránila jeho práva a zájmy, na žalobu nijak nereagovala a s okresním soudem nekomunikovala. Stěžovatel dodal, že mu byla rozsudkem okresního soudu ze dne 15. 12. 2015 nařízena ústavní výchova, přičemž podle závěrů soudu v dané věci rodiče vyjadřují nezájem o nezletilého stěžovatele. Stěžovatel je s ohledem na uvedené přesvědčen, že mu měl být ustanoven pro řízení o žalobě opatrovník podle § 29 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "o. s. ř."). Stěžovatel poukázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2016 sp. zn. I. ÚS 3598/14 (N 74/81 SbNU 285), ze dne 19. 2. 2014 sp. zn. I. ÚS 3304/13 (N 18/72 SbNU 217), ze dne 31. 5. 2016 sp. zn. II. ÚS 2748/15 (N 98/81 SbNU 591) a ze dne 12. 7. 2016 sp. zn. III. ÚS 2736/15 (N 125/82 SbNU 45). 6. Ve vztahu k nákladovému II. výroku stěžovatel namítl nepoměr mezi žalovanou částkou a výší nákladů řízení, které mu byly k náhradě okresním soudem uloženy. Poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11 (N 68/64 SbNU 767) a usnesení ze dne 27. 12. 2011 sp. zn. IV. ÚS 2777/11 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). III. Vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení 7. Okresní soud ve svém vyjádření toliko odkázal na napadený rozsudek a způsob doručování soudních listin s tím, že doručováno bylo matce stěžovatele na adresu, kde se prokazatelně zdržovala v době doručování. Z tohoto důvodu nebylo třeba zasílat vyjádření okresního soudu stěžovateli na vědomí a k případné replice. 8. Vedlejší účastnice se na výzvu Ústavního soudu k ústavní stížnosti nevyjádřila ani neuplatnila svá procesní práva. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. 10. Podle Ústavního soudu je ústavní stížnost také přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svých práv [§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a contrario]. V této souvislosti poukazuje Ústavní soud na své předchozí závěry uvedené v nálezech ze dne 21. 4. 2016 sp. zn. I. ÚS 3598/14, ze dne 31. 5. 2016 sp. zn. II. ÚS 2748/15, ze dne 20. 12. 2016 sp. zn. III. ÚS 3055/16 (N 250/83 SbNU 895), ze dne 15. 2. 2017 sp. zn. I. ÚS 1775/14 (N 29/84 SbNU 349) a ze dne 12. 7. 2016 sp. zn. III. ÚS 2736/15 (N 125/82 SbNU 45), ze kterých i pro nyní projednávanou věc vyplývá, že odvolání v dané věci nebylo přípustné (tzv. bagatelní částka) a žaloba pro zmatečnost nepředstavovala efektivní prostředek nápravy, ať již by šlo o žalobu pro zmatečnost podanou na základě § 229 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012, nebo podle § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Žaloba pro zmatečnost podaná z důvodu podle § 229 odst. 3 o. s. ř. v rozhodném znění není přípustná (bylo možno napadnout pouze odvolací rozsudek nebo usnesení ve věci samé) a v případě žaloby podle § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. objektivní tříletá lhůta uplynula stěžovateli dříve, než měl možnost se s napadeným rozsudkem seznámit (podstatou ústavní stížnosti je přitom námitka odnětí možnosti se k věci vyjadřovat a navrhovat důkazy, resp. nedoručení napadeného rozsudku stěžovateli). 11. Ústavní stížnost je třeba považovat za včasnou; znovu lze přitom poukázat na obdobnou argumentaci obsaženou ve výše uvedených nálezech (srov. zde bod 10). Rovněž v nyní projednávané věci je nutno vycházet z relevantního znění § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu s tím, že počátek běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti je třeba interpretovat způsobem, jenž nebude bránit věcnému projednání, jestliže podstatou ústavní stížnosti je právě námitka porušení práva jednat před okresním soudem, které z povahy věci vylučovalo, aby stěžovateli byl doručován napadený rozsudek. Pokud měly právní účinky doručení napadeného rozsudku nastat doručením třetí osobě (zde matce stěžovatele), avšak zůstává sporné, zda zastoupení danou třetí osobou bylo řádné, pak nelze pod pojmem "doručení" ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumět skutečnost, s níž př