III.ÚS 3296/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3296/21 ze dne 2. 5. 2023 N 75/118 SbNU 9 Vyloučení trestněprávní odpovědnosti veřejného činitele za věcně nesprávné správní rozhodnutí   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) a soudců Radovana Suchánka a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky I. O., zastoupené JUDr. Jakubem Kotrbou, advokátem, sídlem Těšnov 1059/1, Praha 1, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2021 sp. zn. 3 Tdo 269/2021, ze dne 13. května 2020 sp. zn. 3 Tdo 134/2020, ze dne 31. května 2018 sp. zn. 3 Tdo 39/2018 a ze dne 23. listopadu 2016 sp. zn. 3 Tdo 1434/2015, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2020 sp. zn. 67 To 208/2019 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. dubna 2019 sp. zn. 3 T 40/2015, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství, Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 jako vedlejších účastníků řízení, ve znění opravného usnesení ze dne 30. května 2023, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2021 sp. zn. 3 Tdo 269/2021, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. května 2020 sp. zn. 3 Tdo 134/2020 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2020 sp. zn. 67 To 208/2019 byla porušena stěžovatelčina práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2021 sp. zn. 3 Tdo 269/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. května 2020 sp. zn. 3 Tdo 134/2020 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2020 sp. zn. 67 To 208/2019 se ve vztahu ke stěžovatelce zrušují. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. IV. Nejvyššímu soudu se ukládá, aby stěžovatelce nahradil náklady řízení před Ústavním soudem ve výši, která bude určena samostatným usnesením Ústavního soudu. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i její právo podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 3 T 40/2015, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Stěžovatelka byla obviněna, že jako vedoucí Odboru vnitřní správy Magistrátu X. vydala na základě návrhu vypracovaného M. S., tehdy S., právničkou a hlavní městskou matrikářkou Magistrátu X (obviněnou spolu se stěžovatelkou) dne 6. 1. 1999 rozhodnutí č. j. OVS 2331/98/Se, kterým podle § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění platném do 30. 6. 2000, (dále též jen "správní řád") zrušila rozhodnutí Odboru matrik Obvodního úřadu Městské části X (dále jen "Úřad městské části X") ze dne 10. 9. 1998 č. j. 4225/98, kterým tento správní orgán nevyhověl žádosti R. C. (syna J. C. jejího manžela E. C.) ze dne 9. 5. 1995 o pokračování v řízení o vrácení státního občanství jeho matky J. C. a kterým odmítl vydat pro jmenovanou osvědčení o státním občanství České republiky, a zároveň rozhodla ve věci zjištění státního občanství podle § 24 a 25 zákona České národní rady č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění účinném do 1. 9. 1999, (dále jen "zákon č. 40/1993 Sb.") a ve věci ukončení řízení o vrácení státního občanství podle § 3 a 4 ústavního dekretu presidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, (dále jen "dekret č. 33/1945 Sb.") tak, že J. C., roz. S., byla v době své smrti státní občankou Československé republiky podle § 4 odst. 2 uvedeného dekretu, jelikož o její žádosti o vrácení československého státního občanství, kterou podala jako manželka československého státního občana dne 9. 2. 1946 ve smyslu § 3 a 4 tohoto dekretu, nebylo dosud pravomocně rozhodnuto. 3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 5. 2015 sp. zn. 3 T 40/2015 bylo podle § 314c odst. 1 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "tr. řád") za použití § 188 odst. 1 písm. c) a § 172 odst. 1 písm. d) tr. řádu a z důvodů § 11 odst. 1 písm. b) tr. řádu trestní stíhání obou obviněných pro skutek, v němž byl u nich spatřován trestný čin maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti podle § 159 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinného do 31. 12. 2009, (dále jen "tr. zákon"), zastaveno, neboť stíhání bylo promlčeno. Proti předmětnému usnesení podala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 stížnost, která byla usnesením Městského soudu v Praze (dále též jen "městský soud") ze dne 16. 7. 2015 sp. zn. 67 To 231/2015 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítnuta. Proti usnesení městského soudu podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněných. Nejvyšší státní zástupce měl za to, že trestný čin, který je obviněným kladen za vinu, není promlčen vzhledem ke škodě, která vznikla a nadále vzniká, jelikož o vydání majetku v rámci restituce je i nadále rozhodováno různými institucemi. Nejvyšší státní zástupce dále uvedl, že ve vztahu k otázce, od kterého okamžiku počíná plynout promlčecí doba, je třeba vycházet z názoru právní nauky i judikatury, že tam, kde je znakem skutkové podstaty trestného činu účinek nebo kde těžší účinek charakterizuje kvalifikovanou skutkovou podstatu, promlčecí doba začíná plynout teprve od vzniku účinku nebo těžšího účinku. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné, proto usnesením ze dne 23. 11. 2016 sp. zn. 3 Tdo 1434/2015 usnesení městského soudu ze dne 16. 7. 2015 sp. zn. 67 To 231/2015 zrušil, stejně tak jako jemu předcházející usnesení obvodního soudu ze dne 25. 5. 2015 sp. zn. 3 T 40/2015, a obvodnímu soudu nařídil, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 4. Usnesením obvodního soudu ze dne 27. 4. 2017 sp. zn. 3 T 40/2015 bylo podle § 314c odst. 1 písm. b) tr. řádu za použití § 188 odst. 2 tr. řádu a za použití § 172 odst. 2 písm. c) tr. řádu trestní stíhání obou obviněných zastaveno, neboť obvodní soud měl za zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo. Obvodní soud uvedl, že obviněné se jednání, které je jim kladeno za vinu, měly dopustit bezmála 15 a půl roku před zahájením trestního stíhání, v důsledku čehož je jeho společenská škodlivost podstatně snížena. Uplatnění trestněprávních prostředků proto není v této věci adekvátní, zejména když jsou obviněné ohroženy trestem odnětí svobody nejvýše na tři léta, tedy nejde o trestný čin větší závažnosti vylučující použití některého z odklonů. Vedle toho byla podle soudu u obou obviněných splněna podmínka náležitého chování po spáchání činu. Obvodní soud dále zmínil, že v době vydání dotčeného rozhodnutí byl účinný správní řád, který umožňoval pravomocně ukončené řízení obnovit v objektivní lhůtě tří let, tedy toho času existoval institut, který mohl nesprávné rozhodnutí obviněných zvrátit, nicméně nebyl využit. V současné době pak přichází v úvahu pouze obnova řízení v návaznosti na pravomocný odsuzující rozsudek o spáchání trestného činu. Proti usnesení obvodního soudu podala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 stížnost, která byla usnesením městského soudu ze dne 13. 7. 2017 sp. zn. 67 To 224/2017 zamítnuta. Podle městského soudu stěží může v posuzovaném případě obstát zájem společnosti na spravedlivém potrestání pachatelů trestné činnosti či na výchovném a preventivním působení trestního řízení. Městský soud měl za zřejmé, že účelem vedeného trestního stíhání není veřejný zájem společnosti na její ochraně před pachateli trestných činů a jejich spravedlivém potrestání, ale dosažení odsuzujícího rozsudku, kterým by bylo umožněno zvrátit rozhodnutí Magistrátu X ze dne 6. 1. 1999, jímž bylo potvrzeno státní občanství J. C. v době její smrti, neboť toto rozhodnutí bylo jedním z předpokladů pro úspěšné uplatnění restitučních nároků na majetek jmenované. Proti usnesení městského soudu podal nejvyšší státní zástupce dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. 5. 2018 sp. zn. 3 Tdo 39/2018 tak, že napadené usnesení, stejně jako jemu předcházející usnesení obvodního soudu zrušil a věc přikázal obvodnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší soud uvedl, že význam a míru porušení chráněného zájmu v projednávané věci nelze bagatelizovat, neboť následkem je způsobení škody v řád