III.ÚS 3506/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3506/16 ze dne 20. 2. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Zapletal - Kovo a. s., sídlem Elišky Přemyslovny 95/8, Brno, zastoupené Mgr. Ing. Zdeňkem Stanovským, advokátem, sídlem Na Hutích 661/9, Praha 6 - Bubeneč, proti výrokům II., III. a IV. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. července 2016 č. j. 47 Co 231/2015-134, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti WSW, s. r. o., sídlem Palackého 1640/45, Jihlava, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě (dále jen "okresní soud") ze dne 2. 3. 2015 č. j. 21 C 142/2013-87 byla vedlejší účastnici jako žalované uložena povinnost zaplatit stěžovatelce jako žalobkyni částku ve výši 49 680 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a dále jí byla uložena povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 49 016 Kč (výrok II.). 3. Okresní soud dospěl k závěru, že vedlejší účastnice sama objednala výrobu a montáž dalších dveří, když současně akceptovala cenovou nabídku stěžovatelky ve výši 41 400 Kč + daň z přidané hodnoty (dále jen "DPH"). Došlo tak k uzavření další smlouvy o dílo, jejímž předmětem bylo dodání protipožárních dveří s jiným rozměrem a s jiným typem zárubně za jinou cenu. Stěžovatelka svůj závazek ze smlouvy splnila, když dne 2. 11. 2010 dveře dodala a namontovala. Vedlejší účastnice však závazek uhradit sjednanou cenu ve výši 41 400 Kč + DPH nesplnila. Soud tak dospěl k závěru, že vedlejší účastnice porušila svoji povinnost zaplatit sjednanou cenu díla, když neuhradila cenu protipožárních dveří dodaných dne 2. 11. 2010 ve výši 49 680 Kč. 4. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podala vedlejší účastnice odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 26. 7. 2016 č. j. 47 Co 231/2015-134 byl potvrzen rozsudek okresního soudu v části I. výroku, ve kterém byla vedlejší účastnici uložena povinnost zaplatit stěžovatelce částku 7 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně od 25. 11. 2010 do zaplacení (výrok I.). Ve zbytku žalované částky byl rozsudek okresního soudu v části I. výroku změněn tak, že žaloba byla v tomto rozsahu zamítnuta (výrok II.). Výrokem III. bylo rozhodnuto, že stěžovatelka je povinna nahradit vedlejší účastnici náklady řízení před okresním soudem ve výši 20 446,60 Kč a ve výroku IV. bylo rozhodnuto, že stěžovatelka je povinna nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 13 309,20 Kč. 5. Krajský soud rozsudek okresního soudu potvrdil v části I. výroku, ve které byla vedlejší účastnici uložena povinnost zaplatit stěžovatelce částku 7 200 Kč, tj. rozdíl mezi cenou původních dveří (42 480 Kč včetně DPH) a cenou namontovaných protipožárních dveří (49 680 Kč včetně DPH). Na zaplacení tohoto cenového rozdílu vznikl stěžovatelce nárok podle § 536 odst. 1 a § 546 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, neboť s cenou protipožárního uzávěru se správnými rozměry, správnou zárubní a kováním ve výši 41 400 Kč bez DPH, uvedenou ve stěžovatelčině nabídce č. 800101137, vedlejší účastnice souhlasila. Protože s úhradou této částky byla vedlejší účastnice v prodlení (§ 369 odst. 1 obchodního zákoníku), zavázal ji soud také k zaplacení úroku z prodlení. 6. Krajský soud po zopakování dokazování dospěl, na rozdíl od okresního soudu, k odlišnému právnímu závěru. Vzhledem k tomu, že smlouva o díle měla být splněna namontováním tří protipožárních uzávěrů včetně speciálních zárubní a kování (§ 555 odst. 1 obchodního zákoníku) je zřejmé, že v případě neosazení třetích protipožárních dveří ke splnění této smlouvy nedošlo. Krajský soud se proto zabýval vyhodnocením, zda se tak stalo na základě pochybení stěžovatelky nebo vedlejší účastnice. Vzhledem k § 537 odst. 3 obchodního zákoníku, podle kterého postupuje zhotovitel samostatně a není při určení způsobu provedení díla vázán pokyny objednatele, ledaže se k jejich plnění výslovně zavázal, a také vzhledem k § 551 odst. 1 obchodního zákoníku, podle kterého má zhotovitel povinnost upozornit objednatele na nevhodnou povahu pokynů daných mu objednatelem k provedení díla, jestliže zhotovitel mohl tuto nevhodnost zjistit při vynaložení odborné péče, dospěl krajský soud k závěru, že to byl zhotovitel, tj. stěžovatelka, kdo pochybil a nesplnil své povinnosti. Počínala si nesprávně a neodborně, když předmět díla (protipožární dveře včetně speciálních zárubní) vyrobila, aniž by si zjistila bližší informace o charakteru otvorů, které mají být vyplněny. Nedůvodně počítala s tím, že jde o běžné umístění za použití zárubní osazených tzv. "na stěnu", jak upřesnil ve své výpovědi před odvolacím soudem svědek Ing. Vladimír Filip. Pokud z několika typů jí vyráběných zárubní stěžovatelka vybrala ty, které se umísťují na stěnu, aniž by si ověřila, zda budou vyhovovat uzavření stavebních otvorů u vedlejší účastnice, porušila svoji zákonnou povinnost postupovat při provádění díla samostatně a bez vázanosti pokyny objednatele při určení způsobu provedení díla (§ 537 odst. 3 obchodního zákoníku). Nesplnila také tzv. upozorňovací povinnost podle výše uvedeného § 551 odst. 1 obchodního zákoníku. Proto podle § 551 odst. 3 obchodního zákoníku odpovídá za vady díla způsobené nevhodnými pokyny danými jí objednatelem (vedlejší účastnicí). Byla to tedy stěžovatelka, kdo způsobil, že smlouva o dílo uzavřená mezi účastníky potvrzením stěžovatelčiny objednávky č. 600100245 nebyla neosazením třetích protipožárních dveří splněna. Vedlejší účastnice měla proto právo požadovat řádné splnění smlouvy o dílo, tj. požadovat dodání a namontování správného protipožárního uzávěru do třetího stavebního otvoru. Požadavek vedlejší účastnice na dodání dveří o správných rozměrech se správnou zárubní, i když byl stěžovatelkou sepsán do nové nabídky č. 800101137 a za (jinou) cenu 41 400 Kč bez DPH a vedlejší účastnicí takto objednán, nemůže být posuzován jinak, než jako změna původní smlouvy o díle na dodání a montáž třetích, dosud vedlejší účastnici nenamontovaných protipožárních uzávěrů včetně zárubně správného typu a se správnými rozměry. Až osazením protipožárního uzávěru dne 2. 11. 2010 byla původní smlouva o díle, jejímž předmětem byla dodávka a montáž tří protipožárních uzávěrů se speciálními zárubněmi a kováním, splněna, tj. tehdy bylo dílo řádně dokončeno, stěžovatelkou předáno a vedlejší účastnicí převzato (§ 554 odst. 1 obchodního zákoníku). II. Argumentace stěžovatelky 7. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že krajský soud rozhodl svévolně, v rozporu s obsahem spisu, a zároveň překvapivě, čímž porušil právo stěžovatelky na soudní ochranu. Jeho rozhodnutí je překvapivé z důvodu porušení zásady dvojinstančnosti řízení. Krajský soud vydal rozhodnutí, jež nebylo možno na základě skutkového stavu zjištěného okresním soudem předvídat, čímž byla stěžovatelce odňata možnost právně a skutkově argumentovat k otázce, která se s ohledem na právní názor krajského soudu jevila jako významná pro jeho rozhodnutí, a bylo jí tak znemožněno reálně a efektivně hájit před soudem svá práva. 8. Stěžovatelka poukazuje na to, že okresní soud považoval za spornou otázku, zda došlo k uzavření další smlouvy o dílo, na základě níž došlo dne 2. 11. 2010 k dodání a montáži protipožárních dveří u vedlejší účastnice, či zda dodání těchto dveří bylo pouze dodatečným splněním závazku z předchozí uzavřené smlouvy (tj. ze dne 29. 9. 2010) a to k reklamaci vedlejší účastnice. Krajský soud zopakoval dokazování, avšak řešil zcela odlišnou otázku. Krajský soud nejprve dovodil, že ke splnění smlouvy o díle ze dne 29. 9. 2010 nedošlo, přičemž řešil, zda se tak stalo na základě pochybení stěžovatelky, nebo vedlejší účastnice. Krajský soud tímto stěžovatelce odejmul možnost právně a skutkově argumentovat k otázce, která se s ohledem na právní názor krajského soudu jevila jako významná pro jeho rozhodnutí, neboť stěžovatelce nebylo známo, že právní názor krajského soudu již vychází z předpokladu, že smlouva o dílo ze dne 29. 9. 2010 v žádném případě splněna nebyla, a pouze se řeší otázka, čí vinou se tak stalo. Okresní soud naopak považoval za stěžejní právě otázku, zda vůbec ke splnění smlouvy ze dne 29. 9. 2010 došlo, či nikoliv, a uzavřel, že ke splnění došlo. Sporná otázka (zda by