III.ÚS 377/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 377/20 ze dne 2. 8. 2022 N 96/113 SbNU 132 Pochybení ERÚ při udělení licence na výrobu elektřiny fotovoltaické elektrárně   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti obchodní společnosti A, zastoupené advokátem Mgr. Ing. Lukášem Janíčkem, se sídlem Na Poříčí 1079/3a, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2019 č. j. 10 As 107/2019-77 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2019 č. j. 62 A 114/2013-897, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení a Energetického regulačního úřadu a nejvyššího státního zástupce jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1, právo podnikat podle čl. 26 odst. 1 a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy, právo na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny, jakož i čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy. 2. Ústavní soud si za účelem posouzení opodstatněnosti a důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal spis vedený Krajským soudem v Brně (dále jen "krajský soud") pod sp. zn. 62 A 114/2013, z jehož obsahu se podává, že správní žalobou podle § 66 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále též jen "s. ř. s.") se nejvyšší státní zástupce domáhal zrušení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále též jen "ERÚ") ze dne 13. 12. 2010 č. j. 12488-8/2010-ERU (dále jen "správní rozhodnutí"), kterým byla stěžovatelce udělena licence č. X na výrobu elektřiny se vznikem oprávnění a termínem zahájení licencované činnosti ke dni právní moci rozhodnutí (dne 22. 12. 2010) na dobu 25 let. Rozsah podnikání na základě této licence byl vymezen celkovým instalovaným výkonem 3,99 MW v provozovně elektrárny "FVE K." v katastrálním území K. Podle nejvyššího státního zástupce nebylo jasné, jak Energetický regulační úřad dospěl v rozhodnutí k celkovému instalovanému výkonu 3,99 MW, a upozornil také na nesrovnalosti ve vymezení provozovny. Nejvyšší státní zástupce dovozuje, že stěžovatelka ve správním řízení nedoložila splnění technických předpokladů podle § 5 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a proto jí byla předmětná licence udělena Energetickým regulačním úřadem v rozporu se zákonem. Mimo jiné stěžovatelka nepředložila ani stanovisko Technické inspekce České republiky. Nejvyšší státní zástupce namítal, že ve správním řízení vedoucím k vydání napadeného rozhodnutí nebyly zjištěny všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu, zejména pak ERÚ neprovedl místní šetření, resp. ohledání provozovny energetického zařízení podle § 54 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Revizní zpráva se svým rozsahem zjevně vztahovala toliko k některým NN instalacím a ostatní NN instalace, jakož i VN instalace "předmětem revize nebyly a žadatel o licenci jejich bezpečnost v zařízení jinak neprokazoval. V této části žalovaný nedoložil splnění technických předpokladů". Napadené správní rozhodnutí je nezákonné, neboť ERÚ zatížil řízení podstatnou vadou, která měla vliv na zákonnost rozhodnutí, a nadto udělil licenci stěžovatelce, byť důsledně neprokázala splnění podmínek podle § 5 energetického zákona. 3. Krajský soud nejprve rozsudkem ze dne 24. 9. 2015 č. j. 62 A 114/2013-366 vyhověl správní žalobě nejvyššího státního zástupce a zrušil správní rozhodnutí ERÚ o udělení licence stěžovatelce. Shledal, že nebyly splněny zákonné podmínky pro udělení licence, neboť elektrárna FVE K. nebyla ke dni vydání správního rozhodnutí dokončena, přičemž předložená revizní zpráva podle něj nebyla dostatečným podkladem, který by prokazoval splnění technických předpokladů. Zdůraznil, že stěžovatelka nebyla v dobré víře ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence, neboť předložila nepravdivé revizní zprávy (revizní zprávy vyhotovené v době, kdy elektrárna nebyla dokončena). 4. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 14. 7. 2017 č. j. 5 As 202/2015-196 (dále jen "první rozsudek NSS") shora uvedený rozsudek krajského soudu zrušil. Mimo jiné uvedl, že předložením podkladů k žádosti o udělení licence došlo ke vzniku rozporů v údajích o instalovaném výkonu FVE K., a to mezi žádostí o udělení licence a předloženou revizní zprávou. Za této situace měl ERÚ vyzvat stěžovatelku k jejich odstranění podle § 45 odst. 2 správního řádu, což neučinil. Následně však "udělil licenci na nižší výkon vyplývající z revizní zprávy. Z takového postupu je zřejmé, že došlo k faktické změně žádosti. Nedodržení formálního postupu přitom nemůže bez dalšího založit nezákonnost rozhodnutí ..., a to také vzhledem k tomu, že licence byla udělena na nižší výkon, než který byl uveden v žádosti. Nadto se předmětný nižší výkon shodoval s výkonem, který byl uveden v revizní zprávě" (bod 57). Závěry krajského soudu o absenci dobré víry stěžovatelky a nedokončení elektrárny ke dni provedení revize byly podle Nejvyššího správního soudu předčasné, neboť vycházely z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Na rozdíl od krajského soudu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že "že revizní technik ..., který předmětnou revizi prováděl, je logicky osobou, která může v projednávané věci přispět k objasnění rozhodného skutkového stavu, a to zejména ve vztahu k odstranění rozporů mezi jím vypracovanými revizními zprávami. Revizní technik by měl být schopen uvést, kdy předmětnou revizi (resp. revize) prováděl a v jakém stavu v době jejího (jejich) provádění elektrárna byla, zda byla dokončena či nikoli" (bod 71). 5. Krajský soud následně rozsudkem ze dne 16. 11. 2017 č. j. 62 A 114/2013-814 předmětnou žalobu nejvyššího státního zástupce zamítl. Proti tomuto rozsudku podal kasační stížnost nejvyšší státní zástupce, které vyhověl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 20. 12. 2018 č. j. 5 As 327/2017-70. 6. Krajský soud proto ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodl opětovně tak, že zrušil správní rozhodnutí ERÚ o udělení licence stěžovatelce. Krajský soud provedl výslech revizního technika, který mimo jiné uvedl, že na stavbu FVE K. jezdil v září, říjnu i listopadu roku 2010 a průběžně prováděl revizi, přičemž revizní zprávu vydal na konci listopadu. Ke dvěma verzím revizní zprávy opakovaně uváděl, že "vznikly přeposíláním e-mailem". Stavba FVE byla podle jeho názoru v době provádění revize dokončena. Pokud by se na stavbě nenacházely panely, tak by to do zprávy uvedl. Vzpomněl si, že se na FVE K. panely vyměňovaly a opravovaly. Ze zprávy č. 6 technického dozoru stavby FVE K. pak plyne, že revize NN byla vykonána ze 100 %. Krajský soud uvedl, že "neuvěřil reviznímu technikovi, který ... vypověděl, že revizi prováděl i v listopadu 2010. Nevěrohodnost tohoto svědka plyne jednak z toho, že se před svědeckou výpovědí setkal s jednatelem osoby na řízení zúčastněné a probíral s ním právě otázku data uskutečnění revize a zpracování revizní zprávy, a nadto z celkového projevu tohoto svědka, který byl zcela nevyvážený a nepřesvědčivý ... Soud tedy má za to, že pokud byla revize vůbec provedena, stalo se tak ve dnech 20.-25. 10. 2010 ..., jak je uvedeno v revizní zprávě, a nikoli 20.-25. 11. 2010, jak tvrdí osoba zúčastněná na řízení". 7. Z provedeného dokazování (zejména z obsahu stavebního deníku) podle krajského soudu dále vyplynulo, že v době provedení revize nebyla elektrárna plně dokončena. Krajský soud zdůraznil, že stěžovatelka v řízení tvrdila, že v době provedení revize byla FVE K. dokončena, a to včetně osazení fotovoltaických panelů, což následně tvrdil i revizní technik. Podle krajského soudu však stěžovatelka nemohla být "s ohledem na předložení nepravdivé revizní zprávy (revizní zprávy vyhotovené v době, kdy elektrárna nebyla dokončena) v dobré víře ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence, neboť věděla, kdy byla revize vykonána a v jakém stavu v rozhodnou dobu elektrárna byla (tj. že nebyla dokončená). Existenci dobré víry osoby na řízení zúčastněné výrazným způsobem také vyvrací dvě verze téže revizní zprávy, z nichž jedna byla předkládána v licenčním řízení a jiná v řízení před stavebním úřadem. Skutečnost, že na jedné verzi je v kol