III.ÚS 451/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 451/24 ze dne 22. 4. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavních stížnostech stěžovatelky obchodní společnosti BARACOM, a. s., sídlem Ke Zdibsku 66, Zdiby, zastoupené Mgr. Evou Lachmannovou, LL.M., advokátkou, sídlem Americká 525/23, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. prosince 2023 č. j. 2 As 97/2023-27, vedené pod sp. zn. III. ÚS 451/24 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. prosince 2023 č. j. 2 As 309/2023-27, vedené pod sp. zn. II. ÚS 559/24, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Rady města Rokytnice nad Jizerou, sídlem Horní Rokytnice 197, Rokytnice nad Jizerou, zastoupené JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem, sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění: I. Předchozí průběh řízení a vymezení věci 1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelka domáhá vyslovení, že rozsudky Nejvyššího správního soudu byla porušena její práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ústavní soud usnesením ze dne 3. 4. 2024 sp. zn. III. ÚS 451/24, II. ÚS 559/24 rozhodl o spojení obou věcí stěžovatelky ke společnému řízení pod sp. zn. III. ÚS 451/24. 2. Stěžovatelka je vlastníkem pozemku parc. č. 794/4 v k. ú. Horní Rokytnice nad Jizerou, obec Rokytnice nad Jizerou. Na pozemku je v současné době pravomocně umístěna a povolena stavba rodinného domu (podle rozhodnutí Městského úřadu Rokytnice nad Jizerou, stavebního úřadu, ze dne 20. 1. 2020). Stěžovatelka má v úmyslu realizovat na pozemku parc. č. 794/4 výstavbu druhého rodinného domu. S ohledem na účinnost opatření obecné povahy o stavební uzávěře Rokytnice nad Jizerou č. 1/2021 požádala vedlejší účastnici řízení o vydání rozhodnutí o výjimce z opatření obecné povahy o stavební uzávěře č. 1/2021 (dále jen "stavební uzávěra") druhého rodinného domu, která výjimku ze stavební uzávěry nepovolila. 3. Stěžovatelka se žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") domáhala zrušení rozhodnutí vedlejší účastnice řízení ze dne 9. 8. 2022, kterým rozhodla tak, že nepovolila výjimku ze stavební uzávěry, neboť tato stavební činnost ztěžuje budoucí využití území podle připravované Změny č. 3 územního plánu města Rokytnice nad Jizerou, čímž dochází k ohrožení sledovaného účelu předmětného opatření obecné povahy. Krajský soud rozsudkem ze dne 9. 2. 2023 č. j. 30 A 75/2022-45 (dále jen "první rozsudek krajského soudu") rozhodnutí vedlejší účastnice řízení zrušil a vrátil k dalšímu řízení. Vedlejší účastnice řízení podala proti prvnímu rozsudku krajského soudu kasační stížnost. 4. Z důvodu absence odkladného účinku kasační stížnosti vedlejší účastnice řízení dne 18. 4. 2023 znovu rozhodla o zamítnutí žádosti o výjimku (dále jen "druhé rozhodnutí"). Stěžovatelka podala proti druhému rozhodnutí vedlejší účastnice žalobu ke krajskému soudu, který rozsudkem ze dne 14. 9. 2023 č. j. 30 A 66/2023-59 (dále jen "druhý rozsudek krajského soudu") rozhodl o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. Krajský soud druhé rozhodnutí zrušil a vrátil k dalšímu řízení. Vedlejší účastnice řízení podala proti druhému rozsudku krajského soudu kasační stížnost. 5. Nejvyšší správní soud kasačním stížnostem vedlejší účastnice řízení vyhověl a zrušil oba rozsudky krajského soudu. Nejvyšší správní soud v napadených rozsudcích s odkazem na svou judikaturu (viz rozsudky ze dne 25. 10. 2023 č. j. 2 As 189/2021-47 a ze dne 14. 11. 2023 č. j. 5 As 318/2021-35) konstatoval, že rozhodnutí o žádosti o výjimku ze stavební uzávěry do práv a povinností stěžovatelky nezasahuje, neboť na toto rozhodnutí musí navazovat územní řízení [stavbu nelze podřadit pod záměry uvedené v § 79 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění, které nevyžadují územní rozhodnutí ani územní souhlas]. Teprve rozhodnutím vydaným v územním řízení se zasahuje do práv a povinností žadatele. Rozhodnutí o žádosti o výjimku ze stavební uzávěry je přezkoumatelné až v souvislosti s žalobou proti rozhodnutí vydanému v územním řízení, a to jako podkladový úkon dle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."). Vzhledem k tomu, že žalobou napadená rozhodnutí vedlejší účastnice řízení nejsou rozhodnutími správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., byly žaloby proti nim podle § 68 písm. e) ve spojení s § 70 písm. a) s. ř. s. nepřípustné a krajský soud měl žaloby podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jako nepřípustné odmítnout. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka je přesvědčena, že postupem Nejvyššího správního soudu bylo porušeno její právo na přístup k soudu, neboť s ohledem na rozhodnutí o zamítnutí výjimky ze stavební uzávěry svůj stavební záměr nemůže uskutečnit a žádné navazující řízení na tom již nic nezmění. Není-li výjimka ze stavební uzávěry udělena, investor nemá důvod v projektové přípravě záměru pokračovat, dokud se překážku v podobě negativního rozhodnutí nepodaří odstranit. Výsledkem žádosti o umístění stavby nemůže být jiné než zamítavé rozhodnutí, neboť rozhodnutí o žádosti o výjimku je pro stavební úřad závazné. Aby se mohla logikou napadených rozsudků domoci přezkumu rozhodnutí o zamítnutí výjimky (stěžovatelka připomíná, že proti těmto rozhodnutím není přípustné odvolání, a žaloba je tak reálně jediný a první opravný prostředek), musí požádat o vydání rozhodnutí o umístění stavby. Nebude-li však k žádosti doložena projektová dokumentace v plném rozsahu dle prováděcí vyhlášky, včetně rozhodnutí o povolení výjimky ze stavební uzávěry, bude řízení zastaveno a nebude v něm vůbec meritorně rozhodováno. Pro účely řízení o umístění stavby, z něhož vzejde soudně přezkoumatelné rozhodnutí a které je již předem odsouzeno k negativnímu výsledku, tedy musí investor vynaložit významné úsilí a finanční investici na projektovou dokumentaci a obstaravatelskou činnost, jen aby dosáhl procesního rozhodnutí o zastavení řízení a následně zamítavého rozhodnutí nadřízeného správního orgánu o odvolání. Zároveň je i stavební úřad nucen vést zcela zbytečné řízení, jehož výsledek je předem určen pravomocným rozhodnutím o neudělení výjimky ze stavební uzávěry. Totéž platí pro dotčené orgány, jejichž závazná stanoviska je investor povinen k žádosti doložit a které budou nuceny se záměrem zabývat v situaci, kdy nic nenasvědčuje tomu, že by záměr mohl být v dohledné době realizován. 7. Stěžovatelka tvrdí, že příprava teprve plánovaného záměru je zcela odlišná od případu, kdy je záměr nejdříve (bez odpovídajícího správního aktu) investorem jako "černá stavba" realizován, je zahájeno řízení o odstranění stavby, poté na žádost stavebníka řízení o dodatečném povolení stavby a jako nezbytná podmínka dodatečného povolení i řízení o výjimce ze stavební uzávěry (jako tomu bylo v případě časově předcházejících rozsudků Nejvyššího správního soudu citovaných v rozsudku napadeném). Zde logicky v důsledku nepovolené činnosti stavebníka již probíhá, a musí probíhat, správní řízení o odstranění stavby, a to také, bez ohledu na výsledek řízení o žádosti o výjimku, musí být ukončeno rozhodnutím stavebního úřadu, které s konečnou platností určí, zda záměr, který již stavebník uskutečnil v hmatatelné formě, může "zůstat naživu" nebo bude "usmrcen", tedy bude nařízeno odstranění již existující stavby. Soudní přezkum ve stěžovatelčině odlišné věci odložený na dobu po vydání (zcela nadbytečného) rozhodnutí o umístění stavby tak postrádá rozumný základ jak v právním rámci územního a stavebního řízení, tak v reálném průběhu věcí. III. Vyjádření účastníků řízení a replika stěžovatelky 8. Soudkyně zpravodajka podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslala ústavní stížnost k vyjádření účastníkovi řízení a vedlejší účastnici řízení. 9. Nejvyšší správní soud ve svém vyjádření především odkázal na napadená rozhodnutí, kterými nezasáhl do práv stěžovatelky. Nejvyšší správní soud konstatoval, že základním cílem snažení stěžovatelky, který v soudním řízení otevřeně deklarovala, je získat územní rozhodnutí, konkrétně rozhodnutí o umístění stavby dle § 77 písm. a) stavebního zákona. Podle § 76 odst. 1 stavebního zákona lze totiž umisťovat stavby jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Tvrdí-li, že negativní rozhodnutí o výjimce představuje de facto konečné rozhodnutí, neboť jej v územním řízení nelze zvrátit, akcentuje tím praktickou rovinu problému, nikoliv však právní účinky rozhodnutí o žádosti o výjimku ze stavební uzávěry. 10. Vedlejší účastnice řízení ve svém vyjádření souhlasí a argume